Archiv pro měsíc: Listopad 2005

Větrná energie

Vítr patří k nevyčerpatelným (obnovitelným) zdrojům energie.Energie větru patří k historicky nejstarším využívaným zdrojům energie. V České republice jsou možnosti využití energie větru, vzhledem k přírodním podmínkám (vnitrozemské klima s nepravidelným prouděním vzduchu), dosti omezené. Vhodné lokality pro využití větrné energie jsou většinou ve vyšších nadmořských výškách, kde vítr dosahuje vyšších rychlostí (nad 5m/s). Při využití všech lokalit s rychlostí větru vyšší než 4,8m/s by bylo možné v České republice vyrobit 8,5% současné spotřeby el. energie.

Využití energie větru

Energie větru se využívá zejména k výrobě elektrické energie. Ta může být použita k vlastní spotřebě výrobce např. k osvětlení, vytápění objektů, k ohřevu vody nebo může být využívána lokálně více odběrateli (v případě zařízení s větším výkonem). U větších zařízení je možné i dodávat vyrobenou elektrickou energii do veřejné rozvodné sítě na základě smluvního vztahu s distribuční společností (majitelem rozvodné sítě elektřiny např. JME, a.s., SME,a.s., ČEZ, a.s., atd.). Výhodné je použití malých větrných elektráren pro výrobu el. energie v místech bez přípojky elektrického energie z rozvodné sítě (např. rekreační zařízení). Malé domovní větrné elektrárny mohou sloužit např. k čerpání vody.

Princip

Vítr vzniká prouděním vzduchu, které je způsobeno nerovnoměrným ohříváním vzduchu a Země (teplejší ohřátý vzduch je lehčí a stoupá vzhůru, chladnější těžší klesá k povrchu Země).
Pohybová energie větru otáčí listy či lopatkami rotoru, tím vzniká mechanická energie. Ta je přenášena přes převodovku do generátoru, kde se mění na elektrickou energii.

Beaufortovou stupnice síly větru
0 0,0 – 0,4 – Klid kouř stoupá kolmo vzhůru
0,5 – 1,5 – Lehký větřík směr větru vychyluje kouř
2,0 – 3,0 – Lehký vítr je cítit ve tváři, listí stromů šelestí
3,5 – 5,0 – Mírný vítr vítr napíná praporky, čeří hladinu vody
5,5 – 8,0 – Střední vítr zvedá prach a útržky papíru, pohybuje slabšími větvemi stromů
5 8,1 – 10,9 1,8 – 2,5 Čerstvý vítr Keře se hýbou
6 11,4 – 13,9 3,0 – 4,0 Silný vítr Pohybuje tlustými větvemi, dráty sviští, obrací deštník
7 14,1 – 16,9 4,0 – 6,0 Téměř bouře Pohybuje celými stromy, nesnadná chůze
8 17,4 – 20,4 5,5 – 7,5 Bouře Ulamuje větve, znemožňuje chůzi
9 20,5 – 23,9 7,0 – 9,75 Silná bouře Menší škody na stavbách, strhává střešní krytinu
10 24,4 – 28,0 9,0 – 12,5 vichřice Vyvrací stromy, škody na obydlích
11 28,4 – 32,5 11,3 – 16,0 Prudká vichřice Rozsáhlé škody
12 32,6 – 35,9 13,7 hurikán Odnáší střechy, demoluje těžké předměty
Stupnice je až do 60.

Proč jsou živočichové v ohrožení nebo vymírají?

Důvodů najdeme hned několik:
Ničení přirozeného prostředí
Lidé začali pozměňovat různé typy přírodního prostředí, biotopy, od dob, kdy objevili jak vznítit oheň. Avšak rychlá destrukce biotopů byla odstraňována vznikem zemědělství asi před 10 000 lety. Po odlesňování je hlavní hnací sílou tohoto procesu zemědělství. To také nese zodpovědnost za ničení některých hlavních přirozených stepí, močálů, mokrých luk a jiných sladkovodních vlhkých biotopů na světě. Pobřeží a řeky jsou narušovány stavbou přehrad. Rychle rostoucí města znamenají další tlak proti ještě existujícím přírodním celkům.

Znečišťování
Chemikálie nebo jiné látky vnikají do přírodních ekosystémů a rozrušují je. Znečišťování je někdy přírodního původu, ale ve většině případů je výsledkem lidské činnosti. Chemické účinky uvnitř těl živočichů nebo na jejich okolí jsou často velmi vážné. Nejproblematičtější chem. látky způsobující znečištění jsou syntetické organické sloučeniny jako rozpouštědla, pesticidy a herbicidy. Každý rok se objevují nové druhy těchto chemikálií. Tyto látky jsou postupně předávány dál, až je s kořistí zkonzumují predátoři. a hromadí se tak v druzích stojících na vrcholu potravních řetězců.
Živočichové jsou rovněž ohrožováni znečišťováním vzduchu, k němuž dochází hlavně při spalování paliv, kdy jsou do atmosféry vypouštěny jedovaté plyn. To vyvolává místní problémy , jako je kyselý déšť, který velice postihuje sladkovodní ryby. V měřítku mnohem větším je toto znečištění příčinou celosvětového oteplování atmosféry; tato změna prostředí by nakonec mohla poškodit skoro všechny druhy živočichů na Zemi.

Lov a odchyt zvířat
Seznam druhů, které se stali obětí lovu, obsahuje i africkou antilopu modravou, která vymřela kolem roku 1800 a severoamerického holuba stěhovavého, kdysi nejpočetnějšího ptáka světa. Tyto druhy byly původně zabíjeny pro maso, ale zvířata se nyní často loví z méně naléhavé potřeby. Sloni jsou zabíjeni kvůli klům a nosorožci kvůli rohům. Tygři jsou loveni pro kožešinu a některé tělesné části, za které se platí stále vyšší ceny. Mořské ryby se loví ve velké míře pro potravu. Pro obchod s domácími mazlíčky se odchytává mnoho živočichů . Ve zvláště rizikové situaci jsou opice a tropické druhy papoušků.

Vysazování živočichů
Některé z vysazených živočichů způsobují problémy tím, že loví druhy místní zvířeny. Jiné škodí původním živočichům nepřímo, neboť jim konkurují při obsazování teritorií nebo ve sběru potravy. V Austrálii rozrušily introdukované (vysazené) druhy ekologii celého kontinentu. Klokani ještě prospívají, ale mnozí malí vačnatci nyní žijí jen v nepatrné části jejich původního areálu. Podobné problémy zasáhly Nový Zéland a Madagaskar.

Změna klimatu
Na povrchu planety dochází se značnou rychlostí k oteplování. Živočichové jsou dobře vybaveni k tomu, aby se vyrovnávali s postupnými změnami klimatu. Změny, které se očekávají během nastávajícího století jsou však pravděpodobně mnohem rychlejší než změny v minulosti. V mnohých případech bude docházet k potížím v důsledku změn vegetačních zón na souši a změn pozice vodní hladiny a mořských proudů. Některá horská zvířata se již přesunují do vyšších nadmořských výšek a rozmnožovací cyklus některých ptačích druhů začíná dříve na jaře. Také bělení korálů zřejmě souvisí se změnou klimatu.

Náboženství (voodoo)

Většina z nás zná několik náboženství jako třeba: náboženství katolické, buddhismus, hinduismus, judaismus. Ale existují i lidé, kteří popírají boha, jsou to ateisté.
Ateismus je připisován vědám, které dokázaly nadbytečnost “hypotézy Boha“ ve vesmíru. Masovým jevem se ateismus stal až v 19. a 20. stol.
Další méně známá náboženství jsou např. chetitské, sumerské, mongolské nebo voodoo. Většina z těchto náboženství není moc známa, nebo dokonce zanikla. Chetitské náboženství vychází z mnoha vrstveno systému Chetitů. Tato víra má několik bohů např. vegetační bůh Telipínuš, bůh včel Catal nebo hlavní bůh Ištanuš.
Sumerské náboženství zaniklo spolu se Sumerskou vírou, ale zachovalo se nám několik důkazů této víry. Sumerové měli několik božstev jak nebeských tak i pozemských. Tito bohové jsou popsáni v mytologickém kalendáři s lidskými charaktery. Od lidí se však lišili svou nesmrtelností. V této společnosti měli kněžky a kněží významné postavení, jejich povinnosti spočívali v každodenních a svátečních bohoslužbách, výkladů snů nebo zaříkávání démonů. K nejvýznamnějším bohům patří An, Baba, Dumuzi, Enki. Mongolské náboženství je původně šamanismus též zvaná “četná víra“. ). Hlavním nejuctívanějším božstvem období bylo Věčné modré nebe, které určovalo osud národa a jeho vladařů. Druhořadými byli tengri – bohové války, chrabrosti a osudu, ochránci vojenských praporů, dále bohyně země Etugen, která odpovídala za materiální blahobyt. Kult slunce, měsíce, ohně, hvězd (zejm. Plejád). Oběti vládcům hor, řek, jezer a dalších významných míst, stavba obětních hromad – ovó. V mytologii představa stromu světa, který spojuje tři oblasti vesmíru – nebe, zemi a podsvětí, víra v existenci různých démonických sil a zlých duchů. Po tzv. lidově demokratické revoluci v roce 1921 bylo náboženství cílevědomě a systematicky potlačováno, kláštery převážně zničeny, majetek rozkraden a vyvezen do zahraničí. V současnosti nahradil mongolské náboženství buddhistická církev.
Voodoo je náboženství černošského obyvatelstva v karibské oblasti, zejm. na Haiti. Směs představ a praktik přírodního afrického náboženství a katolicismu. Významná je víra v duchy či nižší božstva, která se zmocňují svých uctívačů. Součástí obřadů jsou tance v transu a oběti, rozšířena je magie

Můj oblíbený strom

Mé oblíbené stromy jsou smrky, ale ten můj nejoblíbenější stojí před naším domem. Vždycky ráno, když vstanu z postele a jdu do koupelny, tak venku vidím obrys tohoto mohutného stromu, ale je jich tam ještě víc, různě se překrývají a prorůstají celkem jich tam je osm, osm smrků ztepilých.
Latinský název tohoto stromu je Picea abies. Smrk patří do čeledi stromů borovicovitých. Tato čeleď zahrnuje asi 40 – 50 druhů vždy zelených jehličnatých stromů. Rostou na severní polokouli, na severu překračují polární kruh, na jihu zasahují do Himálaje a do Mexika. V ČR je domácí smrk ztepilý, mělce kořenící, až 60 m vysoký strom se čtyřbokými, krátce řapíkatými jehlicemi, které po opadu zanechávají vysoké listové polštářky. V horských oblastech smrky vytvářejí souvislé přirozené porosty, tzv. klimaxové smrčiny. Významná hospodářská dřevina, pěstuje se v monokulturách (smrčinách). Monokultura je rostlinné společenstvo s převládajícím druhem smrkem ztepilým, většinou bez příměsí dalších dřevin. Smrčiny vytvářejí stinné, výškově nečleněné porosty. V parcích a zahradách se pěstuje okrasný smrk omorika ( původem rostl v povodí řeky Driny v Bosně, a smrk pichlavý ten pochází ze Severní Ameriky).

Karl Marx

Karel Marx

Marx byl to, čemu říkáme historický materialista. Obecně můžeme říci, že doba velkých filosofických systémů skončila. Po něm dostává filosofie úplně nový směr. Namísto rozsáhlých spekulativních systémů přichází filosofie existence či, filosofie jednání. To měl právě Marx na mysli, když konstatoval, že filosofové pouze svět vykládali, jde však o to ho změnit. Tato slova znamenala v dějinách filosofie důležitý obrat. Marxovo myšlení má tedy praktický a politický cíl.
Musíme si pamatovat, že Marx nebyl jen filosof, ale i historik, sociolog a ekonom. Žádný jiný filosof rozhodně neměl takový význam pro praktickou politiku. Marxův přítel Friedrich Engels hned od začátku napomáhal vzniku toho, co se později nazývalo marxismem.

Marx se domníval, že zdaleka nejvíce rozhodují o způsobu našeho myšlení vztahy mezi výrobci ve výrobě a ve společnosti. A tyto materiální poměry jsou tak pro historický vývoj rozhodující. Zcela novým způsobem vystihl důležitost ekonomických sil ve společnosti, které podle něj způsobují změny, a tím posouvají historii vpřed. Podobně si představoval, že materiální vztahy nesou vše, co se odehrává v myšlení lidí a ideách společnosti.
Marx rozdělil společnost do tří vrstev: výrobní podmínky, výrobní síly – měl na mysli lidskou pracovní sílu, ale i to, jaké mají lidé nářadí, pracovní nástroje a stroje a výrobní vztahy. Marx neuznával přirozené právo člověka platné ve všech dobách. Zdůrazňoval, že ve společnosti rozhoduje o tom, co je správné, vládnoucí třída. Protože celá historie je podle něj historií třídního boje.

V Marxově době, kterou nazývá buržoazní nebo kapitalistickou společností, se projevuje protiklad hlavně mezi kapitalistou a dělníkem. Marxe zajímal hlavně přechod od kapitalistické ke komunistické společnosti. Než se stal komunistou, zajímal se mladý Marx o to, co se děje s člověkem co pracuje. Pověz mi jakou práci děláš a já ti povím, kdo jsi. Hodně zjednodušeně je to přesně Marxův názor. Mluvíme o Marxovi a musíme vycházet ze společných poměrů v polovině 19. st. Dělník tehdy pracoval i dvanáct hodin denně v nevlídných výrobních halách. Mzdy byly tak špatné, že musely pracoval i děti a těhotné ženy, což vedlo k nesnesitelným sociálním poměrům. V roce 1848 vydal spolu s Engelsem Komunistický manifest. Jeho první věta zní: Evropou obchází strašidlo- strašidlo komunismu. Tento manifest končí větami. Komunisté se nechtějí tajit svými názory a záměry. Otevřeně prohlašují, že jejich cíle lze dosáhnout jen násilným svržením celého dosavadního společenského řádu. Nechť se vládnoucí třídy třesou před komunistickou revolucí. Proletáři nemají co ztratit, jen své okovy. Získat mohou celý svět. Proletáři všech zemí spojte se! Ale spousta lidí žije v nadále v nelidských poměrech. Zboží, které dělník vyrobí, má jistou tržní hodnotu. Od ní se odečte dělníkův plat a další náklady, část zbude, tu nazval Marx nadhodnotou neboli ziskem. Ten patří kapitalistovi, a to dle Marxe znamená, že kapitalista zabavuje hodnotu, kterou vlastně vytvořil dělník. To je právě vykořisťování. Kapitalistický systém podle Marxe směřuje k zániku. Marx toto období nazval diktaturou proletariátu. Postupně se ale toto přechodné prostředí diktatury proletariátu změní v beztřídní společnosti neboli komunismus. Několik desetiletí po Marxově smrti se socialistické hnutí rozštěpilo na dva hlavní směry. Na sociální demokracii a na leninismus. Na druhé straně by bylo nepatřičné vinit Marxe ze všech problémů s komunismem. Žádná země zaslíbená nikdy nevznikne. Lidé si vždy najdou další problémy, kvůli nimž se budou prát.

Zemětřesení

Nejhlubší vrt na světě je hluboký 13 kilometrů ve zmrzlé půdě v Laponsku v severozápadním cípu bývalého sovětského svazu.
Ovšem i tato hloubka je pouze bodnutím špendlíku do zemské kůry.
K dosažení zemského jádra by vrt musel být bezmála o 6440 km hlubší.
Geologové jsou nicméně schopni nakreslit obraz, jak vnitřek Země vypadá. Věří, že zemské jádro je o průměru 2700 km se skládá především ze železa, rozžhaveného na teplotu 3800° C. Střed jádra je vlivem okolního zemského tlaku tuhý. Tato představa je částečně založena na poměru hmotnosti a velikosti Země.
První odhady hmotnosti Země provedl anglický vědec Henry Cavendish v roce 1978. Vědci se vážně začali zabývat vnitřní stavbou Země až po objevu, že vibrace způsobené zemětřesením se mohou pohybovat zemským tělesem i tisíce kilometrů. Tyto vibrace neboli seizmické vlny jsou dvojího typu : příčné, jež se podobají například zvukovým vlnám a jež horninu rozkmitají dopředu a zpátky, a podélné, které pohybují horninou nahoru, dolů a do stran. A právě podélné vlny způsobují v průběhu zemětřesení největší škody na budovách.
Příčné vlnění se šíří jak tuhým, tak tekutým prostředím, zatímco podélné vlnění prochází pouze tuhým materiálem. Rychlost vln závisí na hustotě prostředí, jímž se vlny šíří.
Geologové použili seizmické vlny podobně jako třeba lékaři rentgenové paprsky. Britský geolog R.D.Oldham v roce 1906 objevil, že rychlost vln se v určité hloubce pod zemským povrchem zpomaluje a že se podélné vlnění v této hloubce buďto ztrácejí, nebo se odrážejí zpátky k povrchu Země. Oldham usoudil, že v této hloubce se nachází hranice mezi pevným pláštěm Země a jejím tekutým jádrem.
O tři roky později objevil jugoslávský seizmolog Andrija Mohorovičic druhou hranici, na které se přibližně 32 kilometrů pod povrchem Země prudce mění složení hornin. Mohorovičić dospěl k závěru, že tato hranice, která se dnes nazývá Mohorovičićova diskontinuita , odděluje svrchní zemskou kůru od pláště Země. )
Další vědecké práce ukázaly, že sám střed zemského jádra je tuhý. Z toho všeho vědci nakonec vyvodili, že tuhý střed Země je obklopen tekutým jádrem, hustými horninami, zemského pláště a konečně lehkými horninami zemské kůry.
Přesnější seizmologické metody doplnily tuto představu o další podrobnosti a rozdělily kůru nejméně na dvě další vrstvy a plášť Země na tři.
V osmdesátých letech pak vědci pomocí počítačů dospěli rozborem seizmických vln ještě k mnohem jasnějšímu obrazu. Zjistili například, že tloušťka pláště , a dokonce i jádra se místo od místa mění, podobně jako je tomu u zemské kůry. Přišli také na to, že kontinenty mají hluboké „kořeny“ , které pronikají 200 kilometrů do hlubin zemského pláště.

Zemětřesení se nedá uniknout, ale dá se proti němu včas upozornit a stavět odolnější budovy atd V Číně mají přístroj, který varuje před zemětřesením tak, že již při malém otřesu půdy vypadne žábě na přístroji z huby kulička, která spadne do trubičky pod ní. To je příznak toho, že bude zemětřesení. Někdy se ovšem jen krátkodobě třese půda a není to nejhroznější. Přístroj, který zaznamenává pohyb půdy se nazývá seizmograf a papírek, na který se provádí zápis se nazývá seizmogram.
Nejvíce zemětřesení zažívají lidé v Číně. Síla zemětřesení se měří Richterovou stupnicí, která má devět stupňů.

Lenka Chytilová

Lenka Chytilová se narodila 11. 5. 1952. Pracuje jako redaktorka, středoškolská učitelka a píše poezii. V letech 1964 – 1970 studovala na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové, a v letech 1970 – 1975 na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor němčina, čeština.Od roku 1975 do roku 1989 působila jako redaktorka v nakladatelství Kruh v Hradci Králové. V roce 1989 byla po podpisu petice Několik vět zbavena svého redaktorského místa. Krátce pracovala v Ústavu sociální péče v Bystrém u Poličky. V roce 1990 se vrátila do nakladatelství Kruh, kde pracovala do roku 1992 . Od roku 1992 je redaktorkou v nakladatelství Ivo Železný v Praze a externě učí na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové. Je členkou Obce spisovatelů a českého centra PEN – klubu.
Básně začala publikovat koncem 60. let v krajském deníku Pochodeň. Později uveřejňovala básně a literární recenze v časopisech: Krkonoše, Literární měsíčník, Mladý svět a v deníku Mladá fronta. V poslední době publikuje v Literárních novinách.
Vydala básnická díla: Dopisy, Třetí planeta, Proč racek přemýšlí, Průsvitný Sisyfos.
Od roku 1975 do roku 1990 nesměla vydávat knihy.

Dánsko- Dánské království

Obyvatelstvo

Dánové blízce spříznění s ostatními Skandinávci jsou homogenní společností. Počty německé menšiny již dávno předstihli imigranti zejména z Turecka a dalších asijských zemí. Velký prostor má na dánských školách angličtina, dokonce musela být přijata opatření na ochranu dánského jazyka. Rozmístění obyvatel, kteří žijí z 85% ve městech, je velmi nerovnoměrné a souvisle zastavěný pás východního pobřeží Sjaellandu od Kodaně po Helsingør soustřeďuje více než ¼ populace země.
Téměř 90% obyvatelstva země se hlásí k protestanství. V zemi se narodilo velké množství světově známých spisovatelů, jakými byli například filozof Soren Kierkgaard (1815 – 1855) nebo Hans Christian Andersen (1805 – 1875). V Dánsku je velice oblíbený královský balet, který zachovává choreografické tradice 19. století.

Vlajka a národní symboly

Dánská vlajka – oficiálně nazývaná „Dannebrog“, což znamená vlajka všech Dánů, je poprvé zmiňována v dánském textu roku 1478, ale už o 100 let dříve se o ní píše v holandských vojenských spisech jako o symbolu, pod kterým vedl tažení Valdemar IV. Attertag.
Podle legendy, sepsané Christiern Pedersenem v Dánské kronice, vznikla vlajka při bitvě u Lindanisse 15.6.1219, kdy Valdemar IV. Vedl válku proti Estoncům. Z nebe, zabarveného do ruda jako krev spadl na zem bílý kříž. Pod tímto symbolem se dánská vojska vydala na vítěznou cestu. V nezměněné formě se užívá dodnes, pouze její vyvěšování se řídilo v historii různými pravidly. Dnes hojně užívaná na veřejných i soukromých prostranstvích, ale i na vánočním stromečku symbolizuje podobně jako vlajka švédská hrdost Dánů na svůj národ, jeho historii a královskou hlavu, avšak např. V době od r. 1833 do 1854 bylo její používání mimo oficiální místa zakázáno.

Státní zřízení

Dánsko se stalo roku 1849 konstituční monarchií. Král formálně jmenuje ministerského předsedu a vládu, která je zodpovědná 179člennému jednokomorovému parlamentu neboli Folketingu. Panovník také potvrzuje platnost zákonů vzešlých z Folketingu.
V parlamentu voleném na 4 roky poměrným systémem mají své zástupce také Grónsko a Faerské ostrovy, které jsou podřízeny Dánsku ve sféře zahraniční politiky, obrany, financí a legislativy.
Administrativně se Dánsko dělí na 14 správních okresů (Aemter).

Zajímavosti

- Nejvíce jízdních kol k počtu obyvatel: 2,8 kol na obyvatele.

- Největší vývozce šunky a slaniny v Evropě.

- Nejstarší používaná vlajka na světě.

- Nejbohatší královská severská rodina.

- Nejstarší pivovar Carlsberg založen roku 1845. Dánové na 5 místě v pití piva v Evropě.
- Nejoblíbenější hlava státu – dánská královna s 97% oblibou u obyvatelstva.

- Vedle Holanďanů nejvíce obyvatel obouvá dřeváky.

Koroze- referát chemie

Když hovoříme o korozi, máme na mysli především znehodnocení materiálu. Toto znehodnocení je způsobeno chemickým nebo fyzikálně-chemickým působením okolního prostředí. A nejde jen o korozi kovů, které si pod tímto pojmem nejčastěji představujeme, ale jde také o jinou korozi, to jest podléhání vlivu okolního prostředí,
v případě přírodních materiálů – hornin, stavebních materiálů, plastů, jako jsou izolace, textilií a jiných.
Nejvýznamnější korozí však přesto zůstává koroze kovů. Kovy, jako materiály nejčastěji využívané pro svou pevnost a pružnost v nejrůznějších odvětvích lidské činnosti, jsou vystavovány při svém použití mnohdy velmi agresivnímu působení nejrůznějších kyselin, zásad, solí, organických chemikálií, plynů, vodních par či dokonce tavenin. Všechny tyto vlivy působí na kovy velmi nepříznivě. Násobeno je to mnohdy mechanickým namáháním, jako je tření nebo vibrace. Vzájemná kombinace působí pak na kovové materiály natolik usilovně, že ztráty vyvolané korozí působí obrovské hospodářské ztráty a protikorozní ochrana vyžaduje nemalé částky ze státních prostředků.
Při spalování paliva v kotlích vznikají plyny. Složení plynných spalin záleží na složení paliva a na množství vzduchu použitého při spalování. Hlavní složky spalných plynů jsou vodní pára, kysličník uhličitý, dusík, přebytečný kyslík a při nedokonalém spalování kysličník uhelnatý. Podle použitého druhu uhlí obsahují spaliny z tepelných elektráren různá množství oxidu siřičitého a sírového, v menší míře fluor a chlór.
Vodní pára představuje podstatně agresivnější prostředí, než vzduch nebo kysličník uhličitý, navíc jsou strhávány i pevné částečky (popel, saze, apod.).
Korozní účinek vlastní plynné fáze zplodin hoření závisí na tom, v jakém množství obsahuje palivo síru, která v oxidačních spalinách oxiduje vždy na oxid siřičitý a v malé míře na oxid sírový. Samozřejmě se snažíme síry zbavit tzv. odsiřováním.
S podobnými problémy, s jakými se setkáváme ve velkém v tepelných elektrárnách, se setkáváme i v domácnostech nebo v menších kotelnách. Zde se podle typu paliva potkáváme s účinkem kyselin, vzniklých při spalování podle obsahu síry.
Některé kovy si vytvářejí přirozenou ochranu. Asi nejznámější je měděnka to je přirozená ochrana mědi. Tuto reakci můžeme pozorovat na okapech, nebo střechách. Každý člověk by se měl zamyslet, jestli nemůže udělat něco pro snížení emisí.

Kometa,meteor a meteorit- referát zeměpis

Kometa

je malé planetární těleso tvořené jádrem a komou. Kometární jádro je tvořeno směsicí špinavého ledu (led s křemičitanovými minerály a drobnými minerálními částicemi), při přiblížení ke Slunci tyto látky pod vlivem slunečního větru těkají a jsou ionizovány slunečním zářením, vytváří se koma (obal ionizovaných plynů) a kometární ocas směřující směrem od Slunce. Kometa zanechává po své dráze prachové částice v průměru menší než jeden mikron, prachová stopa je 10 – 50 miliónů km dlouhá. Částice mají primitivní složení.

Jádro komety je základní část komety, ve které je soustředěna prakticky veškerá látka. Působením slunečního záření na jádro komety se vytváří KOMA a ohon.


Ohon komety
je nápadný plynný útvar vznikající při dostatečném přiblížení komety ke Slunci, kdy jsou z jádra komety uvolňovány prachové částice, molekuly a jejich radikály.

Meteor

je úkaz na obloze způsobený hořením a vypařováním pevného kosmického materiálu, který se dostal do atmosféry Země. Obyčejně se jedná o součástky nepřesahující hmotností jeden gram. Základní parametry charakterizující meteory jsou délka dráhy, rychlost vstupu, charakter brzdění a koncová výška. Meteory a doprovodné jevy podávají informace o meziplanetární hmotě. Meteor dopadlý na zem se stává meteoritem. V roce 1957 český astronom Ceplech pozoroval pád meteoru a vypočetl místo jeho dopadu. Tak byl objeven příbramský meteorit, u něhož byla poprvé známa dráha před pádem.

Meteorit

je pevná součástka meziplanetární (kosmické) hmoty, která dopadla na zemský povrch. Meteority se dělí na kamenné, kamenoželezné a železné. Kamenné meteority se dále dělí na CHONDRITY a ACHONDRITY. Železné meteority se dělí podle obsahu stopových prvků a poměru železo-niklových komponent. Téměř na každém tělese sluneční soustavy se nacházejí stopy po dopadech meteoritů, tzv. dopadové krátery. Byly nalezeny i meteority, které pocházejí zřejmě z Měsíce.

Katapult- referát Hv

Když se řekne slovo „katapult“, tak si většina z nás již nepředstaví středověkou zbraň, ale legendární českou bigbeatovou skupinu. Je nutné uznat, že název skupiny byl při jejím vzniku v roce 1975 zvolen opravdu trefně. Katapult, tedy míněná zbraň, má s naším hudebním Katapultem leccos společného. Konstukční jednoduchost, ale přitom obrovská účinnost jejich hudby na posluchače – to jsou přednostní znaky Katapultu. Jejich muzika je různorodá – má prvky blues, rock ‚n‘ rollu, ale i klasického rocku.
Původní název této skupiny byl Mahagon, který byl obsazen kytaristou, zpěvákem a hráčem na foukací harmoniku Oldřichem Říhou, baskytaristou a zpěvákem Jiřím Šindelářem a bubeníkem Krampolem. Skupina musela být ale v roce 1975 přejmenována, jelikož jiná kapela z Prahy již byla pod jménem Mahagon registrována. Nový název skupině dal příchozí bubeník Anatoli Kohout, který přichází právě ze skupiny Katapult, která existovala přibližně rok a záhy se rozpadla. (hráli zde např. Viktor Sodoma, Vladimír ‚Guma‘ Kulhánek, a další). Současné obsazení staronového Katapultu je Říha, Šindelář, Kohout, Krampol (perkuse) a Podubecká (zpěv). Poslední dva ovšem záhy odcházejí a sestava kapely se redukuje na tři muzikanty.
V roce 1976 vychází 1. SP deska, která obsahovala písně Lesní manekýn a Půlnoční závodní dráha. Tyto skladby jsou názornou ukázkou hudebního stylu skupiny Katapult. Vynikající, a však né složitý motiv z písně Lesní manekýn, který unisono hraje Říhova kytara s baskytarou Dědka Šindeláře za doprovodu bicí soupravy Tolji Kohouta, se stal na české rockové scéně klasikou. Druhá píseň, tedy Půlnoční závodní dráha, zase naopak prezentuje směr, jímž se budou ubírat texty. Texty Katapultu byli vždy o obyčejných věcech, lidech, událostech, a proto si získali příznivce ze všech vrstev – jak věkových, tak i sociálních.

Karel Čapek – Povídky z jedné kapsy- sloh

Karla Čapka není třeba asi moc představovat. Jeho díla znají tisíce čtenářů u nás i v zahraničí, neboť patří k nejpřekládanějším spisovatelům v naší literatuře. Tato kniha obsahuje povídky napsané převážně v roce 1928 a vesměs otištěné nejprve v časopisech. Knižně byly poprvé vydány v roce 1929. Jsou to detektivky, ale takového zvláštního druhu. Čapek sám je charakterizoval jako povídky noetické, v nichž poznává a objevuje skutečnost, a povídky justiční, kde převládá otázka jak trestat. V knížce je celkem 24 povídek. Není ilustrovaná. Tuto knížku bych doporučil klukům i děvčatům pokud se jim líbí detektivky. Je vhodná třeba do autobusu nebo když jedete vlakem. Povídky mají okolo osmi stránek takže jich za cestu můžete přečíst i víc za jednu cestu. A protože tady nemám knížku abych Vám z ní přečetl úryvek. Tak vám přečtu průběh povídky Modrá chryranténa.

Modrá chryzantéma
Hrabě byl velký milovník květin, měl nádhernou zahradu. Jednoho dne autorovi (který byl také znalcem květin) přinesla velmi retardovaná dívka Klára vzácné modré chryzantémy. Hned zavolal hraběte, vzal Kláru do kočáru a jeli hledat chryzantémy. Klára měla radost z toho, že jede vozem a chtěla cestovat dál a dál – nechápala, že je má dovést ke květinám. Nakonec zapojili do hledání i četnictvo, pročesali celé okolí, ale nic nenašli. Zdeptaný autor se vydal vlakem domů. Najednou vidí u trati u hlídačova domku něco modrého. Intuitivně zatáhne za záchrannou brzdu, zaplatí pokutu a jde se na tu modrou krásu podívat. Jsou to přesně ty modré chryzantémy, které mu donesla Klára. Hlídač ho ihned začal vyhazovat – nikdo zde podle úředního zákazu nesmí být, hned musí odejít – chce tedy jít po trati, ale to se přeci nesmí. Hlídač nakonec svolil, že půjde na pochůzku a on může tedy odejít. Jakmile hlídač zmizel, autor vyryl kytičky a valil pryč. Jak odjížděl vlakem, viděl u trati rozčilujícího se hlídače. Proč chryzantémy předtím nenašli? Nikoho nenapadlo jít za zákaz – jen Kláru, která neuměla číst.

Jaroslav Durych – Rekviem

Durychova menší valdštějnská trilogie, Rekviem, se odehrává za třicetileté války. Autor se v tomto souboru tří povídek, stejně jako ve větší valdštějnské trilogii, zabývá osobou Albrechta z Valdštějna. Všechny příběhy se odehrávají v době, kdy je tento šlechtic již po smrti. Ačkoli se pro to, abychom sledovali děj, musíme vrátit o několik století zpět, Durych se svou prózou dotýká témat nadčasových, přemýšlí jejím prostřednictvím zejména o statečnosti a vztazích podřazenosti a nadřazenosti, moci a dobrovolné smrti, tedy námětech, které se dají snadno představit i v dnešní době.

První povídka nazvaná Kurýr pojednává o poslu, kterého zplnomocnil již mrtvý generalissimus Albrecht z Valdštejna. Když to kurýr zjistí, skočí na koni přes palisádu, kterou nemůže překonat a dobrovolně odejde z tohoto světa. Třetí přibližuje cestu generála Banéra a jeho ženy do kláštera kartuziánů, v němž je uloženo Valdštějnovo tělo. Tam se setkají s jeho mrtvolou v rakvi a odvezou s sebou jeho hlavu a ruku.

Kniha Rekviem je psána jazykem tak složitým, že čtenář má občas potíže textu beze zbytku porozumět. Výběr slov i stylistická stavba vět je velice komplikovaná, plná jazykových prostředků, které bychom spíše našli v poezii, než v próze. Autor používá hojně metafory i personifikace. Svou velkou představivost využívá zejména při popisu míst, kde se děj odehrává a osob, s nimiž se člověk, který knihu čte, setkává poprvé. Nechává přitom dostatek prostoru pro fantazii čtenáře, který si obrazy defilující před jeho vnitřním zrakem může dokreslit po svém.
Příklad: „Ostré střechy a hranaté věže kostelů těžce nesly příkrov vlhkého přítmí a hradby se podobaly zkřehlému, nataženému hadu. Městské brány zanikaly se svou chloubou jako trpaslíci stojící na špičkách, bašty se krčily zimou, rozkopané a nedostavěné vedety a semiluny žalostivě strašily jako spálené rasovny, palisády byly omšené hladem dlouhé chvíle a stářím.“

Kompoziční postup a stavba knihy jsou podobně vystavěné jako barokní skladba, která se také odvíjí velice složitě a hned na několika rovinách najednou. Evidentní je to zejména v povídce Kurýr: začíná tématem jezdce, který jede na koni bezútěšnou krajinou (a je to jako by začal hrát první hlas ve fuze) přidávají se další postavy (další nástroje) kardinál, baron a generál, kteří s hlavním hrdinou povídky proplétají složitě své hlasy. Povídka končí opět hlavním témate, to přitom skončí ne podle očekávání, ale konec je nečekaně smutný (v moll).

Pro Durychovo Rekviem je typická ponurost, jako by se vše odehrávalo v šerosvitu, který známe tak dobře z Rembrandtových pláten.
Příklad: „Kurýr se octl v předsíni, tu již byly čtyři stěny, jiné než na chodbách a schodištích biskupského domu, i strop byl jiný, připomínalo to klec, ne právě veselou, a mohlo býti teskno po studených vichřicích v blátivých polích a nevlídných cestách. Bylo zde cítit dvůr, úřednictvo a suchý chlad, který se bezvýsledně natřásal výfukem z krbu, z něhož skučela píseň hořícího dřeva.“
Složitostí jazyka se podle mě autor snaží navodit pocit a atmosféru doby, v níž se děj odehrává, baroka. Způsob , jakým se chová ke čtenáři připomíná Vladislava Vančuru a jeho Markétu Lazarovou. Stejně jako zprostředkuje čtenáři vůni a chuť dávno zašlých časů prostřednictvím polozapomenutých slov a obratů, vět, které už dnes říkáme úplně jiným způsobem.
Příklad: „…bílá záclona stydlivě a vášnivě padla zakrývajíc obraz neznámé ženy, ale bylo znát, že za chvějící se záclonou ještě prudčeji se chvěje jitřní zvědavost udivené krasavice v zakletém přítmí. „Šťastné znamení,“ zavolal nahoru a zamručil si mezi zuby: „Ne, nepřijel jsem od Olomouce jíst klobásy se zelím.“

V próze Jaroslava Durycha se dá sledovat další moment tolik typický pro dobu baroka, a to osudovost. Příběhy na nás činí dojem, jako bychom sledovali ne živé lidi z masa a kostí, ale dřevěné loutky, na jejichž vůli nezáleží a které nemohou svět kolem sebe do velké míry ovlivnit. Nejsnáze to jde opět sledovat v povídce Kurýr: O životu posla rozhodne jeden dopis, list papíru s pečetí. Přesněji řečeno zjištění, že listina o níž se domníval, že má výlučný význam, je zcela bezcenná.

Hurikány- referát ekologie

Co je to hurikán

Hurikán je tropická cyklona, ne však jediná. Tropické cyklony se odlišují podle místa svého vzniku a působení. Takže kromě hurikánů tu jsou ještě: cyklony, které se vyskytují v Bengálském zálivu a Arabském moři, tajfuny v okolí Japonska, uragány v Karibském moři, orkány v Indickém oceánu a willy-willies v okolí Austrálie. Hurikány působí v Atlantském oceánu. Hurikánem se tato bouře stane při zvýšení rychlosti větru nad 33 metrů za sekundu, což je přibližně 120 kilometrů za hodinu. Avšak například letošní hurikán Ivan měl nad pevninou rychlost větru 210 kilometrů za hodinu. Každý správný hurikán je cyklický, tedy se točí okolo středu. Tento střed se u hurikánů nazývá oko.

Pojmenujeme ho (nebo ji)

Jelikož by se o hurikánech špatně psalo a mluvilo, kdyby neměly jména, jsou hurikány pojmenovávány. O jménech rozhoduje Světová meteorologická organizace (WMO). Nejdříve byla hurikánům dávána jména podle svatých, kteří měli v den, kdy se objevily, svátek. To ale nebylo příliš praktické, protože mohly být dva hurikány stejného jména a přidávání číslovek za jména nemá jaksi nějak ten správný styl. Po různých pokusech se jmény se od konce sedmdesátých let dvacátého století pojmenovávají hurikány abecedně mužskými a ženskými jmény střídavě. To znamená, když se první hurikán jmenuje Adolf, tak se druhý bude jmenovat například Barbora. Pro zlepšení orientace mezi hurikány – tento systém platí pro každou cyklonální oblast zvlášť. To znamená, že můžeme mít v Atlantiku Adolfa a současně v Pacifiku Adama. Jména budoucích hurikánů jsou připravena daleko dopředu.

Vznik hurikánu

Hurikán potřebuje ke svému vzniku tři věci. Za prvé to je teplá voda, nejlépe 27 °C, dále vlhký vzduch a za třetí sbíhavé rovníkové větry. Přesto však vznik hurikánů není plně pochopen.

Účinky hurikánu

Síla hurikánu se udává hned, jakmile se zformuje, a to podle Saffir-Simpsonovy stupnice hurikánů. Jedna z největších potíží hurikánů je, že s sebou berou velké množství vody. Čím větší hurikán, tím více vody si sebou nese, takže velké hurikány doslova utopí i vnitrozemí okolo centra hurikánu. Vytrvalé větry ničí budovy, které mohou při větší síle hurikánu i téměř srovnat se zemí, vyvrací stromy a také valí auta. Tyto větry také tlačí z moře veliké vlny, které spolu s vyšším přílivem ničí pláže a způsobují záplavy.
Další charakteristikou hurikánů je, že jako okrajový jev často vytváří tornáda.

Zajímavosti o hurikánech

Hurikán se skládá vždy z oka, kde je nejnižší tlak a kde je úplný klid, ze stěny oka, což je část ohraničující oko a kde jsou ty nejrychlejší a nejnebezpečnější větry, a nakonec skupiny bouří, jež se otáčejí okolo oka a tvoří hurikán. Je nutné podotknout, že hurikány nejsou vždy stálého a pravidelného tvaru, mnohdy bývají spíše roztáhlé a neuspořádané. Přesto mají vždy jen jedno oko, okolo kterého se otáčejí. Myslíte si, že nás hurikány nemohou ovlivnit? Mýlíte se. Některé hurikány tvořící se v tropických oblastech se stáčejí více na sever, kde ztrácejí svou ničivost a kde se mění na obyčejné tlakové níže. Takováto tlaková níže ovlivňuje cirkulaci nad Evropou. Podle amerických meteorologů počet hurikánů každým rokem roste, takže se v budoucnu můžeme těšit na proměnlivější počasí. Pravá strana hurikánu je mnohem ničivější než levá, protože je takzvaně „po směru“ větru. Pohyb hurikánu je zaznamenáván pomocí satelitu a také s nasazením „lovců hurikánů“, což jsou piloti v letadle se speciálním meteorologickým vybavením, díky němuž zaznamenávají například tlak nebo hodnoty deště uvnitř hurikánu.

Příliv, odliv

Mořský příliv, odliv (či vodní dmutí) je způsobován gravitačním působením okolních vesmírných těles a to především Měsíce a Slunce, ale také odstředivou silou rotace Země. Příliv vzniká na straně přivrácené k Měsíci i na straně k němu odvrácené (jelikož na straně přivrácené k Měsíci je vodní hladina ovlivňována gravitací Měsíci a na straně odvrácené pak odstředivou silou). Příliv a odliv se pravidelně střídají při každé kulminaci Měsíc. Přiliv se opakuje vždy po 12 hodinách a 25 minutách (tzv. půldenní příliv), který každý následující den vrcholí o 50 minut později než předešlého dne.

Můžou nastat dvě zajímavé kombinace, když do celého procesu zakomponujeme i gravitační sílu Slunce. Jestliže se Země, Měsíc a Slunce nacházejí v jedné rovině kolmé k ekliptice (Měsíc je v úplňku či v novu), pak se gravitační účinky Slunce a Měsíce sčítají a příliv je tedy větší. Mluví se o tzv. skočném přílivu. Pokud však spojnice Země-Měsíc a Země-Slunce svírají pravý úhel, potom se výsledné síly působení Měsíce a Slunce odčítají, příliv je menší a my mluvíme o hluchém přílivu.

HRDLIČKOVO MUZEUM ČLOVĚKA UK- referát biologie

Hrdličkovo muzeum člověka je pojmenováno po svém zakladateli, významném světovém antropologovi, dr. Aleši Hrdličkovi.
Dr. Aleš Hrdlička (*1869 Humpolec – +1943 Washington) vystudoval medicínu v USA, avšak po krátké lékařské praxi se věnoval výhradně antropologii. Významné jsou zejména jeho práce věnované studiu severoamerických indiánu a otázkám původu a vývoje lidstva. V roce 1926 byl za svou práci oceněn zlatou medailí „Huxley Memorial Medal of the Royal Anthropological Institute“.
Muzeum bylo zřízeno z prostředků a darů věnovaných dr. Hrdličkou a za významné podpory prof. J. Matiegky a prof. L. Niederleho oficiálně otevřeno v roce 1937. Předměty, jež jsou součástí sbírek, byly shromážděny především během výzkumných cest, kterých se zúčastnili P. J. Šebesta, V. Suk a V. Malý.
Muzeum má charakter univerzitní sbírky a je rozděleno do dvou oddělení, na část muzeální (přístupnou veřejnosti) a depozitář (určený pro studijní a vědecké účely). V muzeu jsou umístěny přibližně čtyři tisíce exponátu, z nichž řada je unikátních, např. Hrdličkova sbírka odlitků obličejových masek a hlav severoamerických indiánu. Šebestova sbírka odlitků Pygmejů, frenologická sbírka a sbírka trepanovaných lebek.
Nachází se zde i jedinečná sbírka věnovaná umělým deformacím u bolivijských indiánů či sbírka posmrtných masek předních českých osobností z oblasti vědy, kultury a politiky.
Významná je též část věnovaná evoluci člověka, osteologická sbírka srovnávací anatomie, sbírka kostních patologií a oddíl věnovaný etnické antropologii.
Za zmínku stojí také Foitova sbírka přibližující život a kulturu afrických kmenů a ukázky mumifikace přirozené i umělé (několik tisíc let staré mumie pocházející z Egypta).

Víkendový sen- sloh český jazyk

Víkendový sen

Osnova:
1. Úvod – Rodiče odjeli na víkend pryč
2. Stať – Něco na mě zaječelo
– Chodba se stáčí dokola
– Přestal jsem cítit pevnou zem
3. Závěr- Probudil jsem se ze snu

Tento týden, když odjeli rodiče na víkendový sraz se známými, jsem zůstal doma sám. Neměl jsem co dělat, a tak jsem vyrazil do tanečních. Normálně nechodím, čeká mě to až za rok. Po tanečních jsem byl unavený a šel jsem domů, díval jsem se na televizi. Bylo okolo půlnoci a začal nějaký film. Nevěděl jsem na co se dívám, a tak jsem se pohodlně usadil na pohovce. Začal filmu, jmenoval se Upíří radosti. Chvíli jsem se koukal, ale potom mě to přestalo bavit. A šel jsem spát. Když jsem usínal začal jsem si představovat, kde takoví upíři mohli žít. A jak jsem tak přemýšlel pomalu jsem usínal.
Najednou jsem se objevil před bránou starodávného hradu. Vypadal spíš jako pevnost nějakého krutého krále. U brány byly napíchány kůly a na jejich hrotech byly krvavé hlavy žen a mužů. Lekl jsem a chtěl utéct, ale nohy jsem měl jak přikované. Nemohl jsem se hýbat. Po chvíli přemáháni se mé nohy pomalu rozpohybovaly a já pomalu šel k bráně. Když jsem se dostal k bráně na délku ruky, obrovská dřevěná vrata se rozevřela a já se ocitl na prostorném tmavém nádvoří. Trochu jsem popošel a v tu chvíli na mě něco zaječelo, začal jsem zběsile utíkat.
Raději jsem se nekoukal za sebe, něco se ke mně rychle přibližovalo a tak jsem zahnul do první chodby, která vedla z nádvoří někam, ani jsem nevěděl kam. Jak jsem tak utíkal tou chodbou přestával jsem slyšel děsivé zvuky. Když jsem je už nic neslyšel zpomalil jsem a nakonec zastavil. Nabral jsem další síly, pro případ, že by se ta věc nebo příšera vrátila. Začal jsem se dívat okolo sebe a najednou vidím jak se chodba zatáčí, připadalo mi to nějaké divné. Zdálo se mi, že jsem běžel rovně a ne do zatáčky a tak jsem popošel, šel jsem pořád dál a neustále se chodba zatáčela, chodil jsem snad hodinu a stále jsem nemohl najít konec.
V tu chvíli jsem opět uslyšel ty strašné zvuky. Nevěděl jsem co dělat, chodba mi pořád připadala zatočená, ale přeci jsem začal utíkat, protože se ten ječivý zvuk opět přibližoval. Jak jsem tak běžel přemýšlel jsem, kdy to asi skončí a najednou se za mnou začala chodba rozpadat, nevěděl jsem co dělat, a tak jsem ještě přidal, běžel jsem co to šlo. Ale chodba se neustále propadala do hlubin. Pomalu, ale jistě mě doháněla bezedná díra, až najednou jsem přestal cítit pevnou půdu pod nohama a už jsem jen padal a padal a padal.
A pomalu se mi začalo vše rozplývat, probouzel jsem se celý zpocený. Ale šťastný, že tento sen už skončil.

Problémy lidstva

Nebezpečí jaderné katastrofy a jaderný odpad

Je dokázáno, že světové velmoce vlastní takové množství jaderných zbraní, které by bylo schopno několikanásobně zničit celou naši planetu. Když pomineme nebezpečí výbuchu jaderných elektráren, které je při dnešních bezpečnostních opatřeních již velmi malé, stále je tu s jadernou energií problém, a to ukládání radioaktivního odpadu. Vědci se stále pokouší přijít na přijatelné řešení, ale já myslím, že ještě dlouho lidstvo nebude vědět, jak se radioaktivních látek zbavit.

Ozón

Velkým problémem v poslední době je úbytek ozónu – hovoří se o tzv. ozónové díře. Ozonosféra totiž představuje přirozenou ochranu před škodlivým ultrafialovým zářením – působí jako filtr. Zjistilo se, že největší podíl na ničení ochranného obalu Země má chlór, jehož obsah v atmosféře v posledním období značně vzrostl. Největší množství chloru pochází s freonů.

Vyčerpávání vodních zásob

Voda patří k nevyčerpatelným přírodním zdrojům. Lidstvo však spotřebovává převážně jen sladkou vodu, jejíž objem tvoří jen asi 2 % hydrosféry. V souvislosti s růstem obyvatelstva neustále stoupá spotřeba pitné vody. Člověk ovlivňuje nepříznivým zp. hydrosféru především znečišťováním řek, jezer, umělých vodních nádrží, moří i oceánů odpadními vodami z průmyslu, zemědělství i sídlišť. Množství odpadních vod značně převyšuje samočistící schopnost těchto toků a nádrží. Přitom pouze malá část těchto odpad. vod je čištěna.

Vyčerpávání nerostných surovin

Dalším problémem je vyčerpávání přírodních zdrojů, zejména neobnovitelných.
Neustále vzrůstá spotřeba uhlí, ropy, zem.plynu, rud, draselných solí, fosfátů atd. Musíme si uvědomit, že zdroje ner. sur. se nedají obnovit.Významem na druhém místě stojí metalurgické suroviny, protože kovy jsou stále rozhodujícím konstrukčním materiálem.
Největší vliv na ŽP má povrchová těžba ner. sur., která vyvolává změnu krajiny.

NEJZNÁMĚJŠÍ DROGY

Marihuana – získává se z rostliny Konopí. Bývají to především sušené listy a květy. Aplikovaná nejčastěji kouřením, na rozdíl od jiných drog není silně návyková.Způsobuje stavy euforie, otupělosti a ospalosti.Patří k nej-
rozsáhlejším lehkým drogám.

Heroin - k jeho výrobě se používá mák. Většina heroinu pochází z Barmy, Laosu a Thajska a je vyráběn z opia. Je vysoce návykový a je aplikován převážně pomocí injekčních stříkaček nebo inhalací. Distribuován bývá ve formě bílého prášku.

Kokain – je vyráběn z listů koky. Hlavním výrobcem je Kolumbie. Je vysoce návykový a je aplikován inhalací. Je distribuován ve formě prášku.

Hašiš - derivátem pryskyřic získávaných z konopí. Je silnější než marihuana a bývá aplikován kouřením z dýmek nebo cigaret.

Morfin – vyskytuje se v makovicích. Čistý morfin se získává z opia. Je to silné narkotikum. Narušuje přenos signálu bolesti. Silně návykový. Aplikovat se dá různě injekčně, kouřením, šňupáním. Bývá dostupný ve formě rozpustných solí – sulfát a hydrochlorid.

Pervitin – vyrábí se z amfetaminu nebo efedrinu. Vzhled bílý prášek.Aplikace nejčastěji šňupáním, kouřením, nitrožilně. Silně návykový, poškození psychicky, psychózy.

LSD - vyrábí se z kyseliny lysergové, je bezbarvou látkou bez chuti a zápachu. Vyskytuje se převážně v tekuté formě nebo tabletách. Vytváří pocity neobvyklích vizí a pocitů (psychotropní látka).

Ecstasy – je syntetická droga. Bílý krystalický prášek je dostupný ve formě tablet.Má výraznou silnou nahořklou chuť. Vyřazuje z činnosti tepelnou regulaci organismu – nebezpečí přehřátí.

Drogy jejich historie a zneužívání

Od samého úsvitu dějin užívají lidé drogy k léčebným a duchovním účelům anebo pro radost, útěchu a povzbuzení. S jevem používání i zneužívání drog se setkáváme ve všech Od samého začátku dějin užívají lidé drogy k léčebným a duchovním účelům anebo společnostech a kulturách . Užívání drogy je složitý pojem zahrnující nebezpečné užívání zákonem obvykle nepovolené látky. Tento pojem však vypovídá spíše o tom, co je společensky přijatelné, než co je opravdu škodlivé. V některých společnostech se nadměrně pití a kouření všeobecně nepovažuje za zneužívání.
Abychom však nekřivdili pouze lidskému rodu, je popsáno dost případů z živočišné říše, kdy nejrůznější živočichové konzumují látky, hlavně alkohol s téměř vědomím očekáváním příjemného výsledku.

1. ČESKÁ HISTORIE

V 17. století s rozvojem technických věd a rozpracováním chemických metod čištění, koncentrace a oddělování se šíří i syntetická výroba nových látek.Poptávka vede k masovější výrobě a v rámci rodícího se farmaceutického průmyslu k jejich širšímu využití při výběru léčiv, jedů, ale také „požitkových“látek. Éry vzestupu drog jako vážného společenského fenoménu pak u nás odstartoval derivát opia – morfin v polovině 19.století.
Nástup „osvíceného“20.století je ještě ve znamení „Morfeova přípravku“.Nicméně už následující období je poznamenáno prudkým rozvojem „moderních forem“ organizovaného obchodu s drogami.Za signifikantní pro toto období lze považovat citaci z knihy Zdenka Klana – Omamné drogy (1947): „V Praze je asi 10 000 osob, které podlehly požívání narkotik,a tudíž každý stý občan je její obětí.“ Tento odhad řadí Prahu na jedno z předních míst v Evropě.

3. AMFETAMINY

Amfetamin je povzbuzující látka, v Čechách jako jedna z nejužívanějších jako pervitin, slangově perník, peří nebo péčko. Uměle zvyšuje energii, sebedůvěru a koncentraci stimulováním centrální nervové soustavy. Po extázy jako u ostatních drog nastupuje vyčerpání a deprese.
Jedna z „oficielně“ používaných drog. Byla používána ve velkém množství v období druhé světovém války na všech frontách. Sám Hitler údajně užíval denně až 5 injekcí amfetaminu. Byl používán i Američany v Koreji i ve Vietnamu.
Je levnější a působí déle než kokain, a proto má obrovskou základnu zákazníků. Je ho možno vyrobit z obyčejných chemikálií, které jsou s malými obtížemi získatelné na domácí půdě.

4. HEROIN

Patří společně s kokainem mezi drogy, o kterých se nejvíce mluví a diskutuje a na jejichž výzkum a prevenci bylo vynaloženo nejvíce prostředků.
Klíčem k pochopení heroinu je skutečnost, že většině závislých narkomanů slouží jako protilék na jejich bídnou existenci, život plný trápení nebo na období, kdy ztratili smysl života. Heroin slibuje neutralitu.

5. KOKAIN

Kokain patří k největším drogovým strašákům současnosti, hlavně v USA. Je obsažen v dužnatých listech jihoamerické rostliny koky. V čisté formě je velmi účinný. Koku pěstovali odpradávna indiáni. Koka poskytuje mírnou fyzickou stimulaci. Pro 90 procent indiánů je průměrná denní dávka necelých 6 dkg lístků. Koka obsahuje všechny potřebné látka: tiamin, riboflavin a vitamin C. Údajně posiluje tonus svalů zažívacího traktu, usnadňuje dýchání během fyzické námahy, působí jako afrodiziakum a ulevuje bolestem hrtanu. Koka se velmi podobá máku. Obě rostliny mohou přinést pocit štěstí a oběma je možné se předávkovat. Nebezpečí předávkování hrozí, hlavně když se extrahuje aktivní substance a užívá se v koncentrované podobě.
Kokain si oblíbili v době jeho největší kulminace popularity (šedesátá léta) příslušníci elegantních a bohatých kruhů. Dokázali si s ním poradit, podněcovat jejich tvořivou energii. Po určitém rozmachu nastalo období útlumu, až v polovině 80, let znovu přišel ke slovu. Po té nastoupil crack (synteticky vyrobený kokain), který se rozmohl hlavně v černošských ghetech v Americe jako reakce na zločiny, násilí, nemoce a bídu a sociální dezintegraci.

6. KONOPÍ – HAŠIŠ

Hašiš je podle úřadů jedna z nejnebezpečnějších ilegálních drog. Konopné produkty se na trhu objevují nejčastěji ve formě slepené pryskyřice ze severoafrických rostlin, která přichází v kostkách, špalcích, lepkavých koulích nebo práškových vločkách a je nazývána hašiš. Většinou se kouří, ale velmi často se jí ve formě kořeněného ovocného cukroví, kterému se říká mažun. Další konzumovaný produkt z konopí se vyrábí ze sušených a nakrájených listů rostliny.

Test dějepis- 1. světová válka

Otázky dějepis

1. Státy Dohody? – a) Velká Británie, Francie, Rusko
b) Velká Británie, Itálie, Rakousko – Uhersko
c) Francie, Rusko, Itálie

2. Záminka 1. sv. války? – a) přerozdělení kolonií
b) atentát na Františka d´Éste
c) povyšování států

3. V jakých letech byla 1. sv. válka? – a) 1914 – 1918
b) 1918 – 1924
c) 1915 – 1919

4. Kolik lidí padlo v 1. sv. válce? – a) okolo 5 mil
b) okolo 10 mil
c) okolo 15 mil

5. Po 1. sv. válce vzrostl vliv? – a) Francie, Ruska
b) Japonska, USA
c) Německa, Itálie

6. Na západní frontě usilovalo Německo o – a) bleskovou válku
b) zákopovou válku
c) chemickou válku

7. Na jaké Francouzské řece byl zastaven Německý útok? – a) Séně
b) Marně
c) Lódži

8. Které nové zbraně byly použity? – a) otravné plyny, palcáty, ponorky
b) torpéda, letadla, katapulty
c) tanky, námořní miny, letadla

9. Který člen Trojspolku přešel k Dohodě? – a) Německo
b) Itálie
c) Francie

10. Jaké hospodářství bylo zavedeno při válce? – a) produktivní
b) válečné
c) agresivní

Dánsko- Dánské království

Obyvatelstvo

Dánové blízce spříznění s ostatními Skandinávci jsou homogenní společností. Počty německé menšiny již dávno předstihli imigranti zejména z Turecka a dalších asijských zemí. Velký prostor má na dánských školách angličtina, dokonce musela být přijata opatření na ochranu dánského jazyka. Rozmístění obyvatel, kteří žijí z 85% ve městech, je velmi nerovnoměrné a souvisle zastavěný pás východního pobřeží Sjaellandu od Kodaně po Helsingør soustřeďuje více než ¼ populace země.
Téměř 90% obyvatelstva země se hlásí k protestanství. V zemi se narodilo velké množství světově známých spisovatelů, jakými byli například filozof Soren Kierkgaard (1815 – 1855) nebo Hans Christian Andersen (1805 – 1875). V Dánsku je velice oblíbený královský balet, který zachovává choreografické tradice 19. století.

Vlajka a národní symboly

Dánská vlajka – oficiálně nazývaná „Dannebrog“, což znamená vlajka všech Dánů, je poprvé zmiňována v dánském textu roku 1478, ale už o 100 let dříve se o ní píše v holandských vojenských spisech jako o symbolu, pod kterým vedl tažení Valdemar IV. Attertag.
Podle legendy, sepsané Christiern Pedersenem v Dánské kronice, vznikla vlajka při bitvě u Lindanisse 15.6.1219, kdy Valdemar IV. Vedl válku proti Estoncům. Z nebe, zabarveného do ruda jako krev spadl na zem bílý kříž. Pod tímto symbolem se dánská vojska vydala na vítěznou cestu. V nezměněné formě se užívá dodnes, pouze její vyvěšování se řídilo v historii různými pravidly. Dnes hojně užívaná na veřejných i soukromých prostranstvích, ale i na vánočním stromečku symbolizuje podobně jako vlajka švédská hrdost Dánů na svůj národ, jeho historii a královskou hlavu, avšak např. V době od r. 1833 do 1854 bylo její používání mimo oficiální místa zakázáno.

Státní zřízení

Dánsko se stalo roku 1849 konstituční monarchií. Král formálně jmenuje ministerského předsedu a vládu, která je zodpovědná 179člennému jednokomorovému parlamentu neboli Folketingu. Panovník také potvrzuje platnost zákonů vzešlých z Folketingu.
V parlamentu voleném na 4 roky poměrným systémem mají své zástupce také Grónsko a Faerské ostrovy, které jsou podřízeny Dánsku ve sféře zahraniční politiky, obrany, financí a legislativy.
Administrativně se Dánsko dělí na 14 správních okresů (Aemter).

Zajímavosti:

- Nejvíce jízdních kol k počtu obyvatel: 2,8 kol na obyvatele.
- Největší vývozce šunky a slaniny v Evropě.
- Nejstarší používaná vlajka na světě.
- Nejbohatší královská severská rodina.
- Nejstarší pivovar Carlsberg založen roku 1845. Dánové na 5 místě v pití piva v Evropě.
- Nejoblíbenější hlava státu – dánská královna s 97% oblibou u obyvatelstva.
- Vedle Holanďanů nejvíce obyvatel obouvá dřeváky.

Přečerpávací vodní elektrárna Dalešice

Vodní dílo Dalešice bylo vybudováno v souvislosti s výstavbou blízké Jaderné elektrárny Dukovany. Součástí vodního díla jsou nádrž v Dalešicích s objemem 127 mil. m 3 , vyrovnávací nádrž Mohelno, přečerpávací elektrárna Dalešice a průtočná vodní elektrárna Mohelno.
Nádrž Dalešice je též využívána k rekreačním účelům chovu ryb, tlumení povodní a nadlepšování průtoku v řece v suchém období. Především ale zajišťuje technologickou vodu pro Jadernou elektrárnu Dukovany, vytváří spád a užitečný obsah pro práci přečerpávací vodní elektrárny Dalešice a dlouhodobě vyrovnává průtok řeky Jihlavy. Snižuje povodňové špičky v dolním toku a sedimentace nečistot z horního toku a odpadních vod z jaderné elektrárny. Kladný vliv na kvalitu vody se projevuje přítomností raků a pstruhů pod vyrovnávací nádrží Mohelno. Mimo plnění klasické funkce akumulátoru energie, tj. výroby elektřiny ve špičkách a odběru energie v době jejího přebytku, má svým výkonem 450 MW a rychlostí najetí 60 sekund na plný výkon nezastupitelnou úlohu při regulaci výkonu celostátního energetického systému i jako okamžitá poruchová rezerva. Pro tento účel je elektrárna plně automatizována a dálkově ovládána přímo z centrálního dispečinku v Praze.
Vodní dílo Dalešice bylo postaveno v letech 1970 – 78. Nádrž je vytvořena sypanou rokfilovou hrází s jílovým těsněním o výšce 100 m. Hráz je vybavena hydrotechnickými zařízeními pro převádění velkých vod a vypouštění nádrže. Na turbíny přivádí vodu 4 ocelová potrubí spojující vtokový objekt s elektrárnou. Turbínové uzávěry tvoří hydraulicky ovládané klapky. Elektrárna a rozvodna jsou umístěny u paty hráze. Vtoky a výtoky jsou vybaveny česlemi, hradidly a potřebnými zvedacími mechanizmy.
V přečerpávací vodní elektrárně jsou instalována 4 soustrojí s reverzními Francisovými turbínami pro spád 90 m. Pro výrobu energie, i jako pohon v čerpadlovém provozu, jsou použity synchronní generátory s napětím 13,8 kV a obousměrným točením. Pro transformaci napětí generátorů na napětí vývodů 420 kV slouží blokové transformátory.

VÝROBNÍ JEDNOTKA – DALEŠICE
Instalovaný výkon 4 x 112,5 MW
Rok uvedení do provozu 1978
Typ turbíny Francis

Zámek Častolovice

Dějiny zámku Častolovice sahají až do 13. století, kdy zde pan Častolov z rodu Hronovců nechal vystavit vodní tvrz, v jejímž držení se postupně střídali různí majitelé. Nejvýznamnější z nich byl Jiří z Poděbrad jediný český král zvolený z řad domácí šlechty. Jiří z Poděbrad také udělil městu Častolovice znak, a to zlatou probodenou rybu na modrém poli. Častolovice si tento znak udrželi dodnes. Rodina Oprštorfů v letech 1588 až 1615 přestavěla tvrz na renesanční zámek. Z té doby pocházejí výjevy z Liviových římských dějin, které zdobí nádvorní fasádu. V roce 1694 zakoupili Častolovice Šternberkové, kteří v průběhu více než 300 let shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, která je zpřístupněna ve stálé expozici zámku. Její významnou součást, vedle maleb Škrétových, Teniersových, Schonfeldových atd., tvoří série portrétů českých králů. Veškeré místnosti zámecké expozice jsou zařízeny v různých stylech a dávají představu o dřívějším životě na zámku. Rytířský sál, jeden z největších v české republice (306m2), zdobí malovaný renesanční strop se scénami ze Starého zákona. Stěny jsou pokryty nejen portréty představitelů šternberského rodu. Součástí tohoto sálu je také kaple Božího těla. Její vyřezávaný oltář i fresky na stěnách byli vyhotoveny už roku 1601.
Od května 1992, kdy byl zámek restituován paní Dianou Phipps Sternbergovou, která zde trvale pobývá, proběhla řada úprav a dnes jsou prakticky opět všechny jeho prostory znovu zprovozněny. Expozice byla rozšířena a obohacena o exponáty, které v minulé době byly umístěny na různých místech republiky. Zámek i nádvoří je plné květin , což navozuje domácí atmosféru. K zámku také patří anglický park (42ha) s rybníkem, álejí a ohradami se zvířectvem, jako např. s bílými daňky, kamerůnskými kozami, pštrosy emu, atd. U zámku byla také obnovena vodní a růžová zahrada s růžemi.