Referáty - Březen 2008

Vetřelec
Maurice Maeterlink

Obsah:
Večer shromáždila se v pochmurném sále starého zámku u večeře rodina, již tvoří slepý děd, otec, strýc a tři dcery. Ve vedlejším pokoji leží těžce nemocná matka a na druhé straně ubohé novorozeně. Dosud pochybovali lékaři o uzdravení rodičky, jež byla po porodu mezi životem a smrtí. Teprve dnes dávají jakousi naději. Všichni se radují, jen osmdesátiletý slepý dědeček je pořád jaksi vážný. Na zámku očekávají sestru majitele zámku. Tu pojednou je něco slyšet v zahradě, na volání se však nikdo neozývá. Teta to není. Náhle je slyšet ze zahrady naklepávání kosy – to asi bude zahradník kosit. Ale tak pozdě večer? Děd, jenž se probudil z dřímoty, slyší zvuk, jako by někdo měl vejíti se zdá, jako by někdo byl vešel a nyní si sedal mezi ostatní. Jímá ho jakýsi strach, snad se jeho dceři přitížilo. Proč to před ním tají? V té chvíli zhasíná lampa, ač ji před chvíli naplnili. Tma zvyšuje děs. Bije dvanáctá. Při posledním úderu je slyšet jakoby se někdo zvedal. Z pokoje, kde leží dítě, je slyšet úzkostlivý pláč. Náhle se otevřou dveře a na prahu stojí milosrdná sestra – znamením kříže dává vědět, že paní zemřela. V té chvíli všichni potichu odcházejí k zemřel, dědeček však zůstává tu sám.

Modrý pták
Maurice Maeterlink

Obsah:
Dětem drvoštěpa Tyltylovi a Mytyle se ve snu zjeví víla Berylune a žádá, aby se vydali hledat modrého ptáka proštěstí jeí vnučky – Tyltyla žádala před tím vskutku sousedka Berlingot o sivou hrdličku pro svou nemocnou vnučku. Berylune s dětmi rozmlouvá o umění vidět štěstí a krásu u sebe a vidět skryté věci, které zůstávají lidem ztraceny od dob, kdy víly odešli ze světa. Tyltyl otočí kouzelným diamantem její neviditelné zelené čapky a hned vidí duše věcí,minulost i budoucnost, promění světnici v nádhernou komnatu a oživí v lidskou podobu psa, kočku a všechny předměty. Ba dokonce se promění také chvilky Tyltylova života v tančící dívky. Ale po náhlém otočení knoflíku zpět nestačí zmizet všechny oživlé věci a odcházejí s vílou a dětmi hledat modrého ptáka. Pes, Kočka, Světlo, Oheň, Voda jsou jim podle svých povah průvodci. Nejdříve se zastaví v kraji vzpomínek – navštíví mrtvého dědečka Tyla,dále babičku a mrtvé sourozence. . Od dědečka dostanou sice modrého pátka – kosa, ale když se s ním vrátí k víle a opustí kraj vzpomínek, zčerná jim. Ubírají se potom dále do kraje snů. V paláci Noci nachytají hodně modrých ptáků, ale když je přinesou k Světlu, jsou ptáci mrtví – není štěstí ve snění. Hledají dále v přírodě v oživlých lesích, při čemž jim Kočka strojů úklady – ani tam ho nenaleznou. A tak přicházejí až do říše budoucna, mezi děti ještě nenarozené. Tam chytí modrého ptáka, ale ten jim zrůžoví, když se s ním vrátí. Vracejí se tedy s prázdnýma rukama a loučí se se svými průvodci, kteří odcházejí do říše mlčení. Vtom je matka probudí ze spánku do života. Děti blouznivě vypravují o svých snech, takže se matka až poleká, nejsou-li choré. Zatím však přichází opět sousedka Berlingot a prosí znovu Tyltyla o sivou hrdličku pro svou nemocnou vnučku. Tyltyl ji ochotně dává. A stane se div: děti vidí kolem sebe všechno zkrásněné, sivá hrdlička je modrá a nemocná dívka má podobu Světla. Ale v okamžiku, kdy jí chce Tyltyl ukázat, jak hrdlička zobá, pták unikne a odletí. Dívenka, kterou pohled na modrého ptáka uzdravil, naříká bolestně a Tyltyl slibuje, že se pokusí jej chytit. Tou nadějí se utěšují ve své touze po pohádkovém štěstí modrého ptáka.

Antoine de Saint – Exupéry
Malý princ

2 vlastnosti:

1. – namyslenosť kvetiny z princovej planéty:

kvetina bola namyslená, princovi rozkazovala, správala sa veľmi pyšne ako najväčšia kráľovná na svete

„Aká ste krásna!“
„Však?“ odpovedala tichúčko kvetina. „A prišla som na svet v tej istej chvíli ako slnko…“
Malý princ si pomyslel, že nie je veľmi skromná, ale bola taká dojemná!
„Myslím, že je čas na raňajky,“ dodala po chvíli, „buďte taký láskavý a postarajte sa o mňa…“
…..
„Ja nie som tráva,“ odvetila kvetina.
„Prepáčte…“
Tigrov sa nebojím, ale mám strach z prievanu.
…..
S touto kvetinou sú iba starosti…
„A večer ma dajte pod poklop. Tu u vás ej veľká zima. Máte zlú polohu. Tam, odkiaľ som prišla…“
Vtom sa zarazila. Prišla ako semeno, nemohla teda vedieť nič o iných svetoch. Zahanbená, že sa dala prichytiť pri pokuse a takú hlúpu lož, dva či trikrát zakašlala, aby upozornila malého princa, že je nepozorný: „A čo moja zástena?“ ….

Namyslenosť a pýcha sú veľmi zlé vlastnosti ľudí. Takýto ľudia nikdy v živote nič nedosiahnu, aj keď aj áno, tak nič poriadne. Niekedy sa stane, že práve z takýchto vlastností ľudia zostanú až závislý a nikto im už nikdy nepomôže. Preto by sme sa mali vyhnúť takýmto ľudom a uvedomiť si, že pravda a statočnosť sú lepšie ako pýcha, klamsto a namyslenosť.

2. – obetavosť a trpezlivosť hlavného hrdinu ( rozprávača )

hlavný hrdina ( rozprávač ) bol už od malička veľmi trpezlivý a obetavý. dokázal odpovedať na niekedy dosť nezmyselné otázky bez toho Malého princa

„Čože? Ty si spadol z neba?“
„Áno,“ odvetil som skromne.
„ To je čudné…“
…..
„Isteže. A ak budeš dobrý, dám ti aj povrázok, aby si ho cez deň priviazať. A kolík.“
…..
„Je pravda, že barančekovia ohryzávajú kríky?“
„Áno, to je pravda.“
„To som rád!“
„ Ohrýzavajú aj baobaby?“
…..
„ Keď baranček ohrýza kríky, spása aj kvety?“
„ Baranček spasie všetko, čo nájde.“
„ Aj kvetiny, čo majú tŕne?“
„Áno, aj kvetiny, čo majú tŕne.“
„ Tak načo majú tie tŕne?“ Načo majú teda tie tŕne?“
„ Tŕne sú nanič. Od kvetín je to číra zlomyseľnosť.“
„Ó!“

Obetavosť a trpezlivosť sú veľmi dobré a cenné vlastnosti ľudí. Nie každý človek je trpezlivý. Niekomu stačí iba 1 alebo 2 nezmyselné otázky a hneď je nahnevaný a má zlú náladu. Iný zase môžu odpovedať na nekonečne veľa nezmyselností a stále sú v pohode. Takýchto ľudí je na svete však málo a keď máme priateľov s takýmito vlastnosťami, sú to tí najlepší ľudia na svete.