autor neznámý – Mahábhárata

Mahábhárata
indický epos ze starověku

Obsah:
Na dvoře slepého krále Dhritaráštry je vychováváno pět synů krále Pándu. Dhritaráštra je jejich strýcem a dostává se jim na jeho dvoře stejného vychování jako jeho synům, jichž je plné sto a kteří se podle svého předka Kuru jmenují Kurovci. Obojí jako potomci Bhárata, syna Šakuntály a Dušjanta, se jmenují Bháratovci. Kuruovci nenávidí Panduovce, zvláště když jeden z Panduovců je určen od Dhritaráštry za nástupce na trůn královský. Hrdinné činy Panduovců vzbudí žárlivost Kuruovců, ba i samého krále, a Kuruovci osnují proti Panduovcům úklady. Ti uniknou hrozícímu nebezpečí do lesů. Tam žijí, svádějí boje s obra a pak založí velikou říši. Na jejich moc žárlí opět Kuruovci. Pozvou je k sobě, ale tam stihne Panduovce neštěstí. Nejstarší z nich se dá do hry v kostky, ve hře prohrává polovici říše která jim vlastně přísluší. Panduovci nyní musí všichni za to těžko pykat: dvanáct let mají žít v lese, třináct rok pak jako neznámí strávit mezi prostým lidem. Uplyne třináct let, ale Kuruovci nechtějí Panduovcům říši vydat. Z toho vznikne boj. Panduovci s pomocí bohatýra Krišn, jenž je vlastně vtělením boha Višnu, zvítězí. V boji padnou všichni Kuruovci i všechno jejich vojsko; pouze tři z vojska zbudou. Ti přepadnou v noci vojsko Panduovců a porazí je. Panduovcům se však podaří uniknout smrti. Vlády se ujme nejstarší z nich, Judhišthira, ale nevládne dlouho. Země je postižena nehodami, Dhritaráštra se oddá kajícnému životu v lesích, ale zahyne při lesním požáru, Krišna zemře, jeho město se propadne do moře. Panduovci se straní světa; rozhodnou se, že budou žít životem poustevníků v horách; odejdou do hor himalájských a tam kdesi zahynou.

Teoretický rozbor:
Mahábhárata (=velká báseň o Bharatovcích) je rozsáhlý staroindický epos o 100.000 verších asi z 5. století po Kristu. Líčí se tu boje dvou větví královského rodu Bharatovců a k tomuto ústřednímu ději je připojeno mnoho episod – bájí, pověstí a legend.