Byl darebákem - Jan Neruda - referát

Byl darebákem
Jan Neruda

Na Malé Straně zemřel jistý pětadvacetiletý František Horáček. Všichni ho považovali za darebáka, protože to o něm říkal lékárník, a tato pověst se brzy roznesla po celé čtvrti. On sám však vlastně ani pořádně nevěděl, proč je darebák, proč si to o něm lidé myslí.
Jako malý chlapec dováděl stejně jako ostatní děti, než mu bylo šest let, i poté, kdy už začal chodit do školy. Učitel k němu ale byl nespravedlivý, protože měl záplatovaný oblek, a tak ho všichni hned považovali za chudáka a darebáka. Jednou ho dokonce učitel urazil před hochem školního inspektora. Hoch se mu ještě posmíval a ve Františkovi vzkypěl hněv. Rozzuřil se a s hochem se popral.
Jako nenapravitelný darebák a asociál byl vyloučen ze školy a dán do německé. Na gymnáziu nepropadl, protože ho profesoři pouštěli, prý pro jeho krásný sloh a znalosti literatury. Brzy začal psát do českých časopisů, čímž způsobil další pohoršení mezi sousedy. Jeho matka bývala hokynářkou, ale obchodu už nechala a syn ji měl podporovat.
František se zapsal na právnickou fakultu, ale tam většinou psal básně, přišel-li vůbec do školy. Nakonec dostal práci s malým platem a začal si i známost s krásnou dívkou, ale když si uvědomí, že by ji nemohl jako svou manželku uživit, rozhodl se k nezbytnému činu. Napsal rodičům dívky anonymní dopis o sobě.
Otec dívky se rozhodl dopis ověřit a vydal se do čtvrti, kde Horáček bydlel. Ptal se sousedů a všichni mu řekli, že je to chudý darebák. Sousedé také povídali, že prý ho otec vyhodil. Jednoho dne svěřil Horáčkovi jeho šéf peníze, aby je roznesl. Šéfův syn je na něm ale vymámil a Horáček byl obviněn z krádeže.
Horáčkův zaměstnavatel nakonec dokonce otiskl v novinách, že Horáčka vyhnal pro nepoctivost, čímž mu znemožnil najít další práci. Horáček však ani přesto šéfova syna neprozradil. Lehl si s tím, že ho bolí hlava, a brzy zemřel. Okresní lékař napsal, že ho ranila mrtvice.