Cestopisy – Karel Čapek

Cestopisy
Karel Čapek

Zvláštní kapitolu mezi Čapkovými fejetony a sloupky tvoří jeho cestopisné obrázky, které napsal o svých cestách do Itálie (Italské listy), Španělska (Výlet do Španěl), Holandska (Obrázky z Holandska), Anglie (Anglické listy) a Dánska, Švédska a Norska (Cesta na sever). Vznikly za poměrně krátkých, většinou jen dvouměsíčních studijních cest do těchto zemí a na první pohled se zdají být spontánními záznamy (a kresbami) ze spisovatelského deníku. Sám Čapek čtenáři tento dojem sugeruje: „Putoval jsem bez všech užitečných znalostí, nýbrž i bez plánu“, říká. Je to ale lest na příliš důvěřivého čtenáře, autorská mystifikace. Jeho cestopisné obrázky samy ji prozrazují. Obsahují kulturně historické vzpomínky, vysvítá z nich autorova poučenost o současných problémech země. Ani lehkost stylu, pro ně tak typická, není spontánní: je v ní kus autorova záměru, který svou „učenost“ před čtenářem skrývá, který s ním hraje neustále hru na schovávanou. Stačí si porovnat lehkost Italských listů s komentářem, který představují dopisy, jež Karel Čapek psal z Itálie své budoucí ženě Olze Scheinpflugové. Cituji: „Musíš odpustit, mají-li mé dopisy málo šťávy, píšu je totiž večer, protože ve dne běhám, tedy večer, kdy jsem pořádně unaven a ospalý jako miminko. Čteš-li někdy můj cestopis, musíš z něho viděti, jak se do něj musím nutit – z téhož důvodu.“ A v dalším dopise pokračuje stejně: „Skoro každý den dávám o sobě vědět, ať do novin, ať tobě, píšu jen v noci, padaje únavou; neumíš si představit, jak využívám času do poslední kapky.“
Pro Čapka jsou jeho cesty především cestami za poznáním, sám o tom říká: „Rád bych proběhal, projel a prochodil hodně končin smutných a chudých i ošklivých anebo krásných, světlých a ulehčujících. Zdá se mně, že vlastně žijeme v neznámém světě. Že si sami zužujeme svět na strašně úzký a vymrskaný kruh.“ Snaží se svému čtenáři ukázat cizí země z nejrůznějších stran. Putuje po turistických atrakcích a historických památkách, ale zejména ho zajímá obyčejný život, prostí lidé, jejich radosti, práce, zábavy, zvyky. Málokde vyslovuje explicitně přímé srovnání s našimi domácími poměry, s naším životním stylem, ale zastřeně jsou tyto konfrontace stále přítomné a objevují se v narážkách. Zdá se, jako by jel Čapek do ciziny nejen zhlédnout všelijaké zajímavosti a poznat tamní život, ale jeho prostřednictvím poznat i život doma. Jeho zvídavost je vždy kritická. Platíval za anglofila, a právě na okraj Anglických listů napsal Olze Scheinpflugové: „Viděl jsem kus světa a budu zase rád doma. Není to u nás tak špatné, jak si často myslíme, naopak, lepší, než dovedeme ocenit.“
Vzdálenost mezi dneškem a Čapkovou dobou propůjčuje jeho obrázkům ještě jeden půvab navíc: čteme je jako pohádky z předautomobilového věku, z doby, kdy němečtí turisté chodili Evropou v lodetových šatech, s batohy na zádech a bez fotoaparátů, kdy symbolem rychlosti byl expres s lůžkovými vozy a na úzkých silnicích se objevovala auta tak málo, že řidiči zdravili chodce. V době nadúrovňových křižovatek a dálniční sítě, která rozťala Evropu pásy betonu, v době nadzvukových letadel, která způsobila, že svět je menší a vzdálenosti kratší, je Čapkova Evropa hodně idylická a starosvětská. Campanilla v Benátkách stále stojí a trávník v Hyde Parku se pořád zelená, ale jejich okolí je jiné. Svět od té doby – není to vlastně tak dávno, čtyřicet padesát let – prošel tak významnými změnami, jaké se v historii lidstva dály staletí. A nejde jen o pokrok techniky, ten je bez debaty obrovský, ale o řadu významných změn sociálních. Evropa prodělala od té doby velkou válku a řadu významných změn sociálních. Bohatá Anglie je za našich dnů o hodně chudší než ta, kterou navštívil Čapek, z impéria nezbylo skoro nic, Londýn už dávno není největším městem světa a Angličané si musí zvykat, že jsou jen jedním z velkých evropských národů. I do Španělska a Itálie pronikla konzumní společnost se záplavou aut a jiných civilizačních vymožeností a setřela trochu jejich osobitý půvab. Přesto leccos z Čapkových postřehů platí. Není to jen obraz turistických zajímavostí, které stále přitahují autobusy plné cizích turistů, ale lidé, které mezi nimi žijí, kteří – stejně jako před lety – touží po prostém a klidném životě, ať už žijí v Katalánii nebo v Tralleborgu. Hodně se změnilo, ale tohle zjištění platí dodnes.
Mnohé z pasáží, které obsahuje kompletní vydání Čapkových cestopisů, jsou náročné přemírou jmen a také u čtenáře předpokládají hlubší znalosti dějin umění i z historického a politického vývoje jednotlivých zemí té doby. Hlavní důraz při své práci Čapek kladl na líčení prostého života, dokázal zachytit specifičnost země ve zvycích jejích obyvatel a přiblížit slovem kolorit měst a krásu krajiny. V neposlední řadě ukázal, jak lehce se dá zacházet s jazykem, jak o věcech zdánlivě obyčejných je možno hovořit a psát neobyčejně.