Hořící keř - Otokar Fischer - referát
Hořící keř
Otakar Fischer
Kniha duševního přerodu básníkova. Z počátku zaznívá hlavně smutek z bezúčelného žití („Proč tlím a hynu, života já strom?“), který zvučí dekadentní strunou pesimismu a chvalozpěvem smrti. „Vyšší nad život je blaho smrti bolem vykoupené a svatý mír a velikost zániku.“ Jest doba války, zoufání nad životem. „Hluboká tma. A nikde svítání. K smíchu jsou věštci, apoštolé, rádci.“ – Avšak tu již nastupuje smírnější tón. Básnický subjekt je konejšen rodným krajem, probouzí se v něm ohnivý keř, který hovoří o lásce a trestu. Básník zakotvuje v zemitosti, ve splývání s přírodou. „Já kořeny jsem všem a snem i mízou k matce přisát zemi.“ Odtud se rodí nová touha po životě. „Chtělo by se zase žít, chtělo by se píseň dopět.“ Závěrečné Večerní motlitby jsou oslavou věčného ducha lásky. Básník rozplývá se zcela v přírodě. „Já rozplynul se. Ve mně je nebe, noc a země a já už nejsem já…jsem pták a proud a kámen – a sám a sám, jak bůh.“
Načítám ...