Hrdina naší doby - M.J. Lermontov - referát
Hrdina naší doby
Michail Jurjevič Lermontov
Spisovatel se setkal za svého pobytu na Kavkaze se starým štábním kapitánem Maximem Maximovičem, jenž na Kavkaze sloužil už mnoho let, a od něho se dověděl historii „hrdiny naší doby“. Před bouří se skryli v chalupě a Maxim Maximovič vypravoval: Grigorij Laexandrovič Pečorin sloužil, stejně jako naslouchající spisovatel, na Kavkaze jako důstojník. Pečorin byl při tom, když čerkeský kníže provdával svou starší dceru. Pečorinovi se zalíbila mladší nevěstina sestra Bela a s pomocí jejího patnáctiletého bratra Azamata se mu podařilo Belu unést. Pečorin viděl, jak by Azamat rád získal koně loupežníka Kazbiče, a slíbil Azamatovi, že mu k němu dopomůže, jestliže mu on na oplátku pomůže únést Belu. Tak se dostal Pečorin ke krásné Čerkesce. Dlouho tvalo, než si Pečorin dívku naklonil. Kazbič mu ji však unesl, a když ho Pečorin pronásleduje, Kazbič dívku aspoň těžce zraní, když už s ní nemůže uniknout. Pečorin vyhledává z dlouhé chvíle nová dobrodružství. Odchází do Persie, zaplete se s dívkou, jež je pomocnicí podloudníků. Dívka tvrdí, že Pečorina miluje, málem by jej však utopila, a když se jí to nepodaří, aspoň jej okrade. Po tomto dobrodružství, pro Pečorina se šťastným koncem, naváže Pečorin pletky s kněžnou Meri. Grušinský, který je do kněžny zamilován, žárlí. Meri je k Pečorinovi zprvu odmítavá, ale pak se do něho zamiluje a vyzná mu sama lásku – ale Pečorin se k jejímu vroucímu vyznání postaví chladně. Když se pak Pečorin setká s důstojníkem Buličem, který je životem nespokojen a hyne rukou opilého kozáka, je osud Buličův Pečorinovi jen důkazem, že člověk není strůjcem svého osudu.
Načítám ...