Já-Francois Villon - Otokar Fischer - referát
Já – Francois Villon
přebásnil Otokar Fischer
(1976, Československý spisovatel)
Tento výběr z Villonovy poezie je průřezem tvorbou tohoto významného a ojedinělého francouzského středověkého básníka. Skládá se převážně z Villonova největšího díla – Závěti a je dále doplněn několika dalšími významnými baladami. Jsou to právě balady, které tvoří převážnou část básníkovy tvorby. Tyto balady (tzv. villonovské) mají 8, 10 nebo 12 veršů, poslední má veršů 4 nebo 6. Poslední verš každé sloky je stejný (refrén). Villon ovládal dokonale francouzský jazyk i básnické umění a zhusta používal slovních hříček, dvojsmyslných slov, různorodých básnických postupů (používal slova tak, aby ladila i zvuková podoba básně, všechny verše ve sloce například končily na stejnou hlásku). Z těchto důvodu nebylo pro literární badatele lehké nalézt esoterické významy jeho veršů, zvláště když do svých básní rozesel narážky na osoby či události, o kterých nevíme nic. V tom ostatně ale smysl a estetická hodnota villonovi básně nespočívá, literární vědec nemusí, ba ani nesmí přikládat více či méně podružným momentům básníkovy biografie přespřílišnou váhu. Stejně nelehký je i překlad do jiných jazyků, neboť některé pasáže sestávají z nepřeložitelných hříček a dvojsmyslů. Přes výše uvedená tvrzení je nutno si uvědomit souvislost básní s autorovým životem, jenž byl velmi pohnutý. Vlivem prostého původu, prostředí středověkého feudalismu a především komplikované osobnosti dospěl postupně Villon, zvláště ve vyhrocených situacích svého života, kdy se dostával do rozporu se zákonem, k zásadním otázkám lidské existence, života a smrti. Spolu s jeho životem se měnila i jeho poezie. Zpočátku to byly jen bezstarostné studentské verše (i první větší dílo: Odkaz, respektive Malá závěť), ovšem později, kdy se setkával s lidskou bídou a utrpením a na druhé straně s bohatstvím a rádoby vznešeností, zobrazoval ve svých básních opravdový život – za všechny připomeňme nejznámější balady: Nářek někdejší sličné zbrojmistrové, Balada o tlusté Margot, Balada- protest, Balada – epitaf… Villon dokázal spojit dokonalé umění básníka s opravdovým cítěním člověka. V jeho verších se střídá veselý smích s kritickým posměchem a nakonec i s odporem proti chudobě, neštěstí a smrti.
Načítám ...