Jen jedenkrát - Petr Bezruč - referát

Jen jedenkrát (Slezské písně)
Petr Bezruč

Kdesi na severu v ponurém údolí žije mezi věčným sněhem, v začouzených jurtách smutný národ. Jednou jim do údolí zasvítilo slunce. Celý národ se poděsil, schoval se do nejtemnějších koutů a prosil neznámého boha, aby jich ušetřil. Uražený dobrý bůh odešel a nikdy se víc v údolí neukázal. Lidé se konečně odvážili ven a žasli nad vlahou zemí a květy, které dobrý bůh u nich vykouzlil. Pak je však sklíčil dvojnásobný smutek, neboť cítili, že boha urazili a on už se nikdy nevrátí. Něco podobného shledává básník i ve svém životě. “Jen jedenkrát kolem mne šla láska.” To k němu sladkým hlasem zahovořila dívka, že s ním bude šťastná každá žena - její plachý pohled pravil ještě více. Ale on, jež se již několikrát zklamal, drsně odpověděl, ať nevěší na zvadlý strom růži.