Medřická
Vilém Mrštík
Obsah:
Do malé pohorské vesnice Pulence přišla mladá učitelka Eliška Medřická. Řídící učitel Rábek měl dvě děti a panovačnou ženu, k vůli níž nezacházel s učitelkou vlídně. Medřická bydlela u hospodáře Daška v podkrovní světničce a sama si vařila. Daškova rodina – dvě dcery a malý hoch – bydlela ve velké světnici, jejíž polovici pronajali starému krejčímu Paboučkovi. V protější světnici byl nejstarší syn Jan se ženou a čtyřmi dětmi. Medřická se nesnadno vpravovala do nových poměrů. Nerozuměla lidem a lidé ji nechápali. Druhý syn Daškův byl doktorem filosofie a vychovatelem bohatého jinocha, cestoval s ním v Itálii a v Rusku. Když jinoch umřel na souchotiny, vrátil se Bohuš k rodičům na půl roku, neboť chtěl dokončit cestopis o svých cestách po Rusku, který uveřejňoval v pražském časopise. Seznámil se s Medřickou a zamilovali se do sebe. Rodinu Daškovu to ovšem mrzelo; čekala, že si Bohuš vezme bohatou nevěstu. – Medřické zemřela matka, bydlící v Praze u starší dcer Kláry. Pomáhala jí vychovat děti a přispívala také ze své pense. Klára byla provdána za malého úředníka s ročním platem 800 zlatých. Medřická byla nyní úplný sirotek a přilnula k Bohušovi. Ve vsi to budilo pohoršení, když u něj zůstávala přes noc a stále nebyla jeho ženou. Když šel jednou jeho otec na pole, potkal syna a ptal se ho, kdy se ožení. Bohuš se smál, že tak brzy ne. Slíbili mu v Praze suplentské místo s platem 600 zlatých ročně a z toho by ženu neuživil. Otec mu radil, aby za týden odjel, nemá-li k Medřické závazků. Bohuš pověděl Elišce, že za týden odjede. Vystřízlivěli již poněkud oba. Eliška se ulekla opětné samoty. Cítila, že bude matkou, ale neřekla Bohušovi nic, než odjel. Po čtrnácti dnech přišla k ní stará Dašková a ptala se, nemá-li zpráv o Bohušovi, že prý jim dosud nepsal. Eliška odpověděla, že nemá zpráv a dokonce řekla, že s ním nemá nic společného. Daškové se ulehčilo. Druhého dne přišla zpráva, že Bohuš není mezi živými. Nedostal slibované místo a proto raději učinil konec svému životu.
No comments yet.