Muzikant - Vítězslav Hálek - referát

Muzikant

Vítězslav Hálek

Brožkův Jeník byl veselý hoch a muzikant. On a jeho ´banda´ byli známí po celém okolí. Jeník se líbil každému, obzvláště děvčatům. Rády s ním tančily, i když Jeník moc tancovat nemohl, a to ještě jen na začátku – když ostatní hudebníci začali ochabovat, musel právě Jeník ´držet muziku´.

Brožkové hráli v jedné z vesnic v okolí a Jeník tančil hlavně s Liduškou Kroupovic ze mlýna. Měl ji velice rád, ale styděl se jí o tom říct – bál se, že by ho odmítla. Do hospody přišel knížecí komorník a hned se začal točit právě kolem Lidušky. Jeník zbledl a hned litoval, že jí ještě nevyznal lásku.

Nedaleko vesnice byl vršek Chlumek, na kterém stál kostel sv. Trojice. Byla tam pouť a muzika a hodně lidí si povídalo o tom, že komorník si nejspíš vezme mlynářovic Lidušku. Liduška opět přišla k muzice a ze začátku pořád tančila jen s Jeníkem, ten byl ale nervózní a měl strach, že o Lidušku přijde.

Po tanci se jí zeptal na komorníka a jestli také přijde k muzice. Liduška mu odpověděla, že jel do Prahy s knížetem a pak odešla. Jeník běžel za ní a sliboval jí, že s ním by jí čekalo také takové štěstí jako s komorníkem. Liduška se urazila a odešla do hospody. Jeník od té doby přestal chodit se svou bandou a jen seděl doma a hrál si pro sebe.

Blížil se den Liduščiny svatby a Jeníka požádali, aby zahrál na zásnubách. Jeník nakonec svolil a s celou bandou odešel do mlýna. Všichni se radovali, ale nevěsta se dlouho neukazovala. Po slavnosti obešel Jeník mlýn a zastavil se u Liduščina okna. Popřál jí štěstí a zeptal se, jestli miluje svého ženicha. Liduška vykřikla a zavřela okno.

Za několik dní byla svatba, ale Jeník nehrál. Stavil se až pozdě večer a viděl komorníka, jak tancuje s různými dívkami. Šel poté za ním a kladl mu na srdce, aby byl na Lidušku hodný a měl ji rád. Potom se vrátil a požádal Lidušku o tanec. Třásl se a vypadal, že jí chce něco říct. Nic však nedokázal vyslovit a nakonec se zatřásl, zvolal „Liduško!“ a padl na zem. Bylo po muzice.

Liduška se potom i s manželem odstěhovala do města a po čase napsala dopis. V dopise stálo, že není šťastná, a žádala v něm matku, aby se starala za ní o Jeníkův hrob.