O zlých samotářích - Ivan Olbracht - referát
O zlých samotářích
Ivan Olbracht
Obsah:
Dílo se skládá ze tří povídek věnovaných životu tuláků.
1. Jozka, Forko a Pavlína. – Jozka Stárků byl právě propuštěn z vězení, kterým byl trestán pro tuláctví. Toulá se po vesnici a shání něco k snědku. V hospodě najde svého staršího kolegu Forka, který mu sděluje, že má „dobrý obchod“. Nasycený Jozka odchází na noc do lesa; potká tulačku Pavlínu a rozhodne se strávit s ní noc v nedalekém stohu. Brzy se však se svou družkou pohádá a opustí ji. Uvidí ve tmě plížit se Forka, důkladně ho napřed postraší a potom spolu vyberou holubník opuštěného domu. Na zpáteční cestě je dopadne četní a jen stěží se jim podaří uprchnout. Forko se sluní na břehu Jizery a naslouchá jejímu zpěvu. Je mu dobře na svobodě.
2. Žak. – Duší potulné komediantské společnosti, kterou tvoří otec, dcera a dva synové, je starší syn Žak. Prošel kdysi hezký kus světa a naučil se akrobatickým kouskům, ale také nenávisti k šosácké společnosti, která umělci jeho druhu pohrdá. Mladší syn Fricek je jeho učenlivým žákem – odnesl si i kus jeho trpkosti a hrdosti. Jednou při představení střelil po Frickovi kterýsi venkovský kluk žaludem. Fricek ztropí výtržnost, za což ho otec nemilosrdně zbije. Fricek přísahá pomstu původci – Josefu Havránkovi. Jednoho dne dostane Žak pozvání od majitelky většího podniku, v němž byli kdysi dočasně zaměstnáni, aby přišel smluvit podmínky trvalého přijetí. Od té doby Žak zmizel a už ho nikdy nespatřili. Jejich umělecká i mravní úroveň po jeho odchodu stále klesá, až po smrti otcovi se pustí Fricek se sestrou Olgou po žebrotě. Jednou potkal v lese Josefa Havránka. Stará zášť se v něm znovu ozve a ubije ho kamenem. Je zatčena čeká na rozsudek.
3. Rasík a pes. – Rasík se svou ženou a vozíkem putuje ode vsi ke vsi; živí se prodejem řemínků, ale hlavně masem mrch, psů a jiných nemocných zvířat. Jednou ho pro zábavu postřelí jakýsi bohatý lovec a odmění se mu královsky za jeho bolest: 60 korunami a dogou, která byla postrachem celého okolí. Rasík dogu brzy zkrotí a zapřáhne do svého vozíku. Chladí si pak na ní často svůj vztek, jako by si tím hojil rány, které dostal jinde. Když mu zemře manželka, farář i starosta ji odmítnou pohřbít a rasíkovi nezbude, aby ji zakopal v lese sám. Vidí, že jediným jeho druhem je nyní pes a chce se s ním smířit. Ale ten nemá již smyslu pro jeho přátelství. A tak „proti sobě soptí dva pominutí dravci…řvou zvířecí bolestí a hrůzou.“ Zde skončilo lidství, i duše bídou zemřela.
Načítám ...