Občan Brych - Jan Otčenášek - referát

Občan Brych
Jan Otčenášek

Druhý Otčenáškův román Občan Brych byl ve své době průkopnickým činem české literatury. Vyšel v roce 1955, česká tvorba se tehdy začínala pomaloučku probouzet z dogmatické strnulosti, stále však opakovala několik osvědčených modelů. Občan Brych byl právě prvním průlomem tohoto stavu. Otčenášek odhodil černobílé schéma kladných a záporných hrdinů, ústředním hrdinou románu neudělal ani dělníka, ani funkcionáře, ale inteligenta, dokonce nerozhodného, kolísajícího. Brych má své výhrady k politice komunistické strany, a přesto není líčen jako nepřítel. To všechno spolu s citlivějším propracováním psychologie postav znamenalo podstatný posun směrem k životní realitě a získalo Otčenáškovi širokou čtenářskou oblibu.
František Brych, chudý chlapec ze Žižkova, syn pradleny, která svou těžkou dřinou udržela syna na studiích, byl ctižádostivým a cílevědomým chlapcem už na základní škole. Sledujeme jeho život už od dětství, když za svačiny pomáhal proplouvat úskalími školy svému méně pilnému spolužákovi Ondřejovi Rážovi. Tento bohatý syn velkoobchodníka ho ale ve všem mimo školu předčil. Jejich vzájemný konflikt vyvrcholil ve chvíli, když mu odloudil i děvče, konzervatoristku Irenu Strakovou.
Brych po válce dostudoval práva a díky svému strýčkovi Mizinovi získal úřednické místo v účtárně jednoho velkého závodu.
Všechny tyto pasáže se dovídáme z retrospektivy. Samotný děj románu totiž začíná únorovými událostmi z roku 1948.
Brych je zde ukázán jako zmatený člověk, kterému chybí myšlenková výzbroj, pomocí které by se mohl orientovat ve složité době. Je to ale stále člověk inteligentní a svrchovaně čestný, má vnitřní potřebu poctivosti, spravedlnosti, svobody. Je ale politicky nezkušený a své ideály si spojuje s představou jakési absolutní demokracie.
Tehdejší socialismus ho děsí svou konkrétní formou politického boje. V únorových událostech vidí jen násilí, ohrožení demokracie a svobody. Odpuzují ho i některé formy náboru nových členů do strany a zejména skutečnost, že jsou do strany přijímáni mnohdy vyslovení kariéristé.
Jako zářný příklad jednoho z nich může sloužit jeho vlastní strýček Mizina, kariérista, sobec a šplhoun.
Jako „správný komunista“ je ukázán stranický funkcionář Bartoš, ale tomu jeho strohost a přísnost nedovoluje přiblížit se k lidem a získat si jejich důvěru. Bartoš ví, že Brych je cenný člověk a chtěl by ho získat, ale Brych mu nedůvěřuje.
Když se Brych zaplete do hloupé letákové aféry a doví se, že to strýček Mizina hlásil Bartošovi, propadne panice. Náhle se rozhodne ke kroku, k němuž ho už déle lákal jeho starý známý továrník Ráž, k odchodu do emigrace.
Teprve v šumavské chatě, kde spolu se skupinou ostatních prchajících čeká na průvodce, poznává z řeči svých společníků, že zabloudil někam, kam zcela nepatří. Jejich motivy k útěku jsou totiž jiné než jeho. Rozvrat, válka…. Když si Brych uvědomí, že s tímto světem nemá nic společného, rozhodne se v poslední chvíli pro návrat. S ním se vrací i Rážova manželka Irena. Měla kdysi Ráže ráda, Ráž ji obklopoval bohatstvím, ale zároveň ji odcizil její vlastní rodině a ona se stále více cítila cizí. Návratem s Brychem, s nímž se znovu sblížila, řeší svou citovou krizi.
Brych, který se navrátil domů si teprve teď promluví otevřeně s Bartošem a stává se spokojeným občanem.