Poprask na laguně - Carlo Goldoni - referát
Poprask na laguně
Carlo Goldoni
(transl. Jaroslav Pokorný).
Dějištěm je městečko Chiozza u Benátek. V prvé scéně přihlížíme pěti ženám, které paličkují krajky na polštářích a netrpělivě očekávají návrat svých manželů a nápadníků z dlouhotrvajícího lovu ryb. Jsou horkokrevné, a tak nemají daleko ke svárům a hádkám. Dvě z nich jsou již vdané, ostatní tři jsou jejich příbuzné – sestry, švagrové - a moc touží po vdavkách. Když si zažertují na toto téma, přichází první potenciální amant a manžel, mladík Toffolo. Flirtuje se zadanou dívkou Luciettou, což není bez následků. Zejména mladičké Checcy, která by mohla být jeho milou a která navíc vidí, že na její účet žertují, se to moc nelíbí. Začne hádka. Je to dvě proti třem: tři sestry proti Luciettě a švagrové Pasquě. Končí však smírem: přichází obchodník Vicenzo, ony se zklidňují, uvědomují si, že by se o flirtování Toffola neměli dozvědět jejich nápadníci; varují tedy Vicenza, aby mlčel, mladíka Toffolu vyhánějí.
Po příjezdu mužů však, samy ještě proti sobě vskrytu nabroušené, prořeknou se. Zejména flirtující Lucietta je obětí klevet, její nápadník se dozví o jejím nevinném flirtu, dojde mezi nimi k hádce, její milý, ani ona sama, nejsou s to ustoupit ze svých nekompromisních stanovisek a dochází k posílání do horoucích pekel a do háje.
Podobně dopadne druhá dívka Orsetta. Slova jejího chlapce Beppa:
„Řekly jste toho právě tolik, že přijít mi Orsetta pod ruku, hned bych ji ztlouk. Nechci ji, neřáda, už ani vidět. A prstýnek prodám.“
První dějství vrcholí scénou, kdy záletník Toffolo je proháněn zhrzeným milencem Lucietty Titto-Nanem, a ten po něm hází kamení a vyhrožuje, že je všechny do jednoho půjde udat soudu.
To také v následujícím druhém dějství udělá, čímž se do jejich zamotaných vztahů zaplete i „koadjutor u trestního soudu“, jak zní jeho oficiální titul, nebo též „Jeho Blahorodí“, jak mu říkají všichni ostatní, nebo též Isidoro, jak se opravdu jmenuje. Ten z takového případu nemá nikterak radost, ale jeho povinností je vyslechnout žalujícího a vyslechnout všechny svědky i obžalované, které mu dodá Toffolo.
Jsou předvedeni všichni, kteří měli na dehonestaci Toffola nějaký podíl. Isidoro je vyhlášený proutník, a tak se z nesmyslného případu snaží vytřískat alespoň nějaké dobrodiní. Ptá se především dívky Checcy, po kterémže mladíkovi touží, že jí pomůže jak osobní domluvou, tak příspěvkem k jejímu věnu, aby prý byla pro mladíka žádoucnější. Postupně vyslechne tři ženy. Po výslechu je však psychicky na dně z jejich vytáček, a tak výslech pokračuje až další dny. Jde především o to, aby Toffolo stáhl svoji žalobu. Je třeba najít také zúčastněné mladíky, kteří žijí v představě, že půjdou za svůj prohřešek vůči Toffolovi, tj. za to že mu vyprášili kožich, minimálně na galeje. Mladíci jsou nalezeni, vyslechnuti, soudní výdaje pochopitelně bude muset uhradit žalující, protože žádný přečin jemu spáchán nebyl, a Isidoro blahodárně působí na usmíření jednotlivých párů, tj. především Lucietty s Titto-Nanem, a pak Orsetty s Beppem. Mladá Checca s radostí přijímá nabídku k sňatku od horkokrevného Toffola. Vše se v dobré obrací, přece nakonec šlo jen o to, že mladí se chtěli vzájemně sezdát, ale trošku se před tím museli pokoušet a škádlit.
Tak končí jedna z prvních, opravdu lidových komedií. Carlo Goldoni psal comedii dell´arte, žánr, v němž byly již předem určeny typy postav, jejich jména a charaktery. Zde udržel žánr komedie lidové, bez toho ovšem, aby se držel tradičních směšných postaviček. Jsou to postavy víceméně realistické, vzaté z reálného života. Zápletka je běžná, milostná, běžný je i způsob zpracování: prozaická lidová mluva, nedorozumění jako zápletka, které však nepřesahuje únosnou mez, a nakonec dobré vyústění.
Načítám ...