Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna - Karel Hlaváček - referát
Pozdě k ránu a Mstivá kantiléna
Karel Hlaváček
Obsah: (básně)
Pozdě k ránu
Básník naladil svou zděděnou violu co nejhlouběji a zpívá k ní tichý doprovod za pozdního večera. Jeho teskné melodie mají zaznívat jen těm, kteří v nejistých nocích k ránu naslouchají do dálek. Básníkova píseň plná smutku a slz, zní temným krajem, kudy kráčí velké tajemství božích Hodů.
Dva hlasy (Pozdě k ránu)
Ze dvou osamělých dvorců zaznívaly pozdní nocí dva hlasy. Prvý, hluboký, říkal stále: ano, druhý, bázlivý, říkal: ne. Teprve pozdě k ránu hlasy umlkly. Když hlas, který prosil, zaúpěl a ztichl, hlas, jenž žádal: ano, vzdychl si z hluboka.
Zas den byl ospalý (Mstivá kantiléna)
Za pochmurného dne, pod temným nebem, šel kdosi po proudu řeky a zpíval si píseň marnosti. Když nastal sychravý večer, světla zahasla. Přišla zamlklá noc, měsíc byl ukryt v mracích. Na protějším břehu kdosi zpíval píseň marnosti: “že vše je marno, že nevzroste nic.”
Je večer (Mstivá kantiléna)
Za smutného večera táhnou černé mraky neplodnou krajinou modliti se “Anděl Páně”. Avšak nikdo se s nimi nemodli, ani bezmocné zvony na věži za vodou. Zbožné mraky se svou marnou modlitbou táhnou dále. Nálada básníkova ironizuje: “U nás se nikdo nemodlí.”
Načítám ...