Římské povídky - Alberto Moravia - referát
Římské povídky
Alberto Moravia
1976, Odeon, v Praze
Obsah:
Moraviovy Římské povídky a Nové římské povídky vznikaly jako novinová příloha, zatímco autor pracoval současně i na jiných dílech. Svými Římskými povídkami chtěl údajně vytvořit jakési pokračování Belliho sonetů, které zachycují atmosféru Říma poloviny 19. století.
Tyto krátké povídky zachycují Řím prvního poválečného desetiletí. Jsou to příběhy, většinou chudých lidí na okraji společnosti, ale také živnostníků, řemeslníků, čísníků a ostatních. Všechny povídky jsou psány ich – formou (v první osobě). Odehrávají se v nich běžné příhody ze života lidí,k teré nějakým způsobem zasáhly nebo zasahují do jejich, jinak poklidného, života. Je to například příběh popeláře, který se stydí za své zaměstnání, číšníka, který jednoho dne nevydrží neustálé urážky hostů a začne nevědomky nahlas říkat, co si myslí, čímž se dostane do mnoha nezáviděníhodných situací.
Tyto povídky ale nejsou jen historky pro zasmání. Moravia se pokaždé pokouší o jakýsi psychologický rozbor hrdiny, pokouší se zjistit, co vedlo hrdinu k jeho činu.
Moravia vás svým líčením atmosféry poválečného Říma přímo vtahuje do děje, ale při vší své pesrosti a barvitosti vyprávění zůstává děj stále jasný a srozumitelný. Někdy děj povídky ustupuje do pozadí, aby mohl lépe vyniknout popis samotného prostředí, ale přesto Moravia neodbočuje od hlavní zápletky a svědomitě se drží děje. Často se tak stává, že subjektivně zabarvený popis přestává být jen prostředkem oživujícím děj, ale stává se sám účelem vyprávění, což však Římským povídkám jedině prospívá. Moravia často používá lidové, někdy i nespisovné výrazy, snaží se psát tak, jak jeho hrdinové myslí i jednají, a působí proto neobyčejně živě.
Mnohé Moraviovy povídky byly často filmovány nebo dramatizovány (např. Horalka) a získaly si zasloužený obdiv.
Načítám ...