Satori v Paříži - Jack Kerouac - referát
Satori v Paříži
(Satori in Paris)
Jack Kerouac
Obsah:
Satori v Paříži je novela, vzniklá pod vlivem Kerouakovy návštěvy Francie. V době tohoto pobytu bylo Kerouakovi již 43 let a potýkal se se začínajícím alkoholismem.
Hlavním důvodem cesty byla autorova dávná touha dozvědět se více o svých předcích, kteří Francii opustili v osmnáctém století. Kerouac se domníval, že byli šlechtického původu a chtěl si tuto domněnku ověřit ve francouzských knihovnách a místních kronikách.
Slovo Satori v názvu knihy má svůj původ v japonštině a znamená „náhlé osvícení“, „probuzení“. Kerouac je ovšem nespojuje s náboženstvím, ale představuje pro něj spíše určitý druh životní zkušenosti, poznání. Celá jeho cesta je tedy pojímána především z tohoto úhlu pohledu, nejedná se tedy ani tak o cestopis, jako spíše o zpověď, intimní duchovní deník.
Kerouakova cesta začíná příletem do Paříže. Ubytuje se v hotelu a vydává se na procházky po Paříži. Své putování často prokládá alkoholem a konverzací s prostitutkami, barmany, žebráky a vůbec s každým, kdo se mu ochoten naslouchat (Kerouac, původem frankokanaďan, mluvil do šesti let pouze francouzsky).
Stráví noc s prostitutkou a posléze se vydává pátrat do knihoven. Po problémech s orientací v uličkách Paříže, ještě ztíženou neustálou mírnou opilostí, se konečně dostane do knihovny. Najde sice knihy, které chtěl, ale o svém původu se nic nedozví. Rozhodne se proto vydat se do Bretaňe, odkud jeho předkové pocházeli. Zmešká ale letadlo do Brestu a musí jet vlakem. V Brestu bydlí opět v hotelu a také čeká na svůj kufr, který zůstal v letadle.
Mezitím se potuluje po barech, restauracích a levných hotelech. Jednou narazí na člověka jménem Lebris (Kerouakovo franc. jméno), se kterým debatuje o literatuře a umění vůbec. U Lebrise se opije a odchází v dobré náladě po příjemném rozhovoru, i když se o svém původu nic podstatného nedozvěděl. Vrací se do Paříže a poté zpět do New Yorku.
Satori v Paříži je spíše než z literárního hlediska zajímavou knihou o sklonku Kerouakova života. Spolu s Big Surem podává věrný obraz posledních autorových let před předčasnou smrtí. Narozdíl od jeho ranných próz je její tón spíše tragický, pesimistický a beznadějný. Nejvýraznějším znakem je zde pocit vykořeněnosti a ztráty smyslu života, které se Kerouac snaží otupit jak alkoholem, tak i bezvýznamným pátráním po předcích, přitom si však stále bolestněji uvědomuje marnost a bezvýchodnost svého počínání.
Načítám ...