Sbohem a šáteček – Vítězslav Nezval

Sbohem a šáteček
Vítězslav Nezval

Básnická sbírka Vítězslava Nezvala Sbohem a šáteček, která má podtitul Básně z cesty, byla vydána poprvé v roce 1934. Sbírka byla napsána po návratu z téměř měsíční cesty do Francie, která vedla přes Vídeň a Švýcarsko do Paříže, dále pak přes Marseille do Monte Carla a Itálie. Cestu Nezval uskutečnil v roce 1933.
Sbohem a šáteček dosáhl okamžitého úspěchu u čtenářů i kritiky. Masovou oblibu získala zejména báseň Sbohem a šáteček, která patří dodnes k nejoblíbenějším Nezvalovým básním vůbec, snad díky zřetelným vlivům poezie S. Mallarmea, kterého Nezval ctil a překládal. Za sbírku získal dokonce Vítězslav Nezval v roce 1934 státní cenu, kterou odevzdal ve prospěch protifašistické emigrace. Dobová kritika oceňovala především niterní polemiku knihy, intenzitu subjektivního prožitku a filosofisaci lyriky. Ve třicátých letech dosahovala lyrika s náznaky cestopisu značné obliby – například Seifertova sbírka Na vlnách TSF, S lodí jež dováží čaj a kávu Konstantina Biebla nebo Horova Itálie. Stopy poetiky sbírky Sbohem a šáteček můžeme u Nezvala nalézt ještě ve sbírce Praha s prsty deště – 1936 -, kde se opět místopis spojuje s lyrickými a filosofickými reflexemi.
Sbohem a šáteček přináší jiný pohled na tradiční „lyriku z cest“. Celá sbírka má promyšlenou kompozici – je zarámována básněmi Kapesní šátek a Sbohem a šáteček, obě nám evokují lehký smutek, poetickou lítost, opouštění milovaného v touze po něčem novém.
Trasa cesty vytvořila pro sbírku pevný vnější kompoziční řád, který umožnil scelit přes sto rozmanitých básní. Pařížské motivy přináší oddíl Vjezd do Paříže, zážitky z pozorování výtvarných děl část V Louvru, v Paříži se odehrávají také drobné epizody všedního života, shrnuté do pestrých improvizací Bleší trh, cyklus Moulin de la Galette obsahuje jednak básně oslavující slavný pařížský Monmartr, jednak báseň Pařížský první máj, která je věnovaná Nezvalovu duchovnímu a teoretickému vzoru A. Bretonovi.
Následovala část cesty podél Středozemního moře. Dojmy z tohoto putování jsou ztvárněny v oddílu Paris – Lyon – Méditerranée. Lyrika je zde reflexivně prohloubena. Často se objevují motivy mořských vln – například v konfrontaci tématu živelné mocné síly moře a okolního mrtvého světa, umrtvujícího veškerý život – Avignon, Duchovní ve vlaku, Moře.
Zobrazování monackých motivů se provádí především v oddílech Monte Carlo, Jízda na mořské vlně a Akvárium. Obzvláště poslední oddíl prohlubuje asociativnost Nezvalovy lyriky, jeho obraznost se zakládá na asociacích, vázaných na bizarní tvar ryb monackého mořského akvária – kde ryby z celého světa / se pojí jak slova v surrealistických větách. (…) Ryba kůň / a ryba květák / to jsou jen malé ukázky metaforické odvahy již má příroda
Další cyklus – Promenade des Anglais nás zavádí do prostředí francouzské riviéry.
Část cesty, strávená v Itálii, se objevuje jako námět cyklů V italském vlaku. Vzhledem k současné situaci v Evropě se kromě krajinomalebných reflexivních impresí objevují i politická protifašistická témata – např. v básních Ventimiglia nebo Zdi Janova. Lyrická imprese nálad ale přesto převažuje – Celkový pohled na Milán, Benátky.
Sbírka je uzavřena oddílem Návrat domů, kde se už nacházejí zpěvy oslavující vlast, název cyklu i první verše nás odkazují na poezii Heinricha Heina.
Co je pro Nezvalovu sbírku Sbohem a šáteček nejvíce charakteristické?
Básně se opět opírají o volný řetěz představ, zdánlivě pevná vnější logická stavba básně bývá porušována vnitřní imaginací.
Zvláštním paradoxem je střet tradiční strofiky, Nezvalem důsledně dodržované, a zároveň volného verše značně proměnlivé délky. Nezvalovský verš je vždy příznačně intonovaný, využívá eufonických prostředků k docílení zobrazení vnitřní nálady, změny v intonaci ohlašují vliv jiných básnických stylů – např. Rimbauda a jeho Opilého korábu.
Rozmanitost vládne nejen výběru samotných básní, ale i tématice jednotlivých veršů. Převážně se jedná o lyrické postřehy, jakýsi intimní deník, reflexi vlastní tvorby, ale i záznamy objektivních událostí, politické komentáře. Tato pestrost a barevnost sama napovídá o pestrém a barevném životě v různých částech Evropy. Tímto náhledem se vrací Nezval do svého poetistického období. Pestrost a živost světa se místy mění až v bizarní zmatek a zpitvořenost, básně uvolňují básnický jazyk, který, s využitím četných synestézií, v sobě prolíná zvuky, barvy i tóny. Na poetismus nás odkazuje i věčné téma prchavosti okamžiku, vzniku a zániku, alegorie vykořeněnosti a putování. V závěru vidíme jasnou a přehlednou náruč domova, která stojí proti víření ciziny.
Nejslavnější báseň Sbohem a šáteček:
Sbohem a kdybychom se víckrát nesetkali / bylo to překrásné a bylo toho dost / Sbohem a kdybychom si spolu schůzku dali / možná že nepřijdem že přijde jiný host // Bylo to překrásné žel všecko má svůj konec / Mlč umíráčku mlč ten smutek já už znám / Polibek kapesník siréna lodní zvonec / tři čtyři úsměvy a potom zůstat sám // Sbohem a kdybychom si neřekli už více / ať po nás zůstane maličká památka / vzdušná jak kapesník prostší než pohlednice / a trochu mámivá jak vůně pozlátka // A jestli viděl jsem co neviděli jiní / tím lépe vlaštovko jež hledáš rodný chlév / Ukázalas mi jih kde máš své hnízdo v skříni / Tvým osudem je let mým osudem je zpěv // Sbohem a bylo-li to všecko naposledy / tím hůře mé naděje nic vám už nezbude / Chcem-li se setkati nelučme se radš tedy / Sbohem a šáteček Vyplň se osude!