Šibeniční písně – Christian Morgenstern - REFERÁT, referáty

Referát - Literatura

Šibeniční písně – Christian Morgenstern

Šibeniční písně (1895)
Christian Morgenstern

„V pravém muži je skryto dítě: chce si hrát“
F. Nietsche

Dílo německého básníka Christiana Morgensterna (1871-1914) je vedeno dvěma proudy, od sebe značně odlišnými. Nacházíme u něj verše „vážné lyriky“, reflexivní poezie, technicky umné, ale psané v mezích konvencí končícího 19. stol., plné přepatetizovaných abstrakcí a ustálených obratů. Vedle širokých kolejí seriózní Morgensternovy tvorby, však vede další cesta, cesta groteskní, žertovné poezie, jazykově vyšperkované a inovované, naplněné šlehy a věcnými postřehy, vznikající jako žert pro přátele, bez ctižádosti přinést svému autorovi slávu a uznání. A hle, je to právě tento dravý a klikatý proud básnictví, který Morgensterna a jeho knížky nakonec přivedl do knihoven a povědomí čtenářů. A právě do tohoto proudu spadá sbírka Šibeniční písně.
Vydána byla v roce 1895 a vlastně stojí na počátku groteskního Morgensternova veršování.Grunt Šibeničních písní byl vzat z Morgensternových studentských let, kdy byl autor členem „esoterického“ spolku Šibeničních bratří. Mezi jejich oblíbené činnosti patřilo právě zpívání „šibeničních písní“ na Morgensternova slova na skutečném šibeničním vrchu. „Šibeničník“ zaujal v tomto kruhu i v pozdější Morgensternově poezii pozici titána „nad věcí“(jak logicky vyplývá z jeho podstaty viselce)-sám Morgenstern jej vidí takto: „Šibeničník je záviděníhodný mezistupeň mezi člověkem a vesmírem. Nic víc. Ze šibenice se hledí na svět jinak a vidí se i jiné věci.“ Tak i čtenáři Šibeničních písní konfrontováni s expresivitou groteskních obrazů a vytříbeným jazykovým anarchizmem autorovým jsou nuceni podívat se na svět jinak. Šibeniční poezie jim znovu otvírá zapomenutý rozhled. Pohled dítěte. Je to právě hravé dítě v člověku, ke kterému se Morgenstern obrací, jak je již čitelné z motta celé sbírky, citátu z Friedricha Nietscheho, jehož dílo Morgensterna velmi ovlivnilo. A je opravdu s čím si hrát. Morgenstern uchopil jazyk pevně do rukou, aby jej co možná nejvíce zmačkal a překroutil. Jeho poezie je založena především na zvukové stránce slov, kterou si však dotváří a přetváří podle svého.Vznikají rozsahem nevelké básně nabité slovními hříčkami bez závěrečné pointy, nejde o anekdoty, ale každý verš, každé slovo je pointou.Uvědomíme-li si tento postup, totiž, že způsob zobrazení stává se účelem, vyvstanou nám Šibeniční písně jako první velké dílo non-sensové poezie, čímž vskutku jsou. Díky tomu mohou na Morgensterna navázat expresionisté i kabaretníci Berlína, dadaisté atd. Morgenstern zhusta používá refrénu (přenáší tedy do německé poezie prvek románský), který můžeme cítit jako páteř přednesu básně, neboť právě přednes Morgensterna ponejprv proslavil. Vytváří nové ohromující slovní složeniny (prvek němčině vlastní), slova se mění a destruují podle rozdílných vzorců (nestačí košile-musí být košilela, dále stříbrokůň či pampevlk, žrahlt, vidamýžď – podivné zkomoleniny z básně Nové názvy navržené přírodě, která je tvořena pouze těmito a dalšími podobnými mutacemi slov), podle dalších neuvěřitelných vzorců tato slova rýmuje – rýmuje například slova se zkratkou: stále-atd. z básně Trychtýř. Tato báseň je navíc graficky provedena tak, aby připomínala tvar trychtýře. Morgenstern používá nejen rým nečistý, kdy si básník přizpůsobuje výslovnost slov, tak aby se rýmovala, ale hlavně tzv. rým přesmykový spočívající v tom, že autor přizpůsobuje samohlásky nesprávným a neužívaným způsobem, čímž dochází k překvapujícímu a grotesknímu vyznění veršů. Píše dokonce básně ze slov, jejichž smysl může znát jen on sám: Velké Lalulá, které v originále zní: „Kroklowafzi?/Semenemi!/Seiokronto – prafriplo: Bifzi, Bafzi …“ a v překladu: „Kraklakvakve?/Konarere!/Ksonsirýři – guelira …“ Musí se vůbec překládat taková báseň? Je to třeba právě kvůli zvukomalebnému vztahu fiktivních slov k reálnému jazyku čtenářů. Morgenstern dochází v destrukci nakonec tak daleko, že báseň Rybí nokturno skládá ze samých obloučků a pomlček. Jak dokonale tak vystihuje zvukomalebnost rybího zpěvu!
Groteskní potažmo parodická Morgensternova poezie pokračuje ještě dalšími třemi sbírkami-Palström, Palma Kunkel a Der Gingganz. Sbírka Palström přivádí na scénu nejznámějšího Morgensternova hrdinu, jehož jméno ozdobilo titul sbírky. Palström je zvláštním průsečíkem humoru a světa, tak se nám může zdát z básní, které uskutečňují jeho roztodivné nápady např. sochání z peřin, či ho jen staví do prazvláštních situací( Palströmovo dilema má-li se vysmrkat do pěkně vyšívaného kapesníku). Na rozdíl od Šibeničních písní tu nepůsobí básně tolik „ztřeštěně“ groteskně, neboť už nejsou založeny na nezvyklém týrání slov či jednom břitkém gagu, ale stávají se více epizodickými a pointovanými.Místo jazykových experimentů zaujímají scénky. Humor Palströmův je přece jen poněkud sofistikovanější než v Šibeničních písních, ale také se stává jemně trpkým a melancholickým. Následující sbírky Palma Kunkel (titul sbírky opět tvoří jméno další Morgensternovy bizardní postavy, tentokrát ženského původu) a Der Gingganz (vyloženě fiktivní bytost vzniklá ze spojení ich ging ganz in Gedanken hin-Hiršal: „Já ŠLASI v přemýšlení…“) se drží oproti Palströmovi ve vyloženě non-sensové groteskní linii.

Související referáty: