Svítání na západě - Otokar Březina - referát
Svítání na západě
Otakar Březina
Obsah:
Svítání na západě
Básník ještě nepoznal tajemství nekonečna, ale tuší jej. Neruší ho již všední život, může se věnovat své duši, je jako vysvobozen z vězení, do něhož člověka uvrhly tělesné potřeby. Neželí, že teprve po smrti pozná tajemství kosmu, po nichž po celý život toužil. V denní záři nevidíme hvězd, teprve v nočních temnotách se rozsvěcují před nám a ukazují nám hlubiny vesmíru. Když se oprošťujeme od těla, krovy vězení se zřítí a žijeme jen ve své duši, začínáme vidět nebe. Po smrti se všichni staneme součástí kosmu, v němž se prolínají všechny síly. Tohoto života neznám, nemáme slov pro jeho vztahy. Tušení básníkova jsou sladkou zvěstí všem.
Víno silných
Podávejme z ruky do ruky číši silného vína, jež vypěstovali vinaři Smutek a Samota. Potom se uzavře tajemný proud kolem našeho stolu a vymkne nás ze zákonů země; život a smrt bude odpovídat našemu snění. Opojení učiní naši duši světlou, zahradami budou nám hroby a smrt svou budeme kolébat se zpěvem. Budeme jasně hledět řadou budoucích dní, minulost se ztratí v dálce a myšlenky budou mít šíři prostorů, naplněných éterem, jímž dýchají světy. Až budeme unaveni světem, podáme ruku Přítelkyni-smrti, aby nás odtud odvedla a smrt naše bude nám očištěním. Podávejme silné víno! Hvězdy, které na ně v květu pršely, budou se jiskřit v našem zraku. Trestem slabých bude, že zapomenou svého jména při procitnutí, odměnou silných bude, že vzpomenou v zářící tmě na ostrovy svého zajetí.
(1 hlasů, průměr: 4 z 5)
Načítám ...