Torzo naděje - František Halas - referát
Torzo naděje
Básnické dílo Františka Halase tvoří jeden z vrcholů české poezie třicátých a čtyřicátých let. Patří k dílům nejsložitějším, zrcadlí se v něm totiž jak chaotičnost světa po první světové válce, tak básníkovy rozpory nejosobnější a konečně i tragika národní. Sbírka Torzo naděje (1938) je z větší částí reakcí na nelehkou soudobou národní situaci, ve které Halas vidí skutečnou tragédii českého národa.
Přesto sbírka v řadě věcí navazuje na předchozí Halasovu tvorbu. Význačně se zde opět objevuje básnická monumentalizace, nejednou vyjádřená formou litanií. Navíc jedním z hlavních motivů zůstává i v Torzu naděje (podobně jako u předcházejících sbírek) smrt. Objevujeme ji v Panychidě za F. X. Šaldu, v podobě marných obětí v básni Dušičky 1938 a v Mrtvém od Zborova. Jedním z hlavních básnických prostředků s nimiž Halas ve sbírce hojně pracuje, je zcela jistě hyperbola: Zavalen jsi věnci a zasypán kvítím / slyším tvůj nářek pod tou nádherou / Ztichni Zborov jiný duní čepobitím / tam chudí vlast pro sebe zaberou / , která mu pomáhá dosáhnout osobité patetičnosti. Stupňuje totiž tragičnost situace, množí hrůzy až do přeludných vidin a stává se především prostředkem monumetalizace národní tragédie, která se vine celou sbírkou:
Pole naše křičí Zrada
V Torzu naděje také Halas vědomě využívá zvukové stránky jazyka pro zvýraznění tragiky celé situace. Nalezneme zde jakési napětí mezi monumentalizující velebnou monotónií: Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon / Čí ruce ho rozhoupaly / Francie sladká hrdý Albion / a my jsme je milovali / a nelibozvučným zdrsněním verše: Za vraty našich řek / zní tvrdá kopyta / za vraty našich řek / kopyty rozryta / je zem. Všechny složky Halasovy poezie tedy spočívají v básníkově tragickém vidění, z něhož se pak jako z uzlu rozbíhají dále. A stává-li se přese vše v Torzu naděje z “básníka smrti” básník naděje a volí-li dokonce k těmto nadějným zpěvům obrazy vyrůstající z tradic českého lidu (Svatováclavský chorál, úryvky z Nerudových Zpěvů pátečních) není to proto, že by se odtrhl od dosavadních zdrojů své tvorby (smrt, nicota…), ale naopak, že díky nim objevil základní a prosté životní síly, díky kterým je schopen čelit tragičnu v sobě samém i tragédii národní:
Nic není ženě po nicotě
Zas bude všecko po staru
V táboře utečenců
Halas se zde stává opravdu národním básníkem a to především díky burcujícím veršům Torza naděje, které svou hloubkou a plností prožitku národního osudu ukazují, že tento osud není básníkovi jen pouhou epizodou, ale situací, jež má tíživé následky pro život celého národa.
(1 hlasů, průměr: 4 z 5)
Načítám ...