Třetí rota: na život a na smrt - Josef Kopta - referát
Třetí rota - Na život a na smrt (Čtvrtá kniha)
Josef Kopta
Obsah:
Rota bydlela v nákladních vagónech s kamínky uprostřed. Vojáci přilnuli ke svým obydlím jako k novým domovům, oblíbili si je, zdobili je na povrchu nápisy a obrazy, zařizovali je uvnitř. Jedna těpluška, jak se těmto vagónům říkalo, vlastně skladiště intendantury, se stalo na celý jeden týden vězením pro Růdla. V městě, kde se s vlakovou soupravou zastavili, zkoušel jeden český “bolšán” získat Růdla pro svou stranu a urazil při tom Masaryka. V tom okamžiku zapomněl Růdl, že vedením byla nařízena československému vojsku ve styku se sověty nejpřísnější neutrality, i kdyby byli snad dobrovolníci provokováni. Krajan bolševik byl Růdlem zmlácen. Neodvážil se na místě nějaké odvety, ale za to pobouřil místní sovět a ten vyslal k Sukovi, veliteli roty, deputaci s žádostí o satisfakci. Suk musel, aby mu bolševici nebránili v odjezdu, Růdla potrestat vězením. Růdl je snášel velice těžce. Růdl nemohl ve svém prostém mozku pochopit, proč byl tak ponížen Sukem, kterému byl oddán jako věrný pes a ve svém vězení zuřil, bušil pěstmi do stěny vagónu. Randa se díval na bolševiky zcela jinak, než převážná většina dobrovolníků. On s vývojem ruské revoluce sympatizoval. Osvobození proletariátu celého světa a separátní akce jednoho národa, který sobecky bojuje za svoji svobodu, téměř odsuzoval. Lenin a Masaryk! S kým jít? Tato otázka už dlouho zaměstnávala Řandu; usilovně přemýšlel a trápil se, že sešel i tělesně. Konečně se rozhodl, že půjde k bolševikům a jedné noci nepozorovaně opustil své kamarády v těplušce a odplížil se z nádraží do města, aby se přihlásil do řad bojovníků za blaho všech utlačovaných na celém světě. Na své cestě potkal Bendu. Ten se přiznal Řandovi, že ho k bolševikům nevede idea, nýbrž touha po mstivém vraždění. Mezitím byl do Čeljabinsku svolán sjezd delegátů vojska. Třetí rota vyslal jako delegáta Vávru. Jeřábek a sním většina roty toužila, aby se směli vrhnout na bolševiky, svrhnout jejich násilnou vládu, za nadšené podpory obyvatelstva, dopomoci pravé demokracii v Rusku k moci a s ní zahájit opět útok z východu na Němce a Austrijáky. Neradi opouštěli Rusku a rozzuřila je zpráva, že má část československého vojska odjet do Francie přes Archangelsk. Dobrovolníci zvyklí demokratickým poměrům v české armádě, se obávali příliš ostré disciplíny Francouzů. V Čeljabinsku, kde delegáti sněmovali, došlo ke konfliktu s tamním sovětem. Z vlaku, který projížděl Čeljabinskem s transportem rakouských zajatců, byl vyhozen kus železa, kterým byl zasažen jeden Čechoslovák. Vlak byl zastaven a pachatel byl na místě ztrestán. Místní sovět se do toho vložil a dal uvěznit některé Čechoslováky. Ostatní to popudilo a osvobodili zatčené a obsadili město. Sjezd delegátů se pak usnesl, že všechny československé ešalony pojedou magistrálou přes Vladivostok. Moskva na to odpověděl tajným rozkazem sovětům, aby byli všichni Čechoslováci odzbrojeni; kdo zbraň nevydá, má být na místě zastřelen. Ani jeden československý ešalon se nesmí pohnout na východ. Ve stanici Marijanovce přepadli bolševici zákeřně dobrovolníky obrněným vlakem a řadu jich zabili nebo zranili. Teď byl přesvědčen i Suk, který stále hájil snahu vojenského velení po přísné neutralitě, že není možná. Stál právě se svou rotou v Pavlovsku, blízko Marijanovky. Pavlovský sovět požádal Suka, aby mu byly vydány všechny zbraně. Suk to ovšem odmítl, ale zdánlivě vedl vyjednání dále. Chtěl totiž bolševiky předejít, protože věděl, že se chystají Čechy přepadnout. Suk a kozáci zaútočili na bolševiky. Útok se podařil úplně, sovět byl v Pavlovsku svržen a Suk nemohl zabráni kozákům, aby nenáviděné členy sovětů nerozsekali svými šavlemi. Došlo na slova Jeřábkova. Sami spojenci vyslovili přání, aby Čechoslováci zůstali a drželi dobytá území, dokud jim nepošlou pomoc. Třetí rota nastoupila na zpáteční cestu, aby vystřídala jinou rotu, držící už řadu dní bolševiky nedaleko Jekatěrinburku v šachu. Opustili své těplušky a obsadili zákopy proti bolševickému vojsku, které mohutnělo přílivem dělníků, poštvaných proti domnělým přívržencům carismu. Utkali se s nimi ve statečném boji, zvláště Suk dával svým podřízeným dobrý příklad, sám s několika dobrovolníky zničil obrněný automobil a probodl svým štykem Bendu, kterého v něm našel. Pak vedl své vojáky k útoku a když většina váhala, neboť docházela munice, vrhl se sám vpřed. Několik kulek ho zasáhlo a rotu rozlítila jeho smrt tak, že nepřítele rozmetali. Umírající Suk mohl ještě vyslechnout radostnou zprávu o vítězství.
Pokračování v V. knize - Trosečníci
Načítám ...