Třetí rota: spiklenců tvář - Josef Kopta - referát
Třetí rota - Spiklenců tvář (První kniha)
Josef Kopta
Obsah:
Počátkem roku 1917 se ubytovala třetí rota v jedné ukrajinské vesnici. Vesničané je uvítali se zájmem a radostí. Rotný, velitel, se jmenoval Suk. Byl původem Hanák a před válkou žil na své farmě v Brazílii. Byl dobrým vojákem, kterému byla jeho rota upřímně oddána. O tom se přesvědčil dobrovolník Bidla - když přišel jako nováček do roty a prohlásil, že je to nějaký “fouňa”. Za to byl okamžitě tvrdě potrestán. Suk měl pro sebe u starosty dvě světnice, ale ponechal si jen jednu, která byla zároveň kanceláří roty i jeho ložnicí; do druhé, větší, dal uložit marody. Nejkrásnější domek ve vsi přidělil svým praporčíkům, Jeřábkovi a Bendovi. Také na ně připadly dvě světnice. Podělili se o ně tak, že Benda si vzal pokojík s postelí, Jeřábek světnici s psacím stolkem. Praporčík Jeřábek byl totiž básníkem a nejkrásnější chvíle strávil nad aršíky papíru. Byl to mladý, modrooký, světlovlasý hoch a není děvu, že se o ně ukrajinské dívky a ženy jenom praly. Druhý praporčík, Benda, byl nevlídný, nesympatický člověk. Trpěl nevyléčitelnou nemocí, která ho nutila krutě ubližovat nepřátelům a vyhledávat smrt. Rota měla 250 mužů, lidí většinou prostých, jak ukazoval soupis, sestavený rotným - dělníků, řemeslníků, rolníků. Inteligentů nebylo mezi nimi ani dvacet. Ústřední osobou roty byl Růdl. Byl to obr postavou, spousta svalů a masa, na níž seděla lysá hlava. Kdysi byl předměstským povalečem, který měl časté problémy s policií. Za války se rozhořel v jeho srdci plamen revolučního nadšení. V rotě nebylo bratrštějšího srdce nad Růdla. Cit obětavého kamarádství přinesl si do Družiny, kam hned po svém zajetí vstoupil, už ze svého předválečného života. Nejmladší voják roty byl Jägr, kterému se žertem říkalo Candát. Když přišel k rotě, nebyl to ještě voják, spíš slečinka z penzionátu. Pocházel z lepší rodiny, jeho otec byl vrchní soudní rada, kterému byl národ úplně lhostejný. V synovi vznikla reakce proti sobeckému, bezideovému ovzduší rodiny a stal se z něho československý voják tělem i duší, třebaže se dočetl v novinách, které přišli z vlasti, že se ho otec veřejně zřekl. Ale nebylo mu souzeno, aby se činně zúčastnil boje za osvobození. Růdl jednou čistil svou zbraň a neopatrností Jägra zastřelil. S Růdlem bydlel i Strnad, povoláním učitel, byl velmi přísný a hloubavý. Nejraději ležel v knížkách a kritizoval zápal svých spolubojovníků učenými řečmi. Byl odhodlán bojovat proti Rakousku, které nenáviděl, ale nesdílel naděje, které kladli mnozí do cara, že nám dá svobodu. V rotě byl i herec, Kolář, kterému nedávno zastřelili bratra, rakouského vojáka - možná ho zastřelil i on sám. Pravým svátkem pro rotu bylo, když přišla pošta a s ní zprávy z domova. Čas ubýhal velmi pomalu a proto si rota vymýšlela různé zábavy. Někteří pořádali i spiritistická sezení, při nichž stoleček odpovídal na jejich zvědavé otázky. Vzrušení v celé rotě způsobil příchod dobrovolníka Alana Rosenkrance. Byl to mladý, urostlý hoch židovského původu, který se dovolával bratra Bidla, který ho měl převést z rakouských zákopů do československého vojska. Ale rota v něm spatřovala spíše rafinovaného špiona.
Pokračování v II. knize - Světla na východě
Načítám ...