Třetí rota: světla na východě - Josef Kopta - referát
Třetí rota - Světla na východě (Druhá kniha)
Josef Kopta
Obsah:
V městečku, kde měla třetí rota své nové stanoviště, byl utábořen také pluk divokých Kavkazanů. Jejich plukovník přijal rotného Suka velice laskavě, když se mu jako místnímu veliteli přišel představit. Plukovník bydlel na zámečku jako host hraběte. Ten však neschvaloval zradu Čechoslováků a vůbec se choval k Sukovi velmi upjatě. Čeští vojáci se rozhodli, že dokáží místní veřejnosti svou kulturnost veřejnou akademií. Do městečka se dostávali informace poměrně snadno - někteří příslušníci roty chodili denně do kavárny, kde si mohli číst noviny a různé časopisy a pak vypravovali druhým, co je nového. Řanda se dozvěděl, že už i jejich městečko má revoluční výbor a požádal rotného, aby mohl s výborem navázat styky. Čechoslováci se přestávali spoléhat na cara jako osvoboditele, za to osobnost Masarykova vystupovala víc a víc do popředí. Na akademii zahráli ruskou i českou hymnu. Rosenkranc zahrál na housle. Po přestávce parodoval Kolář France Josefa a na konec byl předveden veliký symbolický obraz “Pád tyrana”. To už však plukovník neviděl. Jeho pluk byl narychlo odvolán ke štábu, vlastně chránit cara. Řanda nedbaje akademie, zavítal do revolučního výboru, který utajen zasedal ve sklepě a ujistil jej, že rotný je revoluci oddán z celého srdce. Jediné přání má, že totiž revoluční Rusko vojnu s Německem a Rakouskem dobojuje. V noci provedl převrat na všech důležitých úřadech. Převzetí proběhlo až podezřele hladce, ani přístav nekladl odpor. Ze střechy policejní budovy zavlál rudý prapor. Ráno byly uveřejněny zprávy, že byl car sesazen a utvořena Prozatímní vláda. Když se rota ubírala městem na obvyklé cvičení, vzdala na povel rotného rudému praporu poctu. Jeřábek byl vyslán jako delegát pluku na první sjezd Čechoslováků z Ruska v Kyjevě. Ve starobylém městem pozoroval postup a vývoj revoluce - nebyla už tak jednotná jako zprvu, rozkládala se v mnoho proudů. Ale u Čechoslováků nadšení a svornost rostly a kupily se kolem jména Masarykova. Jedné noci dostal rotný Suk nečekanou návštěvu: přiběhl k němu hrabě, majitel místního panství, se ženou i dcerkou a prosil ho, aby se jich ujal proti vzbouřením sedlákům, kteří obléhají jeho zámek. Rotný přemohl pocit nevole k aristokratovi, který se k němu ještě nedávno choval zpupně, ale odmítl poslat své lidi, aby stříleli do sedláků. Posadil uprchlíky do vojenského povozu a odvezl je na nejbližší stanici. Rotný se dozvěděl, že v jeho rotě roste odpor k jeho osobě - zatímco on má plno jídla a krásnou světnici, většina roty musí jíst shnilé slanečky a spát po deseti v malé komůrce. Na této pomluvě však nebylo nic pravdy - rotný jedl to samé jako ostatní. Brzy se ukázalo, že tuto ničemnou lež šíří praporčík Benda. Suk ho donutil k přiznání. Benda měl již deset let syfilis a nenáviděl zdravé, spokojené lidi. Sedláci vydrancovali zámek a žádali mír, chtěli, aby válka skončila. Růdl se tolik rozčílil, že dokonce roztrhal bolševické standarty. Rota se ocitla opět v zákopech. Kerenský - hrdina dne - povzbuzoval vojsko, už ztrácející chuť k boji, k nové ofenzívě. Tak se dostala i česká brigáda, tři tisíce hochů, také na frontu; po prvé neměli se spokojit s pouhými rozvědkami, nýbrž měli podniknout drtivý útok na nepřátelské zákopy. Rosenkranc se domníval, že už splní svůj špionážní cíl a odcizil v nestřežené chvíli před útokem rotnému důležité listiny, aby s nimi přeběhl k Rakušanům. Ale zadržela ho noční rozvědka a při samotné útoku zemřel. Rota se hnala jako i další české roty s takovou prudkostí na nepřítele, že dobyla ihned první linie, jak bylo zamýšleno, ale pak rozdrtila nepřítele i na druhé a třetí linii. Jeřábek byl zasažen jak do stehna tak i do plic, ale radoval se z úspěchu své roty.
Pokračování ve III. knize - Chvíle nejsmutnější
Načítám ...