Tvář

František Halas

 Obsah:            Život prošel obdobím dětství, krásného nevědomostí a naivností; pak přijde doba mocných citů, doba lásky, která povzbuzuje, zrazuje a přivádí k poznání sebe samého. Mládí je dobou silných, pyšných slov, která boří vysněné vidiny, znovu hýčkané až v pozdním stáří. Je dobou, kdy jsme zmítáni novými a novými otřesy, kdy kráčíme se vztyčenou hlavou proti nízkým vášním a jedu nenávisti. Veliké sny se roztříští, hledají zakotvení na svém nejvyšším vrcholu, a nastává doba depresí, strádání a předtuch, které nás ženou do samoty noci; tehdy nás nedovede ještě uklidnit poznání, jehož se bojíme, že smrt není trestem, nýbrž zákonem, „že každý patří jí, že jsme její sen“. Sklíčenost na dmarností a smrtelností všeho však zaplaší poznání, že smrt není konec, nýbrž jen temným obdobím v cyklu věčného návratu. „Poznáním chladu hrobu zteplal již.“ A nakonec přichází víra v život kdesi za řekou Lethe, kam půjde básník, který musí zaplatit krvácejícím veršem obolus nevlídnému převozníkovi. Sem promítnou svůj pozemský život i milenci, i všichni ti, jejichž duše byla utlačena tímto světem – pouhým zrcadlem stínů mimosvětských dějů.