Zakletí smíchem - Velemir Chlebnikov - referát
Zakletí smíchem
Velemir Chlebnikov
Ukončit velikou válku prvním letem na měsíc.
z návrhů V. Chlebnikova
Velemir (Viktor) Chlebnikov je vskutku jednou z nejzajímavějších postav ruského básnictví. A to jak svým dílem, tak svým životem. Život Chlebnikova, zajatce poezie, byl krátký, ale nesmírně hektický a čtenář jeho životopisu se neubrání bezradnému pokrčení ramen nad tímto „bláznivým“ veršotepcem. Není jednoduché proniknout do zákoutí jeho životního příběhu (co se asi dělo v jeho mysli či kolem něj, když se bosý a vyhladovělý toulal Sibiří), o to méně jednoduší je proniknout do světa jeho poezie.
Pozice Chlebnikova v ruské poezii počátku 20. stol je zásadní. Chlebnikov byl totiž jedním z pramenů a motorem nastupující avantgardní generace ruských futuristů. Majakovskij, Kamenskij, Pětikov, Burljuk …, ti všichni se vyznali ze svého obdivu Chlebnikova a vlivu, který na ně jeho tvorba měla. Chlebnikov byl sice z nich nejstarší, ale nebyl to žádný rozhodující věkový rozdíl, byli to vlastně vrstevníci. Přesto v porovnání se svými básnickými přáteli stojí Chlebnikov poněkud stranou. Je to určitě jeho dobrodružným „kočovným“ způsobem života, ale i jeho básněmi, které kdosi označil za poezii pro básníky. To je vskutku poněkud nesmyslné označení, ale trochu označuje realitu, která panuje ohledně znalosti Chlebnikovova díla. Způsob, jakým Chlebnikov psal, byl totiž příliš podobný jeho životnímu stylu. Nehleděl na systemizaci svého díla, nesnažil se příliš publikovat a jeho čtenáři byli právě nejvíce jeho básničtí kolegové. Díky nim také sem tam vycházely jeho básně. A díky nim se také Chlebnikov dostával často ze svízelných situací. Je tedy zřejmé, že Chlebnikov nebyl motorem ruských futuristů ve smyslu „spiritus agens“ (jakým byl např. pro futurismus obecně Marinetti), ale měl na ostatní vliv hlavně v rovině inspirace. Do Chlebnikovova díla je těžké pronikat i v dnešní době. Jeho dílo, které po sobě zanechal, jako by se bránilo editaci. Předně je jasné, že to, co z něj máme dnes, je jen část toho, co doopravdy napsal. Část, která se zachovala.(Známé jsou historky, které vyprávěl Majakovskij, např. o Chlebnikovově polštáři, s kterým cestoval, a na kterém spal, a který byl plný jeho papírů s básněmi. Tento polštář nakonec Chlebnikovovi kdosi ukradl.) A i tato část je těžko rozluštitelná, třeba kvůli tomu, že Chlebnikov z nedostatku papíru vpisoval nové verše mezi již napsané řádky jiné básně.Takže jaký je vlastně Chlebnikov-básník?
Chlebnikov je zjev zlomu epochy. Je to básník vyrůstající z odkazu symbolistů, na který však velmi umně a zdařile roubuje nové avantgardní myšlení. Je to básník, který se snaží spojit všechny věci do jediného živého rytmu. Ke své tvorbě přistupuje s rozmyslem a velkou erudicí. Zajímá se o problém etymologie, hledá dávno zapomenutá slova a vrací jim život, zkoumá příbuzné slovanské jazyky (to i na půdě univerzity) a využívá jejich slovní zásobu pro básnění v ruštině, tvoří nové odvozeniny a nová slova. „Slovotvořičství – odpůrce knižního kamenění řeči. Opírajíc se o to, že se ve vsích podél řek a v lesích jazyk dosud tvoří, každou chvíli vytvářeje slova, jenž buď umírají, nebo získávají právo na nesmrtelnost, přenáší toto právo do života písemnictví.“ Chlebnikov se navrací k původním kořenům svého jazyka. Nelíbí se mu slova cizí – proto si změnil křestní jméno z Viktora na Velemira. Ale také nechce tvořit jen jakési zvukomalebné neologismy. Jeho novotvary jsou vždy spojeny se smyslem slova. „Nové slovo musí být nejen vysloveno, ale také zacíleno k nazývané věci.“ Chlebnikovův tvůrčí rozlet se však neubránil i jen vyloženým slovním hříčkám, jakými byli básně složené z veršů, které zněly stejně,četli-li se zprava doleva i zleva doprava, tzv. obratně. (Žula kalila kaluž / …Žijí psi. Mizí žal, až i zimy spí již / …I pokryl medem lyr – kopí / Já – tichý kraj /…) Píše oslavné ódy na hlásky, ve kterých užívá aliteraci a množství odvozenin. (Slovo o El: … A podpírá –li laty list / a loví v letu světlo léta, / my říkáme, že je to listen. /…) Prostředkem velmi vyhledávaným jsou pro něj kalambůry – slovní hříčky s podobnými slovy ( …Výstup na Amur / na křídlech mon amour. ) Jeho etymologické snahy jsou velmi inspirovány a dotvořovány jeho zájmem o matematiku a svět čísel (studoval jeden čas také na matematicko-fyzikální fakultě kazaňské univerzity). Čísla a výpočty jsou jeho celoživotními druhy. Je neustále do nich ponořen a aplikuje poznatky vyplývající z výpočtů nejen na etymologii, ale i na dějiny. Na základě matematického pojetí dějin sestavuje fantastickou periodickou tabulku dějin, podle které hodlá předvídat budoucnost. Sestaví dokonce ideální stát času s Vládou zeměkoule, kterou tvoří mnoho význačných osobností země ze všech časů. Jeho matematické teorie se sice nedají brát ve svém výsledku vážně, ale dá se vážně přistupovat k vědecké práci, která za nimi stojí, a kterou pak Chlebnikov zužitkoval pro svoji práci s řečí a jazykem.
Jak vidno není jednoduché proniknout do Chlebnikovova světa ani pro ruského čtenáře, natož pro čtenáře českého, který, pokud neovládá ruštinu, má situaci ztíženou tím, že nemá při ruce reprezentativní soubor překladů. Překládat Chlebnikova opravdu vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a především talentu a citu pro vlastní jazyk, kterým nebývá hned tak někdo obdařen. Titul Zakletí smíchem je vedle toho, že je to název jedné Chlebnikovovy básně, která si hraje s množstvím odvozenin od slova smát se, také názvem jednoho výboru Chlebnikovovy poezie, jednoho z mála pokusů o uvedení tohoto pozoruhodného slovesného mága a obhájce poezie života do češtiny a povědomí českých čtenářů.
Načítám ...