Žert - Milan Kundera - referát
Žert
Milan Kundera
Motto: „Román poetický stejně jako politický, vyznačující se jasností - krásou - téměř nesnesitelnou“ (Claude Mauriac)
Kompozice románu: vypravěčem není jen jedna postava, mluví tu více postav, frekvence jejich hlasů se v románě postupně zrychluje. Atmosféra doby je vsugerována mnoha povahokresebnými a situačními záběry, jež ve své konkrétnosti a účinnosti neměly v tehdejší próze konkurenci.
Zřejmě nejznámější román Milana Kundery se jmenuje Žert, ve skutečnosti jde ale o celou sérii žertů. Začne to nevinným žertíkem hlavního hrdiny, Ludvíka Jahna, který chce coby vysokoškolák pozlobit svou dívku Markétu, ze které se stává až příliš dogmaticky věřící komunistka. Poté, co mu napíše optimistické zprávy z politického školení mládeže, odepíše jí recesistickým lístkem: „Optimismus je opium lidstva. Zdravý duch páchne blbostí. Ať žije Trockij! Ludvík“. Z hlediska dnešní doby se jedná o neškodný legračně míněný pozdrav, jenže v padesátých letech je tento žert brán smrtelně vážně jako nepřátelský akt. Rozběhne se mašinérie, která je pro dobu nejtvrdšího komunismu typická - Ludvík je vyhozen z fakulty a na vojně přidělen do „pétépáckého“ praporu na práci v dolech.
Předsedou svazáckého fakultního výboru a Ludvíkovým největším protivníkem je Pavel Zemánek - úlisný, přispůsobivý člověk, který má stále úspěch.
Na vojně si Ludvík prožije svou „směšnou lásku“ - vztah k dívce, která ho má ráda, ale vzpírá se mu, ačkoliv nejde o její panenský stud, jak si po celou dobu Ludvík i čtenář myslí, nýbrž proto, že byla kdysi zneužita partou chuligánů.
Po létech Ludvík zatouží po pomstě. V roce 1956 je rehabilitován, rozhodne se pro největší žert jeho života - jako trest svede Zemánkovu ženu Helenu, ortodoxně zapšklou rozhlasovou reportérku. Cynicky propočtená hra sice vyjde znamenitě, soudružka Helena pro Ludvíka vzplane ale natolik, že dovolí manželovi konečně rozvod. V tom okamžiku už si Ludvík uvědomuje, že se pomsta zcela minula cílem. Manžel nevěru své ženy dokonce vítá, sám už je dlouho citově angažován jinde a láska Heleny mu byla jen na obtíž. Na vše tedy doplácí Helena, která, když se dozví, že měla být jen nástrojem msty, chce spáchat sebevraždu. Ale i to zcela koresponduje s tragickokomickým vyzněním celého románu - zamění sedativa za projímadlo.
Kromě prolínání syžetu příběhů hlavních hrdinů - Ludvíka a Zemánka - sledujeme i drobné epizodní příběhy jiných lidí. I ony jsou tragikomické a pojednávají a vypovídají o ztrátě iluzí. Může to být třeba historie Ludvíkova přítele Jaroslava, který je zamilovaný do moravského folklóru a trpí poznáním, že tato tradice už dlouho ustupuje ze své původní slávy, těžko se smiřuje s tím, že jeho synovi, kterého viděl vždy jako budoucího vůdce jízdy králů, je tato folkloristická záliba již zcela cizí.
Osudy Ludvíka Jahna jsou rozhodně výjimečné. Případ jeho vyloučení ze strany na základě neuváženého dopisu, vojenská služba u „černého“ praporu, konečně i jeho rozdvojená osobnost, ve které se prolíná nenávist a láska, skepse a optimismus. Přesto vyjadřuje a zrcadlí něco obecně lidského, přístupného a dobově aktuálního, takže skvěle charakterizuje svou dobu.
Je to příběh zklamaných nadějí, křivd, které plodí další křivdy.
Kunderův Ludvík Jahn se nevrací neustále do minulosti jen proto, aby tyto křivdy objevoval a rozjitřoval staré rány, nýbrž i proto, aby našel v minulosti jakousi logiku zákonitostí jeho vlastního života, najít příčinu svého osudu a viníka.
Milan Kundera, Žert, Praha: Čs. spisovatel, 1967
Načítám ...