Ztracené jaro - Josef Knap - referát
Ztracené jaro
Josef Knap
Obsah:
Historie mládí. - Jiří Horal byl velice nadaný básník a již v oktávě mu vycházeli první básnické sbírky, ale přísný profesor matematiky mu svými nedostatečnými bránil v umělecké kariéře. Hrozilo mu, že propadne z maturity, ale vše až na matematiku, kterou mu vzhledem k jeho výsledkům odpustili, složil na výbornou. Tak byl konečně volný, zbaven okovů a radostně se pustil do selské práce na statku svého otce. Měl teď mnohem více smyslu a pochopení pro své okolí, všiml si i mladší sestry Heleny, jak její krásné tělo dozrávalo k lásce. Miloval ji jeho spolužák Jindřich Novotný a i ona lnula k němu čistou láskou mládí. Pak odjeli studenti do Prahy na universitu. Jiří studoval profesuru, ale družil se i k mladým básníkům, zdržujícím se v Praze. Na Dušičky za ním přijela Helena. Svěřila se mu se svým problémem - přestože milovala Jindřicha, podlehla právníku Zykovi, synovi správce z jejich kraje. Vyhledala pak i Jindru, vyznala se mu ze svého poklesku a šlechetný jinoch jí odpustil. Musila mu jen slíbit, že se bude Zykovi vyhýbat. Také Jiří získal několik intimních zkušeností. Seznámil se s krásnou hokynářkou Evou, se kterou se často scházel ve svém bytě. Jindra se setkal o prázdninách se Zykou. Tento don Juan se mu “pochlubil”, že se mu Jindrova Eva nedávno znovu poddala. Přecitlivělý Jindřich trpěl pro svou lásku jako zvíře. Napsal Heleně list, že se v ní zklamal. Napsal jí také, že ji už nikdy nechce vidět a že je toto poslední list, který jí píše. Eva se s ním chtěla usmířit, ale on již odmítal. Rozhodla se proto utopit. Našel ji Jiří, který se šel k rybníku večer vykoupat. Jiří se rozhodl již se nikdy nevrátit do rodného kraje. Šel dál po svých klikatých pěšinách života a snad nešel po nich už sám.
Načítám ...