Vodní dílo Dalešice bylo vybudováno v souvislosti s výstavbou blízké Jaderné elektrárny Dukovany. Součástí vodního díla jsou nádrž v Dalešicích s objemem 127 mil. m 3 , vyrovnávací nádrž Mohelno, přečerpávací elektrárna Dalešice a průtočná vodní elektrárna Mohelno.
Nádrž Dalešice je též využívána k rekreačním účelům chovu ryb, tlumení povodní a nadlepšování průtoku v řece v suchém období. Především ale zajišťuje technologickou vodu pro Jadernou elektrárnu Dukovany, vytváří spád a užitečný obsah pro práci přečerpávací vodní elektrárny Dalešice a dlouhodobě vyrovnává průtok řeky Jihlavy. Snižuje povodňové špičky v dolním toku a sedimentace nečistot z horního toku a odpadních vod z jaderné elektrárny. Kladný vliv na kvalitu vody se projevuje přítomností raků a pstruhů pod vyrovnávací nádrží Mohelno. Mimo plnění klasické funkce akumulátoru energie, tj. výroby elektřiny ve špičkách a odběru energie v době jejího přebytku, má svým výkonem 450 MW a rychlostí najetí 60 sekund na plný výkon nezastupitelnou úlohu při regulaci výkonu celostátního energetického systému i jako okamžitá poruchová rezerva. Pro tento účel je elektrárna plně automatizována a dálkově ovládána přímo z centrálního dispečinku v Praze.
Vodní dílo Dalešice bylo postaveno v letech 1970 – 78. Nádrž je vytvořena sypanou rokfilovou hrází s jílovým těsněním o výšce 100 m. Hráz je vybavena hydrotechnickými zařízeními pro převádění velkých vod a vypouštění nádrže. Na turbíny přivádí vodu 4 ocelová potrubí spojující vtokový objekt s elektrárnou. Turbínové uzávěry tvoří hydraulicky ovládané klapky. Elektrárna a rozvodna jsou umístěny u paty hráze. Vtoky a výtoky jsou vybaveny česlemi, hradidly a potřebnými zvedacími mechanizmy.
V přečerpávací vodní elektrárně jsou instalována 4 soustrojí s reverzními Francisovými turbínami pro spád 90 m. Pro výrobu energie, i jako pohon v čerpadlovém provozu, jsou použity synchronní generátory s napětím 13,8 kV a obousměrným točením. Pro transformaci napětí generátorů na napětí vývodů 420 kV slouží blokové transformátory.
Přečerpávací vodní elektrárna Dalešice…
Dějiny zámku Častolovice sahají až do 13. století, kdy zde pan Častolov z rodu Hronovců nechal vystavit vodní tvrz, v jejímž držení se postupně střídali různí majitelé. Nejvýznamnější z nich byl Jiří z Poděbrad jediný český král zvolený z řad domácí šlechty. Jiří z Poděbrad také udělil městu Častolovice znak, a to zlatou probodenou rybu na modrém poli. Častolovice si tento znak udrželi dodnes. Rodina Oprštorfů v letech 1588 až 1615 přestavěla tvrz na renesanční zámek. Z té doby pocházejí výjevy z Liviových římských dějin, které zdobí nádvorní fasádu. V roce 1694 zakoupili Častolovice Šternberkové, kteří v průběhu více než 300 let shromáždili rozsáhlou sbírku obrazů, která je zpřístupněna ve stálé expozici zámku. Její významnou součást, vedle maleb Škrétových, Teniersových, Schonfeldových atd., tvoří série portrétů českých králů. Veškeré místnosti zámecké expozice jsou zařízeny v různých stylech a dávají představu o dřívějším životě na zámku. Rytířský sál, jeden z největších v české republice (306m2), zdobí malovaný renesanční strop se scénami ze Starého zákona. Stěny jsou pokryty nejen portréty představitelů šternberského rodu. Součástí tohoto sálu je také kaple Božího těla. Její vyřezávaný oltář i fresky na stěnách byli vyhotoveny už roku 1601.
Od května 1992, kdy byl zámek restituován paní Dianou Phipps Sternbergovou, která zde trvale pobývá, proběhla řada úprav a dnes jsou prakticky opět všechny jeho prostory znovu zprovozněny. Expozice byla rozšířena a obohacena o exponáty, které v minulé době byly umístěny na různých místech republiky. Zámek i nádvoří je plné květin , což navozuje domácí atmosféru. K zámku také patří anglický park (42ha) s rybníkem, álejí a ohradami se zvířectvem, jako např. s bílými daňky, kamerůnskými kozami, pštrosy emu, atd. U zámku byla také obnovena vodní a růžová zahrada s růžemi.
Zámek Častolovice…
Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze (ČR/Polsko). Unikátní přírodní hodnoty Krkonoš(KRNAP), horské oblasti podél česko-polské hranice a nejvyššího pohoří České republiky, jsou známy již po staletí. Dlouholeté úsilí o jejich komplexní ochranu však vyvrcholilo až v roce 1959 vyhlášením Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně a v roce 1963 i Krkonošského národního parku v české části pohoří. V roce 1990 zahájily správy obou národních parků diskuse o zařazení celého krkonošského pohoří do mezinárodní sítě biosférických rezervací v rámci programu UNESCO „Člověk a biosféra“. Jednání byla úspěšně zakončena v roce 1992 vyhlášením jediné česko-polské Biosférické rezervace Krkonoše/Karkonosze, reprezentující středoevropská pohoří.
Mimořádná přírodovědná hodnota Krkonoš souvisí především s výjimečnou polohou tohoto pohoří uprostřed Evropy, nadmořskou výškou a s jeho charakteristickou geomorfologií. Krkonoše jsou nejvyšším pohořím Sudet.
Důležitým jednotícím rysem biosférických rezervací, a Krkonoše nejsou výjimkou, je jejich prostorové členění – zonace. Základem je „jádrové území“, které zahrnuje ekologicky nejcennější, přirozené nebo minimálně narušené, a proto přísně chráněné ekosystémy. Jedinou aktivitou v nich by měl být výzkum a dlouhodobý monitoring, zachycující změny v populacích jednotlivých druhů, v rostlinných i živočišných společenstvech či v celých ekosystémech. Jeho výsledky prohlubují naše znalosti o přírodních procesech, upozorňují na případný nepříznivý vývoj některé z přírodních složek, mohou přispět k poznání příčin takového negativního jevu a umožňují pružně reagovat a včas připravit nápravná opatření.
Jádrové území v Krkonoších pokrývá především nejcennější ekosystémy při horní hranicí lesa a nad ní: alpínské a květnaté horské louky, subarktická rašeliniště, ledovcové kary či zbytky původních smrkových a smíšených lesních porostů.
Několik různě velkých jádrových území je v Krkonoších obklopeno „nárazníkovou zónou“. Do této oblasti jsou směrovány další výzkumné aktivity (často zaměřené na činnost člověka), zde by mělo být těžiště působení ekologické výchovy a předpokládá se i regulované turistické využití. Jádrové a nárazníkové území je obklopeno „přechodovou zónou“, jakýmsi ochranným pásmem mezi chráněným územím a „zbytkem světa“.
Právě do obou posledně jmenovaných zón se soustřeďuje většina aktivit směřujících k tzv. trvale udržitelnému rozvoji území, optimálně slaďujícímu nároky místního obyvatelstva s potřebami ochrany přírodního prostředí. Ve své ideální podobě by existence biosférické rezervace měla zlepšit sociální a ekonomickou situaci regionu a současně zachovat cenné části přírody i umožnit obnovení částí narušených.
Biosférická rezervace Krkonoše/Karkonosze…
Z historie…
Všechno začalo v 18. století, kdy se objevitelé pokoušeli najít přenosný, použitelný zdroj energie. Těžkopádné elektrizační stroje nemohl dostatečně sloužit, protože jejich energetický obsah byl totiž nepatrný. Až boloňský profesor medicíny Luigi Galvani experimentoval s žabími nožkami na měděných drátcích a železném zábradlí. Stal se tak neuvědomělým objevitelem elektřiny po něm nazvané. Na počátku 19. století hrabě Alessandro Volta na základě Galvaniho „žabích“ pokusů sestavil proslulý Voltův elektrochemický článek. Po Galvanim a Voltovi následovaly další bádavé hlavy, které se snažily zdokonalovat elektrochemický postup. Patřil mezi ně Francouz Laclanché, který odstranil původní těžkopádnost a vysokou cenu galvanických článků při zlepšení elektrických parametrů. Němec Gessner byl tvůrce prvního suchého článku, který byl přenosný, fungující v každé poloze, a to tak, že elektrolyt zahustil v kašovitou hmotu. Do Čech přišly první suché články kolem roku 1898 z Vídně. V té době začal vznikat nový průmyslový obor věnující se elektrotechnice. V roce 1919 byla ve Slaném založena „Továrna na elektrické články a baterie, Pála a spol.“ Malá továrna se postupně rozrostla na uznávaného výrobce elektrochemických zdrojů proudu. Po roce 1948 se Bateria stala významným evropským producentem baterií a dalších speciálních zdrojů proudu. Technický pokrok dvacátého století, objev miniaturních tranzistorů a dalších polovodičových prvků přinesl nejprve vlnu tranzistorových rozhlasových přijímačů a později, jak se tyto prvky dále zdokonalovaly, se začaly objevovat i první kapesní kalkulačky, elektronické hodinky, diktafony,walkmany,discmany,videokamery či organizéry. Díky další miniaturizaci elektronických obvodů a snižování jejich energetické spotřeby se od zásuvek odpoutaly i telefony a osobní počítače. Protože člověk nemá rád žádná omezení, prožívají dnes přenosné elektrochemické zdroje proudu svoji konjunkturu.
Baterie…
Baroko vzniklo koncem 16. stol. v Itálii. V ostatních evropských zemích, kde měla převládající vliv katolická církev, se dále šířilo v průběhu 17. a 18. stol. Bylo to především ve Španělsku, Por-tugalsku, Rakousku, Polsku a v Čechách.
Baroko…
Antibiotika (a chemoterapeutika) jsou léčiva, která zastavují růst mikroorganismů nebo vedou k jejich smrti. Celá řada antibiotik se vyskytuje v zevním prostředí, protože jsou produktem látkové výměny různých plísní. V léčbě se používají obvykle chemicky vyrobená antibiotika při léčbě různých infekcí bakteriálního původu. Některá antibiotika patří do skupiny volně prodejných léčiv a používají se jako pomocná léčiva při infekčních onemocněních horních cest dýchacích bakteriálního původu v nosním, ušním a krčním lékařství (ORL) a stomatologii. Tyto stavy jsou často provázeny bolestmi v krku a bolestí při polykání. Přednost se dává léčivům, která se neužívají k celkové léčbě. Volně prodejná antibiotika se mohou používat samostatně nebo i v kombinaci s celkově užívanými antibiotiky předepsanými lékařem (pouze však na základě předchozí konzultace).Volně prodejné přípravky v ČR obsahují k lokální aplikaci fusafungin a tyrotricin a chemoterapeutika hexetidin a karbetopendecinium. Fusafungin působí jen v místě aplikace má vedle antibakteriálních vlastností též účinek protizánětlivý (čímž snižuje bolestivost a zduření nosní či krční sliznice). Tyrotricin se po aplikaci též nevstřebává. Hexetidin má široké spektrum antibakteriální účinnosti a působí též pouze místně. Karbetopendecinium je chemoterapeutikum (nebo někdy též antiseptikum), které má poměrně široké antibakteriální spektrum zahrnující velké množství různých bakterií.
Antibiotika a chemoterapeutika…
(= Republikánská stana zemědělského a malorolnického lidu)
• Agrární strana vznikla roku 1899
• Její hlavní představitelé:
A. Šťastný
A. Švehla
R. Beran
• Roku 1905 mění název na Československou stranu agrární
Agrární strana…
Čočkové Dalekohledy
Jednoduchý čočkový dalekohled, zvaný také refraktor obsahuje dvě čočky. Velkou spojnou čočku s větší ohniskovou vzdáleností tvořící objektiv na konci dalekohledu a menší okulárovou spojnou čočku s malou ohniskovou vzdáleností. Do ní se dívá pozorovatel. Objektiv shromažďuje světelné paprsky vzdálených předmětů a láme je tak, že vytváří „skutečný“ obraz obrácený vzhůru nohama. Světelné paprsky tohoto obrazu procházejí okulárem, lámou se a vystupují z něho rovnoběžně. Jelikož oko nepozná, že se světlo lámalo, jeví se mu vzdálené předměty jako zvětšené.
Čočkové dalekohledy…
Václav II.
Značnou část svého života strávil tento syn Soběslava I. a Adleyty Uherské ve vyhnanství. Teprve když se jeho bratr Soběslav II. stal roku 1174 českým knížetem, dostal od něho údělem Brněnsko a potom, po určitých nesnázích, i Olomoucko. Po vypuzení Soběslava v roce 1178 utekl Václav do Uher. O šest let později se vrátil do Čech a pokoušel se získat český trůn proti Bedřichovi, synu Vladislava II. Povolala ho nespokojená šlechta. Nepodařilo se mu však dobýt Pražský hrad a Bedřich s německou pomocí donutil šlechtu k poslušnosti. Teprve po smrti Bedřichova nástupce Konráda Oty se Václav zmocnil Prahy a Čech. To se stalo v září nebo říjnu 1191. Ze svého postavení se netěšil dlouho. Vystoupil proti němu pražský biskup Jindřich Břetislav, který získal slib císaře Jindřicha VI., že udělí Čechy v léno Přemyslu I. Ten se skutečně počátkem roku 1192 ujal vlády. Václav skončil ve vězení v Míšeňsku. Poté mizí z pramenů. Údaje o jeho případné manželce nebo dětech nejsou k dispozici.
Václav II….
