Paní fabrikantová – Gustav Pflegel Moravský

Paní fabrikantová
Gustav Pflegel Moravský

V krkonošském lázeňském městě se sešla veselá společnost, v níž byli i major Wetzdorf a baronka Olivie Rolandová. Wetzdorf pozval do lázní hraběte Alberta Libenického, který převzal rozsáhlé rodinné statky a zanechal slibně se rozvíjející kariéry u armády, aby se o dědictví staral.
V lázních se zamiloval do krásné, ale bezcitné Olivie. Ta byla sirotek po jistém generálovi a žila s matkou malého důchodu. Wetzdorf před ní přítele sice varoval, ten si ale z jeho hrozeb nic nedělal. Blízko městečka byla přádelna továrníka Šebora. Ten býval kdysi dělníkem v přádelně, ale byl tak schopný a pracovitý, že se stal společníkem majitele a posléze získal přádelnu celou.
Jeho žena Božena pracovala také odjakživa v prádelně. Zalíbila se Šeborovi, který ji nechal čtyři roky studovat a potom si ji vzal za ženu. Měli spolu dvě děti. Major s Albertem navštívili přádelnu, kde potkali mladou paní. Albertovi se ihned tak zalíbila, že zapomněl na baronku Olivii a koupil v sousedství zámek i s pozemky, aby byl Boženě blíž. Také vstoupil do Šeborova podniku jako společník.
Olivie se mezitím provdala za starého knížete Calvacina. Jednou s ním přijela do Albertova zámku, aby mu manžela představila. Zároveň hraběte poprosila, aby s nimi jel do přádelny k paní Šeborové. Když se všichni sešli, řekla jí Olivie, že celé město mluví o skandálu – vztahu paní Šeborové s Albertem. Paní se rozhněvala a slíbila si, že se už nikdy s Libenickým nesetká.
U hraběte Alberta byl jednou hon a přijeli i Šeborovi. Večer se šli všichni projít a jednu chvíli zůstali Božena s Albertem sami. Vtom ale přijel major Wetzdorf a paní je požádala, aby se šli projet na lodičkách. Sama jela první, ale uprostřed rybníka loďku sama schválně převrhla. Když k ní vyděšení Albert s Wetzdorfem přiveslovali, skočil Albert do vody a vytáhl ji na břeh.
Šeborová byla ale už po smrti, utopila se. Tak alespoň zachránila čest své rodiny a dobrou pověst domu i dětí.

Paní fabrikantová – Gustav Pflegel Moravský…

Ztracený život – Gustav Pflegel Moravský

Ztracený život
Gustav Pflegel Moravský

Olšovský, vychovatel mladého hraběte Alfreda, se zamiloval do krásné komtesy Marie. Ta ho měla také velice ráda, ale strýc ji donutil ke sňatku s bohatým šlechticem Sonnensteinem. Olšovský byl zanedlouho poté propuštěn ze služby a přidal se ke spolku italských revolucionářů. Ti chtěli Sonnensteina zavraždit, protože s nimi dříve spolupracoval, teď ale od nich odešel a stal se tak nebezpečím pro celou skupinu.
Olšovský Sonnensteina zabil a poté se ukryl u přítele Zemického, jehož sestra se do něj zamilovala. Před policejním stíháním utekl do Itálie, kde dále bojoval za její svobodu a znovusjednocení rozdrobených států. V jedné bitvě byl zajat a odsouzen k smrti. Když se to dozvěděla komtesa Marie, běžela za ním do žaláře a vyprosila pro něj milost.
Když pro Olšovského přišli vojáci, kteří ho měli propustit, pomyslel si, že ho již přišli odvést na popravu, a raději se otrávil. Komtesa Marie se brzy poté utrápila žalem a také zemřela.

Ztracený život – Gustav Pflegel Moravský…

Staré řecké báje a pověsti – krátký obsah

Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
(1986, Albatros)

Obsah:
Kniha je zpracováním mýtů starého Řecka. Podobně jako většina starověkých pověstí, i tyto popisují názory tehdejších lidí na vznik světa, lidstva a podobné otázky.
Řekové věřili v přítomnost bohů, ale narozdíl např.od židovského náboženství, měli bohů mnoho a tito bohové se svými vlastnostmi velmi podobali lidem.
V knize však nejsou pověsti jen o bozích a jejich činech, ale i o slavných řeckých hrdinech, jako byli Hérakles, Perseus, Théseus a jiní, a o jejich statečnosti při boji proti bájným nestvůrám, při plnění těžkých úkolů, při cestách do dalekých zemí apod. Báje dále vyprávějí osudy mnoha dalších Řeků, které si lidé vyprávěli již několik století před naším letopočtem. I přes stáří těchto bájí se k nim až do současnosti mnohokrát vraceli umělci ve svých dílech a pověsti samy jsou velmi známé.

Staré řecké báje a pověsti – krátký obsah…

Francesca di Rimini – Silvio Pellico

Francesca di Rimini
Silvio Pellico

V tomto dramatu básník zpracoval námět, jejž si vypůjčil z Dantovy Božské komedie. Knížata z Rimini a z Raveny vedou tuhý boj, v němž padne i syn knížete ravenského – rukou Paola, syna knížete z Rimini. Zanedlouho je vyhlášeno příměří a Quido z Ravenny dá – jelikož je to nezbytné – svoji dceru Francescu za manželku Lanciottovi, knížeti z Rimini. Francesca jen nerada svoluje k tomuto sňatku, protože miluje Paola, bratra Lanciottova; ale jelikož ví, že na jejím souhlasu závisí otcovo štěstí, svoluje k sňatku. Francesca se obává, aby její láska k Paolovi nenabyla ještě větších rozměrů, a aby zabránila svodům, předstírá, že Paola nenávidí, protože zabil jejího bratra. Lanciott těžce nese, že mezi Palem a Francescou vládne neshoda. Chce ji odstranit a pozve Paola k svému dvoru, z něhož byl Paolo přičiněním Francesci vypuzen. To se ale stane jemu i ostatním osudným. Potlačovaná láska propukne plnou silou, jakmile se dostane Paolo k Francesce. Francesca chce opustit dvůr svého manžela a vrátit se do Ravenny k otci. Lanciott nyní vidí, jak Francesca Paola miluje: probudí se v něm žárlivost a nechá svého bratra zavřít do žaláře. Paolovi se podaří z žaláře uprchnout a setká se s Francescou. Tu však přijde Lanciott; domnívaje se, že byl Francescou podváděn, probodne ji. Když pak tasí meč i proti bratrovi, vrhne se Paolo beze zbraně proti napřaženému meči a klesá mrtev vedle milované Francescy, bez níž nemá pro něho život ceny.

Francesca di Rimini – Silvio Pellico…

Díky za každé nové ráno – Halina Pawlowská

Díky za každé nové ráno
Halina Pawlowská

Motto: „Jsem asi v nebi. Pod námi je krajina. Kopce a hory. Tráva a lesy. Všechno je bujné, neposkvrněné, jasné. Všechno se chvěje, v průzračně ostrém čistém vzduchu. Modrá oblaka, žluté slunce, zelená zem. Všechno je plné vlastních tajemství. A taky je tu silnice, úzká a neudržovaná a prázdná, a vede někam daleko, vede až za obzor…“

Díky za každé nové ráno – Halina Pawlowská…

Zlatí úhoři – Ota Pavel

Zlatí úhoři
Ota Pavel
(1991, Českolovenský spisovatel)

Obsah:
Kniha je výbor Pavlových povídek, ve kterých autor zachycuje příběhy ze svého života. Je rozčleněna na tři části. První část obsahuje příběhy z Pavlova dětství. Pavel vypráví o častých návštěvách u převozníka Proška, který bydlel u Berounky v Suhu pod Branovem. Tam jezdil autor s rodinou (rodiči a dvěma bratry) a tam také často chodil na ryby.
Pavel také v několika povídkách popisuje svého svérázného otce, zaměstnance firmy Elektrolux. Druhá část zachycuje období druhé světové války. Pavlova rodina byla napůl židovská, a proto zažili za války mnoho útrap. Museli se odstěhovat z Prahy do vesnice Buštěhrad a později ještě odvezli Pavlova otce a bratry Němci do koncentračního tábora.
Třetí část popisuje období poválečné. Pavlův otec i bratři se vrátili z koncentračního tábora a Pavel se znovu vydává za Proškem.
Další příhody ještě popisují Pavlovu rodinu po válce v jeho dospělosti. Kniha končí smrtí Pavlova otce.

Zlatí úhoři – Ota Pavel…

Pohár od Pánaboha – Ota Pavel

Pohár od Pánaboha
Ota Pavel
1978, Olympia, v Praze

Obsah:
Pohár od Pánaboha je v pořadí třetí kniha českého spisovatele Oty Pavla, který je autorem takových děl, jako jsou například Zlatí úhoři nebo Smrt krásných srnců. Mnohá jeho díla byla i zfilmována.
Pohár od Pánaboha není ani kniha reportáží, ani kniha povídková. Spíše jsou to jakési povídky ze sportovního prostředí s prvky reportáže. Ota Pavel mohl čerpat ze svých bohatých zkušeností a zážitků ze sportovního prostředí, protože on sám pracoval dlouhá léta jako sportovní redaktor v novinách, a tak mohl některé ze svých reportáží využít i pro tuto knihu.
Povídky mají reportážní charakter a velká část z nich se odehrává v prostředí cyklistických závodů. Zajímavá je také povídka Olympijské hry, která se odehrává v budoucnosti a nechybějí zde ani závodníci z jiné galaxie.

Pohár od Pánaboha – Ota Pavel…

Plná bedna šampaňského – Ota Pavel

Plná bedna šampaňského
Ota Pavel

Plná bedna šampaňského je jedno z děl Oty Pavla se sportovní tematikou. Řadíme ji tak do skupiny ke knihám Pohár od Pánaboha, Syn celerového krále nebo Pohádka o Raškovi. Všechny ukazují, jak v autorovi vyrůstá sportovní publicista, reportér na slovo vzatý. Nikdy ale Pavel nezapírá svou poetickou podstatu – sport a sportovci stojí sice v centru zájmu, nejsou ale cílem výpovědi. Jsou především prostředníky vyjádření jeho názoru na život, na člověka. Faktografické reportáže se spojují s beletristickým postupem v jediný celek. V Plné bedně šampaňského se sice pohybujeme na sportovní půdě, neustále ji ale opouštíme a unikáme do obecnějšího roviny, do oněch nejlidštějších poloh Oty Pavla.
Ve dvanácti povídkách – reportážích se seznamujeme s osudy různých sportovců.
• Poslední zápas Františka Kloze
V nemocnici leží slavný kladenský kanonýr František Kloz. Vnímáme jeho vzpomínky na zářivou minulost, na fotbalový i pracovní život, (fotbalisté v předválečné době samozřejmě nebyli profesionálními hráči), pracoval jako šofér jednoho kladenského lékaře. Za války se nechal narukovat, rozmlouvali mu to, nebyl ani na vojně, neumí střílet. Byl postřelen do nohy a převezen do lounské nemocnice. Lékaři mají strach z otravy a doporučují mu amputaci. Dostane se z toho i se svýma nohama, má vůli. Jeden návštěvník blábolil, že mu jako invalidovi dají hostinec, a ten se může jmenovat U Bombardéra Kloze. Málem ho vyhodil. Nedovedl si představit život bez nohy, s kterou dával góly. V horečce vzpomíná na ligové, pohárové i reprezentační zápasy. Po třech týdnech se přece jenom rozhodne pro amputaci, je už však pozdě. Celé Kladno se mu snaží pomoci, přesto je případ beznadějný. Umírá a představuje si cestu na svůj poslední zápas. Píchají mu morfium, tiší bolesti. Bojuje dlouho svůj zápas. Poslední zápas.
• Omyl
Dali mi zase květiny, vrátili mi diplomy, v tvrdý červený rouře, objímali mě a zase líbali a mezi jiným říkali, že je to omyl. Jeden dokonce povídal, že to bylo nedorozumění, a já měl šílenou chuť mu jednu vrazit, poněvadž já takový nedorozumění neuznávám, to bylo normální svinstvo. (…) Mě to moc mrzelo, že to bylo právě ve sportu, protože sport by měl být jak studánka čisté vody.
Cyklistický závodník Honza Veselý ukazuje i odvrácenou stranu sportu. Svou bohatou kariéru měl zakončit jubilejním desátým ročníkem Závodu míru. Nedaří se mu. Vzdává jednu etapu, a tím zrazuje „mír a dělnickou třídu“. Jsou mu odebrána všechna předchozí ocenění, spekuluje se i o mezinárodních vazbách. Přichází vyhazov z armádního klubu a konec cyklistiky. Po mnoha letech se mu dostává zadostiučení, jenže kdo mu vrátí ztracené roky?
• Sedm deka zlata
Příběh Aloise Hudce, nejlepšího českého gymnasty všech dob, kterému ve třicátých letech ležela u nohou celá Evropa. Kromě četných ocenění mistra světa získal zlato na olympiádě v Berlíně, kde neměl zvítězit nikdo jiný, než Němec, natož pak Čech. Po zranění přichází konec kariéry, zapříčiněný také na gymnastiku příliš vysokým věkem. Byl už považován jen za „starosokola“. Vidíme štěstí starého sportovce při udělení titulu Zasloužilý mistr sportu, ovace publika. Ten odznáček není zlatý, ale pro něho má cenu zlata. Bude mu říkat až do posledních dnů života, že lid nezapomněl.
• Jak to tenkrát běžel Zátopek
Životní příběh legendárního běžce, majitele slavných tří zlatých olympijských medailí z Helsinek, od dětství do současnosti. Hlavně je zdůrazněn Zátopek jako prostý člověk, rovný, skromný dříč, jehož vůle vše překonává. Žil i závodil v duchu fair play.

• Salto nazad
Gymnastka Eva Bosáková se připravuje na svůj závod v prostných na mistrovství světa v Moskvě. Sestavu má bezvadně vypilovanou, jediné, co jí nahání strach, je salto nazad. Bojí se, že si může zlomit vaz. Salto tam musíš mít! Jinak tě nikdy neuznají za mistryni světa.“ Zatím ho ještě nikdy nedokázala skočit. Strach byl obrovský a tížil ji. Nedokázala salto udělat ani při tréninku – na mistrovství má tedy šanci poprvé. Celou svou zlobu a zášť proti strachu dala do odrazu. Spatřila nad sebou světelnou klenbu, udávala jí směr v letu, v půloblouku se nad ní překlenul strop. Náhle, jak letěla vzduchem, si připadala nesmírně lehká. Nohy a hlava opsaly celý kruh a přistála bezpečně na místě Získává nejvyšší známky a stává se tak mistryní světa. jen hrstka lidí v sále věděla, že Eva poprvé v životě skočila salto nazad. Ale pro ty lidi to bylo už neuvěřitelné. Ostatní řekli a napsali: „Bosáková dobyla po skvělém výkonu a podle očekávání zlatou medaili.“
• Bratři
Hokejisté bratři Tikalovi jsou nuceni hrát v reprezentačním zápase ČSSR – Austrálie proti sobě.
• Prokletý cyklista
Srovnání věčného provokatéra a výborného mimořádně talentovaného cyklisty Honzy Kubra s prokletými básníky.
• Brankář
Příběh hokejového brankáře Josefa Mikoláše. Vidíme jeho těžký život – narodil se matce za svobodna, byl malý a slabý, vyrůstal v naprosté chudobě. Šel do hornického učiliště, nový otec ho brával do šachty. V noci chodí trénovat na Vítkovice. Chytal bez masky, měl zničený celý obličej. Postupně se vypracuje až na post reprezentačního brankáře. Na posledním tréninku před mistrovstvím světa se mu roztříštila čelist, uprosil lékaře, aby ho neoperovali, a odjel chytat, stal se oporou národního mužstva. Když to jinak nešlo, strčil tam i rozbitou hlavu…“
• Výstup na Eiger
Čeští horolezci Kuchař a Zibrin lezou na nejtěžší skalní stěnu světa – švýcarský Eiger.
• Plná bedna šampaňského
Vzpomínka na famózní éru pražské házenkářské Dukly. Ve finálovém zápase v Paříží porážejí Rumuny – Dynamo Bukurešť. Neuvěřitelně vyrovnaný zápas.
• Skokani
Povídka z prostředí letů na lyžích. Motejlkovi se podaří dolétnout až na značku 142 metrů – nový světový rekord.
• Pár kilometrů od Terezína
Smutný životní příběh cyklisty Ládi Hellera. Mimo jiné vyhrál slavnou karlovarskou etapu Závodu míru, později ale v pelotonu spadnul a měl těžká zranění. Přesto se po nějaké době dokázal vrátit na kolo. Tragicky ale zahyne, přejel ho vlak.

Plná bedna šampaňského – Ota Pavel…

Fialový poustevník – Ota Pavel

Fialový poustevník
Ota Pavel

Mladá fronta Praha, 1977

Ota Pavel (1930 – 1973), původním jménem Ota Popper, se zajímal o veškeré sportovní dění, kterému věnoval velkou část své tvůrčí činnosti v tzv. sportovní beletrii (např. Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, atd.). Zvláštní pozornost si také zaslouží vzpomínková knížka na jeho otce Smrt krásných srnců (1971), na kterou navázala kniha čerpající z vlastních autorových zážitků Jak jsem potkal ryby (1974), vydaná posmrtně.

Fialový poustevník – Ota Pavel…

Glejt – Boris Pasternak

Glejt
Boris Pasternak
(transl. Jiří Taufer)

Jde i nejde o autobiografii. Věnováno je to Raineru Marii Rilkovi, velkému německému básníku (narozenému v Praze), který byl v počátcích Pasternakova zasvěcení poezii jako rodinný přítel rodiny Pasternakovy. Autor si ho však pamatuje příliš neurčitě, aby mohl být jím ovlivněn bezprostředně – osobním stykem, ale „pouze“ skrze jeho poezii, kterou si znovu pro sebe objeví. O takovém setkání s básníkem, zde ještě nepojmenovaným, nás zpravuje hned na úvod. Vidí postavu, která se s rodiči baví jakousi podivnou němčinou, které nerozumí, a která pak odjíždí vlakem pryč. To je rok 1900. Pasternakovi je deset let.
V následujících kapitolách je fascinován Pasternak postavou Skrjabina, též rodinného přítele a velkého ruského hudebního skladatele té doby. Pod jeho vlivem se začíná vážněji zabývat hudbou. Pasternak je z bohaté ruské rodiny, která nabízí svým synům to nejlepší a všestranné vzdělání, jakého je možné nabýt v Rusku; Pasternakovi tedy takové umělecké prostředí je samozřejmostí. Hudbu i studuje a nabývá dobrých výsledků, samotný Skrjabin se stává jeho osobním přítelem a doporučuje mu navíc studium na historicko-filosofické fakultě. Pasternak ho uposlechne a to je první velký zlom jeho života. Paradoxně, ten veliký vzor a modla mladých hudebníků – Skrjabin – ho odvede nevědomky od zamýšleného poslání a Pasternak se s vervou pouští do filozofie opouštějíc definitivně a vědomě dráhu skladatele. Zároveň toto zasvěcení hudbou je prvním zastavením na jeho cestě za uměním a tradicí. Hledě za odcházejícím Skrjabinem filozofuje:

Glejt – Boris Pasternak…