Referáty

Filip II.
Alfieri

Španělský král Filip II. vládne krutě. Jeho povolným nástrojem je ministr Gomez. Filip má podezření, že jeho syn don Carlos miluje svou matku, královnu Isabelu. Když se královna přimlouvá za dona Carlose, posílí se tím ještě více královo podezření – pomýšlí na pomstu. Jsa uchvácen nesmírným hněvem, rozhodne se don Carlose zničit. S pomocí Gomezovou je don Carlos obžalován před korunní radou z velezrady. Je nařčen z toho, že kul pikle s brabantskými povstalci, a má být potrestán smrtí. Don Carlos je dokonce obviňován z kacířství a z rouhání Bohu. Ale Perez, jenž je přítelem dona Carlose, způsobí, že trest není vykonán. Perez je za to úkladně zavražděn, don Carlos pak uvězněn a znovu obžalován, jako by ukládal o život svého otce. Gomez pak ještě nastrojí, aby i Isabela mohla být odstraněna. Předstírá účast s osudem jejím i jejího syna don Carlose a nabízí jí, že pomůže donu Carlosovi z vězení uprchnout. Isabela navštíví don Carlose ve vězení, je však při návštěvě překvapena Filipem i Gomezem. Princ je donucen, aby se usmrtil dýkou, jež už jeho příteli Perezovi přinesla smrt. Isabela, vidouc smrt svého syna, chce se otrávit; král ji v tom chce zabránit a Isabela se probodne toutéž zbraní, kterou se proklál syn don Carlos.

Alfieri – Filip II…

Božská komedie
Dante Alighieri (překlad Vladimír Mikeš)
(1984, Československý spisovatel)

Obsah:
Danteho božská komedie je bezesporu jedním z nejvýznamnějších děl italské renesanční literatury, ale je také dílem, jež v mnoha ohledech předbíhá dobu a oslovuje čtenáře až do současnosti. Je rozděleno do 3 částí. Peklo, Očistec a Ráj. Základním dějovým motivem je cesta Danta Alighieriho napříč peklem, očistcem a nakonec rájem, kde se má setkat se svojí vysněnou celoživotní láskou, šlechtičnou Beatricí. Na počátku cesty potkává Dante římského básníka Vergilia, kterého vyslala Beatrice a který se mu stává věrným průvodcem. Postupně procházejí předpeklím, prvním okruhem pekla, kde pykají všichni nekřtění pohani, a tak dále: druhý okruh – smyslnost, třetí – obžerství, čtvrtý – lakomci, pátý – prchlivci, sedmý – kacíři, osmý – vrahovi a lupiči, sebevrahové, rouhači, sodomiti, lichváři, osmý – svůdníci, pochlebníci, svatokupci, pokrytci, hadači, čachráři, zloději, lstivci, falšovatelé, svárlivci, devátý – zrádci příbuzných, vlasti, důvěr… Ve středu Země projdou oba okolo samotného ďábla. Poté se vydávají štolou až na opačnou polokouli, kde leží očistec – hora určená k odčinění hříchů, na jejímž vrcholu se nachází pozemský ráj. Po výstupu na očistec a návštěvě všech sedmi jeho kruhů se Dante rozloučí s Vergiliem, který již dále nesmí, a setkává se s Beatricí, s níž stoupá k nebesům až do ráje. Ráj je taktéž rozčleněn na několik sfér podle stupně jakéhosi „osvícení“ (např: mudrci, spravedliví panovníci, ti, co zemřeli pro víru atd.). Na závěr se Dante s Beatricí ocitá v Empyreu – středu ráje, zde Dante jakoby procitá do nového rozměru, který již nedokáže popsat, a dílo končí. Vedle této dějové linie jsou hlavní náplní Božské komedie rozmluvy – ať již s Vergiliem či Beatricí, kteří Dantovi vysvětlují různé zákonitosti, nebo s mnoha dušemi v pekle, očistci i ráji. Tyto duše jsou slavné postavy historie i současníci autora – mocní i obyčejní, papežové, králové, básníci, měšťané či Dantovi příbuzní. V těchto často filozofických debatách formuluje Dante své názory na problémy jeho doby, ale i na základní otázky lidského života.

Alighieri Dante – Božská Komedie 3x…

O autorovi Alois Jirásek

Významný historický romanopisec a povídkář, zakladatel českého realistického románu, autor historických a pohádkových her a dramat ze soudobé společnosti.

Narodil se 23.8. 1851 v Hronově jako syn tkalce (později pekaře), zemřel 12.3. 1930 v Praze.
Vystudoval Gymnázium v Hradci Králové. Chtěl se stát malířem, ale z existenčních důvodů začal studovat historii na Filozofické fakultě v Praze. Pracoval jako středoškolský profesor (Litomyšl, Praha). V roce 1917 podepsal Manifest českých spisovatelů, který požadoval pro český a slovenský národ samostatnost. Po válce byl krátkou dobu senátorem, více se však politice nikdy nevěnoval.

Alois Jirásek-Staré pověsti české…

Šťastný Jim
Kingsley Amis
1992, Svoboda, v Praze

Obsah:
Děj se točí kolem mladého profesora na univerzitě, který se zde snaží dostat trvalé místo. Dává ale najevo svůj nezájem o svůj obor, učení a vůbec celý systém, který jeho očekávání nenaplňuje. Čtenář se mu musí smát, litovat ho i mu plně rozumí… Jeho ubohý vztah k Margaretě je pro něj utrpením, ale jistotou zároveň. Svou katedrou i svým nadřízeným pohrdá, tak jako všemi akcemi jím pořádané. Rád si zajde na p ivo, u kterého odpočívá a i cigareta je pro něj uklidňujícím prostředkem. Známé jsou jeho posunky ještě více podtrhující absurdnost anglické konzervativnosti. Seznámí se s Carol, jemná dívka „patřící“ synovi Welcliho, Jimova nadřízeného. Zamiluje se do ni, ale jejich vztah nemá dobré vyhlídky. Po Jimově vrcholné přednášce, na kterou se dostaví opilý, ztrácí místo na univerzitě. Dlouho netrvá a strýc Carol mu nabídne lukrativní zaměstnání v Londýně, kam se poté přestěhuje spolu s Carol, která už má také dost Welcliovy rodiny.
Kingsley Amis je autorem píšícím v období druhé poloviny dvacátého století a dalo by se říci, že patří do generace mladých rozhněvaných mužů, což je obdoba „beat“ generation v Americe. Právě dílo Šťastný Jim je typickým příkladem, neboť hlavní hrdinou je člověk, který bojuje proti tehdejší společnosti a konvencím.

Amis Kingsley – Šťastný Jim…

Básně
Anna Achmatovová

„Tematika Achmatovové je veskrze individualistická. Rejstřík její poezie je omezen až do ubohosti – je to poezie rozčilené paničky, zmítající se mezi budoárem a modlitebnou. Základním tématem jsou milostné erotické motivy, promíšené s motivy smutku, stesku, smrti, mystiky, osudovosti. Pocit osudového zániku – pocit blízký společenskému vědomí vymírajících skupin, pochmurné tóny předsmrtné beznaděje, mystické zážitky spolu s erotikou – to je duchovní svět Achmatovové, jedné ze střepin rozbitého skla šlechtické kultury,
„ starých dobrých časů Kateřiny Veliké“, které nenávratně zmizely ve věčnosti. Někdy je jeptiškou, někdy zase děvkou, správněji děvkou i jeptiškou, která mísí smilstvo s modlitbou.“

Anna Achmatovová – Básně…

Antigona

Sofokles

Přeložil Ferdinand Stiebitz

Ráno jde Antigona se svou sestrou Isménou z paláce. Antigona se Isménu snaží přesvědčit, aby pohřbily svého mrtvého bratra Polyneika. Isméné ovšem odmítá s tím, že se nevzepře svému strýci a vládci Kreónovi, který pohřeb Polyneika pod trestem smrti zakázal. Antigona uzná její názor, avšak sama se rozhodne poslechnout božího příkazu-všechny mrtvé pohřbívat – a je ochcotna pro to zemřít.

Antigona – Sofokles…

Antigona

Sofokles

Přeložil Ferdinand Stiebitz

Ráno jde Antigona se svou sestrou Isménou z paláce. Antigona se Isménu snaží přesvědčit, aby pohřbily svého mrtvého bratra Polyneika. Isméné ovšem odmítá s tím, že se nevzepře svému strýci a vládci Kreónovi, který pohřeb Polyneika pod trestem smrti zakázal. Antigona uzná její názor, avšak sama se rozhodne poslechnout božího příkazu-všechny mrtvé pohřbívat – a je ochcotna pro to zemřít.

Antigona – Sofokles…

Antoine de Saint – Exupéry
Malý princ

2 vlastnosti:

1. – namyslenosť kvetiny z princovej planéty:

kvetina bola namyslená, princovi rozkazovala, správala sa veľmi pyšne ako najväčšia kráľovná na svete

„Aká ste krásna!“
„Však?“ odpovedala tichúčko kvetina. „A prišla som na svet v tej istej chvíli ako slnko…“
Malý princ si pomyslel, že nie je veľmi skromná, ale bola taká dojemná!
„Myslím, že je čas na raňajky,“ dodala po chvíli, „buďte taký láskavý a postarajte sa o mňa…“
…..
„Ja nie som tráva,“ odvetila kvetina.
„Prepáčte…“
Tigrov sa nebojím, ale mám strach z prievanu.
…..
S touto kvetinou sú iba starosti…
„A večer ma dajte pod poklop. Tu u vás ej veľká zima. Máte zlú polohu. Tam, odkiaľ som prišla…“
Vtom sa zarazila. Prišla ako semeno, nemohla teda vedieť nič o iných svetoch. Zahanbená, že sa dala prichytiť pri pokuse a takú hlúpu lož, dva či trikrát zakašlala, aby upozornila malého princa, že je nepozorný: „A čo moja zástena?“ ….

Antonie de Saint-Exupéry – Malý princ – Lit., good…

Antonín Vondrejc
Karel Matěj Čapek – Chod

Obsah:
Jedná se o tragický příběh nadaného mladého básníka, který nešťastnou shodou okolností sklízí jen neúspěchy a zklamání. Vondrejc je korektorem v jedné pražské redakci. Protože jeho existenční podmínky nejsou příliš utěšené, rozhodne se opustit Prahu a převzít post redaktora, který se mu nabízí v jeho bývalém působišti. Vondrejcův odjezd zmaří jeho milenka, sklepnice Anna, skandálním pokusem o sebevraždu, čímž k sobě Antonína připoutá navždy. Po čase si básník, který žije s židovkou Annou ve společné domácnosti, navykne chodit v kabátě z ostudy šitém. Vondrejce stíhá rána za ranou. Stipendium, přislíbené mu za jeho básně, je odvoláno pro pohoršeníbudící poměry, ve kterých žije. Hned nato následuje propuštění z redakce a týž den se přihlásí po prvé básníkova vážná choroba, jež se později ukáže být nemocí smrtelnou. Za básníkovy nemoci se Anně narodí dceruška. Z počátku je dítě Vondrejcovi lhostejné, později si je však zamiluje a jemu kvůli přistoupí na sňatek s Annou. Ještě víc než utrpení tělesné trápí Vondrejce vědomí, že po dobu své nemoci musí přijímat Anniny peníze, které si vydělává jako sklepnice. Několik dní po sňatku básník skoná. A jako by míra příkoří, na které byl jeho život tak bohatý, měla být ještě po smrti dovršena, dostává se jeho mrtvola do anatomického ústavu, kde slouží při pitvě jako učební materiál.

Antonín Vondrejc – Karel Matěj Čapek Chod…

Etiopská lilie
Jakub Arbes

Spisovatele navštíví jeho bratranec Hugo a žádá ho o některé knihy a vědecké pomůcky a nástroje pro farmakologa, kterým se chce stát. Vybírají tedy společně knihy a prohlížejí herbáře, až na jednom popsaném listu najdou takzvanou Etiopskou lilii.
Spisovatel si v tu chvíli po letech vzpomíná, že ji vlastně kdysi ukradl svému učiteli a dá květinu stranou, aby ji mohl vrátit. Ale Hugo se o květinu velice zajímá a chce si ji prostudovat, a tak mu ji spisovatel půjčí. Hugo je totiž velký idealista a rád by nějak prospěl lidstvu novým lékem.
Více než blaho lidstva mu však leží na srdci spíše dívka, kterou jednoho dne spatřil na košířském hřbitově u hrobu matky. Právě Etiopská lilie v něm budí naději, že objeví lék, který by vyléčil nemocnou dívku. Jeho naděje ale skončí ve chvíli, kdy mu spisovatel řekne, že podle jeho bývalého učitele květina žádné léčivé účinky nemá.
Dívka po nějakém čase zemřela. Hugo o její smrti nevěděl, a proto rychle spěchal ke starému učiteli, jejímu pěstounovi. Ten měl z vrácení květiny velikou radost, protože na jejím lístku našel vzácné výsledky svých dlouholetých astronomických výpočtů o úchylkách v dráze Nebešťanky.
Hodnota výpočtů byla ale už spíše historická než vědecká. Profesorovy výpočty by ovšem mohly dokázat důležitost jeho výzkumu a zachovat vědě jeho práci, ale starý muž se o vědu po dívčině smrti vůbec nezajímá a propadne lhostejnosti. Etiopskou lilii nakonec vhodí do rakve milované schovanky.
Spisovatel se pokusí napravit svou vinu. Nechá rakev vykopat a otevřít, aby zachránil výsledky profesorovy práce. V rakvi ale našel jen popel.

Arbes Jakub – Etiopská lilie…