Škola manželů
Jean Baptiste Moliere
Obsah:
Dva bratři, mladší Sganarelle a starší Ariste, jsou poručníky dvou osiřelých dívek: Isabelly a Léonory. Vychovávají je každý svým způsobem, aby se mohli s nimi jednou oženit. Vážný Sganarelle chrání svou schovanku Isabellu doma jako oko v hlavě, zavírá ji jako v klášteře a nedovoluje jí nejnevinnější zábavy. Veselý Ariste zase naopak vychází z jiné zásady: zdá se mu rozumnějším přizpůsobit se zvykům mládí a neukazovat příliš přísnost. A tak se jeho svěřenka Léonore těší plné svobodě: chodí na plesy, do divadla, obléká se podle poslední módy, stýká se, s kým se jí zalíbí. Proto je také veselá a má radost ze života. Ne tak její sestra Isabella, ta se nudí, nemá také jiné společnosti než svého poručníka a jiné zábavy než látati prádlo a plést punčochy. Šťastná Léonora si ráda vezme Arista za muže. Zato rozmrzelá Isabelle si tak zprotivila Sganarella, že má jedinou myšlenku, aby se totiž od něj osvobodila. To se ji také podaří. Najde potom náhradu v mladém muži Valérovi, kterého téměř nezná a za něhož se na konec vdá.
Svatba z donucení
Jean Baptiste Moliere
Obsah:
Třiapadesátiletý Sganarelle se zamiloval do pěkné, ale poněkud lehkomyslné Dorimény. Chce se s ní oženit a táže se přítele Géronima, co o tom soudí. Géronimo myslí, že by bylo velmi směšné, kdyby se v tomto věku Sganarelle odhodlal vzít na sebe tak těžký závazek. Když mu však Sganarellle prozradí, že se už rozhodl, že dal slovo a že dnes má být svatba, přeje mu k ní s úsměškem hodně štěstí. Sganarelle neuspokojen jde se dál radit k svým sousedům, filosofům Pancraceovi a Marphuriovi. Ale ti mluví tak nesrozumitelně, odvolávají se na Aristotela a Pyrrhona, že se mu z toho hlava točí. A tak se nakonec svěřuje dvěma cikánkám. Ty mu prozradí, že mu jeho nevěsta strojí trest. Proto se rozhodne zříc se jí, ale její bratr Alcide ho nutí, buď aby si vzal Doriménu, nebo aby s ním podstoupil souboj. Sganarelle se bojí o svoji kůži a proto volí raději sňatek s Doriménou.
Misanthrope
Jean Baptiste Moliere
Obsah:
Alceste, ušlechtilý a přímý, ale znechucený zkušenostmi, nemá už trpělivosti k chování svých bližních. Nenávidí lidi, poněvadž jsou neupřímní, zbabělí a špatní. Opakem toho je jeho přítel Philinte, který je povahy mírné, uhlazený v chování a shovívavý k lidským slabostem. Na lidi hledí tak,jací jsou. Alceste je však zamilován do Célimény, dívky koketní a povrchní. Má spor a nadarmo ho Philinte vyzývá, aby zašel k soudcům, jak tenkrát bývalo zvykem. Odmítá tu radu, pevně přesvědčen, že jeho spravedlivá věc musí zvítězit – tím více je pobouřen proti lidskému pokolení, když spor prohraje. Jeden z nápadníků Célimény, Oronte, žádá Alcesta o posouzení sonetu. Alceste je odsuzuje nevybíravými výrazy, Oronte se rozzuří a celá věc se dostává před soud. Céliméne ho podvádí a Alceste jí to vytýká, když mu Arsinoé odevzdá dopis, který Céliméne napsala Orontovi. Ale Cléliméne, z počátkumírně se bránící, přejde k útoku, když vidí, že by se Alceste rád dal přesvědčit o její nevině, a přinutí Alcesta, aby ji téměř na kolenou odprosil. Jiný dopis Céliménin, v němž se přiznává, že nikoho vlastně nemiluje, otevře mu oči a přesvědčí ho, že Céliméne je nehodná. Rozhodne se, že se bude stranit lidí, pokud bude na světě, a nenávidí lidskou společnost ještě více než kdy předtím.