Starý mládenec
Jan Neruda
Pan Týnský byl dlouhá léta úředníkem. Táhlo mu sice už na čtyřicítku, ale vypadal o hodně mladší, než ve skutečnosti byl. Jednoho dne se svěřil pětadvacetiletému studentovi medicíny Antonínovi, že by se již rád oženil.
Měl dříve sice také několik lásek, na které dosud rád vzpomínal, ale nikdy nepotkal takovou, se kterou by chtěl strávit zbytek života. Chtěl by získat některou z bohatých nevěst – sebevědomí mu dodává jeho dosud pěkný vzhled i poměrně vysoké, i když ne zrovna nejlépe placené místo na úřadě.
Jednou zavede svého starého přítele do koncertní síně a ukáže mu jednu ze svých starých lásek, Emilii. Pozdě v noci o ní příteli vypravuje, když jde k němu přespat. Myslí si, že by o ní Antonín mohl napsat novelu. Dá mu proto i tři ze svých dopisů – dva od Emilie, jeden od jejího otce, aby měl Antonín dostatek materiálu pro psaní novely.
Antonín ale v dopisech nevidí nic zvláštního a neobvyklého, tím méně vhodného pro novelu. Týnský Antonínovi poví, že se s Emilií rozešel kvůli její sestře Heleně. Ta se totiž dozvěděla, že Týnský měl v té době jisté dluhy, a považovala to za dostatečný důvod k rozchodu.
Po čtyřech letech se Týnský s Emou setkal za Bruskou branou a promluvil si s ní. Seděla na lavičce se třemi dětmi jako jejich tetička a neustále chtěla vzpomínat na krásné zašlé časy. Neustále vzdychala a nostalgicky snila, takže Týnský se po chvíli zvedl a raději šel s výmluvami domů.
Cestou dolů od brány potkal pár mladých lidí. Byla to krásná Kateřina, na kterou Týnský poslední dobou často myslel jako na potenciální manželku. Procházela se po městě se svým ženichem. Týnský poté šel k Antonínovi a odešel s ním na Střelecký ostrov. Tam se ze zoufalství opil a začal vykládat o filosofických soustavách, zvláště pak o té své, zakládající se na jeho zkušenostech se ženami.
Prodaná láska
Jan Neruda
Marie, dcera hospodářského ředitele Muška, sedí v zahradě se studentem Antonínem Veverkou, který si před ní říká Konrad Walenrod. Stále vzdychá a romanticky mluví. Veverka ji ujišťuje o své lásce. Za chvíli ale Marie odejde, protože ji zavolá služka Liduška, a Veverka o ní řekne, že je husa.
Přijde k němu další student Martin Kurka a žádá od něj peníze. Hospodský jim nechce dát na dluh, a tak si vezme jejich společnou košili a vysvědčení. Když Kurka odejde, chytí Veverka Lidušku a políbí ji. Marie je překvapí a Veverkovo chování ji velice rozzlobí. Kurka s Veverkou se poté schovají do křoví.
Po chvíli přijde Mušek a domlouvá Marii, aby si vzala jeho důchodního Ivana Včeláka. Té se ale nelíbí, protože je hloupý. Přijde Ivan a Marie raději uteče, aby se s ním nemusela setkat. Mušek ale stále dodává Ivanovi odvahu a nakonec sám odejde.
Veverka s Kurkou schovaní ve křoví vyslechli Ivanovu samomluvu a dozvěděli se, že nesmírně miluje Marii a jak ho mrzí, že si s ní nerozumí. Studenti vzniklé situace náležitě využijí a začnou Ivanovi radit, co má dělat, aby si ho Marie všimla. Přitom z něj nenápadně vymámí nějaké peníze za své rady.
Studenti dali Ivanovi nové číslo Květů a navedou ho, aby šel za Marií a ukázal jí stránku, na které jsou verše jakéhosi Vlastimila Kolínského. Poradí mu, aby se před svou milou vydával za autora těchto veršů. Studenti se poté schovají do nedaleké besídky. Za chvíli přijde i Mušek a také radí Ivanovi, co má dělat. Poté se také schová, aby nerušil schůzku Ivana s Marií.
Přijde Marie a Ivan se s ní dá do hovoru, přičemž používá mnoho básnických výrazů, které mu napovídá Veverka. Marie je okouzlena skončí ve vroucím objetí s Ivanem. Mušek, Veverka a Kurka poté vylezou ze křoví a páru blahopřejí. Mušek zve studenty na svatbu, ale ti odmítají, chtějí si jen vzít peníze od Včeláka a zmizet.
Malostranské povídky
Jan Neruda
(v Praze, 1981, Odeon)
Obsah:
Jan Neruda patří k největším a nejčtenějším českým spisovatelům. Plným právem, neboť jeho dílo jak svou všestranností, tak hloubkou citu a bystrostí pohledu má ve vývoji naší novodobé literatury trvalý význam a zaslouží si pozornost každé generace.
Jazyk, který Neruda používá je pro naši generaci, již hodně vzdálenou od doby, kdy spisovatel žil, dosti složitý. Často se mi stávalo, že jsem musel číst jednu pasáž dvakrát, abych pochopil její skrytý smysl.
Autor žil na Malé Straně přes pětatřicet let a během této doby sesbíral řadu pikantních příběhů, které pak vydal v knize Malostranské povídky. Právě v této knize se snaží popsat život běžného dne na Malé Straně. Základní motivem je boj mezi mladými a zastánci starých pořádků. Neruda kritizuje a napadá především lidi, kteří jsou pod maskou vznešenosti lakotní, pokrytečtí a záleží jim pouze na tom „aby jim z toho nepošli zisky“.
Kniha se skládá ze třinácti povídek a každá z nich je něčím charakteristická. Týden v tichém domě (povídka první) pojednává o rodině domácího pana Ebera. Pan Eber pracuje v radě za skromný plat, a proto si jeho manželka musí přivydělávat šitím do komisy, což úzkostlivě tají. Jejich dcera Matylda si chce vzít starého nadporučíka Kořínka, ten je jí však nevěrný. Paní Bavorová a její syn Václav jsou chudí, ale čestní lidé. Paní Bavorová souží u staré panny Žanynky až do její smrti. Při pohřbu ji však o místo v kočáře připraví hostinská se slovy - já jsem měšťanka. Paní Bavorová jde pyšně se svým synem za kočárem. Její syn Václav, student, si přivydělává v úřadě u pana Ebra. Je však vyhozen kvůli satirickým veršům, které útočily proti tehdejší vládě. Lyrické básně dá přečíst panu doktorovi v domě. Ten je chce využít pro získání citu panny Josefínky. Ta si však bere strojvůdce. Doktor je lapen do sítí paní Lakmusové pro její dceru Klárku. Václav Bavor dává doktorovi přečíst svou první novelu.
Další povídky O měkkém srdci paní Rusky vypráví o tom, jak tuto ženu dojímaly pohřby. V povídce Večerní šplechty si studenti povídají o dívkách a o studentském životě. Zajímavá je také povídka Doktor Kazisvět. Hlavní postava lékař Heribert je nazýván Kazisvětem, neboť nikdy neléčil. Pouze jednou použil své znalosti a to při dosti kuriózním případu. Jedou když se procházel po Malé Straně, šel okolo pohřebního průvodu, když míjel rakev, tak se z ní vymrštila ruka. Doktor Heribert poznal, že se jedná o strnulost a ne smrt.