Referáty

Moderní upíři
Jakub Arbes

Kryštof Bohutínský, bohatý pražský mlynář, měl jediného syna Edmudna, kterému koupil mlýn v Plzni. Edmund se v Plzni seznámil s bohatým obchodníkem Kaftanem a jeho dcerou Julií. Ta si přála strávit nějakou dobu v Praze, Edmund jim proto nabídl byt v otcově domě. Tak se Kaftan spřátelil s Bohutínským.
Edmund na radu profesora Esdaviho otce finančně ničil – často si půjčoval peníze, dvakrát i od Kaftana. Bohutínský synovy dluhy platil, ale na pokraji krachu nabídl Kaftanovi sňatek Julie s Edmudnem. Kaftan odmítl, protože o Edmundovi věděl své. Bohutínský si tedy od něj chtěl alespoň vypůjčit peníze, ale Kaftana v hádce urazil Edmund, takže obchodník raději odjel zpět do Plzně.
Následující noc viděla v noce Julie Edmunda, jak se naoko chystá k sebevraždě. Když k němu přiběhla, řekl jí, že se chtěl zabít kvůli nedostatku peněz. Julie mu proto slíbila, že peníze co nejdříve sežene. Vrátila se nahoru do domu a vplížila se do pokoji k otci, který nedávno dostal jakési nájemné. Vzala mu z kufříku několik tisíc a odnesla je Edmundovi.
Ráno Kaftan zpozoroval, že byl okraden. Nařídil okamžitě sluhovi, aby nikoho nepouštěl ze dvora. Vtom přicházel profesor Esdavi navštívit Edmunda a sluha ho vpustil. Bohutínský s Kaftanem šli do Edmundova pokoje. Sluha Valentin mezitím pátral po zloději a zjistil, že peníze nemohou být jinde než v Edmundově pokoji.
Ten musel vydat klíče a peníze se skutečně našly v jeho truhle. Když Edmund řekl, že peníze dostal od Julie, navrhl Bohutínský opět sňatek, Edmund ho ale odmítl. V té chvíli se profesor Esdavi přiznal, že za Edmundovu špatnost může on, protože z něho chtěl udělat „moderního upíra“. Chtěl se tak pomstít Bohutínskému, který kdysi jako chudý mladík přišel do Prahy a ukradl profesorovým rodičům poslední bochník chleba. Zároveň vyčetl Kaftanovi, že vyhodil z práce jeho otce, i když jen díky němu získal práci.
Edmund se chtěl na Esdaviho vrhnout, ale otec ho zadržel. Julie poté řekla, že peníze, které otci ukradla, byly stejně vlastně její, protože je měla dostat na zařízení bytu. Půjčila je Bohumínskému a Edmund otce odprosil. Esdaviho nemilosrdně vyhodili.

Arbes jakub – Moderní upíři…

Newtonův mozek
Jakub Arbes
1977, Albatros, v Praze

Obsah:
Newtonův mozek patří k neznámějším Arbesovým romanetům. V tomto díle líčí Arbe prostřednictvím mírně přihlouplého „přítele“, bez kterého se žádné romaneto neobejde, muže, oslněného představami smělých perspektiv, k nimž může vést pokrok moderní vědy. Společně se svým přítelem cestuje vesmírem proti proudu času a má tak možnost shlédnout celé lidské dějiny.
Dnes se tyto představy staly z velké částí skutečnost. To, co spisovatel mohl vyložit jen jako sen, kterým byla kosmická cesta člověka k Měsíci, je dnes již realitou. Do tohoto svého snu vložil ovšem Arbes problematiku velice aktuální stejně v jeho době jako i dnes. Je to protest proti nesmyslným válkám a proti brutálnímu vraždění, které se táhne jako stín celými dějinami lidstva.
Základem tohoto díla je myšlenka, že každý předmět odráží světlo, čímž vzniká jeho obraz. Ten postupuje rychlostí světla do vesmíru. Když bychom překonali rychlost světla, museli bychom zákonitě vidět všechny dávné události.

Arbes Jakub – Newtonův mozek…

Svatý Xaverius
Jakub Arbes
Motto: „Minouti se cílem života….“

Jakub Arbes napsal svého Svatého Xaveria v roce 1873 a jedná se o jeho snad nejslavnější dílo.
Svatý Xaverius je žánrovou formou romaneto. Název pro tuto literární formu vymyslel Arbesovi jeho přítel Jan Neruda. Romaneto je novelistický příběh s tajemstvím, zpravidla jde o rozsáhlejší, dějově spletitější novelu, která obsahuje psychologické a reflexivní pasáže. Děj bývá často navíc doplněn filozofickými úvahami. Autenticitu a uvěřitelnost podporují různé vědecké postupy i osamocené výrazy. Typická je napínavá konstrukce, podobná dnešním detektivkám, romantický čin nebo zápletka jsou vysvětleny myšlením, racionálně.
Vypravěč vždy nese autobiografické rysy, komentuje dění, často se perspektiva vyprávějících osob mění, vypravěči vypráví něco jiného někdo další apod.
Všemi těmito rysy, obzvláště atmosférou hrůzy a tajemna, a použitím vědeckých prvků, jsou tyto příběhy podobné povídkám Edgara Allana Poea a A.C. Doyla.
Kromě Svatého Xaveria napsal Arbes ještě mnoho jiných romanet, například Ukřižovaná, Newtonův mozek aj.
Vypravěčem romaneta Svatý Xaverius je ctitel výtvarného umění, vzdělaný člověk s vědeckým rozhledem. Magickým místem příběhu se stává chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Právě zde se totiž nachází tajemný obraz, zobrazující umírajícího sv. Xaveria od malíře Františka Xaveria Balka. Vypravěč je přítomný mši, po ní k obrazu přistoupí tajemný černě oděný muž. Seznámí se spolu a spřátelí. Tento podivný mladík se také jmenuje Xaverius, podle rodinné staré legendy se snaží v rysech umírajícího světce body, které by mu ukázaly zašifrovanou cestu k velikému pokladu.. Jeho babička totiž u malíře Balka sloužila, proto se dozvěděl jeho tajemství.
Skutečně si vytipuje jedno místo v rokli kdesi v Radlicích, oba přátelé tam v noci začnou kopat, potom se ale vyděsí kolemjdoucích, Xaverius prchá i s kovovou schránkou, kterou vykopali.
Oba muži se setkávají znovu až po třech letech, a to ve vídeňském vězení. Autor je tam za opoziční reportáž, Xaverius za krádež diamantů z oltáře, kterou ale nespáchal. Autor se od Xaveria dozvídá, že nález v plechové skříňce byl bezcenný, šlo jen o několik kamenů. Přesto se nevzdával a pátral dál. podařilo se mu dokonce objevit tajný dokument z Balkovy pozůstalosti, ze kterého se poučí o tom, že opravdovou odměnou a pokladem je píle, vytrvalost a trpělivost.
Vypravěč může příteli dosvědčit alibi, neboť té noci, kdy byly vyloupány drahokamy z oltáře, kopali oba přátelé domnělý poklad. Už je ale pozdě, Xaverius byl už delší dobu nemocný a umírá, v okamžiku smrti vypadá přesně jako světec na obraze.
Záhada celé knihy ale nebyla vyřešena, konec zůstal v podstatě otevřený.. .
Na Svatém Xaveriovi je důležité dokonalé prokreslení prostředí, které nám Arbes předvedl. Detailně popisuje různá pražská zákoutí, i samotný plán cesty k pokladu. To je rys typický pro všechna romaneta.

Arbes Jakub – Svatý Xaverius 2x…

Tři česká romaneta (Svatý Xaverius, Experiment, Smaragdový příboj)
Jakub Arbes, Karel Matěj Čapek – Chod, Jaroslav Havlíček
1979, Československý spisovatel, v Praze

Obsah:
Kniha Tři české romaneta obsahuje díla tří významných českých spisovatelů – Svatého Xaveria od Jakuba Arbese, Experiment od Karla Matěje Čapka – Choda a Smaragdový příboj od Jaroslava Havlíčka.

Arbes, Čapek-Chod, Havlíček – Tři Česká Romaneta…

Zuřivý Roland
Ludovico Ariosto

Obsah:
Je to epos bez jednotné kompposice. Je to vlastně řetězec kouzelných episod z Artušových románů, z řeckých a římských klasiků a odjinud. Látkou navazuje na Zamilovaného Rolanda od italského básníka 15. století Mattea Bojarda. V Zuřivém Rolandu líčí básník výpravu Saracenů do Francie proti Karlu Velikému. Karel je poražen, opevní se v Paříži a je obléhán Agramantem, vůdcem pohanů. Do Paříže přichází strýc Rolandův Rinaldo, hledaje Angeliku, dceru kytajského císaře, jež dobyl Roland za hrdinných bojů v Asii. Angelika Rolanda odmítá, neboť miluje chudého, ale krásného Maura Medora. Rinaldo je poslán pro pomoc do Anglie. Angličané i Skotové se vypraví do Francie, přichází i Ruggiero, který byl zaklet na hradě čaroděje Atlanta. Ten má okřídleného koně, zvaného Hippogryf, a štít, jehož lesk je tak oslnivý, že klesá k zemi, kdo na něj pohlédne. Ruggiero je vysvobozen ze zajetí Bradamantou, jíž čarodějka Melissa věští,že se spojení Bradamanty s Ruggierem vzejde slavné potomstvo. Pohanský král Aghramante je obklíčen v táboře, přivolává pomoc, nastane boj, v němž je Ruggieoro raněn. Přitáhne Rinaldo a Saraceni jsou porážkou přinuceni vrátit se do Afriky. Tam přispěchá křesťanský rek Astolfo se svým loďstvem. Agramante se svými reky podnikne souboj s křesťany a je zabit. Křesťané se slavně vracejí do Francie. Vedle těchto bojů probíhají děje plné lásky, dobrodružství, kouzel a nebezpečí. Ruggiero dostane po různých bojích a překážkách Bradamantu. Roland, jenž touží po Angelice, pozná, že Angelika se stala chotí Medorovou, jehož našla těžce raněného a jenž se její péčí uzdravil. Roland pozná marnost své touhy, zešílí a ničí vše, co připomíná lásku Angeliky k Medorovi. Rytíř Astolfo zuřícího Rolanda chytí a vyléčí jej z jeho šílenství – dává mu vdechovati ztracený rozum z láhve, jež vzal na měsíci, kde je vše, co lidé ztratili. Jen hloupost není na měsící žádná, praví básník – „neb té se od nás hnouti nenapadne.“

Ariosto Ludovico – Zuřivý Roland…

Ptáci
Aristofanes

Obsah:
Athénští občané Peithertairos a Euelpides se ubírají do oblačné říše ptáků, kde doufají, že najdou klid. Na zemi pro stálé soudy byl jim život už nesnesitelný. Jdou za Tereem, manželem Athéňanky Prokny, jenž je nyní v podobě dudka vládcem ptáků. Dudek přijde na jeviště sice v lidské podobě, ale se zobákem a s chocholem na hlavě. Na jeho dotaz mu oba praví, že hledají město, kde prý by měli od daní a od úřadů pokoj. On jako pták prý jistě zná takoové město, kde by byli zváni jenom na hostiny, nebo aby takové město ve vzduchu vystavěl. Dudek přijímá s radostí tento nápad a svolává všechno ptactvo. Když ptactvo zví, že dudek jednal s lidmi, rozhněvají se na dudka, že je oklamal, a hrozí, že příště lidi roztrhají. Dojde však k příměří. Peithetairos dokazuje ptákům, že byli kdysi králi, že jim náleží vláda na zemí i ovzduším, a chtějí-li dojíti zase bývalé slávy a moci, ať prý vystaví veliké město. Pak prý bohové musí ptákům odevzdati svou moc a lidé budou muset ctíti místo bohů ptáky. Ptáci přijímají tyto návrhy a zároveň oba muže mezi sebe. Oběma narostou křídla. Poté se dají oba do práce. Zakládají v ptačí řiš město. Zatím se lidé dověděli, jak době bude v novém městě, přicházejí a chtějí býti také bydlet v novém městě. Peithetairos je zahání. Stavba je dokončena a Peithetairos oznamuje poselkyni bohů Iridě, že je už konec vládě bohů olympských. Hrozí jim, že na ně pošle orly, jestliže bohové ještě budou lidi obtěžovati. Mezi lidmi nastane veliké hnutí, kdekdo by chtěl do ptačí říše. Bohové vyšlou prostředníky, aby vyjednávali o smír mezi říší ptačí a bohy. Zeus postoupí ptákům žezlo a Peithetairovi dá za manželku Basileu, svou to moc královskou. Komedie končí slavnostním průvodem a zásnubní písní.

Aristofanes – Ptáci…

Atala
Francois – René vicomte de Chateaubriand
(1930)

Obsah:
Děj se odehrává v v první čtvrtině 18. století. Jedná se o dílo preromantické vyprávějící o tragické lásce indiána a křesťanské dívky Ataly. Celkem se kniha skládá z šesti částí: Prolog, Lovci, Rolníci, Zlá sudba, Pohřeb, Epilog.
Indián Šakta je vychováván ve španělské rodině, ale touha žít ve volné přírodě jej z domova vyhání. Na útěku je zajat nepřátelským kmenem a seznamuje se s dívkou Atalou, jež tajně vyznává křesťanství. Utíkají spolu do volné přírody, změna prostředí však vnitřní neurovnanost hrdinů spíše přiživí, problémy se vrství a zmnožují. Atala přemýšlí o konfliktu lásky a víry v Boha, volba se ukazuje jako bezodkladná. Nakonec není schopna se rozhodnout a spáchá sebevraždu. Zdrcený Šakta obviňuje křesťany, nakonec se ale se svým osudem smiřuje – uvědomuje si pomíjivost pozemského života.

Atala – Francois René vicomte de Chateaubriand…

Atest
Pavel Kohout

Pavel Kohout (1928) je do jisté míry kontroverzní postavou českého literárního kontextu. Nejprve začínal jako mladý angažovaný básník (Verše a písně, Čas lásky a boje) a tvůrce budovatelských divadelních her (Říkali mi soudruhu). Po roce 1968 je však režimem pronásledován, v roce 1977 podepisuje Chartu 77 a o rok později odjíždí do zahraničí, kde zůstává až do převratu.
Premiéra Kohoutovy jednoaktovky Atest, která spadá do jeho tvůrčího období po roce 1968, se hrála ve Vídni v listopadu 1979.
Vše se odehrává v malé kanceláři, ověšenou plakáty typu BUDUJ VLAST-MILUJ PSY!-CHOVATELSTVÍM ZA MÍR! Za psacím stolem sedí mladá, pěkně vyvinutá dívka Beba a zaujatě pozoruje psací stroj. V této chvíli na scénu vstupuje Ferdinand Vaněk se svým psem Adamem. Těžko se dostává ke slovu, protože Beba má na mysli pouze svůj problém s psacím strojem, který ji vyvádí z míry tím, že na něm nejsou písmenka poskládaná podle abecedy. Raději tedy zavolá Vaňkovi na pomoc paní Blážu, korpulentní ženu ve středních letech. Nyní už se Vaněk ke slovu nedostane vůbec. Paní Bláža je doslova okouzlena Ádínkem, jak psa žoviálně nazývá, a situace se stává ještě chaotičtější po vstupu paní vedoucí, která má ze všech zvířat hrůzu, psi nejsou výjimkou. Jsme svědky několika jejích monologů, kdy popisuje své krušné zážitky se zvířaty …já se ani koupat nesmím, na mě jdou i ryby…. Do toho všeho neustále vstupuje Beba se svými poznámkami ohledně psacího stroje, přitom se zároveň dozvídáme, že je dcerou vysokého stranického úředníka a že je zde tedy protekčně. Po nějaké době se konečně dostane i na Vaňka. Soudružky zjišťují, že chce dát psa do chovu, ale nemá k tomu potřebný atest. Začnou tedy sepisovat žádost, kterou by pak paní vedoucí donesla k schválení panu předsedovi. Jenže náhle zjišťují, že Vaněk je spisovatelem, “tím” režimu nepohodlným spisovatelem Ferdinandem Vaňkem. V tomto momentu halasně vstupuje ing. Čech, statný sedmdesátník, který chodí denně dámy navštěvovat. Problém s atestem je opět zasunut, tentokrát monology ing. Čecha, který se zaujetím vypráví o svých zkušenostech se psy. Zjistíme, že Adam je vzácný psí druh – český chňápek, který je velmi plachý a …Co chňápka přivede z míry, je hlučnej smích, na to si dejte moc dobrý pozor! Ale kdo se dneska hlučně a nahlas směje, nemám pravdu?… Nakonec je přerušen paní Blážou, zda by tedy, jako milovník a znalec psů, nechtěl nechat napsat Ádínka na sebe. Ing. Čech se raději z nepříjemné situace vymluví a stejnou otázku položí paní Bláže. Ani ona si raději “nechce smočit prsty”, paní vedoucí jakbysmet. Situaci zachraňuje až doposud opomíjená Beba, která bez rozpaků zavolá otci, nechá psa napsat na něho a opět se vrací k psacímu stroji. Všem se nesmírně ulevuje, paní vedoucí se chystá odnést vyplněnou přihlášku, když tu jí všichni přítomní počnou nutit k pohlazení hodného Ádínka. Paní vedoucí překoná svůj strach a psa pohladí, ten se jí lekne a strachy se po…, čímž vyvolá salvu smíchu. Jenže smích v českém chňápkovi vyvolává panickou hrůzu, a boří tedy celou scénu, opona padá.

Atest – Pavel Kohout…

Bible

Asi už jste mnohokrát slyšeli, že Bible není jedna kniha, ale spíš jedna celá knihovna. Je tu celá řada knih, žánrů, autorů a příběhů; všechny spojuje společná tradice, mohli bychom říci kánon. Kánon knih, které byly přijaty jako odpovídající tradici, jako ty, které tuto tradici přirozeně rozvíjejí.
V našem podání se první a základní část nazývá Starý zákon. To znamená v křesťanské tradici. Vedle toho existuje tzv. „hebrejská bible“, která má vlastní řazení. Pro židy je to jednoduše „Zákon“, neboli „Tóra“. Prvních pět knih, které tvoří přirozený úvod a jádro všech dalších příběhů se řecky nazývá Pentateuch, to znamená „pět knih“, a myšleno je tím pět knih Mojžíšových, připisovaných proroku Mojžíšovi.
Mojžíš je jejich ústřední postavou, nikoli však autorem, jistě ne autorem všech knih, neboť si lze dost těžko představit, jak Mojžíš popisuje na konci Deuteronomia (tzn. doslova: „opakování zákona“, řec.) svou vlastní smrt. Je tu vyprávění o stvoření, o prvotním hříchu, který způsobil, že člověk byl vyhnán z Ráje. To má veliký význam, protože toto je prapůvod všech protivenství člověka, a tím, kdo ho vykoupí z tohoto zatracení bude „mesiáš“, pomazaný, od Boha poslaný člověk- Bůh, který spasí boží lid, setře z něj dědičný hřích. Tak o něm mluví proroci mimo jiné Izajáš:

autor neznámý – Bible…

Dalimilova kronika
První česky psaná kronika, autor neznámý

Obsah:
Kronika obsahuje 106 kapitol, které po počátečním vylíčení stavby babylónské věže, zmatení jazyků a rozchodu lidí do různých částí světa podávají dějiny Čech od osídlení našeho území praotcem Čechem až po období vlády Jana Lucemburského do r. 1314. V úvodu autor vypočítává a hodnotí kroniky, které mu sloužily jako zdroj jeho práce. Nejvýše hodnotí prastarou „kroniku z Boleslavi“, z které také nejvíce čerpal. Šlo zřejmě o dnes neznámý opis Kosmovy kroniky a náš kronikář z ní, jak už řečeno, přejal mnoho informací a pověstí (např. o Libuši, o Přemyslovi). Dalšími zdroji byli Kosmovi pokračovatelé, latinské legendy o sv. Václavovi a sv. Ludmile a ústní vypravování kmenových, místních a erbovních pověstí (o erbech českých šlechticů, o vývoji erbu českého panovníka od kotle, orlice a jednoocasého lva až ke lvu dvouocasému). Autor, zřejmě šlechtic, zdůrazňoval odpovědnost panovníka za osud své země a národa (promluva Libuše ve 4. kapitole, řeč knížete Vladislava v 63. kapitole, autorské poslání určené šlechtě v závěru poslední kapitoly). Celou kroniku prostupuje silné vlastenecké cítění. V úvodu si autor klade za cíl zpracovávat domácí příběhy a omezit tak tehdy oblíbené vyprávění cizích rytířských osudů, vybízí k odporu proti cizím škodlivým vlivům a módám (turnajům, dvorským slavnostem, odívání apod.), zamítá sňatky českých feudálů s cizinkami a výchovu jejich dětí podle cizích vzorů nebo v cizině (kapitola 69.). Zvláště silný je jeho protiněmecký postoj, který ho vede k překonání stavových rozdílů. V příběhu knížete Oldřicha a selské dívky Boženy zdůrazňuje:
„Raději sě chcu s českú sedlkú snieti než královnu němečskú za ženu jmieti. Vřeť každému srdce po jazyku svému, a proto Němkyně méně bude přieti ĺudu mému, Němkyně němečskú čeleď bude jmieti a němečsky bude učiti mé děti.“
Zpracování jednotlivých příběhů je soustředěné, charakteristika postav vyplývá z jejich jednání. Úvahy, rady a kritiky autorovy nejsou samoúčelné, ale vyplývají a prolínají se s vyprávěným dějem. Tvůrce stále myslí na čtenáře, promlouvá prostě, volí přiléhavá přirovnání, nevyhýbá se lidovým výrazům a rčením. Používá bezrozměrového verše o proměnlivém počtu slabik a blíží se tak hovorové řeči. Pro tyto vlastnosti se první česky psaná kronika stala ve všech dobách velmi populární a její význam je trvale aktuální.

autor neznámý – Dalimilova kronika…