Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Obsah:
Chlestakov je úředníček, který je na cestě domů k otci. Ve hře v karty prohrává všechny peníze a nemá, čím by v hostince zaplatil. V těžké situaci mu pomůže zvláštní náhoda. Městský hejtman Skvoznik – Dmuchanovskij v újezdnim městě, v němž právě Chlestakov je, protože nemůže pro prázdnou kapsu dále, dostane od přítele z Petrohradu dopis, že do města přijede na zapřenou z Petrohradu revizor. Skvoznik je pln strachu, protože si vedl v úřadě stranicky a bral úplatky. Svolá úřední osoby města, stejně úplatné, jako je sám, a radí se s nimi, jak by revizora měli uvítati, aby získali jeho přízeň. Tu přijdou dva statkáři, Dobčinskij a Bobčinskij, že revizor už přijel a že se usadil v hostinci. Domnělý revizor je Chlestakov. Městský hejtman se ihned vydá do hostince, aby domnělého revizora přivítal, a nabídne mu v svém domě byt. Krajský sudí Ťapkin i poštmistr Šepkin, učitel i jiní úředníci se předstihují, aby se zavděčili panu revizorovi, podplácejí ho a nabízejí mu půjčky. Přicházejí i kupci a měšťané, jedni s dary, jiní se stížnostmi na úplatné úředníky. Městský hejtman provází revizora městem, ukazuje mu školu, trestnici, ale všude dá nejprve nahonem udělat pořádek. Chlestakov se v řeci chlubí svými známostmi v Petrohardě a Skvoznik mu nakonec nabídne ruku své dcery. Chlestakov přijímá, ale přemýšlí už, jak by zmizel. Namluví svým hostitelům, že jede k svému bohatému strýci pro svolení k sňatku a že se brzy vrátí. Před odjezdem napíše svému příteli list, v němž si pochvaluje, jak se měl mezi hlupáky v újezdním městě dobře. Městský hejtman dá poštmistrovi pokyn, aby zadržel všechny dopisy do Petrohradu, aby se snad o hejtmanových pletichách v Petrorhadě nedozvěděli. Tak se dostane do rukou poštmistrových list Chlestakovův. Celá komedie, kterou s měšťáky Chlestakov zahrál, vyjde najevo. Skvoznik zuří hněvem, všichni se obracejí na Dobčinského a Bobčinského, že to oni s tím revizorem začali, v tom však vstupuje strážník, že přijel skutečný revizor. Úžasem a strachem jsou všichni při tak náhlém obratu události jako bez duše.
Revizor – N. V. Gogol…
Římské povídky
Alberto Moravia
1976, Odeon, v Praze
Obsah:
Moraviovy Římské povídky a Nové římské povídky vznikaly jako novinová příloha, zatímco autor pracoval současně i na jiných dílech. Svými Římskými povídkami chtěl údajně vytvořit jakési pokračování Belliho sonetů, které zachycují atmosféru Říma poloviny 19. století.
Tyto krátké povídky zachycují Řím prvního poválečného desetiletí. Jsou to příběhy, většinou chudých lidí na okraji společnosti, ale také živnostníků, řemeslníků, čísníků a ostatních. Všechny povídky jsou psány ich – formou (v první osobě). Odehrávají se v nich běžné příhody ze života lidí,k teré nějakým způsobem zasáhly nebo zasahují do jejich, jinak poklidného, života. Je to například příběh popeláře, který se stydí za své zaměstnání, číšníka, který jednoho dne nevydrží neustálé urážky hostů a začne nevědomky nahlas říkat, co si myslí, čímž se dostane do mnoha nezáviděníhodných situací.
Tyto povídky ale nejsou jen historky pro zasmání. Moravia se pokaždé pokouší o jakýsi psychologický rozbor hrdiny, pokouší se zjistit, co vedlo hrdinu k jeho činu.
Moravia vás svým líčením atmosféry poválečného Říma přímo vtahuje do děje, ale při vší své pesrosti a barvitosti vyprávění zůstává děj stále jasný a srozumitelný. Někdy děj povídky ustupuje do pozadí, aby mohl lépe vyniknout popis samotného prostředí, ale přesto Moravia neodbočuje od hlavní zápletky a svědomitě se drží děje. Často se tak stává, že subjektivně zabarvený popis přestává být jen prostředkem oživujícím děj, ale stává se sám účelem vyprávění, což však Římským povídkám jedině prospívá. Moravia často používá lidové, někdy i nespisovné výrazy, snaží se psát tak, jak jeho hrdinové myslí i jednají, a působí proto neobyčejně živě.
Mnohé Moraviovy povídky byly často filmovány nebo dramatizovány (např. Horalka) a získaly si zasloužený obdiv.
Římské povídky – Alberto Moravia…
Robin Hood
Alexandre Dumas (přeložil Vilém Opatrný)
1989, Svoboda (Omnia)
Obsah:
Robin Hood je román od Alexandra Dumase, který čeprá ze starých anglických pověstí o zbojníku Robinu Hoodovi. Robin Hood žil za vlády krále Jindřicha II. A později také Richarda Lvího srdce, za kterého vládl princ Jan v době křížové výpravy.
Za těchto panovníků se prostým lidem vedlo velmi špatně. Proto Robin Hood s družinou svých zbojníků okupoval bohaté měšťany, mnichy a preláty a část kořisti dával chudým lidem. Byl proto mezi lidem velmi oblíben. Kniha vypráví příhody popisující jeho život v Sherwoodském lese a jeho boj s bohatým Nottinghamským šerifem baronem Fitz – Alwinem a se sirem Guy Gisbornem, kteří se ho chtěli zbavit. Později je Robin Hood zabil.
Robin se také setkal s Richardem při jeho návratu z křížové výpravy. Richard mu slíbil zpět šlechtický titul a majetek, ale po několika letech zemřel a na trůn nastoupil princ Jan, který vyslal vojsko, aby Robina a zbojníky zničil. V boji zemřela žena Robina Hooda Mariana. Robin byl nešťastný a po čase také zemřel rukou zrádné abatyše, která mu přeřízla tepnu.
Robin Hood – Alexandr Dumas…
Robinson Crusoe
Žánr: román
Bibliografické údaje: 1970 Praha, Albatros, publikace č. 3699 ilustroval Zdeněk Burian
Z Německa se do anglického Yorku přistěhuje obchodník jménem Kreutznauer. Angličané však jeho jméno neumějí vyslovit, a tak si ho, jak je jejich zvykem, poangličťují na Crusoe. Ten se brzy ožení a má třetího syna, který dostane jméno Robinson. Otec chce, aby vystudoval a stal se státním úředníkem. On však touží po kariéře námořníka. Rodičům se to však nelíbí a zakazují mu to. Už pro osudy jeho dvou bratrů Jakuba a Tomáše. Ten první padl v bitvě proti Španělům jako voják, o druhém se rodina vlastně nikdy nedozvěděla, co se s ním stalo. Robinson dokonce utrácel veškeré své kapesné tím, že chodil po krčmách, platim námořníkům alkohol a nechal si vyprávět vymyšlené příběhy z jejich cest. Když na to otec přišel, zabavil mu kapesné a nechal ho pracovat v rodinném obchodě. Po nějakém čase si Robinson opět získal otcovu důvěru a kapesné mu bylo postupně vráceno. Robinson dokonce jezdil na obchodní cesty. Na svůj sen stát se námořníkem ale nikdy nezapomněl. Když na jedné obchodní cestě potkal svého přítele ze školy, Martina, který mu nabídne, aby s ním a jeho otcem, který vlastní loď vezoucí obilí, jel do Londýna, neodolá a bez požehnání rodičů odjíždí. Po osmi dnech plavby je však zastihne bouřka neobvyklé síly. Kapitán dává vyhodit mnoho pytlů obilí přes palubu, aby se nepotopili, ale ani to nepomohlo a loď se po několika hodinách potápí.
V Londýně se Robinson seznámil s kapitánem lodi, která pluje mezi Guineou a Londýnem. Kapitán mu vypráví o nádherné a bohaté zemi. Robinson zatouží poznat to místo a žádá kapitána, aby ho vzal s sebou. Ten tak učiní. Loď je však přepadena piráty. Několik mužů včetně Robinsona je zajato a později prodáno do otroctví, ostatní jsou ubiti
Pán, kterému Robinson slouží si ho oblíbil a proto ho ani nepodezříval, že by Robinson mohl plánovat útěk, který mu nakonec vyšel. Byl zachráněn Portugalskou lodí plující do Brazílie. Zde si Robinson spolu se svým společníkem založí plantáže. Chybějí jim však otroci, a tak se rozhodnou si pro ně dojet přímo do Afriky. Protože má ale Robinson smůlu, loď ztroskotává na útesech a Robinson je jediným, kdo vyvázne živ. Doplaví se na neznámý ostrov, který pojmenuje ostrov Zoufalství. Zde je donucen naučit se přežít, bez jakýchkoli ,,předmětů civilizace‘‘. Dokonce si i ochočí několik zvířat Po dlouhé době zde na pláži objevuje lidské stopy. Jsou to stopy lidojedů. Robinson uteče s jejich obětí a ukradne jim tak potenciální večeři. Protože se to odehrálo v pátek, Robinson naprosto nenápaditě stejně nazývá zachráněného Pátkem. Ten je velice učenlivý, a tak ho Robinson brzy naučí jeho řeči…atp. Pátek ho zase učí znát, které rostliny se dají jíst a jak co nejlépe přežít v dané oblast. Po 28 letech 2 měsících a devatenácti dnech u břehu zakotví anglické loď, na které propukla vzpoura. Robinson pomohl kapitánovi loď vzbouřence uklidnit. Za odměnu byl přijat i s Pátkem na palubu a odvezen do Anglie. Vůdce tohoto povstání zanechali na ostrově. Když po sedmi letech opět navštěvuje ostrov, kde strávil dlouho část svého života, zjišťuje, že civilizace (tvořená zde zanechanými vzbouřenci) zde velice pokročila. Dokonce je tam i uznáváno soukromé vlastnictví.
Robinson Crusoe…
Robinson Crusoe
Daniel Defoe
Obsah:
Fiktivní autobiografie, světově proslulý román představitele měšťanské kultury zlatého věku anglického klasicismu. V 1. osobě vyprávěný příběh trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov. Robinson Crusoe (vlastním jménem Kreutznauer) prožije po odchodu z domova motivovaném touhou po dobrodružství řadu příhod na moři, upadne do otroctví, po útěku se v Brazílii věnuje plantážnictví a obchodu s otroky.
Při plavbě do Afriky jeho loď ztroskotá a Robinson, který se jediný zachránil na pustém ostrově, začíná vlastníma rukama s minimem prostředků zajišťovat svou existenci. Postupně se rozvíjející civilizovanost Robinsonova života na ostrově vyvrcholí v 25. roce pobytu, kdy se objektem hrdinova civilizačního úsilí stává i lidská bytost (vzdělávání zachráněného divocha Pátka). Do vlasti se Robinson vrací po 35 letech na anglickém korábu, jehož kapitánovi pomůže potlačit vzpouru. Po 7 letech pobytu v Anglii shledává při opětovné návštěvě ostrova, na němž byli zanecháni vůdci vzbouřenců, že tu civilizace pokročila do stadia soukromého vlastnictví půdy.
Českou verzi tohoto díla převyprávěl Josef Věromír Pleva, který upravil některé části knihy. Například dobu pobytu o samotě zkrátil na deset let, protože při delší době by podle nových poznatků, které Defoe neměl, došlo k zešílení nebo ke zdivočení Robinsona. Rovněž při návratu se shledává s matkou, o které Pleva předpokládal, že byla poměrně mladá a mohla se dožít návratu syna. O Robinsonově obchodu s otroky Pleva nemluví a nepíše, protože podle jeho překladu byl Robinson Velice civilizovaným a humánním moderním člověkem, který neuznával otroctví a věřil v rovnost mezi lidmi.
Oslava pozitivních lidských vlastností – neúnavné překonávání překážek, odnikavost
Oslava lidské práce
Forma deníku (ich-forma); Děj výrazně potlačen (bez ústřední zápletky), dějové napětí jen v epizodách (záchran aPátka, vzpoura na lodi); Detailní popisy přírody, pracovních postupů a etických a náboženských úvah, romantický obraz všedního dne; Vliv na vznik žánru, tzv. robinsonád s motivem ztroskotání a postupného budování lidské existence
Robinson Crusoe – Daniel Defoe…
Rod Jurija Klemenčiče
Marie Gebauerová
Obsah:
Jurij Klemenčič, zámožný sedlák ze slovinských Alp, měl tři syny. Nejstaršího Petra a nejmladšího Luku poslal na studie, prostřední Matouš se měl stát hospodářem na rodném statku. Ze studovaných synů chtěl mít Jurij kněze. Zdálo se mu, že je to největší čest pro jeho rod. Petr poslechl otce, stal se knězem a snažil se být vzorným duchovním, Ale brzy poznal, že vzal na sebe závazek příliš těžký, že nemůže být bez lásky k ženě. Věděl dobře, jak bujně žil jeho otec v mládí, vždyť jejich první čeledín Poldi byl jeho nemanželským dítětem. Petr si oblíbil ve své farnosti hezkou dívku, Jircu Potošníkovu; i ona jej měla ráda. Rozhodli se vzdorovat světu; Jirca šla k Petrovi na faru. Klemenčič se proto na syna rozhněval, konsistoř ho přesadila na odlehlou horskou farku, ale tam žili Petr s Jircu v úplném štěstí. Netrvalo však dlouho. Jirca musela do lublaňské nemocnice a tam zemřela, když porodila děvčátko. Tehdy teprve starý Klemenčič změkl a přijal osiřelé dítě mezi své vnuky, děti Matoušovy. Matouš oblíbil si krásnou, ale chudou dívku Franicu Jerinovu. Franici se sice Matouš moc nelíbil, nepodobal se nijak svým bratrům jemného a pěkného zevnějšku, ale Franica zatoužila se stát paní a vzala si Matouše. Starý Klemenčič svolil po nějakém váhání tomuto sňatku. Znal Franicu jako bystrou, pilnou dívku a to vážilo na konec víc, než že byla chudá a měla lakomého, lidem protivného otce. A Matouš udělal dobře, že si Franicu vzal. Snadno nahradila stárnoucí hospodyni Katricu – Klemenčič byl vdovec – hospodářství pod jejím vedením jen kvetlo, muži byla věrná a rodila mu zdravé děti. Nejmladší syn Klemenčičův Luka vystoupil záhy ze semináře, kam ho otec také poslal a studoval ve Vídni lékařství. Jinošská léta prožil ve Vídni bujně; ve Vídni měl se svými druhy za milenku veselou Fandu. Když se však Fanda otrávila Franica si vzala Matouše, zvážněl a věnoval se zcela svému povolání. Usadil se jako lékař v rodném kraji a snažil se pracovat k prospěchu svého lidu. O ženy se již nestaral, trávil hodně času jen s jedinou, s Reginou, která v mládí zažila veliké zklamání a trávila zbytek života v tiché rezignaci. Luka jí byl milý, ale soudila, že už pro ni neexistuje možnost lásky. Tak byl jejich styk čistě přátelský. Regina byla velice hluboce vzdělána a dovedla tedy s Lukou hovořit o mnohých vážných věcech, které ho zajímaly.
Rod Jurija Klemenčiče – Marie Gebauerová…
Rohovín Čtverrohý
Václav Kliment Klicpera
Tři potulní malíři, Čížek, Stehlík a Čečetka, přicházejí do městečka na saském pomezí a chtějí si tam něco vydělat malováním podobizen. Dostanou několik zakázek – jeden maluje sládka, druhý mlynáře, třetí vinopalníka. Všichni tři jim však obrazy vrátí s tím, že jsou nepovedené. Samozřejmě jim ani nezaplatí.
Malířům je to divné, ale doslechnou se, že za vše může starosta obce, ranhojič a šarlatán Rohovín Čtverrohý, který všechny měšťany poštval proti malířům. Malíři mu proto přísahají pomstu. Setkají se s nim v hostinci a po krátké hádce se s ním vsadí o sto dukátů, že nazítří nebude vpuštěn do Drážďan.
Druhý den si malíři přivstanou a časně ráno se Stehlík objeví u Drážďanské brány. Důstojník, který má zrovna službu u brány, požádá Stehlíka, aby se legitimoval. Stehlík se představí jako malíř Jednorohý. Za chvíli přichází Čížek a představí se jako Dvourohý. Důstojníkovi je to dost divné, ale nakonec Čížka do města vpustí.
Za chvíli přijíždí k bráně kočár, ve kterém sedí třetí malíř, který se představí jako hraběcí komorník Třírohý. Tentokrát se již důstojník rozčílí, že si z něho dělají legraci, nebo že jsou podvodníci. Nakonec se ale přece jen nechá přesvědčit a do města ho pustí. Nakonec u brány zastaví kočár s Rohovínem, který se samozřejmě představí jako Čtverrohý. Tentokrát se již důstojník skutečně rozzuří, vytáhne překvapeného a protestujícího Rohovína z kočáru a nechá ho odvést na strážnici a zatknout.
V té chvíli za důstojníkem opět přicházejí všichni tři malíři. Čečetka se mu představí pod pravým jménem a důstojník zjistí, že jsou staří přátelé. Malíři mu vše vysvětlí a Rohovín je opět propuštěn na svobodu. Vidí, že sázku prohrál, a proto malířům zuřivě nadává a chce je nechat zatknout. Nakonec jim ale zaplatí a zahanbeně se vrací domů.
Rohovín Čtverrohý – Václav Kliment Klicpera…
Román dítěte
Růžena Jesenská
Obsah:
Zuzana Zrzavecká byla čtrnáctiletá, bledá a hubená dívka, která neměla matku a žila se svou babičkou, žebračkou. Aby si něco přivydělala, prodávala pod podloubím Radeckého náměstí Mikuláše a čerty, později chodila po hostincích se sirkami. Měla sice otce, ale ten hodně pil a všechny peníze utratil za alkohol. Jednou se Zuzanka vypravila za ním ale otec ji zahnal domů. Nerada se vracela do ponuré, pusté světničky, kde s babičkou bydlely. To už u sousedů, kde visela tabulka hausmeistr, bylo veseleji a vlídněji. Tam bydlil hrbatý Pepíček Pečený se svou sestrou. Ti měli i skleník, obrazy a záclony. Není divu, že u nich Zuzanka ráda trávila čas a Pepíčka měla po babičce nejraději. Při prodeji sirek se seznámila s mladým malířem, jemuž se zalíbila její postava, takže ji vzal za model obrazu. Jednou když se pozdě vracela domů, zavedl ji bohatý pán k sobě domů a užil její lásky. Bohatě ji za to obdaroval. Zuzanka se chtěla zalíbit malíři, kterého milovala, koupila si krásné šaty, ale on poznal, že prodala své tělo a dovezl ji proto do ústavu pro padlé dívky, aby se tam naučila řádnému životu. Zuzanka však z ústavu utekla a vyhledala svého malíře znovu. Ten ji však nechtěl u sebe nechat a poslal ji k Pepíčkovi, který byl ochoten jí poskytnout přístřeší. Zuzanka byla zklamána ve své lásce a spáchala sebevraždu.
Román dítěte – Růžena Jesenská…
Romance pod Křídlovku
František Hrubín
Obsah:
Báseň má epickou dějovou linii (napřeskáčku), kolem které se obmotávají lyrické popisky, meditace, reflexe či vzlyky.
Dvacetiletý František na své první pouti do posázavských Netvořic potkává Terinu, mladou, křehkou dívku od kolotoče, z maringotky. Deset dní společně plují oblaky na řetízkovém kolotoči a ignorují kradmé pohledy žárlivého Viktora od střelnice, jakož i zvuk jeho křídlovky.
Ještě před svým odjezdem František Terinu políbí. Hřebíček do rakve nadějí Tonky, která se snaží Františka ulovit. Doma se František trpělivě stará o dědečka po mozkovém záchvatu a poslouchá jeho blouznění o mládí a je s ním v okamžik jeho smrti.
Uplynou skoro tři léta než se František na Lešanské pouti opět potká s Terinou. Jejich láska splane s novou zuřivostí (a žárlivostí). Začíná se mluvit i o sňatku.. Však plyne další rok. V Lešanech na pouti potkává František osamělého Viktora, Terina? Umřela. František napůl odjíždí, napůl prchá..
Až po letech se vrací zpět a setkává se s Viktorem, spolu pak svorně, smířeni navštěvují Terčin hrob.
Toto vrcholné dílo Františka Hrubína je psáno volným veršem, blíží se pomalu próze. (Pásmo) Starnoucí básník žije ve vzpomínkách, bilancuje roky, první bláznivě, naivně, potřeštěné citové vzplanutí.
Romance pro křídlovku – František Hrubín…
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
1963, Československý spisovatel, v Praze
Obsah:
Děj se odehrává v době druhé světové války. Novela z doby heydrichiády na náměty Shakespearovy nešťastné lásky je hlavním námětem této knihy. Vypovídá o socialních poměrech a životě Židů za nadvlády Hitlera. Novela jakoby žaluje fašismus a rasismus. Láska, nehledě na válku přijde ke studentovi Pavlovi, který potká vystrašenou dívku Ester, která je jakožto židovský občan pronásledována. Pavel se rozhodne ji schovat v jeho bytě, který dostal od rodičů, zásobuje ji jídlem důvěrou a později i láskou. Nechce si ani uvědomovat, co by to znamenalo, kdyby byla objevena a prozradil by tím celý dům, který by tím byl ihned odsouzen k smrti. Nikdo o tom neví… Ester má jen Pavla, který je jejím dobrým přítelem, nosí jí knihy je vlastně tím jediným, co ona má a v co může věřit. Kvůli lásce k Pavlovi a jeho bezpečnosti se sama rozhodne pro smrt, když opustí svůj útulek.
Kniha naprosto opovrhuje fašistickou diktaturou, která připravila o život tolik lidí a nejvíce Židů. Motiv sebeobětování a láska jsou zde hlavním tématem a vyjádřením toho, že na světě, i ve zlé době, existuje trocha lidskosti.
Romeo, Julie a tma – Jan Otčenášek…
