Referáty - Biologie-přírodopis

Země - vývoj

Země vznikla společně s ostatními planetami Sluneční soustavy asi před 4,6 miliardami let a poté se začala vyvíjet.
Na počátku svého vývoje byla Země rozžhavenou koulí, všechny látky, které pitvořily, se nacházely v tekutém nebo plynném stavu.Následkem příliš vysokých teplot se chemické prvky nemohly slučovat. Postupně se však Země ochlazovala některé prvky se začaly slučovat, čímž vznikly různé chemické sloučeniny. Těžší prvky jako železo a nikl klesaly ke středu Země, jiné jako křemík, sodík, draslík a hořčík se slučovaly do nerostů, které tvoří částečně roztavené horniny pláště a prapůvodní horniny zemské kůry.
Před 4 – 3,5 miliardami let byla velmi intenzivní sopečná činnost. Trhlinami vycházela láva a plyny nasycené vodní párou, která se srážela do velkých mraků.Déšť z těchto mraků se však nemohl vsát do tuhnoucích hornin, protože jejich teplota byla tak vysoká, že docházelo k okamžitému odpařování. Postupně se snižovala frekvence ,,bombardování“ Země cizími tělesy a teplota se snižovala. Teprve poté nezačalo velké množství dešťové vody soustřeďovat v kotlinách a pánvích a vytvořila se první moře. Láva na povrchu a magma pod ním tuhly a vytvářely prapůvodní pevniny.
Prapůvodní atmosféra se skládala převážně z oxidu uhličitého, sirných plynů a vodní páry. Neobsahovala žádný volný kyslík. Byla to nedýchatelná atmosféra.
Asi před 2,5 miliardami let se objevily organismy schopné provádět fotosyntézu. Tyto organismy byly sinice.
Kyslík se postupně hromadil v atmosféře. Byl tady napadán UV zářením. To mělo za následek, že se vrchní vrstva kyslíku proměnila v ozon.
Před 200 miliony let byla veškerá dnešní souš součástí někdejší Pangey, prapůvodního superkontinentu. Před 110 miliony let se Pangea rozpadla na kontinenty Laurasii (sever) a Gondvanu (jih). Od doby asi před 130 miliony let začaly kontinenty postupně nabývat nynějších tvarů a zaujímat nynější polohy.

1. Předgeologické období
- vznik prvotní zemské kůry
- prvotní atmosféry
- Prvotní hydrosféra
- Období bez života

2. Prahory
- vznik bílkovin
- vznik života
- primitivní rostliny – bakterie a sinice – fotosyntéza

3. Starohory
-bakterie, řasy, sinice
- primitivní bezobratlí - první zkameněliny

4. Prvohory
Starší - řasy, první cévnaté rostliny
- bezobratlí, trilobiti
- první obratlovci, členovci
Mladší – pokročilejší rostliny ( plavuně, kapradiny, přesličky)
- první hmyz
- ryby, obojživelníci
- První plazi

5. Druhohory
- éra dinosaurů
- první praptáci
- první obojživelníci, hadi, létající plazi
- rozvoj krytosemenných rostlin

6. Třetihory
- rozvoj kvetoucích rostlin
- rozvoj hmyzu
- z plazů vývoj krokodýlů, želv, hadů
- rozvoj ptáků
- první primitivní koně, sloni, nosorožci
- první primáti

7. Čtvrtohory
- rozvoj hlodavců
- rozvoj hominidů
- savci
- další vývoj předchůdců člověka

- až po moderního člověka

Pravěk

Pravěk je tradiční označení období dějin lidstva, ze kterého nejsou relativní písemné prameny, tj. období do vzniku těchto pramenů. Užívá se též termínu prehistorie.
Pravěk zahrnuje období vzniku a vývoje člověka, lidské společnosti a kultury od 3 milionů let před naším letopočtem ( rozhraní třetihor a čtvrtohor) do 4. tisíciletí před n.l.. Platí ovšem jen pro některé euroasijské africké oblasti). V Evropě však až do 1. tisíciletí před n.l..
Pravěk je tak nejstarší a nejdéle trvající dějinnou etapou.
Namísto chybějících písemných pramenů jsou zdrojem bližšího poznání v období pravěku prameny hmotné (archeologické) kultury.

Pravěk rozdělujeme několika způsoby
1. Podle způsobu obživy
V prvním období se předchůdce člověka živil přisvojovacím způsobem (sběr)
Druhé období bychom pak mohli nazvat produktivním hospodářstvím, protože člověk se již jen neživil tím, co mu poskytne příroda, ale také tím, co sám vyrobí
2. Podle materiálu, ze kterého se vyráběly nástroje
Doba kamenná ( cca 3 miliony let př.n.l. – 4. tisíciletí př.n.l.)
- starší
- mladší
Doba bronzová ( cca do 750 př.n.l.)
- starší
- střední
- mladší
Doba železná (cca 750 př.n.l. – 0)

- starší
- mladší
—–
Doba římská (cca 0 – 400 n.l.)
Doba stěhování národů (cca po 400 n.l.)

Chinin
Chinin se získává z Chininovník. To je druh tropického stále zeleného stromu a keřů, poskytující léčivou kůru. Členové tohoto druhu mají celistvé, protilehlé listy podobající se vavřínu, které brzy opadávají a latovité květy podobající se šeříku. Květy jsou bílé, růžové, nebo nafialovělé. Chinin je po staletí jediný lék na malárii. Dnes se chininu využívá i v potravinářství, např. k přípravě chininových nápojů TONIC.

Mandragora

Mandragoru u nás nenajdeme, ale ve Středozemí, jak v Itálii, ve Španělsku, tak i v severní Africe by jsme mandragoru našli. Je poměrně vzácná. Má také české jméno, jmenuje se pokřín obecný, ale to jméno se moc nepoužívá. Mandragora patří do čeledi rostlin lilkovitých. Jsou to rostliny téměř bez výjimky prudce jedovaté, pouze jejich hlízy nebo kořeny mohou být jedlé. Je účinná při léčbě cukrovky a vysokého krevního tlaku.

Ženšen
- trvalka, původem z východní Asie, Sibiře a Severní Ameriky - se používá více jak 5000 let ve stravování a léčení lidí. Pro její mnohé léčivé účinky jí Číňané již dávno považují za zázračnou rostlinu. V průběhu výzkumu bylo dokázáno, že ženšen zlepšuje mozkovou činnost, zvyšuje vyměšování adrenalinu. Udržuje mozek v čilejším stavu, a tím zpožďuje projevy únavy. Snižuje hladinu kyseliny mléčné v krvi.

Lékořice
Má až 4 cm tlustý dřevnatý kořen. Lékořice je rozšířena od východního Středozemí přes Malou Asii až do Číny. Sušený kořen je součástí různých čajových směsí. Používá se především jako prostředek usnadňující odkašlávání a rozpouštějící hleny; má i protikřečový účinek. Slouží i k výrobě cukrovinky zvláštní sladké chuti a černé barvy– zvané „pendrek“

Eukalyptus – Blahovičník
Eukapypt, kdysi oblíbený všelék australských domorodců, je dnes užíván hlavně při infekcích a průduškových obtížích. Poslední výzkum svědčí o tom, že je to velmi účinný antibakteriální prostředek. Tento strom, ač původem tropický, dobře prospívá v mírném podnebí. Při bolestech v krku je nejlepší užívat Eukalypt v podobě bonbónů.

Agar
Agar je polysacharid složený převážně z cukerných jednotek D- galaktosy. Získává se extrakcí přirozených kmenů mořských řas. Agar je látka bez pachu nebo se slabým charakteristickým pachem. Práškový agar je barvy bílé, žlutavě bílé až světle žluté. Agar je nerozpustný ve studené vodě, ale rozpustný ve vroucí vodě. Agar se používá jako zahušťovací prostředek k výrobě lékových forem - jako spojovací materiál při výrobě tablet a pilulek. Dále se využívá jako chirurgický materiál pro výrobu vstřebatelných nití

vyvřelé: 1) hlubinné (světlé, tmavé)
(magmatické) 2) žilné (odštěpené, neodštěpené)
3) výlevné (paleovulkanity, neovulkanity)

a) extruzivní (kryslalizuje láva) a intruzivní (kryslalizuje magma)

b) Vyvřelé horniny vznikají krystalizací přirozené silikátové taveniny označované jako magma. Podle toho, v jakých podmínkách k této krystalizaci dochází, se vyvřelé horniny rozdělují na horniny hlubinné, žilné a výlevné.
Pokud magma zůstane v hloubce uvnitř zemské kůry, dochází během pozvolného ochlazování ke vzniku různých typů hlubinných vyvřelých hornin. Díky dlouhotrvající krystalizaci (řádově mil. roků) se hlubinné horniny vyznačují makroskopicky zrnitou hmotou. Má-li magma možnost prostupovat podél tektonických trhlin směrem k zemskému povrchu, vznikají v případě utuhnutí magmatu v puklinách okem viditelné krystaly minerálů obklopeny jemně zrnitou hmotou, která utuhla až v puklině rychlejším ochlazováním.
Dostoupí-li magma až k zemskému povrchu a dojde k jeho výlevu, vznikají horniny výlevné, označované také jako vulkanity. Ochlazování taveniny na povrchu (lávy) probíhá ve srovnání s předchozím velmi rychle a to podmiňuje často makroskopicky celistvý vzhled hmoty vulkanitů.

magma
vznik částečným tavením hornin pod zemskou kůrou nebo tavením samotné kůry při horninovém cyklu. Magma z kůry obsahuje více oxidu křemičitého než magma z pláště a vytváří světle zbarvené horniny, zatímco magma pláště vytváří tmavě zbarvené horniny
částečným tavením vznikají bazalty, dolerit a gabro. Tavení hornin, které kdysi byly sedimenty v kůře, vytváří granity (žuly)

magmatická tvorba
Teplota magmatu se podle chemického složení pohybuje od 650 do 1250°C.
Při ochlazení vznikají ještě při velmi vysokých teplotách taveniny první krystaly. Později při dále klesající teplotě ztuhne hlavní část taveniny a vzniká vyvřelá hornina. V této fázi krystalizace vznikají nejdůležitější magmatické minerály, jako například horninotvorné křemičitany olivín, pyroxeny, živce a po nich také křemen.
Po hlavní krystalizaci zůstává z původního magmatu jen velmi malá část, takzvané zbytkové magma. To je bohaté na mnoho vzácných prvků. Zbytkové magma obsahuje dále také mnoho vody a oxidu uhličitého, a je proto velmi pohyblivé. Může ztrhnout v puklinách již dříve vytvořených hornin, přičemž vznikají často i obrovské krystaly. Tyto světlé horniny, složené hlavně z živce a křemene, se označují jako pegmatity. Pegmatitického původu je řada drahých kamenů, například topazy, akvamaríny, turmalíny a růženíny. Při teplotě nižší než 500°C přechází taveniny do roztoků, které se skládají hlavně z vody, oxidu uhličitého, rozpuštěných těžkých kovů a oxidu křemičitého. Této fázi tvorby minerálů se říká hydrotermální.
Velká část ložisek barevných kovů vhodných k těžbě se váže právě k tomuto typu tvorby minerálů. Hydrotermálního původu jsou například známá ložiska v saské části Krušných hor. U nás jsou to třeba ložiska příbramská.

další:

kyselé výlevné horniny
- z kyselých láv mohou nejsnadněji vznikat vulkanická (sopečná) skla

obsidián
- velmi jemné zrno
- klasifikace: kyselá
- barva: tmavá
- vznik velmi tychlým ochlazením kyselé lávy
- sopečná hornina bohatá na SiO2, méně než 1% vody

pemza
- velikost zrna: jemnozrnná
- klasifikace: kyselá až bazická
- barva: střední odstín
- velmi nízká hustota => plave na vodě.
- pórovitá struktura

smolek
- velikost zrna:velmi jemné
- klasifikace: kyselá až bazická
- barva: tmavá

perlit
- skládá ze sklovitých kuliček (perliček)
- až 9% vody

Použití: skla s vyšším obsahem H20 (perlity, smolky) jsou schopna zvětšovat při zahřívání na teploty kolem 1200°C svůj objem, tj. expandovat. (V praxi použitelná skla se označují všechna jako perlity.) Expandovaná perlitová drť se používá jako tepelná izolace a jako náhrada slévárenských písků. Perlit sám při vhodném zahřátí (900 - 1400° C) zvětšuje desetinásobně až dvacetinásobně svůj objem (voda se uvolňuje z krystalové mřížky a způsobuje expandaci).

složení
- vyvřelé horniny jsou roztříděny do skupin podle chemického složení:
1) kyselé horniny: více než 65% SiO2
2) intermediární horniny: 55 - 65% SiO2
3) bazické horniny: 45 - 55% SiO2
4) ultrabazické horniny: méně než 45% SiO2

- většina vyvřelých hornin se skládá ze silikátů
silikáty - sloučeniny obsahující především atomy Si a O; dále se vyskytují hlavně: Al, Fe, Ca, Na, K, Mg

hlavní zástupci silikátů:
felsické (světlé) minerály
mafické (tmavé) minerály