29. 3. 1900 Prostějov † 3. 1. 1924 Prostějov český básník; literatura
Jiří Wolker byl bezesporu jedním z nejvýraznějších a nejtalentovanějších českých básníků generace, která vstoupila do literatury na počátku 20. let. Jeho počátky jsou spjaty s pocity prvních poválečných let, s představou kolektivní jednoty lidských duší;
Harry Potter
Harry Potter je hlavní postavou z knížek od anglické spisovatelky J. K. Rowlingové.
Jeho život se dělí na dvě velké části: obyčejný a kouzelnický svět. V tom obyčejném je to jen kluk, známý nebo spíše moc neznámý Harry, který bydlí v Zobí ulici se svou tetou Petunií, strýcem Vernonem a bratránkem Dudleym. Ovšem v tom kouzelnickém je znám jako chlapec, který přežil. Přežil totiž smrtelné kouzlo, které nikdo jiný před ním nepřežil a ještě ho odvrátil na jeho vyvolavatele. To jeho jméno zapsalo do všech knížek a všichni kouzelníci si jeho jméno pamatují. Charakteristika postavy…
Politika, politici, politikaření…
Politika, ach ta krásná politika. Když se teď zamyslím nad funkcemi různých politických stran, ministerstev, prezidenta …, tak si uvědomuji, jak jsou pro nás vlastně důležití a významní. Přeci když se kohokoliv na zemi zeptáte na politiku, radostí se mu rozjasní obličej a nadšeně začne vysvětlovat, co všechno pro nás pan prezident a politici dělají. Lidem třebas vůbec nevadí vysoký plat, kterým jsou politici obdarováváni. Vždyť, co jsou ostatní zaměstnání jako třeba lékař, policista nebo například hasič ve srovnání s politiky? Jsou naprostá nula! Přeci s takovými běžnými věcmi jako je nemoc, strach ze zlodějů nebo třeba kotě, které se bojí slézt ze stromu nám kdykoliv pomůžou hlavně politici. Fejeton na téma politika…
Fejeton: Rozumíte legraci?
Miluji kanadské žertíky. Ve svém okolí jsem tím už proslulý, protože nevynechám jedinou příležitost pobavit se cizím neštěstím. Nejsem škodolibý, jen humoristicky založený a naučím vás žít ve svém světě. Pravidlo číslo jedna: vyhněte se všem cholerikům, workholikům, schizofrenikům, astmatikům, alkoholikům, melancholikům, megalomanům, šovinistům nebo trestancům. Žertíky s lidmi tohoto druhu mohou být nebezpečné. Pravidlo číslo dvě: nic se nesmí přehánět. Začnete přehazováním data v kalendáři nebo přeřízením budíku na tři ráno. Pokračuje to igelitovým pytlíkem s vodou nade dveřmi a končí peprnou fotomontáží kolegů na stole vedoucího.
Chcete se dožít dalšího rána? Naučte se nejdřív odhadovat lidi. Náhodná stařenka vás přinejhorším praští hůlkou, skupina mladíků vás požene až na druhý konec města, dítě se rozpláče a uštvaná matka se sousedkou vám unisono vynadají. Po výběru vhodné oběti stačí navštívit specializovaný obchod s kanadskými žertíky nebo podomácku něco vyrobit. Fantazii se meze nekladou. Jahody, vejce nebo hořčice v botě fantasticky zpříjemní den. Zkuste přilepit myš k podložce, osolte minerálku, podstrčte někomu gumové sušenky. Silnější povahy se mohou odvážit podat inzerát na kamarádovo auto.
Jako inspirace může posloužit můj poslední kousek. Mám známého. Říkejme mu pracovně třeba Pan X. Pan X je zdánlivý flegmatik a rád dlouho spí. Vybral jsem si beznadějně vyprodaný fotbalový zápas a na internetu zveřejnil svou nabídku, že prodám 4 lístky, ale ať se případní zájemci hlásí na číslo Pana X od dvaadvaceti hodin do pěti do rána, protože pracuje jako noční hlídač. Nikdy jsem se tak nezasmál,jako když druhý den vtrhl do kanceláře, naprosto vyčerpaný z probdělé noci a rozzuřený na celý svět. Rozumíte legraci? Pan X zřejmě ne. Od té doby se mi s kudlou v zádech po městě těžko běhá.
Isaak Babel se narodil roku 1894 v Oděse a tento lokální údaj upřesňuje další základní fakt jeho biografie – jeho židovství. Z Babelových povídek se dovídáme mnoho údajů o životním stylu staré Oděsy, toto město mělo na dítě, z něhož později vyrostl spisovatel, nemalý vliv. Psal o krásách města (…v Oděse jsou slastné a únavné jarní večery, kořenná vůně akátů a měsíc plný pravidelného a nepředstavitelného světla na temném moři…), jakož i o příkořích a nespravedlnostech, kterých byl v nejranějším mládí svědkem (při pogromu byl zabit Babelův děd a malý Isaak viděl vlastního otce klečet na dlažbě před kozáckým důstojníkem). Babel ve své autobiografii uvádí, že ho ve škole učil monsieur Vadon – Bretoněc, který ho přivedl k literatuře. V patnácti letech psal Babel své první povídky ve francouzštině. V roce 1915 se dostal do Petěrburgu, roznášel po redakcích své výplody a osudové pro něho bylo setkání s Gorkým, který si ho všiml a otiskl mu jeho povídky v Letopisu. Když se ukázalo, že tyto povídky byly jen náhodným úspěchem a Babel, jak si v autobiografii přiznává, psal jinak velmi špatně, Gorký ho poslal mezi lidi. V letech 1917-24 byl tedy Babel mezi lidmi – mimojiné byl např. členem První jízdní armády. Toto prostředí v něm, což sám říká, uvolnilo tvůrčí schopnost. Napsal svou nejslavnější povídkovou knihu Rudá jízda (1925), a co je důležité, setkání s jiným světem mu umožnilo podívat se nově a s odstupem na prostředí, kde vyrůstal. Vznikl tak cyklus smutných povídek o jeho oděském dětství a zároveň pět Oděských povídek (1925), jež s černým humorem vypráví (nejen) o životě a příhodách oděského bandity Beni Krika. Po těchto dílech se Babel téměř odmlčel a vydával své povídky velmi střídmě, vysvětlovalo se to jeho velkou uměleckou náročností a perfekcionistickou prací na textu. Psal divadelní hry (Západ slunce, Marija), filmové scénáře (Beňa Krik, Staré náměstí č.4 …) a pokoušel se také o román z ukrajinské vesnice.
Jaroslav Seifert, český básník, prozaik, publicista a překladatel, se narodil 23.9.1901. Vyrůstal v Praze na Žižkově v proletářské rodině; (matka – zbožná tichá katolička, otec – sociální demokrat). Studoval gymnázium, ale nedokončil je, věnoval se žurnalistice (Rudé právo, Rovnost aj.). Byl zakládajícím členem a mluvčím literárního spolku Devětsil, přátelil se s S. K. Neumannem, F. Halasem, V. Holanem, V. Vančurou. S Karlem Teigem podnikl roku 1924 cestu do Francie. V roce 1929 byl jedním ze spisovatelů, kteří podepsali manifest proti gottwaldovskému vedení KSČ, ze strany byl vyloučen. Poté, co opustil stranický tisk, psal pro divadelní revue Nová scéna, Almanach Kmene, Panorámu, Práci a další. Od roku 1930 byl členem sociálně demokratické strany a redaktorem kulturní rubriky Práva lidu. V roce 1969 byl zvolen předsedou Svazu Československých spisovatelů. V roce 1984 obdržel jako dosud jediný český autor Nobelovu cenu za literaturu, získal ji za svou poezii vyjadřující humanistické a demokratické myšlenky. Seifert jakožto básník prošel vývojem od proletářské tvorby (Město v slzách, Samá láska) k poetistické (Na vlnách TSF), psal o citovém vztahu k domovu, životu, kultuře národa (Poštovní holub, Jablko z klína, Ruce Venušiny, Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná, Kamenný most). Sbírka Přilba hlíny reflektuje dobu národního ohrožení a boje za svobodu během války. V šedesátých letech se Seifert v básních věnuje vzpomínkám, bilancuje dosavadní zážitky (Koncert na ostrově, Odlévání zvonů, Halleyova kometa, Deštník z Piccadily, Morový sloup, Býti básníkem). Jaroslav Seifert zemřel 10.1.1986.
Sedmá elegie je napsána formou dopisu, jejž Orten adresuje dánské spisovatelce Karin Michaelisové, autorce románu o erotickém životě stárnoucí ženy Nebezpečný věk. Na první z mnoha otázek básně (která následuje po oslovení adresáta (tj. Kariny), a to rovněž nepřímo tázajícím se) – „Jste mrtva?“ – si autor odpovídá sám slovy snad až bezvýhlednými, která nadcházejí: „Poproste rozpadání, aby vám přečetlo list o mém rozpadu…“. Přirovnávaje se svou nynější duševní zralostí ke králi zašlého království, ač velmi mladý, parafrázuje ústřední tématickou nitku příštích veršů. Krvácející nebe symbolizuje pád Boha a tento pád potom reflektuje Ortenovu opuštěnost touto duchovní oporou a nemírně řečeno neschopnost obejít se bez Boží pomoci a překonat překážky. Orten se vrací k záležitostem dávno minulým, mluví o nich pouze jako o snech, jedná se o domov, rodinu, cosi spjaté s přírodou, leč nespokojen, že se mu takový sen vůbec zdál, když se z něj neprobudil (život je absurdní sen, a Bůh v něm proto nemá místo), pokračuje rezignovaným tvrzením „Čas neléčí, když nechce.“. Čas je zkrátka podvodník, šarlatán.
Konstantin Biebl [26.2.1898-12.11.1951]
Básník Konstantin Biebl se narodil roku 1898 ve Slavětíně u Loun. Otec byl zubním lékařem a r. 1916 spáchal sebevraždu na haličské frontě. Matka byla sestrou A. Ráže, který ovlivnil další Bieblův literární vývoj. Spolu s ním vydal Biebl svou prvotinu (13 básní).
Charakteristika odborného stylu – odborný popis, popis pracovního postupu, referát, diskuse, někdy prostě sdělovací styl, kritika, výklad.
Prostý popis – slohový útvar, ve kterém popisujeme části a vlastnosti nějakého předmětu, se nazývá popis
- cílem je to, aby si čtenář mohl o popis. předmětu udělat názornou představu, popisujeme vnější vlastnosti (velikost, barvu, tvar) – základní neodborné věci, které pochopí i laik.
- popisovat uspořádaně a podle určitého plánu, nezabíháme do vnitřního účelu…
Odborný popis – vědecké, technické, výrobní činnosti, potřebujeme popisy, které by nám umožnily proniknout k funkci popis. předmětů a jevů.
Kompozice – obvykle postupujeme od celku a jeho vlastností k částem a jejich vlastnostem.
- způsob uspořádání není sice předem jednoznačně dán, není však také zcela libovolný, důležité je abychom popisovali uspořádaně a například podle předem vytvořené osnovy.
Jazykové vyjádření má být přesné a určité, užívání odborných názvů nebo termínů (děrovat, výstředník, vřetenový list, zakružovat), převládají podstatná a přídavná jména nad slovesy.
Děje, které v běžném jazyce pojmenováváme jen slovesem, vyjadřují se často v odborných projevech spojením slovesa a substantiva. Např. „sbírat – provádět sběr „;“vlaky se srazily – došlo k srážce vlaků“
Popis pracovního postupu – vystihuje činnost obvyklou v některém pracovním oboru, která směřuje k předem stanovenému a přesně vytčenému cíli(postup při přípravě pokrmů, při opravě motorů, při instalaci telefonu).
Nejjednodušším druhem je pracovní návod – slouží k tomu, aby podle něho mohl čtenář popsan.činnost provést.
Kompozice – začínáme od úkonů, kterými se práce začíná, v časovém sledu až k úkonům závěrečným.
Jazyk : Přesnost a určitost vyjádření, jednoznačnost, užívají se profesionalismy – názvy obvyklé jen ve výrobě – plexisklo (místo organické sklo)., neužíváme výrazy výrazně nespisovné, popis má být co nejnázornější a nejúplnější, popíšeme jak se činnost provádí, vyjmenujeme nástroje a pomůcky, (10 min), doprovázeny schématy, vyobrazeními, náčrtky, označení číslicemi, odkazy.
Výroba formy, odlévání, povrchová úprava skříňky …
Referát a diskuse
Referáty – setkáváme se s ním v časopisech, ve veřejném životě(schůze, porady, konference), aktuální politické a hospodářské otázky, nové události ve vědě, technice, kultuře.
Od zprávy a ohlášení se liší tím, že obsahuje základní údaje ale i podrobnosti (bývají proto rozsáhlejší než prostá zpráva) a obsahuje výzvy aby se čtenář dále o problém zajímal nebo navštívil referované místo.
Kompozice referátu – stručná zpráva o referované události či díle na začátek
1. část referátu – obecné údaje o referovaném jevu (název knihy, filmu…téma, okolnosti vzniku a záměr tvůrců)
2. čtenář seznámen s udíálostí nebo dílem podrobněji, o čem pojednává kniha, v čem je hlavní myšlenka
3. v závěru se dílo či autor stručně hodnotí, snaží se vystihnout, co mohou čtenáři poskytnout a proč by se měl o ně zajímat.
Jazyk referátu – užívají se především prostředky slohu prostě sdělovacího, na rozdíl od zpráv a hlášení prostředky slohu odborného – termíny. Termínů je třeba ale užívat s mírou a musí být vhodně zvoleny aby všichni rozuměli, záleží zda jsou určeny širší veřejnosti či v odborných časopisech nebo vystoupeních.
Např. referáty ve škole. Užívají se jednoduché věty, nepříliš složitá souvětí.
Často navazuje diskuse – výměna názorů na daný problém, jeho rozbor a vyjasnění. Diskusní příspěvěk má být stručný, věcný, v závěru krátké shrnutí. Důležitou úlohu má předsedající. – zahajuje diskusi
- uděluje slovo jednotlivým diskutujícím
- shrnuje po nějakém čase kam diskuse zatím dospěla.
- upozorňuje diskutující, aby se neodchylovali od tématu
- na závěr diskuse shrne výsledky, poděkuje za účast a za jejich příspěvky.
Při diskusi se vyhýbáme nevhodným výrazům a obatům (říci si něco na rovinu – místo-říci se něco otevřeně; odsouhlasit – místo-schválit;nahlásit výsledky-místo-ohlásit výsledky)
Výklad – poučení o některém odborném námětu, setkáváme se s ním v odborném literatuře, v učebnicích apod.
- objasňuje se podstata daného problému, jak hluboko zacházíme záleží na tom, komu je výklad určen
- zjistit zda posluchači o problému něco ví, pokud ne, seznámit je se základními informacem, pak terpve jdeme do podrobností
Správný po věcné stránce, uspořádán podle jednotného hlediska, srozumitelný čtenáři, jemuž je určen
Kompozice – přehlednost zajišťuje propracovaná osnova, cílem je zobrazit vzájemnou souvislost odborných poznatků a směr k jednoznačnému cíli.
Jazyk – vyžaduje užívání odborných názvů, stavba vět bývá složitější než v jiných slohových útvarech
Potřebujete zpracovat informace a podklady pro seminární práce? Nemáte na vyhledávání informací a psaní dostatek času? Právě pro Vás jsou tady SeminarkyBezPrace.cz - zákaznická podpora na telefonu, icq,
skype,přímá komunikace se
zpracovatelem, záruka
5 let. Ukázka
zdarma!