Korán - referát

Korán
Mohamed
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Jako většina ostatních velkých náboženských systému tak i islám má knihu textů, které jsou kodifikovaným základem muslimské víry. Touto posvátnou knihou je spis o mnoha stránkách nesoucí název Korán (arab. al-Qur’an = „recitování, čtení“, popř. „Kniha“). Muslimové považují myšlenky v Koránu obsažené za zjevení jediného Boha (Alláha) svému proroku a zakladateli islámu Mohamedovi.
Mohamed se narodil snad r. 570 n.l. do kupecké rodiny pocházející z tehdejšího nejvýznamnějšího centra Arabského poloostrova, Mekky. Roku 610, v době kdy byl již významným kupcem a otcem rodiny, se mu dostalo prvního ze série zjevení. Na základě těchto vizí byl Mohamed přesvědčen, že je poslem Božím a stává se hlasatelem nového náboženského myšlení. Zpočátku nepatrná obec věřících se postupem času stále rozrůstala, tak jako vyzrávalo Mohamedem hlásané učení. V Arábii do té doby nebylo velkého náboženského systému, náboženské přesvědčení bylo roztříštěno na značný počet lokálních kultů a bůžků. Hned základní tezí svého učení, tezí o víře v jediného všemohoucího a milosrdného Boha, se Mohamed ostře vyprofiloval oproti dosavadním kultům. V jisté fázi již byla Mohamedova pozice natolik silná, že začal on i jeho učení být trnem v oku čelným představitelům nejmocnějších rodů Mekky. Střet se postupem času vyostřil a nakonec roku 622 byl Mohamed s věrnými členy své obce nucen z Mekky uprchnout (tzv. hidžra). Toto datum se pro muslimy stalo počátkem letopočtu. Mohamed zakotvil ve městě Jathribu, které na jeho počest přijalo jméno Medína, kde vybudoval silnou a fungující obec svých věřících. Odtud také zahájil úspěšnou politickou i vojenskou expanzi islámu, která vyvrcholila ovládnutím Mekky a s ní i většiny arabského poloostrova. Když Mohamed umírá, je již islám ukotven jako propracované a přijaté náboženské učení.
Korán je muslimy považován za nestvořené slovo Boží, lidé jsou autory pouze vnější formy Koránu. Sám Mohamed myšlenky koránu nezapisoval, v prvních dobách byl Korán pouze přednášen a recitován a uchováván byl v paměti posluchačů. K prvnímu sepsání dal podle tradice pokyn až Umar, pozdější druhý chalífa, roku 633 z důvodů obav, aby se znalost Koránu nevytratila poté, co v bitvě proti falešnému prorokovi Musajlimovi padlo mnoho věřících, kteří znali Korán zpaměti. V následujících řádcích se budeme spíš než myšlenkovým poselstvím zabývat literární formou Koránu. Ten je jako kniha rozdělen na 114 kapitol, zvaných súry (jde o slovo přejaté do arabštiny ze syrštiny, kde znamená „psaní, text Písma“). Súry jsou nestejně dlouhé od tří po několik stovek veršů. Každá súra má již od raných dob své záhlaví, které se skládá z pořadového čísla súry, názvu, určení původu (súry se odlišují podle toho zda je Mohamed přednášel v Mekce či Medíně), počtu veršů a sdělení, po které súře byla dotyčná súra zjevena. Názvy súr mají dlouhou tradici oproti číslování, které bylo zavedeno až v 19. stol., málokdy však název súry nějak významněji souvisí s jejím obsahem. Vedle záhlaví ještě každá súra obsahuje tzv. „basmalu“ tedy slova Bismi lláhi r-rahmáni r-rahím (Ve jménu Boha milosrdného,slitovného). Těmito slovy, kterými začíná úvodní súra 1, Otvíratelka knihy, je uvozena každá z následujících súr. Pravděpodobně tato sentence sloužila v době Mohamedově jako dělítko mezi jednotlivými súrami. Súry se skládají z veršů, kterých je v Koránu 6236 (podle ofic. Egyptského vydání).Jejich délka se různí, nejstarší verše mají většinou jen několik slov, pozdější třeba i patnáct řádků.
Styl Koránu není jednotný ani jednoduše definovatelný. Ač psán ve verších nejde ani tolik o dílo básnické jako rétorické a skládá se spíš než z básnických ód z textů vyprávěcích a nařízení a příkazů. Mohamed nebyl a ani nechtěl být básníkem. Byl v podstatě kazatelem a vychovatelem. Proto např. nalézáme v Koránu opakování frází a myšlenek, což nepůsobí příliš uměleckým dojmem a stalo se to terčem kritiky dokonce muslimských estetiků. K tomu, aby se myšlenky koránu usadily v myslích posluchačů, to však bylo nezbytné. Styl Koránu můžeme popsat jako rýmovanou prózu, sloh, který hojně užívali věstci a vykladači. Rýmovaná próza nemá utříděný a pravidelný rytmický systém. I rým není v Koránu vlastně tak úplně rýmem, jde hlavně o asonanci, v níž souzní jen poslední hlásky. Dlužno dodat, že v Koránu dosáhla rýmovaná próza svého vrcholu. Mezi oblíbené Mohamedovy formální prostředky patřily přísahy, dialogy, přímá řeč, podobenství, metafory. Myšlenky jsou v Koránu převážně podávány ve formě promluv a kázání, příběhů se v Koránu vyskytuje podstatě méně než např. v Bibli. Korán totiž nesleduje a nekomentuje dějiny žádného kmene či národa, jak to činí Starý zákon. Přesto se v Koránu vyskytují postavy a příběhy ze Starého zákona jako je Abraham, Mojžíš a vyvedení z Egypta atd. Mohamed byl totiž přesvědčen, že jeho učení je pokračováním původního základu judaismu, tak jak jej přijímal a žil Abrahám. Jen na rozdíl od pozdějšího židovství a křesťanství je to pokračování nezkreslené a nepomýlené.
Pravověrní muslimové pokládají nejen obsah, ale i styl a jazyk koránu za něco nenapodobitelného, a tak se staví odmítavě k překladům Koránu do jiných jazyků a pokládají je za pouhé imitace Koránu. Podle zkušeností odborníků bude mít vždy Korán radikálně jiný účinek na Araba než na Evropana seznamujícího se s tímto nesmírně podivuhodným textem v překladu do svého jazyka.
Závěr tohoto malého exkursu do světa posvátné muslimské knihy bude patřit súře 1, Otvíratelce knihy:
1 Ve jménu Boha milosrdného slitovného
2 Chvála Bohu, pánu lidstva veškerého,
3 milosrdnému, slitovnému,
4 vládci dne soudného!
5 Tebe uctíváme a tebe o pomoc žádáme,
6 veď nás stezkou přímou
7 stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou,
7 ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo
v bludu jsou!

Sterodiy - referát

STEROIDY

Steroidy u nedonošených dětí
Tradiční názory na terapii nedonošených dětí podporují podávání steroidů, neboť ty indukují produkci surfaktantu a podporují celkovou zralost zejména respiračního traktu, a tím zkracují dobu nutné mechanické ventilace a podávání kyslíku. Snižují riziko vývoje syndromu respirační tísně, resp. později se vyvíjející bronchopulmonální

Poškození pohybového systému

Tréninkový cyklus napomáhá svým anabolickým účinkem rychlému nárůstu svalové hmoty a tím i kontrakční síly. V důsledku menšího cévního a nervového zásobení ale dochází k současné disproporci růstu okolních vazivových struktur. Anabolické steroidy svým stimulačním účinkem na anabolismus bílkovin tento rozpor mezi růstem svalů a rozvojem vazivové tkáně ještě více prohlubují, s následným závažným rizikem poškození svalových úponů.

Současně je pravděpodobné, že anabolika nepříznivě ovlivňují kvalitu stavební složky, kolagenu a podporují změny v uspořádání a kontraktilitě kolagenních šlachových vláken i ve zvětšujících se svalových vláknech, kde není současně zajištěna nezbytná zvýšená tvorba cévního řečiště. Důsledkem jsou možné změny fyzikálních vlastností svalů i pojivové tkáně (“crimp angle“) se snížením plasticity a s možnou následnou mikrotraumatizací i rizikem přetržení.
Také prokázanou narůstající agresivitu sportovců.

Změny chování a poruchy psychických funkcí

Přes opakovaně publikované subjektivní pocity příjemců, kteří udávali stavy euforie, vzrůstající sebedůvěry, libida, pocitu energie a „dobrého prožitku“, je zarážející, že výzkumy účinků anabolických steroidů na psychické funkce jedince začaly až v 80tých letech. Ty dokladují dokumentované případy vzrůstající agresivity a násilného chování. Byla popsána řada psychických poruch u užívajících sportovců. Od nespavosti a neklidu k panickému strachu, k období velkolepých nápadů a paranoidních přeludů. K nejrizikovějším patří změny v jednání osob vyúsťující až v sebevražedné tendence, případně až v kriminální delikty včetně vražd.

Následné vysazení příjmu steroidů může vést též k depresivním stavů, k pocitům strachu, k touze po dalším užití anabolik a vzácně k sebevraždě jedince (vlastně případný rozvoj určitého abstinenčního syndromu s touhou i po jiných drogách). V tomto období někteří autoři dávají vznikající psychické poruchy též do možné souvislosti s poklesem výkonnosti sportovce, ale je jisté, že závislost mezi zneužíváním anabolických steroidů a aspekty chování, osobností sportovce a případným vznikem psychických poruch, musí být podrobena dalšímu intenzivnímu výzkumu.

Nádorová onemocnění

Dlouhodobá aplikace anabolik může velice pravděpodobně vést ke zvýšenému riziku vzniku nádorového onemocnění. Řadou autorů jsou u jedinců užívajících anabolické steroidy popsány případy zhoubných změn varlat (seminom) a ledvin (Wilmsův tumor), často končící smrtí jedince. Metabolická aktivita steroidů také stimuluje zvětšení jaterních buněk i s následnou tvorbou nádorů. Ty, ač mají povahu nezhoubných útvarů a mají tendenci k vymizení po vysazení příjmu anabolik, mnohdy ohrožují sportovce na životě, neboť byly popsány případy jejich prasknutí s rozsáhlým vnitřním krvácením.

Bolest a nucení k močení jsou vysvětleny odhaleným nezhoubným, často vratným zvětšením prostaty. Bohužel však byly u několika sportovců, užívačů steroidů, diagnostikovány již i zde případy zhoubného onemocnění.

Porucha regulace glukózy

Byly ojediněle popsány po užívání anabolických steroidů poruchy regulace glukózy v krvi a vzestup inzulínové resistence s možným rozvojem cukrovky /diabetes mellitus/.

Změny imunitního systému

Během užívání steroidů byl popsán přechodný pokles imunoglobulinů A a G, protilátek zodpovědných za ochranu organismu.

Nepřímé následky zneužití steroidů

a) Rizika při injekční aplikaci

Mnoho autorů uvádí „větší vhodnost“ užití injekčně aplikovatelných steroidů sportovci, nejen z důvodů horší detekovatelnosti, ale zejména pro jejich nižší toxicitu, než je tomu o přípravků podávaných ústy.

Užití nečisté jehly k aplikaci anabolik ale může vést ke zvýšenému riziku přenosu některých onemocnění (zejména hepatididy, virového zánětu jater a AIDS). V zahraničí bylo zjištěno velice rizikové chování u sledované skupiny kulturistů s půjčováním jehel pro aplikaci anabolik i s příjmem dalších drog. Při injekční aplikaci současně může dojít ke tkáňovému či orgánovému poškození, které je způsobeno neodbornou manipulací (velice častý je případ poškození nervů v oblasti hýždí).

b) Další nepředvídatelné důsledky užití

Byly dokumentovány poměrně časté případy užití neznámých steroidů koupených na „černém trhu“. U kulturistů k nejrozšířenějším patřil veterinární steroid stilboestrol (užívaný k nárůstu svalové hmoty u drůbeže), který významně zvyšuje možné riziko vzniku gynekomastie (zvětšení mléčné žlázy) u mužů.

Neznámá a nepředvídatelná jsou zdravotní rizika příjmu anabolik v kombinaci s dalšími drogami a léky. Byly například popsány závažné toxické účinky na srdeční sval a změny chování u uživačů při současném příjmu steroidů, alkoholu a kokainu, které jsou pravděpodobně ovlivněny aktivitou nově vzniklých neznámých metabolitů.

Užití steroidů bývá v posledních letech některými autory chápán i jako iniciační faktor zvyšující riziko příjmu dalších závažných drog.

Chemické reakce - referát

Chemická reakce je proces vedoucí ke změně chemické struktury chemických látek.
Látky, které do reakce vstupují nazýváme reaktanty, látky z reakce vystupující
jsou produkty. Při tomto procesu dochází ke změnám v rozmístění elektronové
hustoty v molekule, zjednodušeně řečeno dochází k zániku a vzniku chemických
vazeb. Chemické reakce popisujeme pomocí chemických rovnic.

Typy reakcí
Je mnoho kritérií, podle kterých můžeme chemické reakce dělit. Jako příklady
některých běžných typů reakcí lze uvést:
Izomerace - při této reakci dochází pouze ke změně struktury látky, nemění se
ani počet ani druh atomů tvořících molekulu.
Syntéza - ze dvou nebo více prvků nebo sloučenina vznikne produkt, který je
většinou složitější než výchozí látky. N2 + 3 H2 → 2 NH3
Dekompozice - molekula se rozpadne na několik jednodušších látek
2 H2O → 2 H2 + O2
Substituce - část molekuly je nahrazena jiným atomem nebo skupinou
2 Na + HCl → 2 NaCl + H2
Podvojná záměna - dvě látky si při reakci vymění atomy nebo funkční skupiny.
NaCl + AgNO3 → NaNO3 + AgCl
Hoření - prudká oxidace (nejčastěji) kyslíkem. Jedná se o velmi exotermní
reakci.
C10H8 + 12 O2 → 10 CO2 + 4 H2O
CH2S + 6 F2 → CF4 + 2 HF + SF6
Podle tepelného zabarvení
exotermické reakce - během reakce se teplo uvolňuje, tzn. energie reaktantů je
vyšší než energie produktů (např. hoření)
endotermické reakce - během reakce se teplo spotřebovává (musí se do soustavy
dodávat), tzn. energie reaktantů je nižší než energie produktů (např. tepelný
rozklad uhličitanu vápenatého)
Reakční teplo je rozdíl energie produktů a reaktantů. Nezávisí na průběhu
reakce, ale jen na stavech před reakcí a po reakci (Hessův zákon).
Podle typu reakce
přímé - základní typ reakce, viz výše
zpětné - reakce probíhá stejným mechanismem, ale opačným směrem (dle principu
mikroskopické reverzibility)
bočné - několik současně běžících reakcí spotřebovává stejnou výchozí látku,
ale jejich produktem jsou různé sloučeniny
násobné - produkt reakce dál reaguje stejným mechanismem, například
polymerace, radikálové reakce
Podle rovnováhy reakce
rovnovážné - reakce běží až do chemické rovnováhy, která je definována
rovnovážnou konstantou. Rovnovážná konstanta je poměrem rychlostních konstant
dvou navzájem zpětných reakcí.
jednosměrné - zpětná reakce je zanedbatelná
Podle počtu reagujících molekul
monomolekulární - reaguje jedna molekula - dekompozice (rozpad)
bimolekulární - aby reakce mohla proběhnout musí se srazit dvě molekuly -
nejčastější typ reakcí
trimolekulární - aby reakce mohla proběhnout musí se srazit tři molekuly v
jednom čase - vzácný typ reakcí. Stále lepšími přístroji se u mnoha těchto
reakcí dokazuje, že jsou to vlastně dvě reakce nižších řádů následující velmi
rychle za sebou.

Stránka 1 z 512345»

NAVRCHOLU.cz