Absorpce je rozpouštění jedné nebo více složek plynné soustavy v kapalině.
Exsorpce je opačný děj, při kterém je absorbovaná složka (složky)
vypuzována z kapalné fáze do fáze plynné.
Základní pojmy(př. pohlcování SO2 ze vzduchu ve vodě)
AZBEST
Azbest (osinek) je minerál ze skupiny silikátů, které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních formách jako serpentiny a amfiboly. Společnou vlastností všech azbestových minerálů je jejich vláknitá struktura, při níž délka mnohonásobně převyšuje průřez. Vlákna mají tendenci se stále štěpit po délce.
Chemická reakce je proces vedoucí ke změně chemické struktury chemických látek.
Látky, které do reakce vstupují nazýváme reaktanty, látky z reakce vystupující
jsou produkty. Při tomto procesu dochází ke změnám v rozmístění elektronové
hustoty v molekule, zjednodušeně řečeno dochází k zániku a vzniku chemických
vazeb. Chemické reakce popisujeme pomocí chemických rovnic.
Když částice vystřelená při radioaktivním rozpadu jádra proletí živou buňkou stane se něco podobného, jako kdyby dělová koule proletěla domem. Buňka je postavena z velkých a složitých molekul. Rychlá částice některé z těchto molekul rozbije. Buňka se tím poškodí a může i zahynout. Radioaktivní záření, které je silné nebo které trvá dlouho, poškodí mnoho živých buněk. Pak obyčejně celý živý organismus: člověk, živočich nebo rostlina onemocní, nebo i zahyne. Tomuto onemocnění se říká nemoc z ozáření. Onemocněli jí například mnozí obyvatelé japonských měst Hirošima a Nagasaki, na které byly v srpnu 1945 svrženy atomové bomby, nebo lidé, kteří hasili požár při havárii jaderné elektrárny v Černobylu na Ukrajině v roce 1986. Častěji však je záření slabé a poškodí jen několik málo buněk. Živé organismy jsou na to zvyklé a poškozenou buňku opraví nebo nahradí. Částice vymrštěné při rozpadu jader totiž námi prolétají neustále a prolétaly vždycky a to i dávno předtím, než byla sestrojena první jaderná bomba nebo postavena první jaderná elektrárna. Každým z nás proletí za život mnoho miliónů těchto částic. Tato přirozená radioaktivita vzniká většinou rozpadem atomových jader, která jsou v půdě. Někdy se stane, že zasažená buňka neodumře, ale začne se rychle množit – vznikne rakovinný nádor. Radioaktivní záření vzniká štěpením atomových jader. Oproti většině atomů, které mají v jádře stabilní počet protonů a neutronů, mají jádra radioaktivních prvků jiný počet neutronů než stabilní jádra. Později se mohou štěpit a při štěpení vysílají radioaktivní záření. Tato nestabilní jádra se nazývají radionuklidy a proces štěpení je radioaktivní přeměna. Radionuklidy vysílají tři typy záření: alfa, beta a gama. Všechna jsou životu nebezpečná, neboť mohou projít lidskou tkání a poškodit ji. Příliš silné ozáření může způsobit i smrt.
Úkol:
Měření rychlosti otáček vrtačky
Pomůcky:
Nit, vrtačka, cívka přidělaná na otáčivém hrotu vrtačky, pravítko
Postup:
Nejdříve jsme si změřili délku nitě(144cm) a také jsme si pomocí nitě a pravítka změřili obvod otáčivé cívky na vrtačce(5cm). Jeden konec nitě jsme pevně uvázali na cívku a druhý konec jsme nechaly volný. Pustili jsme vrtačku a na cívku na vrtačce jsme nechali navíjet nit. Měřili jsme časy, za které se nit namotá na cívku a z těchto naměřených veličin jsme vypočítali průměr(4,38 sekund). Dále jsme měřili všechny možné veličiny pomocí údajů, které jsme znali.
Téma: Práce se sklem
Úkol: Proveďte tyto práce se sklem:
a) Ohnutí skleněné trubice a otavení ostrých okrajů
b) Vytvoření tenké kapiláry, její vyříznutí a zatavení na jednom konci
c) Pokuste se vyfouknout skleněnou baňku pro mikroanalýzu
Úkol: Proveďte titraci neutralizační a ověřte její funkčnost výpočtem.
Teorie:♦ Titrace – metoda měření objemu roztoku přidávaného z byrety k titrovanému roztoku určované látky až do okamžiku, kdy látka zreaguje s roztokem. Dosažení tohoto stavu se zjistí podle barevné změny přidaného indikátoru.
Téma: Vodík, kyslík, voda, roztoky
Úkol: 1.) Experimentálně stanovte objemový zlomek kyslíku ve vzduchu.
2.) Popište a vypočítejte reakci kyslíku s vodíkem.
3.) Poznejte metodu kolorimetrie a určete výpočtem koncentraci roztoku.
Téma: Základní operace v chemické laboratoři
Úkol: Naučit se sestavovat a používat jednotlivé chemické aparatury
Teorie: V chemii používáme nádobí skleněné nebo porcelánové a dále kovové součásti jako držáky, svorky
a stojany. Dbáme na to, aby jednotlivé části a pomůcky nebyly poškozeny, aparatury aby byly stabilní
Asi před 8 000 lety přišli na to, jak zpracovávat kovy.6 000 př. Kr. se lidé pokoušejí zpracovávat měď. Na Středním východě je vyrobeno několik malých předmětů. Měď se roztaví při teplotě 1 084,5 °C . Vyskytuje se v cementační části rudných žil, dále ve výlevných horninách(melafyry). Člověk používal nejdříve kovy přírodní :měď,v Orientu od 9. tisíciletí př. Kr. a o něco později zlato. Skutečná metalurgie se v Orientu objevuje v7. tisíciletí a v západní Evropě kolem r. 2 000 př. Kr. Zahrnuje dva na sebe navazující úkony : řemeslník nejprve roztaví horniny, vytěžené v podzemních dolech v kov, pak jej kuje, odlévá a tvaruje z něho předměty. Bronz tvoří slitina obsahujících asi 10% cínu a 90% mědi ; opracovává se snáz než měď, protože se roztaví při nižší teplotě a pomaleji tuhne. Bronz má i četné další výhody , je pevnější ,umožňuje výrobu předmětů větších rozměrů a složitějších tvarů.V Evropě trval věk bronzu od – 1 800 do – 750. Naleziště mědi a zejména cínu jsou poměrně vzácná, Evropou ale procházejí četné cesty výměnného obchodu : směňuje se na příklad bretaňský cín za baltský jantar. Proto i ve Skandinávii, kde nejsou ložiska kovů, zaznamenala doba velký rozmach. Z mědi se vyráběla brnění, sekery, ale i např. šperky. Zajímavé je, že šperky nosily nejenom ženy, ale i muži, u nichž bylo množství nošených šperků výrazem jejich moci a bohatství.