Měď
Asi před 8 000 lety přišli na to, jak zpracovávat kovy.6 000 př. Kr. se lidé pokoušejí zpracovávat měď. Na Středním východě je vyrobeno několik malých předmětů. Měď se roztaví při teplotě 1 084,5 °C . Vyskytuje se v cementační části rudných žil, dále ve výlevných horninách(melafyry). Člověk používal nejdříve kovy přírodní :měď,v Orientu od 9. tisíciletí př. Kr. a o něco později zlato. Skutečná metalurgie se v Orientu objevuje v7. tisíciletí a v západní Evropě kolem r. 2 000 př. Kr. Zahrnuje dva na sebe navazující úkony : řemeslník nejprve roztaví horniny, vytěžené v podzemních dolech v kov, pak jej kuje, odlévá a tvaruje z něho předměty. Bronz tvoří slitina obsahujících asi 10% cínu a 90% mědi ; opracovává se snáz než měď, protože se roztaví při nižší teplotě a pomaleji tuhne. Bronz má i četné další výhody , je pevnější ,umožňuje výrobu předmětů větších rozměrů a složitějších tvarů.V Evropě trval věk bronzu od – 1 800 do – 750. Naleziště mědi a zejména cínu jsou poměrně vzácná, Evropou ale procházejí četné cesty výměnného obchodu : směňuje se na příklad bretaňský cín za baltský jantar. Proto i ve Skandinávii, kde nejsou ložiska kovů, zaznamenala doba velký rozmach. Z mědi se vyráběla brnění, sekery, ale i např. šperky. Zajímavé je, že šperky nosily nejenom ženy, ale i muži, u nichž bylo množství nošených šperků výrazem jejich moci a bohatství.
Měď…
Ocel
Doba, kdy lidé začali používat železo se nazývá doba železná. Od jeho objevu se používá na výrobu nářadí, nástrojů i zbraní. V roce 1500 před naším letopočtem zdokonalili Chetitové ( národ žijící na území dnešního Turecka ) tavení železa. Železo se na Zemi vyskytuje v podobě železné rudy v horninách (jeden z nejběžnějších kovů v Zemské kůře ). Nejbohatší železnou rudou je MAGNETOVEC – kysličník železnatoželezitý Fe3O4. Je tmavě zbarvený, těžký, krystalický a obsahuje průměrně kolem 70 % železa. Projevují se u něj magnetické účinky. Další z bohatších rud je ocelek – FeCO3 . Jeho barva šedožlutá až hnědá. Obsahuje asi 45 % železa. Ze železné rudy se ve vysokých pecích vyrobí nejprve surové železo. Děje se tak redukcí kyslíkatých rud pomocí koksu. Vysoká pec dosahuje výšky až 30 metrů. Je vyzděná žáruvzdornými cihlami. Z vnější strany je opatřena vodním chlazením a řadou pomocných kontrolních zařízení. Surovinyse do pece dopravují násypnými koši. Je to předem upravená ruda, koks a struskotvorné látky – hlavně vápno. Spodní část válcovité nádrže pece, do které stéká vytavené železo a struska se nazývá nístěj. U dna je otvor na vypouštění železa a pod horním okrajem výpusť pro strusku. Na horním okraji nístěje jsou vzduchové otvory – tak zvané dyšny. Menší kuželovitý otvor, který se zužuje do nístěje se jmenuje zarážka. V nejširším místě pece na ni dosedá vysoká horní část pece – zvaná šachta. K ní nahoře přiléhá takzvaná kychta s uzávěrem pece zařízeným na plnění pece surovinami a na odvod plynů. Vysoké pece pracují nepřetržitě 6 – 8 let. Surové železo se po stanovené době ( obvykle po třech až čtyřech hodinách ) vypouští výpustí ucpanou žáruvzdornou hlínou. Hlína se prorazí železnou tyčí. Tomu se říká odpich. Surové železo stéká žlábkem do pískových forem, kde se nechá ztuhnout, nebo se odváží ve speciálních pánvích k dalšímu zpracování. Zpracuje se na různé druhy oceli, nebo se využije k odlévání jako litina. Podle složení rud se surové železo vytavuje buď jako šedé nebo bílé. Bílé surové železo se hlavně zpracovává na ocel tvrdou nebo měkkou. Výroba oceli – zkujňování železa – spočívá v tom, že se v surovém železe snižuje obsah uhlíku a odstraňují se ostatní nežádoucí příměsi – hlavně křemík a fosfor. Provádí se to tak zvanou bessemerací – taveninou se prohání vzduch. Nebo se taví s kyslíkatými rudami a rezavým šrotem v Martinských pecích. S volným i vázaným kyslíkem dává uhlík i ostatní příměsi kysličníky a zbývá železo s malým obsahem uhlíku – ocel. Její vlastnosti závisí na množství uhlíku a jiných kovů ( například nikl, chrom, wolfram … ) MĚKKÁ OCEL – konstrukční Má málý obsah uhlíku – nejvýš 0,5 %. Je ohebná, kujná a houževnatá. Zahříváním měkne. Snadno se obrábí, ale též snadno rezaví. Vyrábí se z ní hřebíky, dráty a plechy ( například karoserie aut ). OCEL se středním obsahem uhlíku Je pevnější. Vyrábí se z ní například opěrné ocelové nosníky pro různé stavby. TVRDÁ OCEL- nástrojová Má vysoký obsah uhlíku – kolem 1 %. Vyniká pevností, dá se obtížně kovat, je pružná a nerezaví. Dá se kalit. Kalení – rozžhavená ocel se rychle ochladí ve vodě nebo v oleji. Tím se značně zvýší tvrdost oceli. Opětovným zahřátím a pozvolným chlazením se tvrdost a křehkost oceli zmenšuje. Tomu se říká popouštění. Tvrdou ocel je možno trvale zmagnetovat. Z tvrdé oceli se vyrábějí řezné nástroje, nástroje k obrábění, kolejnice, pružiny, součásti motorů a mnoho dalších přístrojů. Nerezavějící ocel se používá v lékařství nejen na nástroje, ale i na různé protézy, šrouby a klouby. V domácnosti pak na příbory a nádobí. Na světě se vyrobí ročně asi 680 milionů tun oceli. Česká republika svým hutním průmyslem patří mezi přední průmyslové země v Evropě. Uhlí, železo a ocel jsou tradičně žádané suroviny nejen u nás, ale i na celém světě. Kvalitní výroba železa a oceli pomáhá zajišťovat nejen strojírenskou výrobu, ale i výrobu spotřebního zboží, bez něhož bychom se v běžném životě těžko obešli.
Ocel…
Protokol
Vypracoval:
Třída:
Téma:
1. Chemická laboratoř
2. Separační metody
- Filtrace
- Sublimace
Vypracování:
1. Chemická laboratoř:
Teorie: Laboratoř se skládá z pracovní části (místo, kde se provádí veškerý výzkum), z psací části (tam se dělají veškeré zápisky a píší protokoly) a z váhovny (tam jsou umístěny veškeré přístroje na vážení a měření
Protokol- chemická laboratoř, separační metody – filtrace, sublimace…
Protokol
Vypracoval:
Třída:
Téma: Separační metody – CHROMATOGRAFIE
Vypracování:
Teorie: Jeden ze způsobů oddělování složek směsí se nazývá chromatografie. Při chromatografii jsou složky směsi unášeny rozpouštědlem různou rychlostí na nosiči
(např. papíru nebo tenké vrstvě). Chromatografie je separační metoda, při nož se využívá mnohokrát opakované ustanovení rovnováhy mezi dvěma nemísitelnými fázemi. Jedna fáze je přitom vždy pohyblivá (plyn nebo kapalina) a nazývá se mobilní. Druhá je nepohyblivá (tuhá nebo kapalina) a nazývá se jako stacionární
Protokol- separační metody – chromatografie…
Rozdělení vody
Vyskytuje ve třech skupenstvích.
• podle skupenství
o pevné – led, sníh
o kapalné – voda
o plynné – vodní pára
• podle hydrologie a meteorologie:
o povrchová
o podzemní
o ve formě srážek
Rozdělení Vod…
STEROIDY
Steroidy u nedonošených dětí
Tradiční názory na terapii nedonošených dětí podporují podávání steroidů, neboť ty indukují produkci surfaktantu a podporují celkovou zralost zejména respiračního traktu, a tím zkracují dobu nutné mechanické ventilace a podávání kyslíku. Snižují riziko vývoje syndromu respirační tísně, resp. později se vyvíjející bronchopulmonální
Sterodiy…
VITAMÍNY (A, B-komplex, C, E, )
Vitamíny jsou organické látky nezbytné pro život. Jsou potřebné pro normální činnost našeho organismu, které sám nemůže syntetizovat. Jsou nutné pro růst, vitalitu a všeobecný pocit zdraví. Můžeme je získat buď z potravin, nebo je přijímáme ve formě suplementů (doplňkových látek).
Vitamínů je velká řada a nedá se říci, že by byl některý z nich méně či více důležitý pro náš organismus, proto jsem pro svou práci vybrala jen ty nejznámější a mě nejsympatičtější, tzn. vitamin A, B1, B2, B6, B12, C, E.
Vitamíny…
název Zinek
latinsky Zincum
značkaZn Zn
protonové číslo 30
relativní atomová hmotnost 65,39
Paulingova elektronegativita 1,65
elektronová konfigurace [Ar] 3d104s2
teplota tání 692,68 K, 419,53°C
teplota varu 1180 K, 907°C
skupina II.B
perioda 4
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách II
objeven roku 1530
Zinek…
Zinek – Zn
Zinek je křehký modrobílý kov, na lomu krystalický a lesklý. Na vzduchu je stálý, protože se pokrývá vrstvičkou oxidu. Zahřejeme-li zinek na 200 °C, pak ho můžeme rozetřít na prášek. Polovina světové těžby zinku jde na pozinkování plechu a výrobu drátů a lan. Pozinkování se provádí po očištění ocelového plechu nebo drátu od rezy mořením v kyselině sírové a máčením v tavivu (ZnCl2 + HN4Cl) a ponořením do roztaveného zinku, který obsahuje asi 0,3 % hliníku. Pozinkování je možno docílit i ohřevem plechu v zinkovém prášku nebo za pomoci elektrolýzy. Množství zinku na plechu bývá až 300 g na m2. Pozinkovaný plech se používá na pokrývání střech, výrobu okapových rour, věder, van, zahradních konví … . Ze zinku se vyrábějí také elektrody galvanických článků, zinkové karburátory do aut, mlýnky na maso, objímky žárovek a pod. Z pozinkovaného drátu se splétají lana či se z něho vyrábí pletivo. Zinek je i důležitou součástí mosazi. Ze sloučenin zinku (všechny jsou jedovaté) je nejznámější oxid zinečnatý ZnO (známý spíše pod názvem zinková běloba). Protože oxid zinečnatý má dobré antiseptické účinky, připravují se z něho pudry a zásypy. Přimícháním vazelíny získáme tzv. zinkovou mast. Chlorid zinečnatý (ZnCl2) se používá při impregnaci železniční pražců a telefonních sloupů proti hnilobě. Jako „pájecí voda“ v směsi se salmiakem sodným odstraňuje oxidové povlaky při letování a pájení. Slabý roztok síranu zinečnatého (ZnSO4 . 7 H2O) se používá v očním lékařství a při galvanickém pokovování. Ze síranu zinečnatého (ZnS), který v přítomnosti těžkých kovů fosforeskuje, se zhotovují rentgenová stínítka. Homogenizací směsi síranu zinečnatého a síranu barnatého se vyrábí bílá barva, která má krycí schopnosti jako síran olovnatý (olověná běloba), ale má tu výhodu, že působením sirovodíku nečerná. Zinek je také obsažen v lidském těle a zabraňuje padání vlasů, lámání nehtů atd.
Zinek – Zn…
