Absorpce a exorpce - referát

Absorpce je rozpouštění jedné nebo více složek plynné soustavy v kapalině.

Exsorpce je opačný děj, při kterém je absorbovaná složka (složky)
vypuzována z kapalné fáze do fáze plynné.

Základní pojmy(př. pohlcování SO2 ze vzduchu ve vodě)

absorbendum – absorbovaná složka (SO2)

absorbent – absorbující kapalina (voda)

absorbát – získaný roztok plynu v kapalině (SO2 ve vodě)

inert – neabsorbující se (nosná) složka plynné fáze (vzduch)

Teorie absorpce a exorpce
rozlišujeme 3 druhy:

1.fyzikální - dochází k fyzikálnímu rozpouštění
- spotřebuje se směšovací teplo
- např. kyslík ve vodě, páry benzenu v pracím oleji

2. chemická - absorbent chemicky reaguje s absorbendem
- uvolňuje se slučovací teplo
- např. SO3 v H2SO4, NH3 v HNO3, CO2 v NaOH

3. smíšená - uplatňují se oba předchozí druhy
- např. CO2 ve vodě, NH3 ve vodě
- většinou jeden druh převládá (CO2 ve vodě – fyzikální)

Chemická absorpce je mnohem účinnější než fyzikální, protože hnací silou není jen koncentrační spád, ale i chemický potenciál.
Absorpce je exotermický děj, proto je nutné chlazení absorbátu.

Absorpce je difuzní děj, proto probíhá do fázové rovnováhy, kdy se
rychlost absorpce vyrovná s rychlostí exsorpce (množství absorbovaných
částic je stejné jako množství exsorbovaných za stejný čas).

Hnací silou absorpce je koncentrační spád na fázovém rozhraní a uvnitř
fáze (mezní vrstvičky).

Rovnováhu popisuje Henryho zákon:

pi = HT . xi

pi … parciální tlak pohlcované složky v plynné fázi
HT … Henryho konst. (závisí na teplotě)
xi … mol. zlomek pohlcované složky v kapalné fázi

krivka

Čím je HT větší, tím hůře bude probíhat absorpce.
krivka2
S rostoucí teplotou roste hodnota HT.

Konstrukce absorpčních zařízení

Hlavní faktory:
1. vlastnosti obou fází
2. stav obou fází (teplota, tlak, složení)
3. velikost fázového rozhraní
4. intenzita turbulence

Konstrukce je zaměřena na vytvoření maximálního fáz. rozhraní a na turbulenci ve fázích a mezi nimi.

Toho se dosahuje:
1. rozdělením plynné fáze na tenké proudy
2. rozdělením plynné fáze na bubliny
3. zvětšením povrchu kapalné fáze pomocí vhodné náplně, vestavby ap.

Dělení absorbérů

1. podle tlaku:
a) beztlakové (při atm. tlaku)
b) tlakové

2. podle způsobu dosažení povrchu:
a) patrové – kloboučková nebo sítová patra (viz rektifikace)
b) náplňové – Raschigovy kroužky, Berlova sedla aj.
c) výplňové – pevná vestavba (mřížoví ap.)
d) povrchové – fáz. rozhraním je hladina kapaliny, pomalá absorpce, použ. se pro dobře rozpustné plyny
e) probublávací – plyn probublává vrstvou kapaliny
f) Venturiho trubice – viz ejektory (čerpadla)

Vitamíny - referát

VITAMÍNY (A, B-komplex, C, E, )

Vitamíny jsou organické látky nezbytné pro život. Jsou potřebné pro normální činnost našeho organismu, které sám nemůže syntetizovat. Jsou nutné pro růst, vitalitu a všeobecný pocit zdraví. Můžeme je získat buď z potravin, nebo je přijímáme ve formě suplementů (doplňkových látek).
Vitamínů je velká řada a nedá se říci, že by byl některý z nich méně či více důležitý pro náš organismus, proto jsem pro svou práci vybrala jen ty nejznámější a mě nejsympatičtější, tzn. vitamin A, B1, B2, B6, B12, C, E.

Vitamin A:

Vitamín A je rozpustný v tucích. K jeho dokonalému vstřebávání z trávicí trubice jsou nutné tuky a minerály. V organismu je uskladnitelný, proto není nutný jeho každodenní příjem. Udává se v mezinárodních jednotkách (m. j. nebo UI či IU), nověji v retinolových jednotkách (RE).

Vzorec: Práškový vitamin A acetát 500: C36H60O2
Chemický název:
all-trans-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-yl)-2,4,6,8-nonatetraen-1-yl acetát

Dělení:
1/ Betacarotenum (Betakaroten)
2/ Retinolum (Retinol)
a) Retinoli acetas (Retinolacetát)
b) Retinoli palmitas (Retinolpalmitát)


1/ Betacarotenum- Betakaroten

Betakaroten je provitamín A, z něhož přeměnou ve střevní sliznici vznikají dvě molekuly vitaminu A , čili retinolu. Z provitaminů A má betakaroten nejvyšší hodnotu, neboť štěpením alfa- a gama-karotenů vzniká pouze jedna molekula vitaminu A. Betakaroten je obsažen nejvíce v zelených částech rostlin (špenát, salát, kapusta, petrželová nať…) ale i rybí tuk, játra, mrkev, vejce (žloutek), mléko a mléčné výrobky. Betakaroten působí jako důležitá antioxidační látka vůči škodlivým volným radikálům a tím chrání organismus před nemocemi.
Užití:
Aplikuje se při prevenci hypovitaminózy (tj. při nedostatečné absorpci tohoto vitaminu z potravy a při jeho zvýšené potřebě v období růstu a těhotenství), zlepšuje šeroslepost a zrakovou slabost, zvyšuje odolnost proti nákaze dýchacích cest, pomáhá odstranění stařeckých skvrn, urychluje růst, posiluje kosti. Při zevní aplikaci pomáhá při léčbě vrásek, akné, impetiga, hnisajících vředů, karbonuklů apod. Podává se také při léčbě rozedmy plic a zvýšené činnosti štítné žlázy (s jódem).

Toxicita:
Přebytek vitaminu A je toxický. Nejběžnějším projevem přebytku (tj. dávka nad 100 000 UI) může být např. praskání rtů, podrážděnost.

2/ Retinolum- retinol (axeroftol)

Retinol, neboli axeroftol patří do skupiny vitamínů rozpustných v tucích. Nachází se výlučně v potravinách živočišného původu. Má význam pro řadu funkcí v organismu, je důležitým růstovým faktorem, nezbytný pro normální funkci zraku, sliznic a kůže a je důležitý také pro syntézu stereoidních hormonů v těle. Jeho hlavní účinky spočívají v buněčné regulaci a při diferenciaci buněk v těle. Zajišťuje také funkční slizniční bariéru bránící vstupu infekce do organismu. Při jeho nedostatku dochází především ke změnám na oční sítnici a epiteliální tkáni.

Užití a toxicita jsou stejné jako u betakarotenu.

Nežádoucí účinky:
Riziko zastavení růstu dětí, bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, nechutenství. průjmy, vypadávání vlasů, podráždění, zvýšení nitrolebečního tlaku, svědění, suchá kůže. Při chronické otravě vitaminem A se mohou projevit i změny na kostech, odvápnění, lomivost, bolestivé otoky na šíji.

a) Retinoli acetas- Retinol acetát

Retinol acetát je octan vitaminu A1. Hraje velkou roli při růstu organismu a je nezbytný pro normální funkci zraku, sliznic a kůže.
Aplikuje se při prevenci hypovitaminozy, při lupence, akné, šerosleposti apod. Nesmí se užívat u chronického onemocnění ledvin, virového onemocnění jater a chronickém alkoholismu.

b) Retinoli palmitas- retinol palmitát

Retinol palmitát je palmitan vitaminu A1. Zajišťuje funkční slizniční barieru bránící vstupu infekce do organismu. Je také významným růstovým faktorem a je nezbytný pro dobrou funkci zraku, sliznic a kůže. Aplikuje se především u onemocnění sliznic dutiny ústní a onemocnění nosní sliznice.

Protivníci:
Mnohonásobně nenasycené mastné kyseliny s karotenem pracují proti vitamínu A, pokud nejsou přítomny antioxydanty.

Vitamín A působí nejlépe společně s komplexem vitamínů B, D, E, vápníkem, fosforem a zinkem. (Zinek je potřebný pro uvolnění vitamínu A ze skladovacího prostoru jater). Při užívání antikoncepčních tablet klesá potřeba vitamínu A. Chrání vitamín C před oxidací.

Vitamin B: Thyaminchlorid

Vitaminy skupiny B jsou dobře rozpustné ve vodě, glycerolu, mírně rozpustné v ethanolu, téměř nerozpustné v etheru, chloroformu a acetonu. Obsahují dusík a účinkují už při relativně malých dávkách. Množství se udává v mg. Přebytek vitaminu B se eliminuje, neuskladní se v organismu, proto je nutná denní náhrada z potravy.

Mezi nejdůležitější patří: B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B3 (niacin), B6 (pyridoxin), B13 (kyselina orotová), B15 (kyselina pangamová), B17 (laetril), B12 (kobalamin, boitin, cholin, kyselina listová, kyselina pantotenová, kyselina pataaminobenzeoová- PABA)…

Pro dosažení ideálního účinku je vhodné podávání stejné dávky vitamínů B1, B2, B6.

1) Vitamin B1- Thiamin (aneurin)

Thiamin je bílý nebo téměř bílý prášek, obvykle se slabým charakteristickým zápachem. Taje při 250°za současného rozkladu.

Vzorec: C12H17ClN4OS.HCl

Chemický název:
hydrochlorid 3-[(4-amino-2-methyl-5pyrimidinyl)-methyl]-5-(2-hydroxyethyl)-4-methylthilthiazoliumchlochidu
Užití:
Pomáhá růstu organismu, zlepšuje psychickou výkonnost, udržuje normální činnost nervového systému, svalů a srdce, napomáhá trávení cukrů, podává se při léčbě pásového oparu

Zdroj:
Droždí, neloupaná rýže, ječmen, ovesná mouka, arašídy, vepřové, většina zeleniny, otruby, mléko, brambory, fazole, vlašské ořechy, drůbež, ryby.

Vitamin B1 může vyvolat alergickou kožní reakci (přecitlivělost na thiamin), zesiluje účinek některých lokálně používaných anestetických přípravků. Jeho vstřebávání snižují současně podávaná antibiotika a jiná chemoterapeutika, která potlačují střevní mikroflóru. Má mírně močopudný efekt. Nedostatek vitamínu B1 se projevuje nespavostí, špatnou koncentrací, dále se může dostavit deprese, nebo melancholie.

Protivníci:
Vitamín B1 se lehce ničí vařením a pečením. Dalšími nepřáteli tohoto vitamínu jsou kofein, alkohol, konzervační procesy, vzduch, voda, estrogeny, látky neutralizující žaludeční štávy (antacida)
Zvýšená spotřeba thiaminu je u kuřáků, alkoholiků, osob konzumujících více cukrů, u gravidních, kojících, a žen užívajících antikoncepční tablety.

Doporučená denní dávka (dále jen DDD): mezi 1,0 a 1,5mg , u těhotných a kojících 1,4-1,6mg

2) Vitamín B2- riboflavin

Riboflavin je žlutý až oranžový prášek
Vzorec: C17H20N4O6
Chemický název: 7,8-dimethyl-10-)1-D-ribityl)-isoalloxazin
7,8-dimethyl-10(D-ribo-2,3,4,5-tetrahydroxypentyl)isoalloaxazin

Užití:
Má dobrý účinek na růst a plodnost, výsledkem doplňování je zdravá kůže, nehty a vlasy, pomáhá při léčení oparu v ústech, na rtech a jazyku, zlepšuje zrak, zmírňuje únavu očí, spoluúčinkuje s jinými látkami v metabolismu cukrů, tuků a bílkovin.

Zdroj:
pivovarské a pekařské droždí, mléko, vejce, kakao, tvaroh, vepřové, hovězí a telecí maso, ořechy, brambory, ryby.

Protivníci:
Riboflavin není citlivý na teplo, kyseliny ani oxidace, ale nesnese světlo- zvláště ultrafialové. Jeho spotřeba stoupá ve stresových situacích. Jeho přirozenými protivníky je voda (při vaření se vitamín uvolní do vody), estrogeny, alkohol
DDD: 1,5-1,7mg

Je velmi pravděpodobné, že deficit vitamínu B2 vznikne po dlouhodobé dietě, při vředové nemoci a cukrovce . Vitamín B2 nejlépe účinkuje s vitamínem B6, vitamínem C a niacinem.

3) Vitamín B6- pyridoxin

Pyridoxin je bílý, nebo téměř bílý prášek téměř bez zápachu. Taje při teplotách okolo 205°C za současného rozkladu. Je relativně stabilní na vzduchu a teple, je-li při tom chráněn před světlem a vlhkostí

Vzorec: C8H11NO3.HCL

Chemický název:
2-methyl-3-hydroxy-4,5-bis(hydroxymethyl)pyridin hydrochlorid;
5-hydroxymethyl-6-methyl-3,4-pyridindimethanol hydrochlorid;
4,5-bis(hydroxymethyl)-2-methylpyridin-3-ol hydrochlorid

Je rozpustný ve vodě., mírně rozpustný v ethanolu a nerozpustný v etheru a chloroformu po strávení se vylučuje z organismu do 8 hodin a obdobně jako jiné vitamíny B se musí nahradit potravou nebo vitamínovým přípravkem.
Vitamín B6 je vlastně skupina substancí- pyridooxinu, pyridoxalu a pyridoxaminu, které mají podobné složení a působí společně.
Množství pyridoxinu se měří v miligramech (mg). Jeho potřeba roste s příjmem bílkovin ve stravě.
DDD: 1,8-2,2 mg na dospělou osobu

Užití:
Vitamín B6 je nezbytný pro dobré vstřebávání vitaminu B12, tvorbu kyseliny solné v žaludku a pro tvorbu protilátek a červených krvinek. Zabezpečuje vstřebávání tuků a aminokyselin, napomáhá přeměně esenciální aminokyseliny tryptofanu na niacin, brání vzniku různých nervových a kožních onemocnění, zmírňuje nutkání na zvracení, pomáhá při syntéze nukleových kyselin zpomalujících stárnutí, zmízňuje sucho v ústech a omezuje problémy s močením (tyto potíže se často objevují době užívání tricyklických antidepresiv), snižuje napětí svalů, křečí, brnění rukou. Účinkuje jako přirozená močopudná látka

Při nedostatku pyridoxinu vzniká anémie (chudokrevnost), seboroická dermatitida (zánět kůže), glossitida (zánět jazyka).

Zdroj:
Pivní droždí, pšeničné otruby, pšeničné klíčky, játra, ledviny, srdce, žlutý meloun, zelí, melasa, mléko, vejce, hovězí maso, banány, mrkev, ořechy, kuřata a ryby.

4) Vitamín B12- kobalamin

Vitamin B12 (lékárenský) je růžový prášek. Vyrábí se fermentací za použití geneticky modifikovaných mikroorganismů (GMO). Je beze zbytku rozpustný ve vodě, je dostatečně stabilní na vzduchu a světle, ale musí být chráněn před vlhkostí a teplem. Množství se udává v mikrogramech. Je jediným vitamínem, jehož nepostradatelnou součástí je kovový iont. V žaludku se nevstřebává dobře. Aby byl jeho účinek dokonalý, musí se spojit s vápníkem.

Vzorec: C63H88CoN14O14P
Chemický název:
5,6-dimethylbenzimidazolkyanokobalamin

DDD: 3-5 g pro dospělé

Zdroj:
Játra, droždí, hovězí maso, vepřové maso, vejce, mléko, sýr, ledviny.

Užití:
Kobalamin hraje důležitou roli pro správné fungování nervové soustavy, je užíván jako lék proti anémii (chudokrevnosti). Podává se také při onemocnění střev, slinivky břišní, nebo při infekcích bakteriálního typu. Je nezbytně nutný pro krvetvorbu, spolupůsobí při biosyntéze nukleových kyselin, při buněčném dělení a má také významnou úlohu při přeměně cukrů, tuků a bílkovin.
Je součástí léčiv používaných při onemocnění jater a přípravků určených k celkové výživě, ke zlepšení různých nervových příznaků (mravenčení, kvalitativně změněná citlivost organismu, zhoršení svalové koordinace, ztráta pociťování vibrací, náladovost, zhoršení paměti, duševní výkonnosti, stavy psychózy).

Protivníci:
Kyseliny, alkálie, voda, sluneční světlo, alkohol, estrogeny, tablety na spaní

Nejúčinnější kombinací vitamínu B12 je s kyselinou listovou. Ženám bezprostředně pomáhá před a v průběhu menstruace.

Vitamin C-kyselina askorbová (kyselina cevitaminová)

Vitamin C jsou bezbarvé krystalky kyselé chuti, dobře rozpustné ve vodě (cca 30g ve 100ml), mírně rozpustné v ethanolu a téměř nerozpustný v etheru a petroletheru, chloroformu, olejích a tucích.

Vzorec: C6H8O6
Chemický název:
alfa-lakton kyseliny 2-oxo-L(-)-gulonové;2,3-didehydro-L-threo-hexono-1,4-lakton

Vitamin C hraje rozhodující roli při tvorbě kolagenu a při obnově nebo léčení dásní, krevních cév, kostí a zubů. V organismu umožní vstřebávání železa, jeho spotřeba stoupá hlavně při stresových situacích. Množství se udává v miligramech (mg).

DDD: 60mg na dospělou osobu, v graviditě a při kojení 80-120mg

Více vitamínu C spotřebují kuřáci a starší lidé. (Vykouření cigarety zničí 25-150mg vitaminu C).
Někteří lékaři ho doporučují jako preventivní prostředek při SIDS (Syndrom náhlého úmrtí kojenců)

Zdroj:
rajčata, citrusové plody, zelená listová zelenina, paprika, kapusta, brambory, bobulovité plody

Užití:
Kyselina askorbová hojí rány, popáleniny a krvácející dásně. Stupňuje účinek léků, podávaných infekci močových cest, urychlí hojení ran po operacích, tvoření jizev, napomáhá při snižování hladiny krevního cholesterolu, působí preventivně proti vzniku různých typů virových a bakteriálních infekcí a obecně stupňuje činnost imunitního systému, pomáhá eliminovat účinek různých rakovinotvorných látek (brání tvorbě nitrosaminů), působí jako přirozené laxativum, snižuje riziko tvorby krevních sraženin.

Kyselina askorbová je na vzduchu stálá, je-li chráněna před vlhkostí, ale je termolabilní (tepelně nestálá). Rozkládá se ve ve vodných roztocích působením kyslíku a jiných oxidačních činidel, zvláště v přítomnosti alkálií nebo iontů kovů jako jsou např. měď a železo.

Vitamin E- tokoferol

Tokoferol je žlutý až nažloutle hnědý, čirý, viskosní olej. Není rozpustný ve vodě, je rozpustný v tucích, ethanolu, mísitelný s chloroformem, acetonem, etherem a rostlinnými oleji.

Vzorec: C29H50O2
Chemický název:
3,4-dihydro-2,5,7,8-tetramethyl-2-(4,8,12-trimethyltridecyl)-2H-1-benzopyran-6-ol
2,5,7,8-tetramethyl-2-(4,8,12-trimethyltridecyl)-6-chromanol

Tato sloučenina se uskladňuje v játrech, tukové tkáni, srdci, svalech, varlatech, děloze, krvi i v nadledvinách a hypofýze. Účinek vitamínu E je vyvolán působením osmi tokoferolových izomerů, které se nazývají alfa-, beta-, gama-, delta-, epsilon-, zéta-, éta-, a théta-. Nejúčinnější je alfa-tokoferol, efekt ostatních izomerů představuje jen zlomek tohoto efektu. Má silný antioxidační účinek a v organismu proto brání peroxidaci nenasycených tuků, vitamínu A, selenu, obou aminokyselin s obsahem síry a vitamínu C. Množství se udává v jednotkách UI. 60-70% vitamínu E přijatého potravou se vyloučí stolicí. Na rozdíl od ostatních v tucích rozpustných vitamínů, vitamín E obdobně jako vitamíny B a C zůstává v organismu relativně krátce.

Užití:
Užíváním tohoto vitamínu se zpomaluje stárnutí (antioxidační účinek), dodáním kyslíku zvyšuje odolnost organismu, současně s vitamínem A chrání plíce proti škodlivému účinku znečištěného ovzduší, rozšiřuje cévy a brání tvorbě krevních sraženin, zmírňuje únavu, urychluje hojení popálenin, má močopudné účinky a tím může snižovat krevní tlak, napomáhá prevenci potratů, zmírňuje křeče dolních končetin. Dále se podává jako doplňkové léčivo u neplodnosti, jako podpůrný lék hormonální léčby menstruačního cyklu a k prevenci paradontózy.

DDD: min.10-20mg, obvykle však pro dospělého jedince 200-400mg, u dětí 5-10 mg.

Zdroj:
Obilné klíčky, sójové boby, rostlinné oleje, růžičková kapusta, špenát, celozrnná mouka, ječmen, úplné zrno, vejce.

Při nedostatku tokoferolu dochází k destrukci červených krvinek, atrofii svalů, anémii a poruše reprodukce.

Protivníci:
Vysoká teplota, kyslík, teplota kolem bodu mrazu, železo, chlor, minerální oleje.

Zinek - referát

název Zinek
latinsky Zincum
značkaZn Zn
protonové číslo 30
relativní atomová hmotnost 65,39
Paulingova elektronegativita 1,65
elektronová konfigurace [Ar] 3d104s2
teplota tání 692,68 K, 419,53°C
teplota varu 1180 K, 907°C
skupina II.B
perioda 4
skupenství (při 20°C) pevné
oxidační čísla ve sloučeninách II
objeven roku 1530

Výskyt

V přírodě se zinek vyskytuje pouze ve sloučeninách. Nejznámější a hlavní rudou je minerál sfalerit (sulfid zinečnatý - ZnS) a poté i kalamín (uhličitan zinečnatý - ZnCO3).
Zinek je však i biogenní prvek, a vyskytuje se tedy v živých organizmech, převážně jako součást různých enzymů. Tělo dospělého člověka obsahuje pouze 2 g tohoto kovu, a proto se o jeho biologickém významu dlouho nevědělo.

Průmyslová výroba

Asi 90 % zinku se vyrábí ze sulfidických rud, které se nejprve musí převést na oxid zinečnatý. Vedlejší produkt oxid siřičitý (SO2) se dále využívá na výrobu kyseliny sírové (H2SO4).
2ZnS + 3O2 -> 2ZnO + 2SO2
Elementární zinek se z oxidu dále získává přímou redukcí:
ZnO + C -> Zn + CO
nebo, po převedení oxidu na síran, elektrolyticky:
ZnO + H2SO4 -> ZnSO4 + H2O
Zn2+ + 2e- -> Zn0

Vlastnosti

Je to modrobílý a neušlěchtilý kov, který se svými chemickými vlastnostmi podobá kadmiu. Za běžné teploty je křehký, a proto se zpracovává za zvýšené teploty. Na vzduchu se pokrývá tenkou vrstvičkou oxidu zinečnatého (ZnO).
Zinek přímo reaguje se sírou, halogeny i dalšími nekovy. Narozdíl od kadmia je zinek amfoterní (reaguje s kyselinami i hydroxidy):
Zn + 2HCl -> ZnCl2 + H2
Zn + 2NaOH + 2H2O -> Na2[Zn(OH)4] + H2
Zinek reaguje s většinou kyselin za vzniku vodíku. Výjimku tvoří kyselina dusičná (HNO3) a koncentrovaná kyselina sírová (H2SO4), kde dochází k redukci kyseliny a vzniku vody.
Zn + 2H2SO4 -> ZnSO4 + SO2 + 2H2O
4Zn + 10HNO3 -> 4Zn(NO3)2 + NH4NO3 + 3H2O
Čistý zinek byl poprvé vyroben již ve středověké Číně a Indii. Produkce zinku v Evropě začala až od 40. let 18. století.

Použití

Zinek se používá hlavně na galvanické pozinkování různých korodujících předmětů. Dále se může využívat na výrobu galvanických článků nebo na výrobu různých slitin (mosaz - slitina mědi a zinku). V chemii se zinek používá také na vytěsnění vodíku z kyselin.

Sloučeniny

ZnO - oxid zinečnatý
bílý, ve vodě nerozpustný prášek, který se využívá jako pigment zinková běloba; amfoterní
Zn(OH)2 - hydroxid zinečnatý
bílá sraženina; amfoterní
a) rozpustné zinečnaté soli - jedovaté
ZnCl2 . 2H2O - dihydrát chloridu zinečnatého
bezbarvá, hygroskopická a krystalická látka
ZnSO4 . 7H2O - heptahydrát síranu zinečnatého (tzv. bílá skalice)
Zn(NO3)2 - dusičnan zinečnatý
bílá a krystalická látka
ZnBr2 - bromid zinečnatý
ZnI2 - jodid zinečnatý
a) nerozpustné zinečnaté soli
ZnS - sulfid zinečnatý
bílý prášek
ZnCO3 - uhličitan zinečnatý
bílá látka, která se v lékařství používá k přípravě různých mastí

Stránka 2 z 5«12345»

NAVRCHOLU.cz