Referáty - Dějepis

Mezopotámie

 první památky před 3-4 tisíci lety, nejvyspělejší umělecká literatura
 u řek Eufrat a Tigris
 Sumerové=sumerská literatura
 Epos o Gilgamešovi - 1700 – 2000 př.n.l. (4000 př.n.l.)
 Psáno na hliněných destičkách 12 destiček (1 = 330 veršů)
 klínové písmo
 hledá tajemství věčného života, řeší základní životní problémy
 Král tyran Gilgameš žil v městě Uruk, nutí obyvatele pracovat na hradbách, požádají bohy aby jim poslali pomoc, posílají jim polodivocha Enkida, zvítězí nad Gilgameš a stanou se přáteli. Vydávají se spolu na cestu činit dobré skutky (zabít vládce cedrového lesa). Bohyně Ištar miluje Gilgameše, ale ten lásku neopětuje. Enkidu urazí Ištar a ta ho prokleje a on umírá. Gilgameš hledá tajemství věčného života u nesmrtelného Uta – napiština. Nezíská ji – unaven nevydržel 6 dní a 7 nocí bdít, a rostlinu nesmrtelnosti vylovenou ze dna oceánu mu v nestřežené chvíli pozřel had. Uvědomí si že jediné co po něm zůstane jsou hradby Uruku.
Hebrejská literatura

 Bible – nejvydávanější kniha, základní kniha lidstva, historický dokument, význam pro morálku lidstva, náboženský význam, inspirace pro umění
 Z latinského Biblia = kniha
 2 části:
1) Starý zákon – psán hebrejsky a aramejsky (12.-2. stol. př.n.l.)
 1.stol n.l. – Kanonizace = uzákonění (ale není jednotný)
 Ekumenický překlad – kompromis
 3 části
o Pět knih Mojžíšových = Tóra(židé) = Pentateuch (Řecko)
1. Genesis – Adam a Eva, Kain a Ábel
2. Exodus – vyvedení židů z Egypta
3. Leviticus – zákony Levitů (židů)
4. Numery – zážitky z cesty do Palestiny
5. Deuteronomium - poslední pomazání
o Historické knihy (soubor Proroků) – historie židů
o Básnické knihy – Píseň písní, žalmy, přísloví
2) Nový zákon = křesťanská část bible
 1.-2. stol. n.l. (3.-4. stol. n.l. vzniká úplná verze) psán řecky
 4. stol. n.l. Vulgóta – přeložení bible do latiny (sv. Jeroným)
 obsahuje:
o 4 evangelia (Matouš, Marek, Lukáš, Jan)
o skutky a život Ježíše Krista
o 21 epištol
o Zjevení Janovo (Apokalypsa) – o konci světa, poslední soud
o Skutky apoštolů
Antická literatura - Řecko

 7.st.př.n.l. – 6 st.n.l.
1. 7.st.př.n.l. - 5.st.př.n.l. archaické období – centrum Athény
2. ½5 st.př.n.l.- 322 př.n.l. – attické období
3. 3 st.př.n.l. – 6 st.n.l. – helénské období

 Eposy (epos-rozsáhlá epická báseň psaná ve verších, hrdinské činy)
 Ilias (Iliada) – 8 st.př.n.l.
 15 696 veršů psaných šestistopým veršem (hexametrem)
 autor možná Homér ?
 o Trojské válce (závěr)
 spor: trojský princ Paris syn Priamose krále Tróje = Ílion unesl manželku spartského krále Menelaose Helenu
 epos se zabývá posledními 56 dni už 10. rok dobývají Tróju
 Agamemnon odňal Achileovi jeho zajatkyni Bríseovnu. Achileus je tím uražen a odmítá účastnit se dále v boji. Trojané nebezpečně ohrozí tábor řeků a tak Patroklos, převlečený do Achileovi zbroje,která byla znamením nezranitelného Achilea,zasáhne do boje proti Trojanům. Je však zabit Hektorem a zbroj je mu ukradena. Achileus v nové zbroji, kterou mu zhotoví kovář Hefaistos, zažene trojské vojsko zpátky do města a Hektora zabije a tří dni ho vláčí kolem Troje za vozem. Nakonec ho však vrátí jeho otci Priamovi. Achileus je nakonec zabit šípem do paty (Achileova pata)
 + další děje
 Odyssea– 7 st.př.n.l.
 12 111 veršů
 autor možná Homér ?
 navazuje na Iliadu, návrat Odyssea (Itchatský král) ke své ženě Penelopě líčeno posledních 41 dnů 10 leté cesty + vzpomínky
 bůh Poseidon mu bránil v návratu

 Ezop (Aisópos) – Ezopovy bajky (150)
 příběhy o zvířatech, kterým se připisovaly lidské vlastnosti, v závěru je poučení. O příliš šetrném vlkovi a mnoho jiných

 Řečtí filozofové
 Sokrates – učil svou filosofii v rozmluvách, nenapsal vůbec nic, lidový samouk
 Platón
 objektivní idealista(prvotní myšlenka a pak hmota
 věřil v existenci světa v idejích
 20 knih formou dialogu Obrana Sokratova Státník
 Ústava - rozebíral různé systémy formy vlády a hledal klady a nedostatky

 Aristoteles – učitel Alexandra Makedonského
 veškeré vědění lidské, systemizoval tyto poznatky do vědních oborů (fyzika, etika, estetika)
 Poetika ½4 st.př.n.l. 1. Naučná kniha jak se má psát poezie próza a drama
zásada tří jednot:
o místa – děj se odehrává na jednom místě
o času – děj během 24 hodin
o pouze 1 dějová linie

 Řecké divadlo
 Počátky v Dionýsovských slavnostech
 Dithyramby – spojení slova, tance, zpěvu

 tragédie: Řekové si více vážili tragédií než-li komedií
 Aischylos – přelom 5 st.př.n.l.
 asi 90 her, ale jen 7 se jich dochovalo
 2 herci
 Oresteia – trilogie
o Agamemnón se vrací z Trojské války a je zabit manželkou a jejím milencem, který se ujme vlády. Agamemnonův syn Orestes chce pomstít otce, na svolení Apollóna, zabije svou matku i jejího milence. Arénie chtějí pomstít matku i milence. Orestes spěchá k Apollónovi, aby ho ochránil. Spor vyřeší Athéna, která stanoví nezávislý sbor moudrých Řeků = soud. Pointa má nás někdo soudit zda jsme vini či ne

 Sofoklés – ½5 st.př.n.l.
 napsal 120 her, zachovalo se 7 tragedií
 3 herci
 Král Oidipus žil král Laios, kterému se narodí syn, kterého pohodí na základě věštby, že ho syn zabije. Když vyroste ucini mu Apollón věštbu, že zabije svého otce a vezme si svou matku. Proto odchází od adoptivních rodičů, aby nenaplnil věštbu. Přichází do Théb, kde zabije krále Laiose (svého biologického otce) a ze ženu pojme jeho ženu (svou biologickou matku). Splodí spolu 4 děti (Antigonu), když se dovídá pravdu vypíchne si oči a odchází do vyhnanství.
→ nejvýše stojí osud
- Antigona je dcera Oidipa,sestra Polyneika a Eteoklola. Když tito dva padnou v bratrovražedném boji o Théby, Kreon (nový vládce Théb) zakáže Polyneika jako vlastizrádce pohřbít. Antigona tento zákaz však poruší, Kreon si ji zavolá k sobě a poté ji potrestá. Je zaživa zazděna do věže. Haimon,syn Kreona a snoubenec Antigony, však do věže vnikne, aby Antigonu zachránil, ale ta je již mrtvá. Haimon se žalem zavraždí a bolest ze ztráty syna neunese ani jeho matka. Krutý Kreon tak nakonec zůstane sám. To je trest bohů.

- Euripidés – ½5 st.př.n.l.
- “deus ex machina” (kladka)- nečekaný zásah božstva - objevuje se v jeho hrách
- ženy
- oblíbený, na prvním místě nejsou bohové
- propracovaná psychologie postav
- kritika morálního života společnosti, ale neukazuje jak ho rešit
- hráli obyčejní lidé (vojáci, dívky)
- Médea – Barbarka Médea se zamiluje do řeckého muže Iásona, aby s ním mohla utéci zabije bratra. Pomůže Iasonovi získat zlaté rouno a vrací se s ním do Korinthu - Iason však na ni zapomene a ožení se s dcerou korinthského krále - Zoufalá Médea zabije dvě děti, které s Iasonem měla i jeho manželku a utíká.

- komedie:
- Anistofanés – 4 st.př.n.l.
- 20 her
- hlavní postavy vojáci, řemeslníci
- komedie – kritika jedince a jeho vlastností, nedostatky ve společnosti
- Jezdci , Mír
- Žáby – konflikt mezi Aischilosem a Euripidem – kdo z nich se vrátí na zem

- Řecké řečnictví – samostatná disciplína - rétorika
- Démosthénes – první kniha o řečnictví 4 st.př.n.l.
- koktal, při příboji s obláskama v puse se ho snažil překřičet, nakonec se toho zbavil
- Přesvědčit
- Donutit k jednání (konání)
- Získat na svoji stranu

- Doba helénská – doba úpadku
- Řecko pod nadvládu Říma
- Nejvzdělanější Řekové odtaženi do Říma
Antická literatura - Řím

- navazují i kopírují od Řecka, ale vyspělejší poezie, více si cení komedií než-li tragédií
- období:
1) Archaické 3 st.př.n.l. – 2 st.př.n.l.
2) Vrcholné období 1 st.př.n.l. – 1 st.n.l.
- Zlatý věk – 27 př.n.l.
- Stříbrný věk
3) Doba úpadku – 2 st.n.l. – 6 st.n.l.

- Římské divadlo
- Počátky 6 st.př.n.l. – kočovné divadlo (festivaly)
- 1. Divadlo v Římě 1. .př.n.l.
- uctívali boha Jupitera (slavnosti)
- divadla stavěli na rovině – nedokonalá akustika
- zlepšili pohodlí diváků – plachtový systém, ochlazování vzduchu
- neomezený počet herců, dokonalejší masky
- již měli jeviště
- hráli nejdřív 4krát a pak 100krát do roka
- používali hudbu jako podbarvení

- Vrcholné období – Zlatý věk
- Publicius Vergilius Maro - 1 st.př.n.l
- Aeneis – asi 10 000 veršů
o velký národní epos na oslavu císaře Augusta a jeho rodu
o Aeneas si hledá nový domov po tom, co byla zničena Trója, po dlouhém bloudění přistává v Itálii a zakládá zde město (pozdější Řím), Aeneas = praotec Augustova rodu
o Nechtěl ho publikovat, ale Augustus ho nechal dokončit a vydat

- Publicius Ovidius Naso - (43-18 pr.n.l.)
- vrcholu římské poezie, nejznámější, nejlepší
- psal elegické distychomy (nejlepší, nejčistší) – 11 veršů (hexametr, pentametr) – nelibozvučnější báseň
- zpočátku veleben císařem Augustem, ale později se na něj rozhněvá a kolem 50 let vyhnán z Říma k Černému moři – tam tvořil nejlépe
- 3 druhy poezie
1) milostná: Umění milovat - dává rady mužům a ženám, jak přitahovat opačné pohlaví
2) mytologická: o bozích, nadpřirozených jevech
o Proměny (Metamorfózy)
zpracováno 250 řeckých a římských bájí, proměna něčeho živého v neživé
Pygmalion (o lásce k soše a nakonec bohyně Afrodita promění sochu v živou bytost)
Daidalos a Ikarus
(končí proměnou Césara v kometu)

- Vrcholné období – Stříbrný věk
- Petronius– básník
- Satirikon – román zesměšňující císaře Nera

PRAŽSKÝ HRAD

Počátky existence Pražského hradu lze nejspíš klást do závěrečných desetiletí 9. století, kdy sem kníže Bořivoj I. Přenesl svoji rezidenci z Levého Hradce a určil tomuto místu roli sídla panovníka knížecích a posléze královských Čech. Kromě valového opevnění, zpevněného dřevěnou palisádou, zde stál panovníkův palác, patrně rovněž dřevěný, hospodářské budovy a v prostoru dnešního I. Nádvoří, na místě starého pohanského obětiště, kamenná rotunda Panny Marie, což byla v době vzniku (kol. 880) druhá církevní a zároveň celokamenná stavba v Čechách. Vysvěcena byla nejspíš arcibiskupem moravsko-panonským Metodějem, působícím ve Velkomoravské říši. O významu a podobě Hradu v 10. stol. přináší Hradčany zajímavou zprávu židovsko-arabský obchodník a diplomat Ibrahím ibn Jakúb, který roku 965 píše o městě „Frága, které je postavené z kamene“ a na jehož tržišti se lze setkat s velkým množstvím kupců a zboží. Archeologické doklady pro toto období hovoří jasně o tom, že tato zpráva se týkala bezpochyby Hradu, neboť to bylo jediné místo, kde se nacházely kamenné stavby ve větším množství, tedy zmíněné kostelíky, dále přízemí panovnické rezidence a vnější kamenné obložení hliněných valů. V následujících dvou stoletích, ačkoli její obchodní význam výrazně poklesl, prošla pražská knížecí rezidence významnou přestavbou ovlivněnou románským slohem. Jejím výsledkem byl celokamenný komplex s mohutným opevněním a palácem, splňujícím vysoké nároky panovníkova dvora. Dřevěné tak zůstaly jen hospodářské budovy. Celá tato přestavba odráží postavení a aspirace soudobých českých panovníků, jako byl Vratislav II., Soběslav I. A Vladislav II., jejich společenské a příbuzenské vazby a rovněž kulturní úroveň země. S 13. stoletím vstupuje do prostoru nyní už Českého dědičného království gotický sloh, jehož výraznými propagátory jsou právě poslední Přemyslovci. Rovněž Pražský hrad byl zasažen touto vlnou, avšak král Přemysl Otakar II. Stačil při vší své politické vytíženosti přestavět nakonec pouze palác a zesílit opevnění. Na přelomu 13. a 14. století však přišla pohroma. Pražský hrad, resp. Královský palác vyhořel. A poněvadž neutěšená politická situace následujících několika desetiletí 14. stol.(války, častá nepřítomnost prvního panovníka z dynastie Lucemburků Jana v zemi) neumožnila jeho opravu, zůstalo panovnické sídlo ve značně zchátralém stavu až do jeho přestavby císařem Karlem IV.. Karel IV. chtěl královského paláce, potažmo celého Pražského hradu, udělat reprezentativní rezidenci, v jejíž podobě by se odráželo politické postavení jejího obyvatele. Stavební ruch pokračoval i za panování Václava IV., přičemž se podařilo dokončit přestavbu paláce, kapli Všech svatých, zaklenout chór katedrály sv. Víta a začít se stavbou její věže. Bohužel ekonomické potíže státu na poč. 15. stol. a následně husitské války na dlouhou dobu znemožnily jakékoli stavební aktivity v prostoru Hradu. Teprve v r. 1483, za panování krále Vladislava II: Jagellonského, se na Hradě začalo opět stavět. Panovníkův dvorní stavitel B. Ried provedl několik významných úprav královského paláce v pozdně gotickém slohu s použitím prvků renesanční architektury, jako např. stavba tzv. Vladislavského sálu(ve své době největšího sálu ve střední Evropě), dále Jezdeckých schodů a krásného raně renesančního Ludvíkova křídla královského paláce. Renesance do prostoru Hradu definitivně vstoupila až s nástupem Habsburků na český trůn(1526). Životní styl renesančních panovníků a šlechty byl velmi náročný na prostor. Proto se Ferdinand I. rozhodl, přes stísněnost hradního prostoru, k výstavbě nových obytných budov v jižním prostoru dnešního III. nádvoří v sousedství Starého královského paláce a v severní části Hradu a dále v r. 1534 k založení tzv. Královské zahrady na druhé straně Jeleního příkopu, která byla v brzké době, spolu s okolním prostore m, zaplněna celou řadou funkčních i reprezentačních staveb, samozřejmě ve slohu renesance( Královský letohrádek, Velká míčovna aj.) Výraznou měrou poznamenala podobu Hradu vláda Rudolfa II., který si Prahu vybral za své sídelní město. Pokračovaly jednak práce na stavbě královského paláce, resp. křídla, započatého za Ferdinanda I., začalo se stavbou křídla, jež v současnosti odděluje II. nádvoří od III., dále se stavbou tzv. Letního paláce mezi I. a II. nádvořím, spojeného krytou chodbou s kunstkomorou a na severní straně byly postaveny nové prostory jako Španělská stáj a nad ní tzv. Nový a Španělský sál, v nichž se nacházela za Rudolfova života podstatná část jeho sbírek. Vstup do Hradu byl, již po Rudolfově smrti, v r. 1614 opatřen novou branou- tzv. Matyášovou bránou, představující první ukázku raně barokní architektury v Čechách. V následujícím období, v 17. a 18. stol., ovlivnily stavební činnost na Hradě politické a státoprávní poměry v Českém království. Habsburští panovníci si po potlačení českého stavovského povstání(bitva na Bílé hoře-1620) za své sídlo definitivně zvolili Vídeň a Pražský hrad se tak octl stranou jejich pozornosti. V průběhu 17. stol., za třicetileté války, se stal Pražský hrad obětí okupace a loupeží ze strany cizích armád. Za nejtěžší nelze ovšem považovat újmy na hradních budovách, nýbrž ztrátu způsobenou odvozem většiny rudolfínských sbírek švédskou armádou ze země v roce 1648. Paradoxně byl stavební ruch na Hradě obnoven v období zesílené centralizace habsburské monarchie, kdy bylo České království de facto jen jednou z provincií a Praha jedním z velkých měst. Tehdy, za panování Marie Terezie(1740-1780), proběhla v letech 1753-1775 podle projektu dvorského architekta N. Pacassiho, mj. za účasti stavitele A.M. Lugara a sochaře I.F. Platzera, klasicistní přestavba, jíž se dostalo Hradu dnešní podoby. Bylo přestavěno a upraveno především I. a II. nádvoří, obě sevřená do klasicistních palácových křídel, v nichž našly své sídlo jednak úřední místnosti místodržitelství, ale rovněž reprezentativní prostory či královská obrazárna, pozdější obrazárna Pražského hradu. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 v podstatě až dodnes probíhají s přispěním mnoha architektů a umělců(např. J. Plenčík) v areálu dílčí úpravy, jejichž cílem je učinit tento prostor maximálně reprezentativním, jakožto sídlo prezidenta státu, ale zároveň jej představit jako nádherný architektonický kompilát hodný pozoru jak tak odborné veřejnosti.

prazsky-hrad-referat-cz.doc

Periodizace:

(vždy před naším letopočtem)
Asi 5 000 počátky osídlení Mezopotámie
Konec 4. tisíciletí nejstarší písemné památky
Asi 3 000 – 2 350 starosumerské období
Asi 2 340 – 2 200 akkadská říše
Asi 2 000 – 1 750 staroasyrská říše
Asi 1900 – 1 600 starobabylónská říše
Asi 1600 – 1350 říše Mitanni
Asi 1500 – 1235 středobabylónská říše
Asi 1350 – 1078 středoasyrská říše
911-612 novoasyrská říše
626 – 539 novobabylónská říše

AKKADSKÁ ŘÍŠE
- semitské kmeny
- vláda v Uruku a Kiši semity Sargona I. => vznik říše
- město Akkad – název říše – poloha neznámá
- Říše zničena nájezdy Gutejců - kočovníků z pohoří Zagros
22. STOLETÍ NADVLÁDA URU NAD MEZOPOTÁMIÍ, ASÝRIÍ A ELAMEM
- období SUMERSKÉ renesance
- vyvrácena nájezdy AMORITŮ
- AMORITOU BYL I KRÁL BABYLÓNU CHAMMURAPI
- báseň NÁŘEK NAD ZKÁZOU MĚSTA URU

STAROBABYLÓNSKÁ ŘÍŠE
- největší rozmach za CHAMMURAPIHO
- proslul sepsáním rozsáhlého zákoníku
- zachovalo se nám dělení obyvatelstva: plnoprávní – výsady – krevní msta
svobodní v závislém postavení – nejpočetnější
otroci – nejnižší nepočetná vrstva
- říše v ohrožení kočovného kmene KASSITŮ z pohoří Zagros
- říši zničili však až CHETITÉ
- BABYLÓNII pak lehce ovládli KASSITÉ => vzniká středobabylónská říše

STAROASYRSKÁ ŘÍŠE
- hlavní město AŠŠUR
- závislá na babylónském jihu
- zprostředkovávala obchod s MALOU ASIÍ
- CHAMMURAPI Asýrii ovládl

NÁJEZDY KOČOVNÝCH CHURRITŮ ZNIČILI OBĚ ŘÍŠE
- Churrité vytvořili stát MITTANI
- Rozsáhlý a mocný stát v sev. Mezopotámii

STŘEDOBABYLÓNSKÁ ŘÍŠE
- období rozkvětu kulturního i hospodářského
- mírové poměry s Egyptem, říši Chetitů i říší Mitrami
- Babylón padl asi 1235, kdy jej dobyli ASYŘANÉ – středoasyrská říše

STŘEDOASYRSKÁ ŘÍŠE
- podmanila si stát MITTANI a také BABYLÓNII
- za krále TIGLATPILESARA I. Asýrie ovládla foinická města a syropalestinskou oblast – max. rozsah

NOVOASYRSKÁ ŘÍŠE
- největší územní a mocenský rozmach asyrského státu
- ovládnutí SÝRIE
- ovládnutí výroby železa
- boje s potomky CHURITŮ královstvím URARTU, které porazili za SARGONA II.
- největší rozsah za ASSARHADONA 7. st. – část Egypta, syropalestinská oblast, Mezopotámie, východní Malá Asie, záp. Irán
- pokračovatel AŠŠURBANIPAL – odtrhl se Egypt, boje s kočovníky KOMMEII A SKYTHY, později MÉDY, TI SPOLU S BABYLÓNIÍ DOBYLI 612 HLAVNÍ MĚSTO NINIVE A TÍM ASYRII ZNIČILI

NOVOBABYLÓNSKÁ ŘÍŠE

- obnovitel NABOPOLASAR – 626 vyhnal ASYŘANY
- za NABUKADNEZARA II. stanula říše na vrcholu své moci – ovládala MEZOPOTÁMII, SÝRII, PALESTINU!!!
- Velký kulturní rozkvět
- 539 dobyl BABYLÓN perský král KÝROS VELIKÝ – zakladatel PERSKÉ ŘÍŠE