Narozen v únoru 1809 – Zemřel v dubnu 1865

Abrahamovi rodiče byli chudými a prostými lidmi. Otec byl obyčejným farmářem, jenž si přivydělával tesařinou. Matka, i když neuměla číst ani psát, byla prý obdařena vysokým stupněm přirozené inteligence. Zemřela, když bylo Abrahamovi 9 let. Otec cítil, že sám nepřekoná překážky osudu a znovu se oženil. Abraham si novou matku rychle zamiloval a ona mu lásku opětovala. Dělala vše možné i nemožné, aby měl Abraham přístup k vědomostem. Podporovala jeho výlety do blízkého i vzdáleného okolí, kde si půjčoval knihy. Doslova hltal příběhy George Washingtona a Robinsona Crusoea, ale také pojednání o dějinách amerického kontinentu, o Spojených státech. Četl samozřejmě i bibli, jedinou knihu, která byla v domácnosti. To, že hodně čte, bylo vidět již na první pohled, protože dovedl o mnohém promluvit tak logicky, že mu rozuměl i ten, kdo v životě nepřečetl ani řádku. Abraham myslel a mluvil jasně a přitom humorně. Své okolí však převyšoval nejen přirozeným intelektem a snahou dopídit se co nejvíce vědomostí o okolním světe, ale též svými fyzickými dispozicemi.

Abrham Lincoln…

Adolf Hitler se narodil v Rakouském městečku Branau v rodině celního úředníka. Navštěvoval nižší reálné gymnázium v Linci , ale ve škole si vedl špatně,zklamal ve všech svých uměleckých ambicích. Žil ve Vídeňských noclehárnách kde se živil výrobou a prodejem pohlednic. V roce 1913 se přestěhoval do hlavního města Bavorska-Mnichova.

Adolf Hitler…

• Agrární strana vznikla roku 1899

• Její hlavní představitelé:

A. Šťastný

A. Švehla

R. Beran

• Roku 1905 mění název na Československou stranu agrární

Agrární strana…

V mládí Alois Rašín studuje na gymnáziích v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové, maturuje v roce 1886 – po maturitě začíná studovat na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, odkud pak ze zdravotních důvodů přechází na fakultu právnickou.

Alois Rašín…

Aischylos (525 – 456 př. n. l.) napsal asi devadesát děl. Na pozvání tyrana Hieróna prováděl svá díla na Sicílii, kam na sklonku života také z politických důvodů uprchl. Zažil dobu rozkvětu Řecka, což se projevilo v jeho díle, které je naplněno ušlechtilými lidskými ideály, obranou pozitivních hodnot řecké pospolitosti a neměnného božského řádu, jak je to zřejmé zvláště ze zachovaných tragédií Prosebnice, Sedm proti Thébám a Upoutaný Prométheus. Nejvýznamnějším dochovaným dílem je trilogie Oresteia, drama zločinu, trestu a vykoupení. Úhelným kamenem jeho etiky byl pojem „hybris“ – překročení únosné míry v jednání a myšlení člověka, po němž vždy následuje trest bohů. V tom byl poplatný dobovému ideálu uměřenosti, jehož zachováváním se člověk vystříhal porušení stabilního božského uspořádání světa. Ve zlomku, který se dochoval z Aischylova rozsáhlého díla, je také jakási první „dramatická reportáž“ o nedávné události – námětem hry Peršané je vítězný boj Řeků proti perské invazi.

Antické divadlo II. část…

V Řecku bývala rétorika jednou z nejzávažnějších věd : královnou věd byla filozofie, bájící o základních otázkách lidského života, jeho smyslu, o pravdě, o logice myšlení, ale hned vedle ní byla uváděna rétorika. Řecká demokracie předpokládala. Že se celá obec sejde, aby hlasováním rozhodla o nezávažnějších otázkách. Tyto otázky však někdo musel občanům vyložit, protože neexistoval tisk. Hlavním komunikačním prostředkem byl živý lidský hlas. Ten musel ovládat celé náměstí, amfiteátr, senát. Řečník musel vyslovovat zřetelně a mluvit přesně, jednoznačně. Politik, herec, soudce, učitel, obchodník – ti všichni byli úspěšní do té míry, jak dalece byli rétory, jak dalece dokázali hlasem ovládnout prostor a argumenty ovládnout mysl lidí.
Řekové věnovali mnoho úvah ve spisech problému pravdy v rétorice a problémům etiky rétora. Dobře si uvědomovali, že jako nůž může člověku ukrojit chleba nebo probodnout srdce, tak i řeč může nadchnout tisíce lidí k velkým činům nebo k divokému řádění. U klasický filozofů a rétorů čteme úvahy o řeči senzorické a řeči motorické. Senzorická řeč je ta řeč, která je přijímaná smysly, tedy řeč ze zorného úhlu posluchače. Motorická řeč je tatáž řeč nazíraná z pohledu řečníka, tedy řeč, která má vést posluchače k akci. Klasická rétorika si dobře uvědomovala, že hodnotit řeč je nutno z obou těchto pólů, jak z pozice řečníka, tak z pozice posluchačů. Skutečný rétor myslí nejen na obsah a formu svého projevu, ale i na jeho účinky v sociálním terénu, do něhož jeho řeč vstupuje.

Antické divadlo III. část…