Snad nikdo z představitelů české buržoazní filosofie nemluvil tak naléhavě proti eklekticismu a myšlenkové polovičatosti jako Masaryk. A snad nikdo z nich nenakupil ve své filosofii tolik eklekticismu a myšlenkové polovičatosti jako on.
PRAŽSKÝ HRAD
Počátky existence Pražského hradu lze nejspíš klást do závěrečných desetiletí 9. století, kdy sem kníže Bořivoj I. Přenesl svoji rezidenci z Levého Hradce a určil tomuto místu roli sídla panovníka knížecích a posléze královských Čech. Kromě valového opevnění, zpevněného dřevěnou palisádou, zde stál panovníkův palác, patrně rovněž dřevěný, hospodářské budovy a v prostoru dnešního I. Nádvoří, na místě starého pohanského obětiště, kamenná rotunda Panny Marie, což byla v době vzniku (kol. 880) druhá církevní a zároveň celokamenná stavba v Čechách. Vysvěcena byla nejspíš arcibiskupem moravsko-panonským Metodějem, působícím ve Velkomoravské říši. O významu a podobě Hradu v 10. stol. přináší Hradčany zajímavou zprávu židovsko-arabský obchodník a diplomat Ibrahím ibn Jakúb, který roku 965 píše o městě „Frága, které je postavené z kamene“ a na jehož tržišti se lze setkat s velkým množstvím kupců a zboží. Archeologické doklady pro toto období hovoří jasně o tom, že tato zpráva se týkala bezpochyby Hradu, neboť to bylo jediné místo, kde se nacházely kamenné stavby ve větším množství, tedy zmíněné kostelíky, dále přízemí panovnické rezidence a vnější kamenné obložení hliněných valů. V následujících dvou stoletích, ačkoli její obchodní význam výrazně poklesl, prošla pražská knížecí rezidence významnou přestavbou ovlivněnou románským slohem. Jejím výsledkem byl celokamenný komplex s mohutným opevněním a palácem, splňujícím vysoké nároky panovníkova dvora. Dřevěné tak zůstaly jen hospodářské budovy. Celá tato přestavba odráží postavení a aspirace soudobých českých panovníků, jako byl Vratislav II., Soběslav I. A Vladislav II., jejich společenské a příbuzenské vazby a rovněž kulturní úroveň země. S 13. stoletím vstupuje do prostoru nyní už Českého dědičného království gotický sloh, jehož výraznými propagátory jsou právě poslední Přemyslovci. Rovněž Pražský hrad byl zasažen touto vlnou, avšak král Přemysl Otakar II. Stačil při vší své politické vytíženosti přestavět nakonec pouze palác a zesílit opevnění. Na přelomu 13. a 14. století však přišla pohroma. Pražský hrad, resp. Královský palác vyhořel. A poněvadž neutěšená politická situace následujících několika desetiletí 14. stol.(války, častá nepřítomnost prvního panovníka z dynastie Lucemburků Jana v zemi) neumožnila jeho opravu, zůstalo panovnické sídlo ve značně zchátralém stavu až do jeho přestavby císařem Karlem IV.. Karel IV. chtěl královského paláce, potažmo celého Pražského hradu, udělat reprezentativní rezidenci, v jejíž podobě by se odráželo politické postavení jejího obyvatele. Stavební ruch pokračoval i za panování Václava IV., přičemž se podařilo dokončit přestavbu paláce, kapli Všech svatých, zaklenout chór katedrály sv. Víta a začít se stavbou její věže. Bohužel ekonomické potíže státu na poč. 15. stol. a následně husitské války na dlouhou dobu znemožnily jakékoli stavební aktivity v prostoru Hradu. Teprve v r. 1483, za panování krále Vladislava II: Jagellonského, se na Hradě začalo opět stavět. Panovníkův dvorní stavitel B. Ried provedl několik významných úprav královského paláce v pozdně gotickém slohu s použitím prvků renesanční architektury, jako např. stavba tzv. Vladislavského sálu(ve své době největšího sálu ve střední Evropě), dále Jezdeckých schodů a krásného raně renesančního Ludvíkova křídla královského paláce. Renesance do prostoru Hradu definitivně vstoupila až s nástupem Habsburků na český trůn(1526). Životní styl renesančních panovníků a šlechty byl velmi náročný na prostor. Proto se Ferdinand I. rozhodl, přes stísněnost hradního prostoru, k výstavbě nových obytných budov v jižním prostoru dnešního III. nádvoří v sousedství Starého královského paláce a v severní části Hradu a dále v r. 1534 k založení tzv. Královské zahrady na druhé straně Jeleního příkopu, která byla v brzké době, spolu s okolním prostore m, zaplněna celou řadou funkčních i reprezentačních staveb, samozřejmě ve slohu renesance( Královský letohrádek, Velká míčovna aj.) Výraznou měrou poznamenala podobu Hradu vláda Rudolfa II., který si Prahu vybral za své sídelní město. Pokračovaly jednak práce na stavbě královského paláce, resp. křídla, započatého za Ferdinanda I., začalo se stavbou křídla, jež v současnosti odděluje II. nádvoří od III., dále se stavbou tzv. Letního paláce mezi I. a II. nádvořím, spojeného krytou chodbou s kunstkomorou a na severní straně byly postaveny nové prostory jako Španělská stáj a nad ní tzv. Nový a Španělský sál, v nichž se nacházela za Rudolfova života podstatná část jeho sbírek. Vstup do Hradu byl, již po Rudolfově smrti, v r. 1614 opatřen novou branou- tzv. Matyášovou bránou, představující první ukázku raně barokní architektury v Čechách. V následujícím období, v 17. a 18. stol., ovlivnily stavební činnost na Hradě politické a státoprávní poměry v Českém království. Habsburští panovníci si po potlačení českého stavovského povstání(bitva na Bílé hoře-1620) za své sídlo definitivně zvolili Vídeň a Pražský hrad se tak octl stranou jejich pozornosti. V průběhu 17. stol., za třicetileté války, se stal Pražský hrad obětí okupace a loupeží ze strany cizích armád. Za nejtěžší nelze ovšem považovat újmy na hradních budovách, nýbrž ztrátu způsobenou odvozem většiny rudolfínských sbírek švédskou armádou ze země v roce 1648. Paradoxně byl stavební ruch na Hradě obnoven v období zesílené centralizace habsburské monarchie, kdy bylo České království de facto jen jednou z provincií a Praha jedním z velkých měst. Tehdy, za panování Marie Terezie(1740-1780), proběhla v letech 1753-1775 podle projektu dvorského architekta N. Pacassiho, mj. za účasti stavitele A.M. Lugara a sochaře I.F. Platzera, klasicistní přestavba, jíž se dostalo Hradu dnešní podoby. Bylo přestavěno a upraveno především I. a II. nádvoří, obě sevřená do klasicistních palácových křídel, v nichž našly své sídlo jednak úřední místnosti místodržitelství, ale rovněž reprezentativní prostory či královská obrazárna, pozdější obrazárna Pražského hradu. Po vzniku Československé republiky v roce 1918 v podstatě až dodnes probíhají s přispěním mnoha architektů a umělců(např. J. Plenčík) v areálu dílčí úpravy, jejichž cílem je učinit tento prostor maximálně reprezentativním, jakožto sídlo prezidenta státu, ale zároveň jej představit jako nádherný architektonický kompilát hodný pozoru jak tak odborné veřejnosti.
Hradec Králové
Toto krásné město leží na soutoku dvou velkých řek Labe a Orlice. Poloha mezi dvěma řekami byla v minulosti velmi vhodná pro osídlení, díky nesporným obraným kvalitám. Město tak bylo chráněno proti nájezdům řekami ze dvou stran. Obyvatelé se zde usídlili už v dávné prehistorii, o čemž svědčí archeologické naleziště na okraji města nazvané Plotiště. Ve 13. století za vlády Přemysla Otakara I. se Hradec Králové stal svobodným královským městem. V tomto století byl zde postaven nový gotický královský hrad (do dnešní doby se nedochoval), kde často přebývali Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II. i Václav II. Hradec ustanovil Václav II. za část věna českým královnám, které na hradě žily jako vdovy, čili Hradec Králové byl věnným městem českých královen. Ve 14. století se stal Hradec Králové nejvýznamnějším českým městem hned po Praze, protože úroveň řemeslníků a celkový blahobyt města tomu plně odpovídal. Hmotným dokladem bohatství města v době, kdy v Hradci sídlil skvělý dvůr královny Elišky Rejčky, je chrám sv. Ducha z počátku 14. století. Za husitské revoluce byla zničena řada uměleckých a stavitelských památek, ovšem město se brzy zotavilo z této rány a za Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského se znovu zařadilo mezi nejbohatší města. 16. století bylo ve znamení značného úpadku města. Z těžkých hospodářských poměrů vyvedl město primas Martin Cejp z Peclinovce. Výsledkem jeho více než třicetiletého působení na radnici byla velkorysá renesanční přestavba města, nové dláždění, úpravy radnice, opevnění, stavba školy, Pražské brány a Bílé věže, která je od té doby nejtypičtější a nepředstiženou hradeckou dominantou. Město získalo mnoho památek také v době baroka (17. století), kdy byl postaven na náměstí mohutný kostel Nanebevzetí Panny Marie s kolejí, biskupský palác, vznosná kaple sv. Klimenta, nový morový sloup a v místech bývalého hradu kostel sv. Jana Nepomuckého. Roku 1762, stihl město žalostný osud, protože vypukl velký požár a téměř polovina města podlehla ohni, který založili současně na několika místech pruští vetřelci. Pruské vpády do země přinutily Josefa II., jako spoluvladaře Marie Terezie, k rozhodnutí, vybudovat z Hradce Králové vojenskou pevnost. Stavbě pevnosti, prováděné s přestávkou v letech 1766 až 1789, musela ustoupit obě předměstí. Tato pevnost byla jednou z nejmodernějších své doby u nás. V první polovině 19. století, v době českého národního obrození, se město slavně zapsalo do historie. Kulturní a společenský život obrozeneckého Hradce se tehdy soustřeďoval kolem čtyř institucí: divadla, gymnázia, semináře a nakladatelství s knihkupectvím Jana Hostivíta Pospíšila. Na hradeckém gymnasiu tehdy studovali Václav Hanka, Josef Jaroslav Langer, Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, František Škroup a další. V divadle „U zlatého orla“ se hrála česká představení, která organizoval Václav Kliment Klicpera. Roku 1866 se za hradbami pevnosti rozhodla válka mezi Rakouskem a Pruskem a také se ukázalo, že další existence pevnosti je neúčelná, a také že brzdí další rozvoj města. Pevnost tak ustoupila nové výstavbě a urbanizaci města. Byla vypsána soutěž na nový regulační plán. Vyhrál ji velmi významný stavitel a architekt Josef Gočár. Mezi jeho práce patří úprava Masarykova náměstí, školní areál na Tylově nábřeží, Sbor kněze Ambrože, úprava Ulrichova náměstí, Okresní a finanční úřady (dnes Magistrát města Hradec Králové). Dále vznikají díla jako Městské muzeum (Jan Kotěra), schodiště u kostela Panny Marie (J.Gočár), Labská elektrárna (F.Sander) atd. I dnes je Hradec Králové velmi dynamickým městem. Vznikají zde krásné moderní budovy (Univerzita Hradec Králové – hlavní budova Pedagogické fakulty, Multimediální knihovna ve tvaru X v sousedství), a také je toto město vyhledáváno pro svůj kulturní život. Dále je zde možnost bohatého sportovního vyžití (velký fotbalový stadion, 2 zimní stadiony, městské lázně, plavecký bazén, velká skateboardová U rampa, taneční centrum Krok …). Město je dnes nazýváno Salónem republiky, je skutečně neobyčejným městem a má velmi krásné a udržované parky, kde místní lidé rádi tráví své volné chvíle.
Místo narození Jana Amose Komenského není známo, jako pravděpodobná místa se uvádějí Uherský Brod nebo Nivnice.
Žil s rodiči v Uherském Brodě pocházel z měšťanské rodiny. Po jejich smrti (1604) se o něj starala jeho teta ve Strážnici, kde začal studovat.
Největší hodnotou Říma a jeho nechtěným odkazem je křesťanství jako nové náboženství lásky nejen člověka k Bohu, ale i člověka k člověku. Jeho základní hodnotou je mravní přikázání člověku a jeho výzva „miluj svého bližního jako sebe samého“. Historicky je třeba vidět, že křesťanství není náboženství, které by navazovalo na různé typy starých náboženství a přírodní síly. Je to systém, který navazuje na tradici židovskou, v jejímž pojetí je Bůh Hospodin a má svůj duchovní přesah mimo pozemské rozměry.
Zvěstí křesťanství se stal Ježíš Kristus, který se pravděpodobně narodil mezi lety 6- 4 př.n.l. v Betlémě a jeho narození zvěstovala hvězda betlémská. Narodil se chudým rodičům Marii a Josefovi. Když dozrál do věku 30 let, stal se hlasatelem nového náboženství. Bylo na něj pohlíženo jako na člověka vyvoleného a po něm se toto náboženství nazývá křesťanství. Činnost jeho osobnosti se vyznačovala zvláštnostmi – uzdravoval nemocné, dělil se o jídlo s početnými davy, činil zázraky. Ve 33 letech o květné neděli přichází do Jeruzaléma, kde je vítán ratolestmi (proto se o této neděli světí v kostelech kočičky). Během týdne se proti němu postaví židovský patriciát. Poslední večeře Páně se odehraje v zahradě getsemanské. Je zrazen Jidášem a vydán soudu Piláta Pontského, odsouzen k smrti a na Velký pátek popraven ukřižováním na Golgotě. Podle tradice po třech dnech vstane z mrtvých, 40 dní pobývá mezi svými učedníky a potom je Bohem vzat na nebesa. Do deseti dnů přichází na zem Duch svatý, na jeho počest jsou slaveny svatodušní svátky = letnice.
Leonid Iljič Brežněv byl sovětský politik a nejvyšší představitel SSSR a KSSS v letech 1964 až 1982. Narodil se na Ukrajině roku 1906 a pocházel z dělnické rodiny. V mládí nejdříve pracoval v zemědělství, následně v roce 1935 absolvoval metalurgický institut a dva roky byl zaměstnán v hutním průmyslu. Brežněv vstoupil do komunistické strany v roce 1931, ve svých pětadvaceti letech. V roce 1937 byl zvolen místopředsedou městského sovětu v Dněpropetrovsku, což v podstatě započalo jeho politickou kariéru. Během druhé světové války působil jako politický komisař v Rudé armádě a již v roce 1943 dosáhl hodnosti generálporučíka.
V. Nosek – v čele ministerstva vnitra
SNB – Státní národní bezpečnost
20.2. – podají demokraté demisi
25.2.1948 – komunistický puč. Vlády se ujímá KSČ.
Po volbách je premiérem K. Gottwald.
Nosek odvolá vysoké důstojníky SNB a dosadí na jejich místa komunisty.
Nastolení totality v ČSR
Totalita = neomezená moc jedné strany
Vláda je složena jen z členů jedné strany.
Parlament – většinu mají členové jedné strany
Moc soudní – podřízeni komunistům
Církev – přední představitelé byli neutralizováni
Sport – podřídili se pod komunistické složky
Armáda – změna vedení
11.3.1948 – nová vláda komunistů
1948 – 1. kandidátka – zmanipulované volby.
Nová ústava – 9.května -> lidově demokratický režim.
Nechtěl podepsat Beneš a podal demisi.
Září 1948 – Beneš umřel
14.června 1948 – prezidentem se stal K. Gottwald
Květen 1948 – velké znárodnění
Vytvoření totalitního režimu v ČSR
ČSSD musela splynout s komunisty.
KSČ se opírá o Ozbrojené složky, lidové milice.
Nepřátelé komunistů
Inteligence – studenti
Při znárodnění se stalo 95% pracovníků státních – rozhodovali o mzdách
Náboženství-80% bylo věřících, a to museli zrušit. Arcibiskupové byli stíháni.
Skaut, Sokol => Svaz mládeže, Pionýr
Zemědělci museli vstoupit do JZD.
Politické procesy
Církev – internace vůdců církve. Věznění, nucené práce.
1949 – H. Píka, generál. Odsouzen a popraven.
1950 – M. Horáková. Popravena.
1952 – Gottwald se bojí ostatních komunistů kvůli tomu, že zlikvidovali několik stranníků.
1954 – odsouzeni G. Husák a L.Novomeský
Odsuzováni sportovci, důstojníci, diplomaté, církevní hodnostáři
178 rozsudků smrti.
Třetí odboj
Nebyl silný (lidé v emigraci).
1949 – ve Washingtonu vzniká Rada svobodného Československa
Zahraniční vysílání:
Svobodná Evropa – Mnichov, BBC – Londýn, Hlas Ameriky – Washington
Krize režimu
5.3.1953 – umírá Stalin. Gottwald odjíždí na pohřeb a rovněž umírá(14.3.).
Nastupuje nová generace komunistů.
21.3.1953 – A.Zápotocký -> prezident (oblíbený).
Neudržel diktaturu – rozkol. Nejmocnějším se stává předseda KSČM – A. Novotný.
Měnová reforma: 30.5.1953 – staré peníze byly znehodnocené
Nové platy, důchody …. Přestal platit předešlý systém.
1953 – okradení státem
Propaganda
Volby 1954 – komunisté mají 98% hlasů
1955 – propaganda zdatnosti = Spartakiáda
Začíná být povinná účast v mládežnických organizacích.
Vojenská smlouva socialistických států – Varšavská smlouva (ČSR,SSSR, Maďaři, Rumunsko, NDR, Bulharsko)
Do vedení SSSR jde N. Chruščov (odsoudí diktaturu)
1956 – komunisté na sjezdu odsoudí Stalinismus
1957 – umírá Zápotocký. Prezidentem je A. Novotný.
Nová socialistická ústava (1960) -> nový název ČSSR
Zrušena autonomie Slovenska. ČSSR se rozdělilo na 108 okresů a 10 krajů.
Od roku 1960 začínají amnestie.
Hospodářská krize
Od počátku 60. let je nedostatek zdrojů a potravin. Obchod je namířený jen na Východ.
Třetí pětiletka (1961-65). Krize nepřekonána -> krach.
Ota Šik navrhuje ekonomickou reformu.
A. Dubček, O.Černík, J.Smrkovský, F.Kriegel – navrhují demokratický komunismus
Podporováni představiteli kultury – Forman, Havel, Škvorecký, Hrubín, Seifert, Suchý, Šlitr
KSČ se rozpadá na:
stalinisty
reformatory – 1968 získávají navrch
Na lednovém zasedání KSČ byl zvolen předsedou A.Dubček. Pražské jaro.
Normalizace 1969-89
Společnost se smiřuje s okupací.
V lednu 1969 se upálí Palach, Zajíc, Plouk.
Březen 1969 – hokejisté ČSSR poráží SSSR
Duben 1969 – reakce na hokejový týden -> konec reforem
1970 – sjezd KSČ přijme: Poučení z krizového vývoje. Ti kdo podepíší jsou „prověření“
1.1.1977 – Charta 77 = sdružení lidí v opozici. Žádost o dodržování lidských práv, veřejně předložené české vládě.
Desidenti – kritizovali režim
Listopad 1989
17.11. – Studentská demonstrace
21.11. – vzniká Občanské fórum. Vůdce fóra byl V. Havel.
24.11. – komunisté se vzdávají moci
Romanizace – Germánské kmeny přejímaly od Římanů jazyk, některé zvyky a křesťanství.
Křesťanství a církev – Na počátku středověku v církvi panoval rozkol. Východní vs. západní. Prvním papežem byl Lev I., po něm Řehoř I.
(vždy před naším letopočtem)
Asi 5 000 počátky osídlení Mezopotámie
Konec 4. tisíciletí nejstarší písemné památky
Asi 3 000 – 2 350 starosumerské období
Asi 2 340 – 2 200 akkadská říše
Asi 2 000 – 1 750 staroasyrská říše
Asi 1900 – 1 600 starobabylónská říše
Asi 1600 – 1350 říše Mitanni
Asi 1500 – 1235 středobabylónská říše
Asi 1350 – 1078 středoasyrská říše
911-612 novoasyrská říše
626 – 539 novobabylónská říše
AKKADSKÁ ŘÍŠE
- semitské kmeny
- vláda v Uruku a Kiši semity Sargona I. => vznik říše
- město Akkad – název říše – poloha neznámá
- Říše zničena nájezdy Gutejců – kočovníků z pohoří Zagros
22. STOLETÍ NADVLÁDA URU NAD MEZOPOTÁMIÍ, ASÝRIÍ A ELAMEM
- období SUMERSKÉ renesance
- vyvrácena nájezdy AMORITŮ
- AMORITOU BYL I KRÁL BABYLÓNU CHAMMURAPI
- báseň NÁŘEK NAD ZKÁZOU MĚSTA URU
STAROBABYLÓNSKÁ ŘÍŠE
- největší rozmach za CHAMMURAPIHO
- proslul sepsáním rozsáhlého zákoníku
- zachovalo se nám dělení obyvatelstva: plnoprávní – výsady – krevní msta
svobodní v závislém postavení – nejpočetnější
otroci – nejnižší nepočetná vrstva
- říše v ohrožení kočovného kmene KASSITŮ z pohoří Zagros
- říši zničili však až CHETITÉ
- BABYLÓNII pak lehce ovládli KASSITÉ => vzniká středobabylónská říše
STAROASYRSKÁ ŘÍŠE
- hlavní město AŠŠUR
- závislá na babylónském jihu
- zprostředkovávala obchod s MALOU ASIÍ
- CHAMMURAPI Asýrii ovládl
NÁJEZDY KOČOVNÝCH CHURRITŮ ZNIČILI OBĚ ŘÍŠE
- Churrité vytvořili stát MITTANI
- Rozsáhlý a mocný stát v sev. Mezopotámii
STŘEDOBABYLÓNSKÁ ŘÍŠE
- období rozkvětu kulturního i hospodářského
- mírové poměry s Egyptem, říši Chetitů i říší Mitrami
- Babylón padl asi 1235, kdy jej dobyli ASYŘANÉ – středoasyrská říše
STŘEDOASYRSKÁ ŘÍŠE
- podmanila si stát MITTANI a také BABYLÓNII
- za krále TIGLATPILESARA I. Asýrie ovládla foinická města a syropalestinskou oblast – max. rozsah
NOVOASYRSKÁ ŘÍŠE
- největší územní a mocenský rozmach asyrského státu
- ovládnutí SÝRIE
- ovládnutí výroby železa
- boje s potomky CHURITŮ královstvím URARTU, které porazili za SARGONA II.
- největší rozsah za ASSARHADONA 7. st. – část Egypta, syropalestinská oblast, Mezopotámie, východní Malá Asie, záp. Irán
- pokračovatel AŠŠURBANIPAL – odtrhl se Egypt, boje s kočovníky KOMMEII A SKYTHY, později MÉDY, TI SPOLU S BABYLÓNIÍ DOBYLI 612 HLAVNÍ MĚSTO NINIVE A TÍM ASYRII ZNIČILI
NOVOBABYLÓNSKÁ ŘÍŠE
- obnovitel NABOPOLASAR – 626 vyhnal ASYŘANY
- za NABUKADNEZARA II. stanula říše na vrcholu své moci – ovládala MEZOPOTÁMII, SÝRII, PALESTINU!!!
- Velký kulturní rozkvět
- 539 dobyl BABYLÓN perský král KÝROS VELIKÝ – zakladatel PERSKÉ ŘÍŠE
Potřebujete zpracovat informace a podklady pro seminární práce? Nemáte na vyhledávání informací a psaní dostatek času? Právě pro Vás jsou tady SeminarkyBezPrace.cz - zákaznická podpora na telefonu, icq,
skype,přímá komunikace se
zpracovatelem, záruka
5 let. Ukázka
zdarma!