Korán - referát

Korán
Mohamed
Ve jménu Boha milosrdného, slitovného

Jako většina ostatních velkých náboženských systému tak i islám má knihu textů, které jsou kodifikovaným základem muslimské víry. Touto posvátnou knihou je spis o mnoha stránkách nesoucí název Korán (arab. al-Qur’an = „recitování, čtení“, popř. „Kniha“). Muslimové považují myšlenky v Koránu obsažené za zjevení jediného Boha (Alláha) svému proroku a zakladateli islámu Mohamedovi.
Mohamed se narodil snad r. 570 n.l. do kupecké rodiny pocházející z tehdejšího nejvýznamnějšího centra Arabského poloostrova, Mekky. Roku 610, v době kdy byl již významným kupcem a otcem rodiny, se mu dostalo prvního ze série zjevení. Na základě těchto vizí byl Mohamed přesvědčen, že je poslem Božím a stává se hlasatelem nového náboženského myšlení. Zpočátku nepatrná obec věřících se postupem času stále rozrůstala, tak jako vyzrávalo Mohamedem hlásané učení. V Arábii do té doby nebylo velkého náboženského systému, náboženské přesvědčení bylo roztříštěno na značný počet lokálních kultů a bůžků. Hned základní tezí svého učení, tezí o víře v jediného všemohoucího a milosrdného Boha, se Mohamed ostře vyprofiloval oproti dosavadním kultům. V jisté fázi již byla Mohamedova pozice natolik silná, že začal on i jeho učení být trnem v oku čelným představitelům nejmocnějších rodů Mekky. Střet se postupem času vyostřil a nakonec roku 622 byl Mohamed s věrnými členy své obce nucen z Mekky uprchnout (tzv. hidžra). Toto datum se pro muslimy stalo počátkem letopočtu. Mohamed zakotvil ve městě Jathribu, které na jeho počest přijalo jméno Medína, kde vybudoval silnou a fungující obec svých věřících. Odtud také zahájil úspěšnou politickou i vojenskou expanzi islámu, která vyvrcholila ovládnutím Mekky a s ní i většiny arabského poloostrova. Když Mohamed umírá, je již islám ukotven jako propracované a přijaté náboženské učení.
Korán je muslimy považován za nestvořené slovo Boží, lidé jsou autory pouze vnější formy Koránu. Sám Mohamed myšlenky koránu nezapisoval, v prvních dobách byl Korán pouze přednášen a recitován a uchováván byl v paměti posluchačů. K prvnímu sepsání dal podle tradice pokyn až Umar, pozdější druhý chalífa, roku 633 z důvodů obav, aby se znalost Koránu nevytratila poté, co v bitvě proti falešnému prorokovi Musajlimovi padlo mnoho věřících, kteří znali Korán zpaměti. V následujících řádcích se budeme spíš než myšlenkovým poselstvím zabývat literární formou Koránu. Ten je jako kniha rozdělen na 114 kapitol, zvaných súry (jde o slovo přejaté do arabštiny ze syrštiny, kde znamená „psaní, text Písma“). Súry jsou nestejně dlouhé od tří po několik stovek veršů. Každá súra má již od raných dob své záhlaví, které se skládá z pořadového čísla súry, názvu, určení původu (súry se odlišují podle toho zda je Mohamed přednášel v Mekce či Medíně), počtu veršů a sdělení, po které súře byla dotyčná súra zjevena. Názvy súr mají dlouhou tradici oproti číslování, které bylo zavedeno až v 19. stol., málokdy však název súry nějak významněji souvisí s jejím obsahem. Vedle záhlaví ještě každá súra obsahuje tzv. „basmalu“ tedy slova Bismi lláhi r-rahmáni r-rahím (Ve jménu Boha milosrdného,slitovného). Těmito slovy, kterými začíná úvodní súra 1, Otvíratelka knihy, je uvozena každá z následujících súr. Pravděpodobně tato sentence sloužila v době Mohamedově jako dělítko mezi jednotlivými súrami. Súry se skládají z veršů, kterých je v Koránu 6236 (podle ofic. Egyptského vydání).Jejich délka se různí, nejstarší verše mají většinou jen několik slov, pozdější třeba i patnáct řádků.
Styl Koránu není jednotný ani jednoduše definovatelný. Ač psán ve verších nejde ani tolik o dílo básnické jako rétorické a skládá se spíš než z básnických ód z textů vyprávěcích a nařízení a příkazů. Mohamed nebyl a ani nechtěl být básníkem. Byl v podstatě kazatelem a vychovatelem. Proto např. nalézáme v Koránu opakování frází a myšlenek, což nepůsobí příliš uměleckým dojmem a stalo se to terčem kritiky dokonce muslimských estetiků. K tomu, aby se myšlenky koránu usadily v myslích posluchačů, to však bylo nezbytné. Styl Koránu můžeme popsat jako rýmovanou prózu, sloh, který hojně užívali věstci a vykladači. Rýmovaná próza nemá utříděný a pravidelný rytmický systém. I rým není v Koránu vlastně tak úplně rýmem, jde hlavně o asonanci, v níž souzní jen poslední hlásky. Dlužno dodat, že v Koránu dosáhla rýmovaná próza svého vrcholu. Mezi oblíbené Mohamedovy formální prostředky patřily přísahy, dialogy, přímá řeč, podobenství, metafory. Myšlenky jsou v Koránu převážně podávány ve formě promluv a kázání, příběhů se v Koránu vyskytuje podstatě méně než např. v Bibli. Korán totiž nesleduje a nekomentuje dějiny žádného kmene či národa, jak to činí Starý zákon. Přesto se v Koránu vyskytují postavy a příběhy ze Starého zákona jako je Abraham, Mojžíš a vyvedení z Egypta atd. Mohamed byl totiž přesvědčen, že jeho učení je pokračováním původního základu judaismu, tak jak jej přijímal a žil Abrahám. Jen na rozdíl od pozdějšího židovství a křesťanství je to pokračování nezkreslené a nepomýlené.
Pravověrní muslimové pokládají nejen obsah, ale i styl a jazyk koránu za něco nenapodobitelného, a tak se staví odmítavě k překladům Koránu do jiných jazyků a pokládají je za pouhé imitace Koránu. Podle zkušeností odborníků bude mít vždy Korán radikálně jiný účinek na Araba než na Evropana seznamujícího se s tímto nesmírně podivuhodným textem v překladu do svého jazyka.
Závěr tohoto malého exkursu do světa posvátné muslimské knihy bude patřit súře 1, Otvíratelce knihy:
1 Ve jménu Boha milosrdného slitovného
2 Chvála Bohu, pánu lidstva veškerého,
3 milosrdnému, slitovnému,
4 vládci dne soudného!
5 Tebe uctíváme a tebe o pomoc žádáme,
6 veď nás stezkou přímou
7 stezkou těch, jež zahrnuls milostí Svou,
7 ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdo
v bludu jsou!

Buddhismus - referát

Buddhismus
Jedno z nejrozšířenějších světových náboženství má svůj počátek v Indii v době asi před 2500 lety.Stále se rozrůstalo a šířilo a dnes má více než 300 milionů vyznavačů,ponejvíce v Asii.Všichni buddhisté následují učení Buddhy,jehož jméno znamená ,,osvícený‘‘.Dlouho před tím než ve 13.století z Indie vymizel,se rozšířil v Číně a Japonsku,jihovýchodní Asii a Indočíně,Tibetu později také v Mongolsku.O buddhismu se často hovoří jako o náboženství míru,protože v jeho jménu se nikdy nevedla žádná válka a nikdo nebyl v celých jeho dějinách žádnou buddhistickou organizací pronásledován za svou víru či projevy vlastního náboženského předsevzetí.

Buddha se původně jmenoval Siddharta Gautama a byl to bohatý princ,který se velmi trápil kvůli utrpení všeho na světě.Opustil svůj majetek i rodinu a začal cestovat a meditovat.Po třech letech se mu dostalo osvícení, stal se mnichem a začal své myšlenky předávat druhým.Vysoce privilegovaný život Siddhárty Gautamy v paláci se změnil na vždy,když princ spatřil poprvé starého člověka,nemocného,skupinu truchlících a svatého muže.Po letech hledání pak nalezl odpověď na otázku utrpení.Oženil se a měl syna.Buddha zemřel v 80ti letech.
Legenda spjatá s jeho narozením vypráví:Jeho matka Mája měla sen že do jejího lůna vstoupil bílí slon.O 10 měsíců později,o květnovém novoluní,kdy se otřásla země,porodila.Mája zemřela sedm dní po porodu,protože jak říká legenda,ta ,která dala život Buddhovi ,nemohla už posloužit žádnému jinému účelu.Dítě vychovala ve velikém přepychu jeho teta.V hledání pravého poznání se Siddhártha připojil k mnoha jiným mužům.Napřed to zkoušel s prováděním jogy. Potom žil s pěti společníky po pět let v krajní chudobě.Odpověď ale nepřicházela.Na to usedl pod strom bodhi ,aby se věnoval meditaci. A tehdy se to stalo.V následujících třech nocích když odolal pokušení zlého Máry, prošel třemi etapami osvícenství.V první noci prošli před jeho očima všechny jeho minulé životy.Ve druhé noci spatřil cyklus zrození,života a smrti i zákon,který jej ovládá.Třetí noci dospěl k pochopení 4 vznešených pravd.
-univerzální utrpení
-původu strasti
-léčbě strasti
Uvědomil si,že trpí všichni lidé,starost pochází z lidského toužení a jelikož toto toužení ustane ,ustane i strast.Tak se stal Buddhou-probuzeným.

Ráhula
Mladý princ se oženil s Gopou nebo Jašodharou a svému prvorozenému synovi dal jméno Ráhula,což prý původně znamenalo,řetěz,protože se cítil spoután svým způsobem života.Když se mu podařilo dostat se z paláce ,posílili tento jeho pocit 4 zážitky:
-spatřil starého muže.Nikdy před tím se se stářím nesetkal
-spatřil nemocného,týraného a trpícího bolestmi člověka.Nikdy před tím se s utrpením nesetkal
-uviděl uslzené truchlící v pohřebním průvodu.Nikdy před tím se se smrtí nesetkal.
-uviděl svatého muže,spokojeného a plného radosti,jak chodí po světě s miskou na almužnu.Najednou pochopil,že všechny radosti života jsou bezcenné.Zatoužil nyní po pravém poznání,a tak uprostřed noci opustil palác,aby je nalezl.

Mniši
Buddhističtí mniši se vzdali téměř všeho majetku.Mají pouze šafránově žluté roucho ,jehlu,břitvu,nádobku na vodu a misku na almužny.Mniši se modlí,vyučují a meditují,Každý den vycházejí ven,aby si vyprosili nějaké jídlo.V některých buddhistických zemích patří krátkodobý pobyt v klášteře ke vzdělání chlapců.V staletích po Buddhově smrti se objevily jako dvě hlavní školy buddhistického myšlení théravádový a mahájonový buddhismus.Theravádový buddhismus využívají převážně mniši.Buddhističtí mniši žijí podle předpisů párijského kánonu.Dodržují také patero předpisů,ke kterým je přidáno pět dalších pravidel.
-nesmějí se účastnit zábavy v žádné podobě včetně zpěvu a tance
-nesmějí spát v luxusních postelích
-nesmějí jíst v dobách mimo ty ,které určuje klášterní rozvrh
-nesmějí používat voňavky nebo deodoranty
-nesmějí přijímat žádné dary ze zlata nebo stříbra
Buddhističtí mniši prijímají potravu jen jednou denně,žijí z almužen –i oni patří mezi tkz.žebravé mnichy.
V roce 1191 známý zen-buddhistický mnich EISA přivezl semena čaje na Kjoto,předal je dalšími mnichovi,jménem Shonin a to bylo základem počátků pěstování čaje Uji.Mnich Eisai napsal nejstarší dochovanou odbornou knihu o čaji s názvam ,,Jak si díky čaji uchovat zdraví . Kniha měla 2 svazky a spatřila světlo světa v roce 1211 poté co se mnich vrátil z poslední návštěvy Číny.

Buddhové
Ačkoliv se podobizny Buddhů hodně liší velikostí,jsou si hodně podobné.Představují Buddhu sedícího v poloze lotosového květu.V domácnosti bývají malé svatostánky,jejichž součástí je Buddha.Jeho podobizna připomíná Buddhovu dobrotu a pomáhá věřícím v meditacích a modlitbách.
Buddhové meditují ,aby osvobodili svou mysl od agresivity ,závisti a chtivosti.Ve 20.století byli buddhové v mnoha částech světa pronásledováni a utlačováni.Jinde však pokračovalo šíření buddhismu.Už od počátku 70.let se buddhismus chytil v mnoha západních státech ,zejména v Británii a USA.V Číně byly skoro všechny buddhistické chrámy za tkz.kulturní revoluce(1966-1976)zavřeny a zničeny.V roce 1977 směly však být znovu otevřeny.V Thajsku a Bhútánu je dokonce buddhismus statním náboženstvím.Buddhisté věří,že se každý znovu narodí po smrti svého starého těla.To čím,nebo kým v novém životě bude,určuje karma.Karma je souhrn všech dobrých i zlých skutků ,jichž se člověk dopustil v předešlém životě.Buddhisté touží po dosažení dokonalého stavu ,kterému se říká nirvána.Buddha učil ,že nirvány se dá dosáhnout sledováním vznešené osmidílné cesty:správností nazorů,záměrů,řeči,činnosti,žití,úsilí,dbalostí a soustředěním.

Kolo života
Buddhisté sdílejí s hinduismem víru v tkz.kolo života,nazývané též kolo zákona.Je to nekonečný cyklus narození a nových narození,do něhož se dostanou lidé,kteří ještě nevstoupili do nirvány.8paprsků kola má buddhistům připomínat vznešenou osmidílnou cestu.

Svátky
Den bodhy-den,kdy se Gautama stal buddhou
Parinirvána-Buddhův přechod do nirvány
Vesak Púdža-Třídení svátky ,při nichž se připomínají hlavní události Buddhova života
Den Dharmačakra-den,kdy Buddha pronesl 1.kázání.

Barma
Barmská vláda v úterý večer vyhlásila v zemi na následujících 60 dní zákaz vycházení mezi devátou hodinou večer a pátou hodinou ranní. Vyhlásila také zákaz shromažďování více než pěti osob. Reaguje tak na protesty proti vládnoucí juntě. V úterý se v ulicích hlavního města Rangún sešly desetitisíce lidí.
Lidé během dne vyšli do ulic i přesto, že státní televize je od toho odrazovala. Varovala také mnichy, kteří s protesty začali, aby se stáhli mimo politiku.
Ti nejodvážnější se ale nenechali varováním zastrašit a zúčastnili se pochodu ke svatyni Shwedagon, která se stala symbolem největších protestů v zemi za bezmála 20 let.
Protesty v zemi začali asi před měsícem, kdy razantně zdražily pohonné hmoty.

Dalajlama
Vlastním jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tandzin Gjamccho byl v roce 1939 přiveden do Lhasy,kde o 2 roky později začalo jeho vzdělávání.Jako 25tiletý získal titul gaše.V roce 1950,kdy Tibet začala vážně ohrožovat Čína ,byl pouze 16tiletý Dalajlama požádán ,aby se chopil světské i duchovní moci .1951 obsadila Čína Tibet vojenskou silou,1954 navštívil daajlama Peking kvůli mírovým jednáním s Nao Cetungem.1956 odešel do Indie,aby se zúčastnil oslav svátku Vesak a rokoval zde s předsedou vlády Jawaharlal Nehru o podmínkách a situaci v Tibetu ,které se neustále zhoršovaly. 10.března 1959 vypuklo povstání ve Lhase, rychle a krutě potlačené čínskou armádou ,a díky následné okupaci byl dalajlama nucen o 7 dní později odejít do vyhnanství spolu s 80 000 dalšími exulanty.Do roku 1960 přebývá v severní Indii,v Dharamsale ,kde založil tibetskou exilovou vládu.Dalajlama přiměl OSN ,aby se zabývala tibetskou situací a výsledkem je postupné přijetí tří rezolucí z let 1959,1961 a 1965,které Čínu vyzývají k respektování lidských právTibetanů.Roku 1963 dalajlama veřejně vyhlásil tibetskou demokratickou ústavu,založenou na deklaraci lidských práv a buddhistických principech.Dalajlama procestoval mnoho států:Severní a Jižní Ameriku,řadu evropských zemí,např.Českou republiku a Velkou Británii ,ale i Japonsko ,Thajsko či Austrálii a hovoří s jejich politiky i náboženskými představiteli .V roce 1989 byla dalajlamova cesta nenásilí,lásky,míru a porozumění kvitována Nobelovou cenou za mír .Dalajlama je mezinárodně uznávanou kapacitou ve věcech lidských práv a buddhistické filosofie .Je autorem zhruba 40 knih,některé vyšly i u nás :Cesta ke svobodě ,Radost ze života a umírání v pokoji a další.

Slovenská menšina - referát

Reálný odhad počtu Slováků v ČR je 350 000 až 400 000 osob. Celkový počet organizovaných členů v jednotlivých sdruženích se odhaduje na 4 - 5 tisíc osob. Podle definitivních výsledků sčítání obyvatelstva k 1. březnu 2001 žije v ČR 193 190 občanů slovenské národnosti. Při sčítání v roku 1991 - za federace - to bylo více než 314 tisíc.
Priority jsou podle jednotlivých programů a konkrétních aktivit rozdílné, společným jmenovatelem je snaha o prezentaci hodnot slovenské kultury a emancipaci slovenské menšiny. Cílem těchto snah je uchování slovenské kultury a jazyka v prostředí majoritního národa. Všechny organizace se hlásí k pěstování vzájemnosti mezi Slováky a Čechy.
V současnosti neexistuje v ČR žádná slovenská menšinová škola. Kvůli nedostatečnému zájmu dětí a rodičů zanikla v roce 2001 ZŠ se slovenským vyučovacím jazykem v Karviné – Mizerově, ze stejného důvodu neuspěl ani projekt Gymnázia M. R. Štefánika v Praze. Neexistuje ani program výuky slovenštiny. …
Slovenská menšina vydává v ČR tři měsíčníky. Nejvyšší náklad (cca 8 000 ks) z nich má časopis Slovenské dotyky, který vychází s přílohou Literárne dotyky. Vydává jej Slovenskočeský klub. Největší rozsah má časopis Listy 2001, který vydává Klub slovenskej kultúry společně s Demokratickou alianciou Slovákov. Obec Slovákov v ČR vydává časopis Korene, který oslovuje i nejmladší generaci prostřednictvím dětské přílohy Koráliky.
2001: Od roku 1993 funguje vysílání pro slovenské spoluobčany Českého rozhlasu. Trvale kritizovanou skutečností je, že Česká televize své poslání vůči slovenské menšině v ČR a v oblasti česko-slovenských vztahů nenaplňuje.

Stránka 1 z 41234»

NAVRCHOLU.cz