Voda:
Znečištění vod je jedním z nejzávažnějších problémů dnešní společnosti. Voda jako pitný zdroj je nezastupitelná a i přesto její množství (tedy myslím té čisté) povážlivě klesá.
Nejzávažnější je znečištění vody sloučeninami dusíku a fosforu. Tyto sloučeniny se do vod dostávají především ze zemědělství, používáním dusíkatých hnojiv a dalšími procesy. Dalšími velice škodlivými látkami, které se z velké části podílejí na znečištění vod je amoniak, polychlorované bifenyly, DDT a samozřejmě sinice (jejichž obsah ve vodě zvyšují nedokonalé čističky odpadních vod, chov dobytka nebo špatný způsob obdělávání a eroze půdy). S novými technologiemi se do toků začaly dostávat kromě „klasického“ znečištění nově i toxické látky – DDT, PCB, AOX, stejně jako těžké kovy, které usazené v sedimentech představují hrozbu i po desetiletích. Vody jsou znečišťovány především haváriemi při výrobě, skladování, přepravě a likvidaci nepoužitých pesticidů nebo jiných látek, ale také chemickou ochranou rostlin.
Důležitým zdrojem znečištění je také atmosférická depozice, která působí zejména okyselování vod v zatížených místech.
Také nesmím zapomenout zmínit znečišťování domácím odpadem, splaškovou vodou a nedokonalé čištění vody v čističkách odpadních vod.
Dalším problémem kromě znečišťování vodních zdrojů jsou lidské zásahy do přirozeného hydrologického cyklu. To znamená tvorba přehrad, úpravy vodních toků, budování vodních kanálů a převádění vody z určitého povodí do jiného povodí. To má za následek ničení přirozeného rázu krajiny a tím k různorodosti a kvalitě rostlinstva a živočichů.
Půda a horninové prostředí:
Půda vzniká zvětráváním hornin a činností živých organizmů. Je základním přírodním zdrojem pro zemědělství. Kultivací zemědělských půd se proces jejich tvorby urychluje a kvalita půdy se obecně zlepšuje. Ikdyž někdy má zemědělství naprosto opačný účinek.
Jedním z nejhorších vlivů zemědělství je její měnění na „poušť“ nadměrným využíváním zemědělských ploch. Ovšem existují k tomuto jevu i přirozené příčiny, jako je posun písečných dun, který je zase spojený se změnou klimatu.
Dalším důležitým problémem je jistě i zasolování půd používáním hnojiv a pesticidů. Tím se do půdy samozřejmě dostávají i další látky jako jsou těžké kovy, okyselující složky a jiné toxické látky. U nás je důležitou příčinou kyselá atmosférická depozice, kyselé deště a přímá absorpce okyselujících plynných složek půdou.
Existuje také spousta dalších degradačních procesů, které jsou způsobeny přílišným stlačováním půdy a nevhodnou kultivací. Tím dochází k rozrušování půdy a její celkovou degradací. Půdy ztrácejí příznivou fyzikální strukturu, zejména velmi důležitou pórovitost. Což může mít za následek podmáčení půd nebo na opak vytváření tvrdých nepropustných „krunýřů“.
Samozřejmě se půda může velice vážně znečistit například také mimořádnou událostí jako je například únik olejů, ropy nebo uhlovodíků.
Velkým problémem je také možné znečišťování ze strany čističek odpadních vod, kde se hromadí kal získaný z čištění vody.
Ovzduší:
Hlavním problémem kvality ovzduší v České Republice je vysoká produkce oxidu uhličitého (hlavního skleníkového plynu), která přepočtená na jednoho obyvatele nabývá mezních hodnot. Dalším velmi znepokojujícím jevem je vysoký rozvoj dopravy, který s sebou nese zvyšující se emise výfukových plynů, oxidu uhelnatého, oxidů dusíku a tvorbu přízemního ozonu. Do ovzduší se tak dostávají látky, které napomáhají skleníkovému efektu a narušují ozonovou vrstvu. Tuto vrstvu ovšem nenarušuje pouze automobilová doprava, ale i doprava letecká, kde je též spousta emisí oxidu dusíku. Samozřejmě se na jeho rozpadu velice silně podílí i rostoucí množství některých radikálů - Cl, Br, NO, OH - pocházejících z průmyslových i zemědělských emisí freonů, halonů, NOx a CH4. Ovšem vypouštění těchto látek do ovzduší bylo již alespoň trochu potlačeno Montrealským protokolem o látkách narušujících ozonosféru a Vídeňskou konvencí o ochraně ozonosféry. Ničením ozonu se o ovzduší dostává nebezpečné sluneční záření UVa a UVc, které je schopné ničit nukleové kyseliny a bílkoviny, což jsou základní kameny života na planetě, a také způsobují vysoké problémy například s kůží, zrakem nebo produkcí látek nutných k životu.
Stálým problémem ovzduší ČR je také vytápění. Stále spousta podniků a soukromých objektů stále využívá na vytápění neobnovitelné zdroje energie jako je dřevo, uhlí nebo uhelné kaly, jejichž spalování vznikají nebezpečné toxické zplodiny a popílek. S tímto problémem je spjatý problém s tzv. zimním smogem, který je spojený především se spalování fosilních paliv. Do ovzduší se poté dostává směsice látek složená převážně z SO2, prašného aerosolu, dále CO, NO2 a různých organických složek.
Existuje také tzv. letní smog nebo fotochemický smog. Látky, které tento smog tvoří vznikají fotochemickými procesy (hlavně za účasti prekursorů – oxidy dusíku a těkavé organické látky) a mají velice silný oxidační účinek. Těmito procesy potom vzniká hlavně ozon, který má silně toxické účinky.
Samozřejmě již stálým problémem ovzduší je vypouštění chemických látek vznikajících v průmyslu. Jedná se zase hlavně o oxidy síry a dusíku, jejichž účinky již byly výše popsány.
Celkově je zde problém s energií a je velice žhavým tématem, protože v ČR stále dochází ke zbytečnému plýtvání s energiemi, využívání neobnovitelných zdrojů a neochota přijímat nové pokrokovější metody při jejím získávání.
Odpady:
Odpady jsou v dnešní době také velkým problémem, protože zvyšováním počtu obyvatelstva, růstem průmyslové a zemědělské výroby a také v neposlední řadě rozvojem energetiky exponenciálně narůstá taky množství vyprodukovaného odpadu. Podle skupenství hmoty se dělí na pevné a kapalné, podle původu na odpady z těžby, průmyslové odpady, zemědělské odpady a komunální odpady.
Mnoho látek a předmětů z odpadů by se dalo dále využít. Tím se dostávám k problému recyklace, která stále ještě není natolik rozvinutá, aby přinesla očekávaný přínos při ochraně přírody a přírodních zdrojů. Mnoho odpadů je také likvidováno ve spalovnách, kde dochází k úniku do ovzduší a k pokračování koloběhu znečišťování a znehodnocování krajiny všemi dostupnými směry.
Průmyslový odpad je jedním z největších oříšků, protože ve velké míře obsahuje silně toxické látky. Jedná se hlavně o těžké kovy, sloučeniny dusíku, fosforu, halových prvků, rtuti a freony. Jejich zpracovávání je velice nákladnou záležitostí, kterou se často snaží dotyční producenti snaží obejít na úkor životního prostředí. Navíc nejde jen o jejich zpracování, ale i uskladnění. Vedle faktorů, které jsem zde již uvedla, je také problém s místem, kde nevyužitelné zbytky uschovat. Na odpad tohoto druhu existuje mnoho nařízení ohledně uskladnění, proto se místo hledá velice těžko.
U odpadu z těžby je hlavním problémem to, že se na povrch dostávají látky, které se tam za normálních podmínek nevyskytují nebo se vyskytují v mnohem menších koncentracích. Například u odpadu z těžby uhlí je problém, kam vůbec s odpadem – což bylo vyřešeno haldami, které ovšem kromě hlušiny a určitého množství uhlí obsahují také různé uhelné příměsi, které ve vzduchu podléhají rychlé oxidaci a bývají příčinnou samovznícení. Hoření hald samozřejmě způsobuje znečištění ovzduší.
Problém s bioodpady je především ten, že jejich uskladnění vyžaduje budování velice drahých biologicky nezávadných skládek. Takové skládky však produkují metan, který
negativně působí v přírodě, proto i odpady by se mely nejen třídit a ukládat, ale i zpracovávat. Tím myslím třeba bioplynové stanice, které jsou zase velice finančně náročné.
Problém s komunálním odpadem je ožehavým tématem naprosto všude. Počet obyvatel roste a rychle se zvyšuje masa vyprodukovaného odpadu. Navíc komunální odpad je většinou absolutně nezpracovatelný. Myslím tedy kromě produktů vhodných k recyklaci, jako je papír, plasty, sklo nebo kovy. Za účelem uchovávání komunálního odpadu se zřizují skládky, které zaprvé ničí přirozený ráz krajiny, zabírají místo důležitějším stavbám a v neposlední řadě mnohdy i ony obsahují silně škodlivé látky, které prosakují do spodních vod a jsme zpět u nepřetržitého koloběhu znečišťování.
Jako poslední druh odpadu bych zde chtěla uvést odpad jaderný. Je pravda, že tohoto odpadu v porovnání s ostatními neprodukujeme takové množství, ale i přesto představuje možná mnohem větší hrozbu než všechny ostatní dohromady. Je velice těžké s tímto druhem odpadu nakládat a nalézt vůbec vhodné skladiště.
Příroda a krajina:
Jako první bych zde chtěla uvést celkový pohled na dnešní krajinu. Dochází k její devastaci a to hned několika způsoby. Velkým problémem je silně poddolované území, silná eroze půdy způsobená jak přirozenými faktory tak i faktory antropogenními, jako je například používání těžké techniky, ničení přirozeného rázu krajiny. Navíc v dnešní době volné krajiny kvapem ubývá, protože ustupuje jiným „důležitějším“ věcem jako je rozšiřování zástavby, zemědělské půdy, průmyslovým objektům a další věcem.
Fauny a flory také velice ubývá, protože dochází k ničení jejich přirozeného prostředí. Jak již jsem uvedla volné krajiny ubývá, dochází ke globálnímu oteplování, které mění druhovou skladbu rostlinstva, což má za následek úbytek přirozeným zdrojů potravy pro živočichy. Navíc je rostlinstvo silně ohrožováno emisemi ze vzduchu, kyselými dešti, zasolováním a okyselováním půdy a i ostatními vlivy znečištění. Dochází k ničení lesů a k různým mutacím. Navíc se sem dostávají nepůvodní druhy, které složení biocenózy také silně mění. Silným kácením lesů ubývá přirozených stanovišť pro různé druhy živočichů a jejich vytlačování do stanovišť nepřirozených, kde na ně číhají různá jiná nebezpečí – uvedu zde pro příklad elektrické vedení. Je také velkým problémem špatné složení lesů a celkově fauny, kde se dostáváme do stavu, kde produktivních jedinců kvapem ubývá. Nesmím také opomenout ozonové díry, které také silně poškozují rostlinstvo přemírou UV paprsků. Nakonec je zde problém i s nadměrným hlukem, který ruší živočichy v jejich přirozeném životním cyklu (například páření).
Hlavním problémem je ale stále člověk sám o sobě. Protože všechny problémy s krajinou a biocenózou pochází ze znečišťování prostředí, které je spojeno jen a pouze s lidskou činností. Pokud znečištění má velký vliv na člověka, tak na přírodu asi tak desetkrát větší, což vede k začarovanému kruhu, protože bez přírody člověk není schopný existence.