Referáty - Referáty

ROK 2768 - Místní hlavní zastupitel části území Země zvané Evropa původem Kvejgááárec ze 4. kvadrantu vesmíru přelétne ve svém turbo vznášedle nad kusem čehosi neznámého. Kusem „zelené“ krajiny, která pro něj byla naprostou záhadou. Ve svém životě pod vzduchovou kopulí na planetě Zemi byl již svědkem mnoha zvláštních věcí, ale tohle pro něj představovalo nové překvapení.
Uznával, že při jeho přestěhování na tuto planetku ve vzdáleném koutě vesmíru byl docela překvapený mnoha věcmi, ale tohle něco pro něj bylo i tak docela nové. Bylo to jako když poprvé viděl nezdravě vypadající zrzavá stvoření (zde nazývané veverky), jejichž tesáky hravě louskaly kovové obaly konzerv a která si pochutnávala na zbytcích produktů vyrobených z té předražené umělé ropy. Neméně měl původně strach ze stvoření s dlouhýma ušima s pro něj neznámým jménem zajíc, který s vervou a chutí konzumoval PET lahve. Ikdyž životní strategie to není špatná – těch je přeci všude dost… A takovýchhle stvoření tu bylo mnohem více.
V tu chvíli si úplně vzpomněl na dávného klasického skladatele Ivana Mládka a jeho píseň „Zobali vrabci zobali igelitové obaly.“ Ikdyž co jiného by vlastně ptáci měli jíst?
To, čím se živí tato stvoření, sice nebude bezesporu nejchutnější záležitostí, ale potraviny, kterými se krmí on, potraviny geneticky vytvořené ve sterilním prostředí laboratoří, jsou zase hrozně drahé. Chutné, ale těžko dostupné. A voda? Nechápal jak jsou tito schopni přežít jen na té, která již dávno ztratila svou původní barvu a konzistenci. Na té, která hraje všemi barvami a nejrůznějším znečištěním. Ale zase v noci pěkně svítí, s úsměvem pomyslel. No každopádně vesmírná přečištěná voda, kterou pil on, byla dražší než pěkný víkendový domek na Saturnu.
Kdysi se ptal, co jsou tyto životní formy vůbec zač, co tu dělají a proč tu vůbec jsou. Nikdo přesně nevěděl… Ví se pouze, že jich zde bylo mnohem více, ale k jakému účelu? Každopádně se nějak postupně začala vytrácet a jejich druhová skladba a počet se exponenciálně krátil… Byly to přežitky moderní doby, dinosauři, kteří jsou odsouzeni k záhubě. A on sám si přál, aby to tak už bylo. A rozhodně nebyl sám.Velice ho rušilo a pohoršovalo, když je viděl, jak se ukrývají ve výšce elektrických sloupů nebo jak se zahrabávají do haldy odpadků na ulicích. Zde není pro nic takového místo! Tohle je moderní společnost a na přežitky se pohlíží jako na něco nežádoucího. A tak to má i být!
Ale zpět k té zelené… Co by tady uprostřed Evropy mohlo mít takovouhle barvu? Skládky byly přece přesunuty pod zem nebo na povrch měsíců, aby na zemi nedělali takovou ostudu, a navíc na povrchu už pro ně ani nezbývalo místo, civilizace se rozšířila všemi směry a každičký kousek světa byl přesně využitý… Ale i tak, tolik zeleného odpadu nebo čehokoli na jednom místě?
Jako člověk zodpovědný za chod kolonie musí přeci danou věc prozkoumat a vyřešit. Není místo na zbytečné plýtvání… Spustil proto svoje vznášedlo na extratichý chod a pomalu se blížil k záhadě. Stroj se začal snášet až s tichým zašuměním dosedl na zem.
Plocha byla pokrytá něčím zvláštním, vypadalo to jako umělé květiny, které se dávali jako dekorace na speciální místa. Ale bylo to tu rozmanitější, barevnější tak nějak živější. Sklonil se k zemi, že si jednu z těch rostlin odveze sebou… ALE TOHLE NENÍ MOŽNÉ!!! Vždyť je vlhká a vůbec ne umělá, jako by byla opravdu živá! Rozhodl se, že se projde dál. Vzduch jako by byl najednou lepší, chutnější. Hlava se mu motala a on spadl do měkké čerstvé trávy. Bylo mu tak, jak ještě nikdy. Najednou cítil každý kousíček svého těla. Cítil tak úžasné vůně v ústech, cítil chutě, které nikdy nezažil. Zamiloval se do toho pocitu. Hladil každý kousek toho, co se mu kolem něj naskýtalo. Miloval se s tím úžasným pocitem, s každým stéblem trávy. Propadl naprosté euforii. Tak tohle je ta příroda, tohle je to, o čem tolik četl. Tohle to je ta věc, o kterou lidstvo přišlo. Přestal chápat smysl toho všeho. Proč???
A najednou mu to trklo v hlavě. Vždyť se cítí úžasně. Má pocit, že život je jen krásný a vše bude dobré… Už věděl, proč tohle zmizelo. Tohle je zlé, moc zlé. Dokonce velice moc nezákonné a tvrdě trestané. Tohle je ta nejsilnější DROGA, která kdy mohla na světě být. Nikdo nemohl vymyslet nic tak silně návykového, jako bylo tohle. Tohle bylo největší zlo, s jakým se kdy ve svém dlouhé životě setkal.
A jako správný velitel a ochránce svého lidu musel jednat. Musí zničit tuhle příšernost. Musí se zbavit této metly lidstva. Musí vymítit to zlo, které se v tomhle kousku zeleně skrývá.
A tak se stalo. Tento poslední kousek naděje, tenhle poslední kousek staré doby, poslední kousek krásy a útěchy, poslední kousek přírody zmizel jednou provždy z této zapadlé planety v zapadlé části vesmíru, ze zapadlé sluneční soustavy.

PROČ BY SE TEDY MĚLA PŘÍRODA CHRÁNÍT?
Myslím, že není potřeba odpovídat. Odpovězte, jak si myslíte, že je to SPRÁVNÉ…

Územní systém ekologické stability. Pro laika naprosto nesmyslné seskupení slov, pod kterým si ti s největší fantazií představí „ekologického“ aktivistu a jeho činnost. Prostě nicneříkající a nesmyslný pojem. Ale opravdu je tomu tak? Opravdu je Územní systém ekologické stability (dále je ÚSES) takovou nesmyslnou věcí? Opravdu se za ním neskrývá více než zbytečnost a nesmysl vymyšlený pomatenou hlavou? Nebo je to naopak kouzelné zaklínadlo, pod kterým bychom si mohli představit opravdu velké věci? A nebo je opravdový význam stále ještě záhadou?
Co tedy vlastně jsou ÚSESY? Měli by být takovou ochrannou rukou legislativy nad územními prvky v krajině, vymezenými a zřízenými na základě prostorových a funkčních kritérií. Přesně je ÚSES definován jako systém biocenter, biokoridorů a interakčních prvků. Tyto definice by ovšem pro laika stále ještě rozhodně nebyly přínosné. Proto předkládám ještě bližší vysvětlení.
Biocentrum je prvek krajiny, který svou velikostí a složek geobiocenózy umožňuje existenci, branou z dlouhodobého hlediska, určitých přírodních druhů organismů a geobiocenóz. Ovšem i s takto omezenou definicí je velice těžké určit, kde takové místo hledat. Již zmiňovaný laik by jistě řekl, že to bude místo s největší biologickou diversitou a rozhodně také všechna území, která jsou významná z ekologického hlediska. Ovšem ne všechna tato území byla do projektu zařazena. Ne všechna splnila všechny požadavky pro začlenění. Vybrat „to správné“ biocentrum je prý velice tvrdý oříšek. Ale nemá vlastně laik pravdu? Neměli bychom se držet spíše jeho závěrů? Proč některé lokality začleňovat a jiné ne? Dejme si tu příklad. Ano, území s uměle zvyšovanou diversitou jsou opravdu v tomto okamžiku nevyužitelná, protože se nedá mluvit o jakékoliv ekologické stabilitě, ale i tato místa se za nějaký čas ustálí a potom už budou mít požadované vlastnosti. A ÚSESY přece plánují dopředu? Nejsou dělané jen přímo a pouze pro tento okamžik. A nenašli bychom takovýchto příkladů více? Není právě tohle hned první a velice základní sporný bod a trhlina v tomto projektu?Vždyť právě biocentra jsou základem této teorie. Bez toho přeci nemůže být ÚSES úspěšný.
Ale vraťme se zpět k definici. Biocentra jako taková nemohou fungovat bez jakýchsi spojovacích prvků. Těmto zprostředkovatelům se říká biokoridory. Napomáhají migraci, šíření a vzájemnému kontaktu organismů. Interakční prvky potom vybíhají z biocenter a jako paprsky se začleňují do okolní méně ekologicky stabilní krajiny, kde právě příznivě působí na možné znovunastolení rovnovážného stavu, který je velice důležitý.A to samozřejmě hlavně pro krajinu, ale i pro zdraví lidí, protože bylo prokázáno, že k lidské spokojenosti – a to ať psychické či fyzické velmi napomáhá rovnováha v přírodě.
Takže již víme, co ÚSESY jsou, a víme i to, že mají za úkol udržovat ekologickou stabilitu územních celků. Ovšem víme, co vlastně ta stabilita je a co prezentuje? A jakými prostředky se jí dá dosáhnout? Ekologická stabilita je definována jako schopnost ekologických systémů uchovat a reprodukovat pomocí samoregulačních procesů své podstatné charakteristiky. Ovšem je dnes vůbec možné, aby tato definice vůbec fungovala – není její platnost v dnešní době velice silně omezena tím největším faktorem ovlivňujícím přírodu – tedy lidmi a antropogenní činností, která ať už přímo nebo nepřímo působí na přírodu a přetváří ji k obrazu svému? Není tento „samoregulační“ proces ovlivněn dobou, ve které žijeme? Dobou, kdy si lidská společnost a její konání mění podmínky bez ohledu na nejvýznamnější složky prostředí.
Antropogenní činnost ovlivnila, ovlivňuje a bude ovlivňovat přírodu v jakékoliv době. Hlavními činiteli tohoto procesu je hospodářství, průmysl a znečišťování ovzduší různými činnostmi člověka. Všichni víme, jak by se toto pustošení dalo zastavit nebo spíše možná usměrnit, protože úplné zastavení je v současné a vlastně v jakékoliv době naprostou utopií.Všichni víme, že pro zmírnění dopadu vlivu naší společnosti na přírodu by velice pomohlo snížení spotřeby energie, dřeva, nerostů, potravin a tak dále ve stejném duchu. Ovšem problém je, že když se podívám kolem sebe, tak opravdu nemohu najít nikoho, kdo by se těmito pravidly řídil. Ikdyž už se objevují pomalu alespoň malé tendence jako například částečné třídění odpadu. Ovšem ani já jako budoucí ekolog v tomto ohledu vůbec nejsem svatá. Ono tohle vše totiž znamená obrovskou změnu životního stylu – a to změnu na život méně pohodlný s novými povinnostmi a bez některých výhod - a do toho se jen tak někomu nechce. Tyto změny jistě taky velice brzo budou muset přijít, ale bude to proces pozvolný.
Ovšem toto všechno ničení je dáno i dalšími faktory. A to tím, co dnes vládne celé společnosti – tedy mocí a penězi. V dobách dávno minulých, kdy lidé ještě běžně pro oživu lovili divokou zvěř, tedy v době pravěku, byla biologická různorodost velice důležitým faktorem ovlivňujícím životaschopnost populace. I proto měli lidé v myli zabudováno, že přírodě musí pomáhat a ne ji soustavně ničit. Ovšem zde se tvrdě narazilo v dnešní době, protože lidé vidí snazší přežití právě v moci a penězích než v biologické diversitě.
A když už lidé jednou k těmto ekonomickým výdobytkům přičichnout, tak se nedají zastavit. Lidé jsou prostě zvyklí, že pokud to nebudou oni, kdo si urve nejvíc, tak to bude určitě někdo jiný – takže to vlastně není vůbec jejich viny, že se příroda devastuje, protože se to vždycky dá svést na to, že pokud to nebudeme my, tak to bude někdo jiný. Prostě v Čechách velice známý a oblíbený způsob řešení věcí. Tímto vzniká absolutně začarovaný kruh, ze kterého je velice těžká úniková cesta. Ovšem jsou tady i samozřejmě Don Quiotové, kteří se tento stav snaží změnit. Jsou to lidé, kteří nepřemýšlí v rámci měsíců a roků jako běžní lidé, ale jsou to lidé, kteří myslí v desítkách a stovkách let. A právě díky těmto lidem máme právě tento projekt ÚSESÚ.
V České Republice (tehdy v bývalém Československu) tento projekt vznikl v osmdesátých letech minulého století. Měl by to být jakýsi nástroj kompromisu mezi již nepřímo zmiňovanými urbanisty a ochránci přírody. Cílem tohoto projektu bylo vytvořit jakousi v čase trvalou, v prostoru spojitou a účelně uspořádanou síť, která by umožňovala trvalou existenci přirozeného genofondu krajiny. Byl tvořen tak, aby co nejvíce vyhovoval všem. Tento projekt měl spoustu předchůdců z různých částí Ameriky a Evropy. Proto se náš ÚSES snaží díky těmto poznatkům vypracovat, co nejlepší plán, jak přírodu účelně chránit.
V České Republice je tedy projekt ÚSES realizován asi čtvrt století.Ovšem pro projekt takovéhoto charakteru je to stále velice krátká doba na to, aby se opravdu ukázali jeho klady a zápory. Díky tomu, že se jedná o živou hmotu, tak je jasné, že plná funkčnost tohoto systému se projeví postupem času, kdy se opravdu dané území ustálí v určitém stabilním stavu.
Hlavní cíl tohoto projektu teda známe a osobně bych jej označila i jako největší klad celého projektu. Ovšem je zde i dost sporných věcí, které se budou ještě časem muset jistě dolaďovat. Osobně vidím velký problém ve vhodném výběru biokoridorů a biocenter. Tento názor jsem už jednou výše zmínila. Jistě, existují kritéria, jak správně vybírat tato území, ovšem lidský faktor nikdy není jako stroj. Nedokáže vybírat jen podle určité poučky. V lidském jednání je spousta subjektivity, která se zrovna v tomto místě nehodí. Dle mého názoru je třeba, aby projekt byl trochu více zajetý, aby bylo naprosto jasné co a jak. Zatím je vše ve zkušebním stádiu a je třeba, aby se vše vytříbilo a ukázalo svou pravou podobu. Navíc při vytyčování těchto území je třeba znát podrobně dané území a také informace o migračních pohybech bioty. Zde se navíc ochránci musí opřít o znalosti dalších odborníků, kteří se zabývají komplexními pozemkovými úpravami, regulačními plány nebo například lesním hospodářským plánem. Tím se dostáváme k dalšímu člověku a riziko chyby se nám exponenciálně zvyšuje.
Další a to největší problém v tomto projektu vidím zase v lidech. Tentokráte ne v jejich subjektivitě, ale v jejich vlastní povaze. Když už se překoná první problém a vše je vyřešeno tak, jak má, tak se znovu dostáváme k problémům s koryty. Lidé jsou hrozně snadno uplatitelní a jdou jenom za mamonem. Proto takového ušlechtilé cíle prostě nemohou fungovat. Navíc tu jde i o to, že v tomto případě je velice nutná jistá důslednost. A to je další věc, která Čechům není úplně známá. Dejme si zase příklad. Lesníci sice vědí, že v Čechách postupně mizí původní populace smrku. Ano, dochází k umělé obnově na těchto územích, ale jakým způsobem? Nikomu už nevadí, že původně šlo o úplně o jinou varietu této dřeviny a tudíž dovážením nepůvodních sazenic stejně mění ráz a genofond krajiny. A tímto zužováním genetické výbavy druhů dřevin dochází ke snižování diversity a tím přeneseně i vitality lesních ekosystémů.
Vlastně všechny faktory ovlivňující rovnováhu v ekosystému jsou lidského původu. Ale abych vyloženě pořád jenom nekritizovala člověka, tak musím také zmínit dopady průmyslu a zemědělskou výrobu. Obrovské imisní zátěže jsou opravdu velice významným činitelem při ničení horských lesů, nebo velice rozsáhlé důlní práce jako destruktor celé krajiny.
Dalším významným faktem, který je třeba zohlednit při hodnocení záporů a kladů ÚSES je to, že nezajišťuje ekologickou stabilitu, ale pouze jí připravuje živnou půdu. Je to dlouhodobá záležitost a na výsledek si ještě docela počkáme.
V současné době se dá vybrat mezi mnoha způsoby jak chránit přírodu. Osobně se mi líbí, že projekt ÚSES nabízí řešení v podobě kompromisu mezi ochránci přírody a urbanisty, lesníky a agronomy. Když jsem si o tomto projektu četla, tak jsem z něj byla doslova nadšená. Je opravdu velice dobře vymyšlený a kdyby fungoval, tak by tu brzy byl ráj na Zemi. Ovšem asi se všichni shodneme, že v lidské společnosti, která funguje, tak jak dnes funguje, nic takového fungovat ani nemůže. Je to jako komunismus – výborný nápad, který kdyby fungoval, tak by se všichni měli hned lépe. Ale my na to prostě ještě nejsme připravení.

Literatura:
Vaněk S., 2001 :Labyrintem ochrany přírody, Vesmír 9: 516-518
Kučera P., 2003: 10 nejslavnějších mýtů v návrzích biocenter a biokoridorů ÚSES – práce dostupná na webu: http://tilia.zf.mendelu.cz/xkucera0/pr_habil/!10_mytu.htm
Kubeš J., 1997: Vybrané postupy krajinného plánování.
Buček A., Lacina J., CHKO ČR. Ohrožení ekologické stability lesů ve vztahu k ochraně přírodního prostředí http://ekocentrum-natura.d2.cz/biokoridor/
Pelc F., 2001: Ohrožení ekologické stability lesů ve vztahu k ochraně přírodního prostředí, Správa CHKO ČR. Dostupné z http://sweb.cz/sborníkjh/pelc.htm

TAJGA
Též nazývaná severní jehličnatý les. Vyskytuje se na hraničním pásu severní Ameriky a Eurasie. Navazuje z jihu na zonobiom tundry a je nejrozsáhlejším zonobiomem na Zemi (asi 17% území Země). Je přítomna pouze na severní polokouli. Biom tajgy je vždy na západě posunut severněji. Příčinou jsou teplé mořské proudy (Golfský proud), ovlivňující klima v
oceánických oblastech, např. Norsko. [1]
Tajga se dělí na 4 podtypy:
1. Ekoton mezi listnatým a jehličnatým lesem
2. Pravý jehličnatý (boreální) les s výskytem souvislých porostů jehličnatých stromů
3. Oblasti s nesouvislým a méně hustým stromovým porostem
4. Ekoton mezi končící tajgou a počínající tundrou
Průměrné roční teploty jsou v tajze asi -5 až 3°C (1-4 měsíce mají průměrnou teplotu vyšší než 10°C) a srážky 350 – 750 mm. Čistá primární produkce se pohybuje v rozmezí 4 až 20 t.da -1 za rok a biomasa sušiny činí 60 až 400 t.da -1. [2]
Voda v tekutém skupenství je po většinu zimy nedostupná a rostliny a živočichové mají nápadný zimní spánek, kdy je jejich metabolismus velice pomalý.
Zahrnuje lesy studeného podnebí vysoké zeměpisné šířky a vysoké nadmořské výšky. Tyto lesy jsou charakteristické hustými stanovišti a relativně malými stromy – typicky pod 30 m, které tvoří hustý stín a znesnadňují chůzi. [3] Celkově je stromové patro velmi limitované. V oblastech, kde je méně krutých zim dominují borovice (Pinus) a opadavé stromy jako je modřín (Larix), bříza (Betula) nebo osiky (Populus). Velice často jako směsice druhů. Více na severu se vyskytují monokultury jedle (Picea). Prvořadé enviromentální omezení v těchto severních jedlových lesích je v přítomnosti permafrostu, který vytváří sucho kromě období, kdy slunce ohřívá povrch. Kořenový systém jedle může vyvinout speciální povrchní půdní vrstvu, ze které stromy získávají všechnu vodu v krátkém období růstu. [1]
Jelikož severní Amerika a Eurasie byly dříve spojené ledovým mostem, tak se zvířata a vegetace mohla široce rozšířit. Losi, pro příklad, jsou k nalezení na obou kontinentech. Takže jak Amerika tak i Eurasie mají společné genetické dědictví a stejnou formu a tvar. Hlavními zvířaty vyskytujícími se zde je los, jelen, vlk, medvěd, veverka, zajíc, liška, mnoho hmyzu a stěhovaví ptáci – vodní ptáci a karnivorní povrchoví ptáci jako jsou sovy a orli. [3]
Ovšem tajgy jsou poslední dobou velice ohrožené a to ze dvou důvodů:
1. Je zde mnoho ekonomicky cenných surovin – hlavně tedy dřevo, které je hlavním zdrojem pro dřevařství a výrobu papíru.
2. Velice časté jsou disturbance – hlavně požáry, bouřky a gradace hmyzu. Pro příklad, celý milion akrů „Boundary Waters Canoe Area v Minnesotě“ byl spálen (při počtu menších požárů). Individuální stanoviště jsou teď velice výjimečně starší než 91 let. [3]

STRUKTURA BAKTERIÁNÍCH SPOLEČENSTEV TAJGY V ZÁVISLOSTI NA PODMÍNKÁCH PROSTŘEDÍ

Vyšetřování půdního fondu jako ekologicky nepozměněné oblasti je velice důležité pro management životního prostředí, zahrnuje ochranu půd a záchranu její biologické rozmanitosti. [4]
Ve své práci se chci zaměřit hlavně na dvě hlavní skupiny půd, které se v této oblasti tajgy vyskytují. Jedná se o podzolovou půdu a lesní hnědozem.
Souhrnně se dá říci, že se počet bakterií zvyšoval s následujícím: zelené části rostlin  odpad ze stromů  fermentační vrstva. Takže bakteriální rozmanitost byla na maximu ve fermentační vrstvě obou druhů sledovaných půd.
Bakterie izolované z různých substrátů byly reprezentované především spirilami, myxobakteriemi, cytofágy, gramnegativními bakteriemi druhu Flavobacterium a Xanthomonas, tyčinkami a streptomycety. Rozdíl mezi bakteriovými komplexy různých půdních vrstev se ukazuje v nadvládě různých bakteriálních taxonů. [4]
Když jsem řekla, že ve fermentační vrstvě je největší bakteriální rozmanitost, tak nesmím zapomenou na to, že dle výzkumů [4, 5, 6] je na dominantní druhy bakterií mnohem bohatší hnědozem než podzolová půda. Rozdíly v rozmanitosti bakteriálních komplexů v závislosti na druhu půdy jsou dány hlavně jejich rozdílným organickým složením [6]. Hnědozemě mají vyšší fermentační vrstvu než podzoly a obsahují mnohem více humusu.
Složení bakteriálních komplexů je také silně vázáno na roční dobu a přírodní podmínky. U podzolových půd je mokrá půda ovládaná spirilami, typičtí jsou hydrobionti, zatímco relativně suchá půda je ovládaná myxobakteriemi. [5] Ovšem zavlaženost nemá vliv pouze na složení bakteriálních společenstev, ale také na jejich prostorové uspořádání. V průběhu mokrých period, kdy je půda skoro kompletně saturovaná vodou, jsou bakterie rovnoměrně uspořádány v půdě ve výšce až 0,5 m (i s fermentační vrstvou). Ve stejném období, kdy je obsah vody v půdě nižší než její celková vlhkostní kapacita, jsou bakterie rozmístěny v prostředí diskrétně – tedy hlavně ve fermentační vrstvě a ve vrchních vrstvách půdy. [4]
Bakteriální složení a množstevní zastoupení se také silně liší typem substrátu a nadmořskou výškou.
Organizace taxonomického postavení bakterií typická pro daný typ biocenózy pomáhá k určení ekologické role těchto mikroorganismů. Například, saprotrofické bakterie CSFBR (The Central State Biosphere Reserve) půd jsou reprezentované členy různorodých ekologických a trofický skupin - hydrolytické, kopiotrofické a oligotrofní. Poté například
hydrolytické jsou reprezentovány různorodými bakteriálními skupinami- myxobakteriemi a
cytofágy, aktinomycety druhů Cellulomonas, Nocardioides, Micromonospora, a Streptomyces. [4]
Bakterie schopné degradovat celulózu se vyskytují ve všech vrstvách, ovšem největší zastoupení je samozřejmě ve fermentačních vrstvě, kde mají největší využití a nejvíce živin pro jejich vlastní život. [4]
Počet a zastoupení bakterií se projevil i na procesech, které v půdě probíhají. Při vysoké aktivitě kvašení půd se vyskytují ve velkém množství hydrolytické bakterie. Jejich aktivita je mnohem vyšší v půdách hnědozemě než v podzolech. Znovu je tento jev přičítám vyššímu obsahu humusu v půdě. Sukcesní studie hydrolytických bakterií v organogenních půdních horizontech ukázaly, že v prvních fázích sukcese, amylolytické bakterie byly reprezentované
cytofágy a myxobakteriemi, zatímco, v pozdních stádiích byly reprezentovány aktinomycetami, myxobakteriemi a tyčinkami. [5]
Hlavní chemické prvky vyskytující se v půdách vlhkých zón jsou železo a mangan. Fe,Mn – oxidující bakterie byly odhaleny ve všech částech podzolové půdy a hnědozemě. Tyto bakterie byly hlavně reprezentované tyčinkami, spirilami, a myxobakteriemi (tedy dominantními bakteriový druhy těchto půd). [4]
Na základě všech těchto informací můžeme konečně vytvořit soupis hlavních rozdílů podzolových půd a hnědozemě z hlediska bakteriálního zastoupení:
1. Fermentační i půdní vrstva hnědozemě jsou charakterizovány větší druhovou rozmanitostí sledovaných mikroorganismů a vyšším obsahem hydrolytických bakterií než je tomu u půdy podzolové. Je to dáno příznivějšími podmínkami pro degradaci organických zbytků.
2. Podzolové půdy mají vyšší obsah aktinomycet než hnědozem, protože jsou adaptované na vyšší vlhkost prostředí.
3. Silně se liší iluviální části těchto druhů půd, protože je zde jiný obsah vody a tudíž jiné bakteriální zastoupení.
4. Arthrobakterie, které špatně rostou ve vysoce kyselém prostředí, nebyly objevené v jakékoli části podzolové půdy, ačkoli tyto bakterie byly objevené ve všech částech hnědozemě.
Zdroje:
1. Ecology, From individuals to Ecosystems, Michel Begon a kolektiv, Blackwell Publishing, 2006
2. Ekologie, Zdeněk Laštůvka, Pavla Krejčová, 2000
3. Enviromental science, Earth as a Living Planet, Botkin Keller, Von Hoffmann Press 2000
4. A. V. Golovchenko, T. G. Dobrovoi’skaya, I. A. Maksimova, V. A. Terekhova, D. G. Zvyagintsev, S. Ya. Trofimov; Structure and Role of Microbial Communities in southern taiga soils, Microbiology; Vol. 69, No 4, 2000, pp. 371-380. Translated from Mikrobiologiya, Vol. 69, No. 4, 2000, pp. 453-464
5. A. V. Golovchenko, T. A. Semenova, A. V. Polyakova, L. I. Inisheva; The structure of the micromycete complexes of olygotrophic peat deposits in the southern taiga subzone of west Siberia, Microbiology, Vol. 71, No. 5, 2002, pp. 575–581. Translated from Mikrobiologiya, Vol. 71, No. 5, 2002, pp. 667–674.
6. L.V.Mukortova, I.N.Bezkorovainaya ; Transformation of organic matter of the Larche Forest soils in the northern taiga of nizhne-tungusskoe plateau, central Siberia, Mitigation and Adaptation Strategies for Global Change (2006) 11: 191–202 Springer 2006