Referáty - Životopisy

Jan Amos Komenský

UČITEL NÁRODŮ
Narodil se 28. března v Nivnici. Jeho otec Martin Komenský byl synem Jana Segeše, fojta v Komni. Martin i jeho žena Anna zemřeli rychle za sebou v Uherském Brodě. Od jejich smrti žil sirotek ve Strážnici u své tety Zuzany, provdané za Martina Nosála. V květnu 1605 vypálili Bočkajovci Strážnici. Jana se ujali poručníci v Nivnici. V r. 1608 přišel šestnáctiletý Jan na žerotínskou latinskou školu do Přerova. Jako „mládenec“ určený jednotou bratrskou k přípravě na kazatelské povolání dostal jméno Amos. Správcem německého bratrského spolku ve Fulneku byl jmenován v r. 1618 a téhož roku byl 18. června oddán s Magdalenou Vizovskou z Přerova. Roku 1622 Magdalena umírá spolu s dvěma dětmi na mor. O dva roky později se oženil s Marií Dorotou Cyrillovou.. 3.září r. 1628 odchází s rodinou a K. Poniatowskou do Lešna., kde učil na vyšší bratrské škole. 1632- na jaře byl zvolen konseniorem a na podzim seniorem jednoty bratrské a pověřen funkcí písaře. 27. srpna 1648 po návratu z Londýna ( kam přijel r. 1641 ) do Lešna ztrácí druhou manželku. Ze čtyř dětí jsou Dorota Kristina a Alžběta už dospělé, Zuzana pětiletá a Daniel dvouletý. 17. května 1949 uzavřel v Toruni třetí sňatek s Janou Hanusovou. Koncem dubna 1649 bylo Lešno vypáleno. Komenský přišel o majetek, knihovnu a nejvzácnější vlastní rukopisy. Zachránil se útěkem do Slezska . V zimě r. 1669 byl upoután na lůžko nemocí. 15. listopadu 1670 zemřel v Amsterodamu a 22.11. byl pochován ve valonském kostelíku v Naardenu. Za celý svůj život napsal mnoho knih. Např.:
1612-začal psát slovník Poklad jazyka českého
1622-Přemyšlování o dokonalosti křesťanské
1623-ukončil tříletou práci na Manuálníku a dopsal labyrint světa
1624-Pres boží , spis o sirotě
1650-Kšaft umírající matky, jednoty bratrské
1653-zkušební otisk první podoby Orbisu s názvem VASTIBULI ET IANUAE LUCIDARIUM
1658-Orbis pictus
1660-dokončil 4. díl Truchlivého
1661-píše příručku k vyvrácení socinianismu a koncem roku řadí chronologicky vlastní bibliografii
1668-Via Lucis
1670- v srpnu podepsal věnování spisku o logice Triertium catholicum vydaného až v roce 1678. V září píše poslední poznámky do Clamores Eliae
2. listopadu napsal poslední dopis Drabíkovi ( Mikuláš 1588-1671 = spolužák Jana na bratrské škole ve Strážnici, popraven pro velezradu 16.7. )

Ruská carevna Kateřina Veliká, rodným jménem Sofie Frederika, se narodila 2. května 1729 ve Štětíně. V roce 1744 si ruská carevna Alžběta I. Petrovna vybrala Kateřinu jako vhodnou manželku pro dědice Alžbětina trůnu Petra. Manželství s Petrem nebylo příliš šťastné, nicméně Kateřina brzy v Petrohradě navázala kontakty s vlivnými politickými kruhy. Dopisovala si též s předními osobnostmi západní Evropy, jako byl Voltaire a Montesquieu.

V roce 1762 nastoupil Kateřinin manžel na ruský trůn jako Petr III. Kateřina sama byla již nějakou dobu ve styku s odpůrci carova politického kursu, jako byli mnozí dvořané, kancléř A. P. Bestužev-Rjumin a její milenci, mezi nimiž byl nejvýznamnější G. Orlov. Ten zosnoval 17. června 1762 proti neoblíbenému Petru III. spiknutí a provedl vojensky podporovaný státní převrat. Trůn se tak uvolnil Kateřině.

Kateřina Veliká se zbavila politické závislosti na Prusku a navázala na zahraniční politiku cara Petra Velikého, k čemuž ji nutily také pochybnosti okolí o otcovství jejího syna careviče Pavla, jelikož Pavlovým otcem možná nebyl Petr III., nýbrž Sergej Saltykov, další carevnin milenec. Zavražděný Petr III. tak mohl být zřejmě posledním legitimním panovníkem dynastie Romanovců.

Během rusko-polských válek získala pro Ruskou říši významnou územní část při prvém dělení Polska ještě roku 1772.

Z rusko-turecké války v letech 1768-1774 vytěžila absolutní vojenskou převahu v severním Černomoří a obsadila strategicky důležité černomořské pobřeží. V roce 1783 Kateřina připojila Krym k Ruské říši. Carevna následně pověřila svého tehdejšího milence Grigorije Potěmkina vybudováním mocné vojenské základny a černomořské flotily na Krymu, který se stal i přes dílčí Potěmkinovy neúspěchy (legendární Potěmkinovy vesnice vystavěné z kulis) oporou ruské vlády v Černém moři.

V letech 1787-1792 vypukla nová rusko-turecká válka, při které proti Osmanské říši společně s Ruskem vystoupil i císař Josef II. Kateřina po několika vítězstvích nad tureckou armádou zamýšlela obsadit celý (slovanský) Balkán, dobýt Istanbul, a dokonce obnovit Byzantskou říši v čele s Konstantinem, vnukem Kateřiny Veliké. Proti této snaze ovšem vystoupily některé evropské velmoci. Švédský král Gustav III. pak donutil novou válkou s Ruskem Kateřinu přehodnotit své plány a svolit k přemístění vojenských sil na sever.

Kateřina se zasloužila i na poli kulturním. Nákladné úpravy carských sídel, nákupy obrazů a uměleckých děl (Kateřina prakticky založila slavnou Ermitáž, která při její smrti vlastnila skoro 4000 exponátů), stavební činnost v Petrohradě, to vše sloužilo především k demonstraci vlastní velkoleposti.

Kateřina Veliká během své vlády obohatila Ruskou říši o více jak půl milionu km2 nové půdy, reformovala státní správu, zefektivnila samosprávu, naproti tomu upevnila absolutní moc panovníka. Díky své podpoře vzdělání a kultury byla tehdejšími mysliteli chápána jako téměř ideální osvícená panovnice. Kateřina Veliká byla též autorka dramat, významných pro osvícenské ruské umění, napsala si také svůj vlastní obsáhlý životopis.

Kateřina zemřela v roce 1796 ve věku 67 let a po své smrti byla pohřbena ve Svatopetrské pevnosti v Petrohradě. Jejím nástupcem se stal syn Pavel.

Pieter Brueghel narozen v roce 1525 v Nizozemsku. Zemřel v roce 1569 v Belgii.
Pieter Brueghel byl nejvýznamnějším nizozemským malířem 16 století-Renesance. Jeho krajiny které vyzařují svou přirozeností a intimitou jsou pro lidstvo nezapomenutelné. Byl žákem Cocka pro kterého kreslil předlohy pro lepty. V roce 1551 byl přijat do malířského cechu v Antverpách. Působil také v Itálii. Za cestu do Itálie a zpátky namaloval Brueghel spousty obrazů. Tyto obrazy vydal Rock v roce 1515 cyklus leptů: Krajiny. Po návratu do Antverp kreslil pro Cockovo nakladatelství krajiny a výjevy. V roce 1557 datoval svůj první obraz. Jeho největší dílo je Cyklus měsíců. Toto dílo vytvořil během 12 let. V prvních obrazech tohoto cyklu kladl důraz na krajinu. A vrcholem díla bylo Přísloví. V těchto příslovích nezobrazuje lidovou moudrost, ale zobrazuje nesmyslnost, zlomyslnost a podlost. Tohoto cyklu dokončil pouze 5 obrazů. Vytvořil kresby sedmi hříchů a sedmi ctností. Dále maloval biblické obrazy a v těchto obrazech se zabývá myšlenkou nesmyslného či hříšného činění a na pozadí oslňující krajinu. Př: stavba Babylonské věže (1563). K posledním dílům v jeho životě patří velkolepé podobenství o slepicích, což byl rok 1568. Tento obraz symbolizující osud lidí, kteří se odvrátili od křesťanské pravdy. O rok poději (1969) Pieter Brueghel umírá v Belgii, v hlavním městě Bruselu. A dodnes je považován za jednoho z největších malířů.