Šíma Josef
(1891 – 1971)
Český i zároveň světový malíř (protože žil téměř 50 let v Paříži), významný představitel evropského moderního malířství. Pochází z Jaroměře z výtvarnické rodiny, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, stál při zrodu skupiny Devětsil. Od roku 1922 se přestěhoval do Paříže – zde byl zakládajícím členem pařížské skupiny Grand Jeu (Vysoká hra), ale nikdy nepřerušil kontakt s Prahou. Byl členem výtvarného odboru Umělecké besedy a pravidelně s ním vystavoval. Začínal s malováním po válce civilistní tématikou, poté krátce experimentoval v oblasti výtvarné formy. V roce1922-1924 maloval lyrické evokace pařížských ulic, nábřeží a přístavů. V roce 1925 procházel krátkým obdobím geometrické abstrakce. Počátkem druhé poloviny dvacátých let je jeho malba velmi blízká surrealismu, ale nesplynula s ním. Celoživotním tématem malby pro něj bylo vědomí jednoty světa, kterou vyjádřil více způsoby. Zpočátku to byly mýtické prakrajiny (symbolika letu, vejce, krystalu, stromu, …), poté maloval téměř nehmotné, jakoby se vznášející vzdušné obrazy krajin – s nimi v tomto období maloval i podobizny svých přátel. Dále to byly zdroje s mytologie (zobrazovaly blížící se světovou katastrofu) – Pád Ikarův, Návrat Theseův, Zoufalství Orfeovo, … Na počátku války se úplně odmlčel. Tvořil krátce pouze slovenské kresby. K malování se vrátil až na počátku padesátých let. Zde se v jeho dílech začíná objevovat země a oheň. Od druhé poloviny padesátých let se do malby dostává světlo. Kolem poloviny šedesátých let se do malby vrací starší témata – bezhlavá torza, labyrint, matematické symboly, … V závěru života uskutečnil syntézu všech jeho dřívějších témat – krajiny, světelné kosmické vize, symbolika lidského osudu a elementární symboly psychiky. Dále ilustroval mnohá díla českých i francouzských autorů. Navrhl a realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v
Josef Šíma…
Marx byl to, čemu říkáme historický materialista. Obecně můžeme říci, že doba velkých filosofických systémů skončila. Po něm dostává filosofie úplně nový směr. Namísto rozsáhlých spekulativních systémů přichází filosofie existence či, filosofie jednání. To měl právě Marx na mysli, když konstatoval, že filosofové pouze svět vykládali, jde však o to ho změnit. Tato slova znamenala v dějinách filosofie důležitý obrat. Marxovo myšlení má tedy praktický a politický cíl.
Musíme si pamatovat, že Marx nebyl jen filosof, ale i historik, sociolog a ekonom. Žádný jiný filosof rozhodně neměl takový význam pro praktickou politiku. Marxův přítel Friedrich Engels hned od začátku napomáhal vzniku toho, co se později nazývalo marxismem.
Karel Marx…
Byl to český spisovatel, publicista a představitel kritického realismu a zakladatel beletristického časopisu Zvon. Pocházel z Lázní Bělohrad. V Jičíně vystudoval učitelský ústav. V letech 1877 – 1887 působil jako učitel v Trhové Kamenici a v nedalekém Hlinsku. Poté jako ředitel dívčí měšťanské školy v Praze na Vinohradech.
Karel Václav Rais…
Byl to český spisovatel, publicista a představitel kritického realismu a zakladatel beletristického časopisu Zvon. Pocházel z Lázní Bělohrad. V Jičíně vystudoval učitelský ústav. V letech 1877 – 1887 působil jako učitel v Trhové Kamenici a v nedalekém Hlinsku. Poté jako ředitel dívčí měšťanské školy v Praze na Vinohradech.
Raisovy literární počátky představovaly básně a drobná próza určená hlavně mládeži ( Povídky ze starých hradů, Poslední léto, sbírky Doma a Cesta k Domovu ). Proslavil se vesnickými povídkami a romány z rodného Podkrkonoší a Hlinska ( Kalibův zločin, Sirotek, Stehle, O ztraceném ševci ). V nich podával realistický obraz venkova a života venkovanů. Dokázal zachytit pronikání dravého kapitalismu na český venkov problémy z toho plynoucí. Zejména střetávání tradičního a nového způsobu života, které mimo jiné přinášelo rozpad rodinných vztahů ( Rodiče a děti ).
Věnoval se i části venkovanů, kteří utíkali do města ukrýt se před svou vlastní minulostí nebo se nechali zlákat městským pozlátkem ( Půlpáni, Panička ). Svou představu ideálních společenských hodnot a osobních vlastností vyjádřil K.V.Rais v románu Západ. Raisovo umění přiblížit větnou stavbu hovorového dialogu se projevilo v jeho největším románu Západ. Do hovorů postav dokázal panoramatické obrazy horské krajiny Kameniček tak dynamicky a realisticky, že do této oblasti přilákal známého malíře Antonína Slavíčka. V obou románech vyzdvihl buditelskou úlohu učitelé a kněží v nejodlehlejších koutech Čech a době obrozenecké a poobrozenecké. Druhý pól Raisovy tvorby představují humoristické a idylicky laděné romány a povídky, v nichž zdravý venkovský živel dokáže nalézt cestu ke štěstí ( Káča, Skleník ). Snad nejpopulárnějším Raisovým dílem je úsměvný román Pantáta Bezoušek, v němž proti sobě postavil do kontrastu městské a vojenské prostředí koncem 19. století.
Karel Václav Rais…
Ruská carevna Kateřina Veliká, rodným jménem Sofie Frederika, se narodila 2. května 1729 ve Štětíně. V roce 1744 si ruská carevna Alžběta I. Petrovna vybrala Kateřinu jako vhodnou manželku pro dědice Alžbětina trůnu Petra. Manželství s Petrem nebylo příliš šťastné, nicméně Kateřina brzy v Petrohradě navázala kontakty s vlivnými politickými kruhy. Dopisovala si též s předními osobnostmi západní Evropy, jako byl Voltaire a Montesquieu.
Kateřina Veliká…
Lenka Chytilová se narodila 11. 5. 1952. Pracuje jako redaktorka, středoškolská učitelka a píše poezii. V letech 1964 – 1970 studovala na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové, a v letech 1970 – 1975 na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor němčina, čeština.Od roku 1975 do roku 1989 působila jako redaktorka v nakladatelství Kruh v Hradci Králové. V roce 1989 byla po podpisu petice Několik vět zbavena svého redaktorského místa. Krátce pracovala v Ústavu sociální péče v Bystrém u Poličky. V roce 1990 se vrátila do nakladatelství Kruh, kde pracovala do roku 1992 . Od roku 1992 je redaktorkou v nakladatelství Ivo Železný v Praze a externě učí na gymnáziu J. K. Tyla v Hradci Králové. Je členkou Obce spisovatelů a českého centra PEN – klubu.
Básně začala publikovat koncem 60. let v krajském deníku Pochodeň. Později uveřejňovala básně a literární recenze v časopisech: Krkonoše, Literární měsíčník, Mladý svět a v deníku Mladá fronta. V poslední době publikuje v Literárních novinách.
Vydala básnická díla: Dopisy, Třetí planeta, Proč racek přemýšlí, Průsvitný Sisyfos.
Od roku 1975 do roku 1990 nesměla vydávat knihy.
Lenka Chytilová…
Leonardo da Vinci
Italský malíř, architekt, učenec a vynálezce se narodil roku 1452 a zemřel roku 1519. Jeden z nejvýznamnějších italských umělců renesance a světového malířství se nacházel od roku 1516 na dvoře Františka I. ve Francii.Zcela dokončených děl se zachovalo velice málo, například první Leonardovo samostatné dílo Klanění tří králů z roku 1481-82, které je zakládáno na trojúhelníku zůstala pouze první podmalba.Za prvního Milánského pobytu vznikla dvě díla Madona ve skalách a nástěnná malba olejem Poslední večeře v klášteře Santa Maria delle Grazie, jedno z nejslavnějších Leonardových děl v němž se pokusil charakterizovat psychický stav apoštolů v momentě Kristovy věty: „Jeden z Vás mě zradí“.Roku 1503 začal pracovat na portrétu Mony Lisy, jehož proslulost je založena na tajemném úsměvu. Leonardo byl všestranný renesanční umělec a vědec.Zakladatel vědecké ilustrace a teoretik umění ( traktát o umění ) , věnoval se studiu anatomie ( připravoval velké dílo o anatomii člověka ze kterého se uchovalo 800 kreseb ), jako první se zabýval proporcemi lidského těla, které dával do souvislosti s mechanikou pohybu. Zabýval se i technickými obory : optikou a hydrostatikou, projektoval pevnostní stavby a navrhoval různé válečné nástroje.
Leonardo da Vinci…
Leonid Iljič Brežněv byl sovětský politik a nejvyšší představitel SSSR a KSSS v letech 1964 až 1982. Narodil se na Ukrajině roku 1906 a pocházel z dělnické rodiny. V mládí nejdříve pracoval v zemědělství, následně v roce 1935 absolvoval metalurgický institut a dva roky byl zaměstnán v hutním průmyslu. Brežněv vstoupil do komunistické strany v roce 1931, ve svých pětadvaceti letech. V roce 1937 byl zvolen místopředsedou městského sovětu v Dněpropetrovsku, což v podstatě započalo jeho politickou kariéru. Během druhé světové války působil jako politický komisař v Rudé armádě a již v roce 1943 dosáhl hodnosti generálporučíka.
Leonid Iljič Brežněv…
Miloš Macourek, * 2. 12. 1926,† 2002, český básník, prozaik, filmový a televizní scenárista. Publikoval v časopise Květen a spolupracoval s Divadlem Na zábradlí. První sbírkou Člověk by nevěřil svým očím se přihlásil k programu poezie všedního dne, hledající kouzlo a krásu ve všedním okamžiku. Prózy Živočichopis, Jakub a dvě stě dědečků a Žirafa nebo tulipán stojí na pomezí moderní pohádky a bajky. Humorné verše obsahuje sbírka Rodinné album, v níž však Macourek nabídl také aktuální politickou poezii (Popis garden party). Psal rovněž koláže z děl A. Jarryho, poetická pásma (Nejlepší rocky paní Hermanové). Autor knih pro děti (Mach a Šebestová), filmových scénářů (Kdo chce zabít Jessii?, Zabil jsem Einsteina, pánové, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, Zralé víno), námětů a scénářů televizních seriálů (Křeček v noční košili, Arabela, Létající Čestmír). Tvůrce animovaných filmů (Špatně namalovaná slepice – s J. Brdečkou). Spolupracoval s A. Bornem a J. Doubravou, s nimiž v 70. a 80. letech vytvořil filmy mj. Ze života ptáků, Hugo a Bobo, Mach a Šebestová k tabuli!, Mindrák.
Miloš Macourek…
Pieter Brueghel narozen v roce 1525 v Nizozemsku. Zemřel v roce 1569 v Belgii.
Pieter Brueghel byl nejvýznamnějším nizozemským malířem 16 století-Renesance. Jeho krajiny které vyzařují svou přirozeností a intimitou jsou pro lidstvo nezapomenutelné. Byl žákem Cocka pro kterého kreslil předlohy pro lepty. V roce 1551 byl přijat do malířského cechu v Antverpách. Působil také v Itálii. Za cestu do Itálie a zpátky namaloval Brueghel spousty obrazů. Tyto obrazy vydal Rock v roce 1515 cyklus leptů: Krajiny. Po návratu do Antverp kreslil pro Cockovo nakladatelství krajiny a výjevy. V roce 1557 datoval svůj první obraz. Jeho největší dílo je Cyklus měsíců. Toto dílo vytvořil během 12 let. V prvních obrazech tohoto cyklu kladl důraz na krajinu. A vrcholem díla bylo Přísloví. V těchto příslovích nezobrazuje lidovou moudrost, ale zobrazuje nesmyslnost, zlomyslnost a podlost. Tohoto cyklu dokončil pouze 5 obrazů. Vytvořil kresby sedmi hříchů a sedmi ctností. Dále maloval biblické obrazy a v těchto obrazech se zabývá myšlenkou nesmyslného či hříšného činění a na pozadí oslňující krajinu. Př: stavba Babylonské věže (1563). K posledním dílům v jeho životě patří velkolepé podobenství o slepicích, což byl rok 1568. Tento obraz symbolizující osud lidí, kteří se odvrátili od křesťanské pravdy. O rok poději (1969) Pieter Brueghel umírá v Belgii, v hlavním městě Bruselu. A dodnes je považován za jednoho z největších malířů.
Pieter Brueghel…
