Referáty

Narodil se 7. 6. 1882 v Čáslavi. Byl to český prozaik, básník, žurnalista. Studovat začal na gymnáziu v Čáslavi, odkud po 4 letech odešel do Hradce Králové, kde absolvoval 5. – 8. ročník vyššího gymnázia. Aktivně se zde zapojil do činnosti soukromého studentského literárního kroužku a v období let 1898 – 1901 vytvořil 7 rukopisných sbírek veršů; pokusil se i tvorbu dramatickou a prozaickou. Po maturitě v roce 1901 studoval filozofii v Praze studia však nedokončil. Roku 1906 odešel do Brna, kde krátce pracoval v redakci Moravského kraje, po jeho zániku přešel roku 1908 do Lidových novin. Kde pracoval jako redaktor a vedl soudní rubriku až do své smrti. Zemřel sebevraždou 12. 1. 1928 v Brně.
Sblížil se, se skupinou literátů kolem S.K. Neumana a začal být literárně činný. V básnické tvorbě se Rudolf Těsnohlídek projevuje jako citlivý lyrik. Je též autorem románů, povídek a knih pro děti. Jeho novinářská profese ho přivedla ke psaní fejetonů a soudniček. Jako překladatel se věnoval hlavně literatuře skandinávských zemí.
Nejznámější knížka je rozmarná lyrická pohádka Liška Bystrouška. Líčí osudy
lišky žijící v zajetí v myslivně, její útěk a milostný příběh. K humornému pobavení slouží Těsnohlídkův styl s využitím dialektu v přímé řeči.

Rudolf Těsnohlídek…

Český politik, filosof, sociolog, pedagog, státník a 1. prezident Československa.

   Narodil se 7.3.1850 v Hodoníně v chudé rodině. Jeho otec sloužil jako pánský kočí. Mladý Tomáš se nejprve učil kovářem. Později, na přání své matky, navštěvoval gymnázium v Brně. Roku 1872 složil maturitu. Po ukončení studia na universitě ve Vídni odjel na cesty (Itálie a Německo). Rok strávil na univerzitě v Lipsku, kde se roku 1877 seznámil s Američankou Charlotte Garriguovou, s níž se v roce 1878 oženil, v letech 1878 – 1882 působil jako docent na universitě ve Vídni.

Tomáš Garrigue Masaryk…

Nejdříve začal výrobu dechových nástrojů v Kraslicích u Prahy, ale v té době už bylo v okolí 43 dílem. Po vyučení se rozhodl pro přesunutí své výroby do jiného regionu a to do Hradce Králové. V té době mu bylo 23 let a zakoupil na Velkém náměstí čtyři místnosti. V roce 1844 bylo Červenému přiznáno první císařské privilegium ( pro výrobu horny – corno). Sloužila vojenským jízdním četám. Vynálezce jí dal do vínku sytý nosný tón a uzpůsobil držení muzikantů sedícím na koních. Udělal skvělý start a získal všeobecnou oblibu u vojenských kapelníků. Uběhlo několik let a Hradec se stal nejvýznamnějším střediskem výroby plechových dechových nástrojů. Za jeho nejvýznamnější vynález se považuje zvukovodka ( v němčině má výstižnější název měnič tónů). K dalším jeho významným činům patří sepsání Hudebního názvosloví. Bratr František Červený se odstěhoval do Ameriky. Vyzval pak svého bratra, aby své výrobky poslal na světovou výstavu do New Yorku. Firma tak získala další odbytiště. Hudebníci z celého světa obdivovali promyšlenou koncepci nástrojů, kvalitní zvuk i prvotřídní provedení. Po těchto úspěších obdržel řád saského krále a zlatý záslužný kříž rakouského císaře. Václav František za svého života vytvořil 24 nových hudebních nástrojů. Například dnešní tvar trianglu pochází z jeho dílny. Zemřel ve věku 77 let v roce 1896. Dnes pokračuje v tradici značky V. F. Červený a synové společnost AMATI – Denak v Kraslicích, která má jeden ze závodů na Pouchově.

Václav Františk Červený…

( 17. 4. 1906 – Pamětník u Chlumce )
Učitel, prozaik, sběratel východočeských pověstí, publicista.
V letech 1921 – 25 studoval na Raisové učitelském ústavu v Jičíně. Po maturitě nastoupil dvouletou vojenskou službu v Liberci a od roku 1927 začal působit jako učitel matematiky, češtiny a výtvarné výchovy na školách v Krakovaných, Radovesnicích, v Chlumci nad Cidlinou, v Hradci Králové a potom do roku 1966 v Praze. Po odchodu do důchodu v roce 1966 žil v Praze a věnoval se literární práci. V době svého působení v Hradci Králové se vedle své pedagogické činnosti podílel v roce 1945 na založení východočeského rozhlasového vysílání a do roku 1949 vedl kulturní redakci královéhradeckého krajského studia.
V letech 1953 – 1957 vystudoval v Hradci Králové Pedagogickou fakultu. Vedle svého učitelského působení se aktivně věnoval veřejné kulturní práci. V Chlumci nad Cidlinou spolupracoval s ochotnických divadlem a od roku 1937 se podílel na festivalech Klicperův Chlumec. V letech 1950 – 1961 zde působil ve Vlastivědném muzeu a uspořádal v něm řadu příležitostných regionálních výstav; je autorem stálých expozic Václava Klimenta Klicpery.
Svou literární činnost věnoval především beletristickému zpracování východočeských pověstí, legend a lidových vyprávění, jež po dlouhá léta sbíral. Další okruh jeho zájmu tvoří klicperovská tematika. Horyna získal 1. cenu v soutěži k 100. výročí dramatikovy smrti. Jeho tvorba obsahuje též romány, povídky, vlastivědné práce a studie.
Odborné stati, vlastivědné články a příspěvky uveřejňoval v časopisech: Estetická výchova, Chlumecký zpravodaj, Literární noviny, Náš kraj, Naše vlast, Nové Hradecko, Pochodeň, Rudé právo, Učitelské noviny, Venkov.
Přispěl do sborníků: Od Klicperovy k Stroupežnickému (1942), Pamětní spisek k 160. výročí narození Václava Klimenta Klicpery (1952), Hradecký kraj (1957), Klicperův Chlumec (1959,1976).
Knižně vydané romány, povídky a pověsti: Pověsti z kraje Malátova a Klicperova (1941, 1961 přepr. A rozš. Pod názvem Sluneční střelec), Pověsti českého severovýchodu (1947), Stopami dalekých světů (1948), Tesáno do kamene (1948), Poslední vřeteno (1949), Rouhači a smíškové (1975), Hubertova brána (1979), Perly mezi kamením (1980), Důvěrné listy Václava Klimenta Klicpery (1982), Lžíce medu, špetka pepře (1989). Převyprávěl román J. Svátka Sedláci u Chlumce.
Ostatní práce: Město v zahradách (průvodce po Chlumci n. Cidl. 1947), Učitelský profil Václava Klimenta Klicpery (1958), Novobydžovsko ( průvodce, s dalšími autory, 1959), Vlastivěda Královéhradecka (1968, s dalšími autory), Pomolog Jan Říha a jeho předchůdci (1981), Otec české veselohry. 200 let od narození Václava Klimenta Klicpery (1992). Východočeský rozhlas v Hradci Králové uvedl četné H. vlastivědné relace věnované regionálním osobnostem, Čs. Televize vysílala jeho příspěvky v cyklu Úsměvy mistrů.

Václav Horyna…

Václav II.

Značnou část svého života strávil tento syn Soběslava I. a Adleyty Uherské ve vyhnanství. Teprve když se jeho bratr Soběslav II. stal roku 1174 českým knížetem, dostal od něho údělem Brněnsko a potom, po určitých nesnázích, i Olomoucko. Po vypuzení Soběslava v roce 1178 utekl Václav do Uher. O šest let později se vrátil do Čech a pokoušel se získat český trůn proti Bedřichovi, synu Vladislava II. Povolala ho nespokojená šlechta. Nepodařilo se mu však dobýt Pražský hrad a Bedřich s německou pomocí donutil šlechtu k poslušnosti. Teprve po smrti Bedřichova nástupce Konráda Oty se Václav zmocnil Prahy a Čech. To se stalo v září nebo říjnu 1191. Ze svého postavení se netěšil dlouho. Vystoupil proti němu pražský biskup Jindřich Břetislav, který získal slib císaře Jindřicha VI., že udělí Čechy v léno Přemyslu I. Ten se skutečně počátkem roku 1192 ujal vlády. Václav skončil ve vězení v Míšeňsku. Poté mizí z pramenů. Údaje o jeho případné manželce nebo dětech nejsou k dispozici.

Václav II….

Wiliam Shakespeare
(23.4.1564 – 23.4.1616)

Narodil se ve Stratfordu u pon Avon. Roku 1588 se usadil v Londýně jako autor her.Od roku 1594 působil jako herec a a dramatik skupiny Služebního lorda komořího, později Králových služebníků.
Stal se částečným vlastníkem divadla Globe (zeměkoule) a později i Blachfriars (U černých bratří). Jeho kariéra skončiloa v roce 1613, kdy se vrátil Stratfordu. Ačkoli datace jeho her je nejistá, je jeho díla možná rodělit do čtyř období .

Wiliam Shakespeare…