Referáty

Medvěd hnědý je jedním ze savců s největším areálem rozšíření, který zahrnuje – nebo lépe řečeno zahrnoval – celou Evropu, podstatnou část Asie, hory na severu Afriky a dále i nemalou část Severní Ameriky. Doby, kdy se u nás medvědi proháněli v hustých hvozdech nížin i hor, jsou dávno pryč. Jako velká a v porovnání s vlkem či rysem nepříliš pohyblivá šelma, se medvěd stával oblíbeným cílem lovců už od středověku. Skolit ho bylo hrdinským činem a výrazem odvahy, a tak není divu, že již v 16. a 17. století medvědi postupně mizeli z většiny našich hor. V Čechách se nejdéle zachovali na Šumavě, kde poslední jedinec byl uloven na želnavském polesí v listopadu roku 1856. Na Moravě je situace poněkud jiná, neboť dodnes se do Beskyd čas od času zatoulávají medvědi ze Slovenska, kde jich dodnes žije několik set.

Samotářsky žijící medvěd je zvíře převážně noční, během jediné noci procestuje pomalou chůzí i více než 20 km. Když ale pospíchá, dokáže tento zdánlivě nemotorný tvor běžet až rychlostí 22 km/hod. Po revíru o rozloze několika desítek km2 zanechává četné vizitky ve formě trusu a mohutnými drápy zdrápaných pruhů kůry a lýka na stromech až do výše 2,5 m, které slouží jako optická značka k vymezení teritoria.

Jako všežravec se medvěd živí hlavně lesními plodinami, kořínky, výhonky a různými drobnými živočichy podle toho, co v kterou roční dobu má nejdosažitelnější. V horách také přicházejí k osamělým hospodářstvím a vybírají si svou daň na domácích zvířatech. Oblíbenou pochoutkou pro ně je včelí med, který vybírají jak divokým včelám v dutinách stromů, tak i v úlech. Po zimě medvědi hodně pátrají po uhynulé zvěři, kterou dovedou vyslídit na velké vzdálenosti, v turistických oblastech si medvědi navyknou chodit pro potravu i na smetiště nebo k odpadkovým košům.

Zimu medvěd přespává v brlohu, který není snadné vypátrat. Jednou to je upravená jeskyně ve skále, jindy zalehne pod vývratem nebo si vyhrabe pelech pod silným stromem, jehož větve sahají až k zemi a nechá se zapadat sněhem. Není jen tak lehce k probuzení, neboť jeho tělesná teplota klesá až na pouhé 3 až 4 stupně Celsia. V takovémto úkrytu vrhá uprostřed zimy medvědice po 7 až 8 měsících březosti i mláďata, obvykle v počtu od jednoho do tří. Medvíďata nevidí téměř měsíc a teprve po čtvrt roce mohou bez obtíží následovat matku.

Přes zdánlivě mírumilovný a sympatický vzhled je medvěd považován za jednu z nejnebezpečnějších šelem. Na rozdíl od velkých koček nebo vlka totiž nemá skoro žádnou mimiku obličeje, a tak jen těžko se odhaduje jeho okamžitá nálada či úmysly. Jediným viditelnějším projevem hrozby před blížícím se útokem tak často bývá jen varovné funění. Zejména v zajetí – v zoologických zahradách či v cirkusech, kdy bývá často chován tak někdy vznikají složité situace.

Základní údaje

Medvěd hnědý (Ursus arctos). Největší evropská šelma; tělo má dlouhé 170 až 250 cm, v kohoutku dosahuje výšky až 110 cm a hmotnost se pohybuje mezi 100 až 300 kg. Zbarvení v různých odstínech hnědé, mladí jedinci do dvou let věku mají pod krkem bílý pruh. Žije v rozlehlých lesích, v horách vystupuje až nad horní hranici lesa. V Čechách byl poslední medvěd zastřelen roku 1856, na Moravě roku 1893, občas se však i v současnosti zatoulají na Moravu medvědi ze Slovenska. Živí se lesními plody, žaludy, bukvicemi, semeny a pupeny, drobnými a příležitostně i většími živočichy, ale i mršinami a odpadky. Kriticky ohrožený druh.

V rámci celého svého areálu obývá široké spektrum prostředí, osidluje lesy, stepi, tundru i okraje pouští. V podmínkách střední Evropy, s hustým lidským osídlením je jeho výskyt omezen na nepřístupné lesní celky v horách. Medvěd je všežravec, jeho potrava sestává z aktuální nabídky. Především je rostlinná, v severních a horských oblastech jsou to hlavně různé bobule, v jižních semena a oříšky, dále hmyz (Hymenoptera), ryby apod.

Nejsou.