Konstantin Biebl

Referát - Český jazyk

Konstantin Biebl [26.2.1898-12.11.1951]

Život

Básník Konstantin Biebl se narodil roku 1898 ve Slavětíně u Loun. Otec byl zubním lékařem a r. 1916 spáchal sebevraždu na haličské frontě. Matka byla sestrou A. Ráže, který ovlivnil další Bieblův literární vývoj. Spolu s ním vydal Biebl svou prvotinu (13 básní).

Obecnou školu navštěvoval ve Slavětíně. Do reálky začal chodit v Lounech (z té doby se datuje jeho celoživotní přátelství s K. Konrádem) a později přešel do Prahy. Zde také r. 1916 rukoval. R. 1917 složil válečnou maturitu. Válku prožil v Haliči a na balkánské frontě. Po návratu r. 1918 se léčil pro podezření z tuberkulozy. Proto také s J. Wolkerem odjel k moři (dalmatské středisko). Zde se zamiloval do pacientky, která později zemřela (to Biebla inspirovalo k napsání sbírky Zloděj z Bagdadu).

Roku 1921 se Biebl pokusil o studium na Lékařské fakultě. Ta však podobně jako studia na FF UK nedokončil.

Od r. 1921 se stal také členem brněnské Literární skupiny odkud r. 1924 přechází do Devětsilu. Dále se stal r. 1934 spoluzakladatelem pražské surrealistické skupiny. Proto také v Ranních novinách protestuje proti způsobu skupiny rozpuštění skupiny V. Nezvalem r. 1938.

Velký význam pro literární vývoj Biebla měl pobyt v Tichomoří (1926-1927). Inspiraci můžeme najít např. ve sbírce S lodí jež přiváží čaj a kávu.

Roku 1931 se oženil s Marií Bulovovou, která také psala verše, pohádky a překládala. Publikovala hlavně v 70. letech.

Za druhé světové války žil Biebl v Praze a na venkově (Louny, Slavětín, Běloves, Libíč). V této době Biebl spolupracoval s filmem. Po válce se stal ministrem informatiky a členem Filmové rady.

S bolestivou pankreatidou se léčil v Karlových Varech. Tato nemoc společně s depresemi a rozčarováním z představitelů předválečné avantgardy v podstatě způsobuje Bieblovu sebevraždu na konci roku 1951 v Praze.

Biebl patřil k čelným představitelům avantgardní básnické větve generace 20. let. Prošel vývojem od proletářské poezie a poetismu přes surrealismus až k politicky exponované tvorbě po

Dílo

Počátky jeho tvorby se objevují v časopise lounských studentů – Cíl. Další tvorba pak odráží jeho zážitky z války, trpěl depresemi. Dále jeho tvorbu ovlivnilo přátelství s J. Wolkerem a cestování, které bylo Bieblovým koníčkem. Na jedné ze společných cest onemocní Biebl se svou přítelkyní tuberkulózou, na kterou jeho přítelkyně po návratu zemře. Její smrt ním velmi otřásla a později sepsal dílo Zloděj z Bagdádu , které ji věnoval. Ze začátku tvořil se svým strýcem Arnoštem Rážem.

Jeho tvorba je samozřejmě silně protiválečná (samozřejmě, že po válce byl vyloženě pacifistický a silně protiválečný pocit nejsilnější, časem se tento pocit zmírňoval). Dále se u něj objevují medicínská témata (báseň Pitevna), motivy války, úzkosti a strachu z budoucnosti. Jeho literární vývoj začal v proletářské poezii, kde byl ovlivněn Wolkerem, pak se přes surrealismus a poetismus dostal až k sociální poezii. Ve své době byl členem Devětsilu.

Písně souchotináře – první cyklus básní (1919), který byl publikován v časopisech.

Proletářská poezie:

Věrný hlas – o J. Wolkerovi
Zlom
Zloděj z Bagdádu – tato sbírka se začíná klonit k poetismu

Poetismus:

Zlatými řetězy (1926), zde experimentoval s eufonickou stavbou verše. (básně Skála, Akord atd.)
S lodí, jež dováží čaj a kávu – tato kniha vznikla jako ohlas na cestu, kterou uskutečnil polovině 20. let, na Cejlon, Sumatru, Jávu, Indonésii a do Alžíru. Toto platí mimo první (vzpomínkové) části, kde vzpomíná na mládí a na otce. V této sbírce z roku 1927 uplatňuje svou společenskou kritičnost v kombinací s okouzlením exotikou.
Modré stíny
Nebe, peklo, ráj

Surrealismus:

Nový Ikaros (1929) – vícetematická sbírka. Používá zde ztvárnění asociativní metodou. Svůj život bere jako „pohled do tmy a prázdna“. Zobrazuje marnost, nicotu a „pád do věčnosti“. Tato sbírka je vrcholem jeho meziválečné tvorby. Znovu se zde objevují vzpomínky na jeho cestu dětství a mládí.
Zrcadlo noci – vydáno těsně před druhou světovou válkou 1939.

Poválečné sbírky (během druhé světové války nevydával):

Bez obav – (1951) jeho poslední sbírka, obsahuje básně z let 1940–1950.
Cesta k lidem

Politická sbírka:

Bez obav

Próza: Jeho próza byla zcela pod vlivem poetismu a neměla velký význam.

Plancius – toto dílo je velmi protikolonialisticky zaměřeno, jedná se o cestopisnou prózu. Rozvíjí zde motiv (který můžeme považovat za základní), hledání slova děkuji v učebnici malajštiny.
Cesta na Jávu – vydáno posmrtně v r. 1958.

Související referáty: