Azbest

AZBEST

Azbest (osinek) je minerál ze skupiny silikátů, které se v přírodě vyskytují ve dvou hlavních formách jako serpentiny a amfiboly. Společnou vlastností všech azbestových minerálů je jejich vláknitá struktura, při níž délka mnohonásobně převyšuje průřez. Vlákna mají tendenci se stále štěpit po délce.

Serpentiny

Skupina minerálů odlišných strukturně a částečně i chemicky: antigorit (lupenitý, monoklinický, hexagonální), chrysolit (monoklinický, rombický) a lizardit (monoklinický). Serpentin byl dříve považován za samostatný monoklinický minerál o složení Mg₃Si₂O₅(OH)₄. Vyobrazen je chrysolit (bílý azbest).

Amfiboly

Silikáty ze skupiny inosilikátů. Chemické složení lze obecně vyjádřit: A_0-1B₂C₅^VIT₈^IVO₂₂ (OH, F, Cl)₂, kdy A – Na, K; B – Ca, Mg, Fe²⁺, Li; C – Fe²⁺, Mg, Fe³⁺, Al, Mn, Ti; T – Si, méně Al (maximálně v poměru Si₆Al₂). Podle obsazení jednotlivých míst prvky se rozlišují čtyři základní skupiny:

a) skupina Fe-Mg-Mn amfibolů

b) skupina Ca amfibolů, například aktinolit, tremolit

c) skupina Na-Ca amfibolů

d) skupina alkalických amfibolů

Ve skupině Fe-Mg-Mn amfibolů se rozlišují amfiboly krystalizující v rombické soustavě -orto (antofylit, gedrit) a monoklinické -klino, například cummingtonit. Amfiboly zbývajících tří skupin krystalizují pouze v monoklinické soustavě. Amfiboly jsou charakteristické dokonalou štěpností, jejíž dva systémy svírají úhel asi 120°.Mezi azbesty patří amozit (hnědý azbest), tremolit, antofylit, aktinolit a krocidolit (modrý azbest, na obrázku)

Fyzikálně – chemické vlastnosti azbestu

Azbest se vyznačuje vysokou rezistencí vůči teplu, inertností vůči chemikáliím a dobrými elektroizolačními vlastnostmi. Tvoří vláknité jemné prachové částice vznikající štěpením vláken při všech procesech týkajících se těžby a zpracování azbestu nebo z už hotových výrobků. Karcinogenní potenciál azbestových vláken závisí na jejich délce a průměru, nestačí proto pro určení rizika uvádět pouze údaje o koncentraci.

Vlákno – všechny částice s poměrem délky a šířky vlákna větším než 3:1 (vlákno = fiber – označení vláken F).

Zdroje azbestu

Přírodní: povrchové dobývání

Mezi hlavní světové producenty azbestu patří Rusko, Kazachstán, Kanada, Čína, Brazílie, Zimbabwe a Jižní Afrika. Současná roční světová produkce se pohybuje okolo 3 milionů tun. V ČR doly na těžbu azbestu nejsou.

Antropogenní: produkce azbestových výrobků (téměř 3 000, např. brzdové obložení), stavební činnost, doprava, používání výrobků obsahujících azbest, skládky odpadů.

Azbest v ovzduší

Azbestový aerosol v atmosféře vzniká mobilizací azbestu z povrchu dálnic, půdy, důlních skládek a při demolici budov azbestu do ovzduší působením větru. Azbestová vlákna s respirabilní velikostí tvoří poměrně malou část fibrogenního aerosolu v nižší vrstvě atmosféry. V atmosféře se chemicky ani fotolyticky nerozkládají a díky svým aerodynamickým vlastnostem se mohou pohybovat na značné vzdálenosti. Z atmosféry jsou odstraňovány pouze mokrou depozicí, v menší míře suchou.

Účinky expozice azbestu

Při inhalaci azbestového aerosolu se do plic dostávají pouze vlákna menší než 3 mm. Větší zůstávají v bronchiálním traktu – 1000 – 20 000 vláken denně při koncentraci 100 – 1000 F/m³. Eliminace vláken z respiračního systému probíhá mechanismem mukociliárního (mukoid = součást krevního séra) a makrofágového systému i chemickými a fyzikálními procesy. Vlákna delší než 5 mm nemohou být plicními makrofágy inkorporovány. Kratší vlákna jsou eliminovány rychleji. Karcinogenní účinek azbestu je vysvětlován genotoxickým účinkem na úrovni chromozomů. Spočívá zřejmě více ve fyzikálních vlastnostech vláken azbestu než v jeho chemickém složení.

Azbestóza

Při environmentálních hladinách koncentrace azbestu v ovzduší se nedá počítat se vznikem azbestózy, do úvahy přichází pouze karcinogenní působení azbestu – potvrzuje se výskytem rakovinných onemocnění v průmyslových oblastech. Ke vzniku azbestózy vede expozice člověka delší než 20 let aerosoly obsahujícími azbest. Obvykle má pozvolný průběh s typickým nálezem na RTG plic, výraznější postižení je v současnosti raritní, bylo spojeno s dlouholetou expozicí vysokým koncentracím prachu s obsahem azbestu. Vznik azbestózy je nevyhnutelným předpokladem pro vznik bronchiálního karcinomu. Kouření má synergický účinek s azbestem při vzniku rakoviny plic s dobou latence 20 let. Azbestóza se projevuje specifickou dlouhotrvající zápalovou reakcí plícního tkaniva vedoucí k charakteristické difúzní fibróze plic. Tím se redukuje funkční tkanivo plic a vznikají funkční poruchy dýchání.

Hyalinóza pleury

Vazivové změny na pohrudnici (blána obklopující plíce). Často je náhodným nálezem na RTG plic a obvykle nevede ke zhoršení kvality života.

Mezoteliom pleury

Nádorové postižení pohrudnice. Jedná se o relativně vzácné onemocnění s prokázaným příčinným vztahem mezi expozicí azbestu a jeho vznikem (v neexponované populaci je extrémně vzácný). Vzniká za velmi dlouhou dobu od prvního kontaktu s azbestem (za 30-50 let). Léčebné možnosti jsou značně omezené a průběh je vážný. Lidé pracující v oblastech s vysokou koncentrací azbestu mohou tyto tři nemoci hlásit jako nemoc z povolání.

Karcinom plicní – plicní rakovina

Azbest patří k významným karcinogenům. Tento účinek je ještě potencován kouřením. Plicní rakovinu z azbestu nelze odlišit od plicní rakoviny z jiných příčin, rovněž léčba a prognóza není odlišná od plicní rakoviny z jiných příčin. Pokud je ve spojení s azbestózou plicní nebo hyalinózou pohrudnice, lze ji hlásit jako nemoc z povolání. Riziko úmrtí na plicní rakovinu u nekuřáků exponovaných azbestu se v literatuře uvádí asi 5x vyšší, u kuřáků exponovaných azbestu je ale více než 50x vyšší ve srovnání s neexponovanou populací nekuřáků. Pro srovnání, kuřáci neexponovaní azbestu mají toto riziko 11x vyšší.

Průměrné riziko onemocnění při celoživotní expozici

Průměrná úmrtnost na rakovinné onemocnění po expozici azbestu při předpokladu 40 % kuřáků z celkového počtu obyvatel znamená 0,01 případu na 100 000 obyvatel a rok při dlouhodobé expozici 100 F/m³.Toto hodnocení zahrnuje:

- synergismus s jinými škodlivými faktory, především kouřením

- krátkodobou vysokou zátěž (nad 10⁶ F/m³)

- nadprůměrný účinek delšího věku dožití u osob exponovaných už v dětském věku

Výskyt azbestu v ovzduší

Volné ovzduší: 0,0001–0,0005 F/cm³

Města s azbestovým důlním průmyslem: 0-0,11 F/cm³

Azbesto – cementový průmysl: 1,3-71,0 F/cm³

Mezinárodně doporučované limity

Průměrné roční hodnoty v zemědělských oblastech: 100 F/m³

Průměrné roční hodnoty pro oblasti s vysokou aglomerací průmyslu: 50-200 F/m³

Průměrné roční hodnoty pro oblasti v blízkosti emisních zdrojů: 100-330 F/m³

Nejdůležitější legislativní opatření týkající se azbestu v pracovním prostředí

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví (zejména §37, §38, §39, §40, §41)

Vyhláška MZ č. 89/2001 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (§6)

Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci (§21)

Zákon č. 155/2000 Sb., Zákoník práce (§ 134d)

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů

Směrnice MZ č. 49/1967 Sb., ve znění směrnic MZ č. 17/1970 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti k práci

Vyhláška MZV č. 145/1988 sb., o Úmluvě o závodních zdravotních službách (Úmluva č. 161)