Snad nikdo z představitelů české buržoazní filosofie nemluvil tak naléhavě proti eklekticismu a myšlenkové polovičatosti jako Masaryk. A snad nikdo z nich nenakupil ve své filosofii tolik eklekticismu a myšlenkové polovičatosti jako on.
Jeho eklekticismu se navenek projevuje v tom, že jeho filosofické úvahy sledují tři různorodé myšlenkové line. V pojetí vědeckého poznání se Masaryk přidržuje empirismu a agnosticismu (empirická psychologie, estetika, sociologie a empirická věda vůbec.) K tomu však připojuje požadavek, aby se filosofie, ale i věda nevyhýbala metafysické spekulaci, která je podle Masaryka záležitostí rozumu (dualismus hmoty a ducha a zkoumání jejich podstaty; úvahy o smyslu světa, dějin a života člověka; filosofie jako teleologie, filosofie dějin a etika jako nauky a života člověka). Různorodost těchto stránek je nakonec podtržena Masarykovým důrazem na prožívání světa, na jednání a na praxi.
Tyto nesourodé stránky Masarykovy filosofie nás upozorňují na její vnitřní rozpory. Jde tu především o rozpor mezi požadavkem poznat podstatu věcí a jednotlivin v jejich konkrétní totalitě a empiristicko-agnostickou povahou vědeckých prostředků, které k tomu Masaryk poskytuje. Setkáváme se tak s rozporem mezi metafysickou spekulací a empirismem a dále pak s rozporem mezi rozumováním (tzv. “racionální teologie a teismus) a “prožíváním” (“bezprostřední postřehování věci”). Tím se navozují a zauzlují rozpory další; spor mezi abstaktním a konkrétním, vědou a náboženstvím, subjektivismem vědy a objektivismem víry, a drobnou prací a “prožíváním”. V celkovém pojetí filosofie pak nacházíme rozpor mezi filosofií jako “kritickým” vědomím a filosofií jako osobním přesvědčením, mezi metodou a teorií, vyjádřený v Masarykově výroku, že “metoda musí být věcná, vědecká, realistická, ale celek, cíl, koncepce – to je věčná báseň”.
Přes všechnu rozporuplnost mají Masarykovy úvahy jednotný ráz. Masaryk uplatňuje důsledně totéž stanovisko při řešení všech filosofických otázek, které se u něho nejčastěji objevují. Patří k nim zejména tyto otázky: konkrétní – abstraktní, věci – vztahy, jednotliviny – zákony, věci – vývoj, statika – dynamiky, člověk – poměry, individuum – společnost, psychologie – sociologie, etika – historie, etika – politika. Nelze popřít důslednost, s jakou Masaryk klade v těchto případech na první místo konkrétní věci, jednotliviny, statiku, člověka, individuum, psychologii, etiku. Nejde o postup nahodilý. Je např. úzká souvislost mezi Masarykovým důrazem na individuum a na psychologii právě tak jako mezi jeho důrazem na individuum, jednotliviny a na poznání konkrétní. Vědomí těchto souvislostí nás přivádí k základům Masarykovy filosofie, totiž k hlavní otázce, spojující jeho filosofii s politikou: “Je krize buržoazní společnosti krizí “člověka” nebo krizí “poměrů” ? Je třeba změnit společenské vztahy nebo “člověka”?
Z odpovědí na tuto praktickopolitickou a v zásadě již i filosofickou otázku lze vyložit jak jednotu tak i rozporuplnost Masarykovy filosofie. Její jednotnost je dána Masarykovým jednotným buržoazně reformistickým stanoviskem , tj. stálým zřetelem k dílčím změnám “poměrů” při prioritě změny “člověka”. Jej rozpornost vyplývá z neřešitelnosti krize buržoazní společnosti těmito prostředky. Masaryk neustále zápasí s tím, nakolik změnit poměry, aby se tím nesáhlo na základy buržoazní společnosti, a nakolik se orientovat na obrodu člověka, aby se při tom neupadlo do přílišné sebeanalýzy a nezanedbaly se dílčí změny poměrů. Podobně i jeho pokusy o řešení krize “člověka”, resp. krize buržoazní inteligence, se pohybovaly v tomtéž bludném kruhu. Neřešitelnou byla úloha odstranit krizi inteligence a neodstranit společenské a ideologické základy, z nichž vyrostla. A tak se celá Masarykova filosofie zabývá opravováním různých “extrémů” a slučováním neslučitelných stránek. Výsledkem byla filosofie, která spojovala empirické studium společnosti s metafysickými spekulacemi o smyslu světa a s “prožíváním”.
Eklekticismus nevzniká u Masaryka z úsilí zachovat za každou cenu náboženství. Eklekticismus vzniká z neřešitelnosti úkolu zachovat a zachránit buržoazní společnost dílčími reformami a hlavně obrodou člověka. Náboženství je pak průvodní jev a nutný důsledek této snahy; proniká sice všemi stránkami Masarykovy filosofie, podřizuje se však hlavnímu úsilí – obrodit člověka jako člověka “plného”, harmonického (náboženství jako racionální výklad, jako prožívání, jako aktivita). Činit náboženské úsilí hlavním rysem Masarykovy filosofie tak znamená opomíjet primárnost politického zřetele v jeho úvahách, který jej odlišuje např. od náboženských myslitelů typu Tolstého. Masarykova filosofie jako výraz kolísání mezi dílčími změnami poměrů a obnovou člověka je spojení iracionalistické lebensfilosofie, rozplývající filosofii v “praxi”, s buržoazně reformistickou politickou koncepcí.
Eklekticismus – filosofický směr, který si vybírá a kombinuje různé i protichůdné názory, předpoklady i hodnocení bez ohledu na případné rozpory
Teismus – náboženský směr, který uznává existenci boha mimo svět, ale i jeho působení a zasahování na světě, čímž se liší od deismu.
Dualismus – teorie a koncepce založená na dvou samostatných, neodvoditelných a mnohdy se vylučujících principech.
Empirismus – názor, že zdrojem poznání je pouze zkušenost
Použitá literatura: Filosofie T. G. Masaryka – Lubomír Nový Česká multimediální encyklopedie Leda
Článek je velmi dobře psaný, to ano, ale Tessovi výše říkáš, že očekával něco obecného… popravdě si nedokážu představit něco víc obecného, než je toto.
Celý článek je prodchnut v podstatě úvahou o spojení filosofie a politiky a s tím souvisící obrodou člověka, což je bohužel všechno. Např. Masarykova etika úplně chybí.
A ten slovníček na konci by bylo vhodno smazat: neobsahuje vysvětlení všech termínů, jenž se tu objevují, a vysvětlení eklekticismu je víc než pochybné.
nwm jestli mi pomůžeš ae kdybys měla nějaký informace o Masarykovi a Lánech jestli bys mi je neposlal protože píšu seminární práci na téma Masaryk a Lány a moc informací nemám
dík
Jo dobra stranka
jo dbry :-d
jo úžasny
Mohla bych vás poprosit o nějaké informace na téma Masaryk a jeho volný čas? Jestli někdo něco máte, tak mi to prosím pošlete ne email evka.vencovska@seznam.cz
Děkuji
Dovolil bych si upozornit, že tento článek není původní, je to plagiát, přepsaný dokonce i s tiskovými chybami (!!!). Originál, ve kterém jsou pouze jinak řazené odstavce, najdete ve sborníku Minerva z r. 2005, vydávaném Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, v žádné encyklopedii, a autorem je p. doc. Miroslav Sapík etc. !!!
jo dobrý
Vážení,
přes veškeré více či méně obdivné komentáře (vyjma toho uvádějící plagiátorství) jedno za vše- příspěvěk je velmi tendenční – již jen důsledné spojování Masaryka s buržoasní filosofií je značně poplatno době a filosofii dialektického a historického materialismu – T. G. M. byl sice podporován buržoazní třídou , ač sám se k buržoasii coby sociálně / a demokraticky orientovaný politik určitě nepočítal. Ani jeho filosofie není buržoasní , tedy snad jen z marxistických pozic vzato.
Článek je celkem ucházející, ale pokud máme zde hovořit o filosofii, tak nemůžeme opomenout heslo „HUMANITA“ a dílo Ideály humanitní…,kde právě vidím tu různorodost a zároveň jednotu Masarykových myšlenek a reakcí.
Děkují moc Dostala jsem s toho 1 jsem moc rada jeste jeou dekují
jj super
je to koza